Vůně ozonu ve vzduchu
Smáčené ulice spícího sídliště
Hořkost cigaret v hořkosti samoty
A chceš kreslit tenký čáry
Ten pocit tě tíží v hrudi
Co řekneš zítra psychiatričce?
Nesejde na tom
Když pochmurno máš vetkaný v DNA
Socha z prachu křídy, jediný déšť
A všechno je to pryč
Vázneš, na jediným songu
V nekonečný smyčce
Jaký kus sebe prodala's tentokrát?
Sázky uzavřeny, prohráváš
Doždímej zbytky sil
Třeba to pak půjde rychleji
Zalitý slaností slz
A cigaretovým kouřem
Co líně olizuje kůži těla a vsakuje se
Hluboko do vnitřností
Nikotin v krvi, bordel v hlavě
Nedokončený myšlenky
Zamlčený slova
Zatracená rutina, život co ustrnul
Nezbývá toho mnoho k ničení
Není moc co ještě rozbíjet
Taješ, jako jarní sníh
Na zakalených zrcadlech
Když odcházíš od nehybný hromádky
Neživýho těla, tvého stínu
A vůně ozonu jde cítit ve vzduchu
V ulicích smáčenýho sídliště
A musíš jít spát
Vstříc doteků nočních můr
V hořkosti samoty
A zamlčeného pláče
15 notes
·
View notes
Jak proměňovala
— sama proměněná —
špinavé zlato
v košíky
knihu
kočičí konzervy
a sůl
všimla si, že venku v zahradě
začaly kvést smrky.
Bylo nakonec to období.
Rybářské lodě
kotvily u jabloní
a kdo ví, kdy zase vyplují
kdo ví, kdy se vrátí rybáři
kdo ví, kdy ryby
kdo ví, kdy řeka
kdo ví...
Ale za špinavé zlato
mrtvým — špetku žalu
a zlému — katedrálu
zatím promění.
— Čarodějnice, 2023
8 notes
·
View notes
Siréna
komplimenty, co si vystavuješ jako trofeje, na poličce kde už neutíráš prach
křičíš. jakýho chlapce si tentokrát dopřeješ? toho co bude mít největší strach
všechno je to stejný, ruce po těle a jazyk na jazyku a ruce na jazyku a jazyk po těle
jednostranný slova lásky co posloucháš od pondělí do neděle
Pa lásko, a už se topí v hlubinách
5 notes
·
View notes
2 notes
·
View notes
Měla bych přestat pít tolik kafe, říkám si zatímco zalivam další
Zapaluju první cigaretu z dnešní druhé krabičky, první potah mě na plicích trochu tlačí
S druhým potahem přijde i klid
Třeba budu méně ztracená
Ptám se, kdy bude má duše spasena
Kdy mi bude ta laskavost vrácena
Zapaluju poslední cigaretu z dnešní druhé krabičky
Cítím potah každičký
Pozoruju, jak dým mizí ve větru
Ztrácím všechnu důvěru
I přesto kolik daruju úsměvu
V hlavě mám jen plán útěku
0 notes
MALADAPTIVNÍ MECHANICKÝ POMERANČ
Kapiláry, řezání, korálky krve, nejrannější, do temna
Na dně Tartaru
Se dívám na vlastní kapiláry,
korálky krve kolem zápěstí
Náramek, který nosilo moje malý já
Jako groteskní princezna...
Mám vedle sebe poházený lahve od vína
A modřiny na sněhobílých stehnech
Nahmatám vedle sebe cigaretu
Zapálím si vlasy a řeknu
„To byl zase den...”
Na dně Tartaru mám dětský pokojíček
Usínám v plesových šatech
Pod vlivem Rohypnolu a levnýho alkoholu
Potácím se místy, který pak nepoznávám
Město se mění
Město
Na jehož ulice lze navěšet fáze dezintegrace vlastního já.
Na dně Tartaru je se mnou Sirius
Sedíme na zemi vedle sebe a pijeme kradený pivo
Potom vytáhne nůž a po(d)řeže mě
A jeho vlčí čelisti stisknou můj krk
A já mu za to poděkuju...
1 note
·
View note
chtěla bych psát ódy,
chtěla bych psát básně,
o tom co se stalo, o tom co se děje,
o tom co cítim k tobě,
a o tom kdo jsme,
kde jsme se tu vzali,
a jak osudy nás propletly,
a spletly naše emoce směrem doprostřed nás,
chtěla bych psát eseje,
o tom co se neděje, ale mělo by,
chtěla bych aby byl skutečný ten příběh v mojí hlavě,
no ale hlavně,
aby to neskončilo jen nápadama na ódy,
chtěla bych strašně moc psát o tom co cítim,
jenže jakmile píšu, všechno zmizí, pocity, vášně, vzpomínky,
nemám z čeho bych byla,
a tak jen sním o chtění psát nějaký ty ódy,
a jen vzpomínka na tebe mi pozbyla
2 notes
·
View notes
Drazí milí! 🌻
Někdo z vás možná zběžně ví, že píšu básničky. Píšu je už dlouho a až na pár výjimek a soutěží vždycky anonymně, ale v posledních letech jsem si dodala dost páteře na to, že nemám hrůzu se pod ně podepisovat. Dala jsem tedy dohromady skrovnou sbírečku Anděl, kterou vám, co by měli zájem, spolu se svým srdcem na dlani a duší na jazyku přináším. ♥
Výdělek z této sbírky půjde na ilustrace pro (snad, možná, kdo ví, já ne, doufám???) papírovou verzi, a možná jedny nebo dvoje pěkný pytlovitý rifle, protože právě teď žádný nemám. Ale z největší části to pude na ty ilustrace, slibuju!
Každému, kdo se rozhodne si sbírku koupit, ze srdce děkuju a doufám, že se vaše a moje mentální vlny alespoň v některý z těch básní potkaj. 🌻🌻🌻
Anděl: Odkaz na Etsy obchůdek
71 notes
·
View notes
Tropy, část 3.
Oxymóron
Oxymóron (2.p. bez oxymóra) je umělecký prostředek, tvořený spojením dvou a více slov, které si navzájem protiřečí. Občas můžeme slyšet i název „protimluv“.
...zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,...
~ Máj, Karel Hynek Mácha
Oslnivá tma, ohlušující ticho...
Pleonasmus
Pleonasmus je pojmenování něčeho (objektu, věci, situace) více slovy než je potřeba.
...Po modrém blankytu bělavé páry hynou,... (blankyt je modrý)
~ Máj, Karel Hynek Mácha
Hospitalizován v nemocnici. (hospitalizován může být člověk jedině v nemocnici)
Synestezie
Synestezie nebo také míšení počitků (zrakových, sluchových, čichových vjemů), je pojmenování, které spojuje více vjemů z různých smyslů dohromady.
A, černý korzet, plný rudých much,
jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek,
~ Samohlásky, Arthur Rimbaud
(V těchto dvou verších popisuje samohlásku A, pomocí barev - černá a červená, zvukem bzučících much a pachem - páchnoucích pasek.)
Litotes
Litotes je prostředek, který používáme častěji, než si sami uvědomujeme. Docílíme ho použitím dvojitého záporu, který bychom mohli nahradit kladným vyjádřením. Nebylo to zlé. Nevařil špatně.
Občas ale použitím litotu se můžeme vyhnout moc silného vyjádření. Byl dobrý. => Nebyl špatný. Možná bychom neřekli, že byl dobrý, ale rozhodně nebyl špatný.
Epiteton
Epiteton, nebo také básnický přívlastek, je umělecký prostředek, zdůrazňující nějakou vlastnost osoby, předmětu, skutečnosti, jevu, nebo může dokonce být citově zabarvený a ukazovat autorův názor. Rozlišujeme dva typy básnického přívlastku:
epiteton constans (trvalý, ustálený, popisuje nějakou typickou vlastnost, často používaný) - širé pole, sivá holubice, vraný kůň,
epiteton ornans (zdobný, netradiční, autor ho pravděpodobně použil poprvé) - stříbrný vítr, omamné ticho.
4 notes
·
View notes
Lovestory
Neznámost mě nutí blížit se více,
poznat tě, odhalit tajemství a krásně mít se.
Sdílet společné chvíle a užívat,
v nekonečné euforii se vyžívat.
Obejmout tě s pocitem krásným,
mé srdíčko přikládám k těmto básním.
Cestovat a poznávat svět,
nelze ten úžas popsat řádkami vět.
Okusit na vlastní kůži,
chvíli kdy dám ti hezkou růži.
Kdy zapálíme svíčky a hudbu v pozadí,
romantická chvíle se na povrch prosadí.
Ulehnout do postele a cítit naše těla,
tahle šance by se zahodit neměla.
Hřejivé doteky po celém těle,
celou noc se škádlit bděle.
Vášeň planoucí, která ne a ne se zastaví,
cítit jak se dole božský tvor postaví.
Jemné doteky rukou na tobě,
otevřít srdce v nelehké době.
Chci tě mít u sebe a zažít světa krásu,
od shora až dolu, jít pomalou trasu.
Nestane se, aby se někdo z nás bál,
protože ty jsi moje královna a já tvůj král.
2 notes
·
View notes
TW
.
.
.
Tančíš polonahá
Po pokoji
Lehce opilá
5% 'chlastem'
Jak dlouho, už
Že's to nejedla?
Příliš rychle
Příliš pomalu
Teď a nikdy
Řev hudby
Co prochází
Celým tělem
Tančíš polonahá
Po půlnoci
Na balkóně
Je ti horko
A motá se ti hlava
Opilá zoufalstvím
Z pár tónů v uších
Závislá na
Tomhle pocitu
Tančíš polonahá
Rychleji než
Srdce dokáže být
Dochází ti dech
Motáš se
Z rychlých pohybů
Těla, ne duše
Ztrácíš se
Pohlcená tmou
Tančíš polonahá
Ve večerním chladu
A popel cigaret
Padá ti k nohám
Tančíš
Jako šílená
A pláčeš
S kamenou tváří
Když hudba dozní
Do prázdna
V tobě
A beton pod tebou
Zanechává modřiny
Jak klesáš
Do klečení
Polonahá na balkóně
V tiše oddychující
Noci
A slzy došly
Jako zvuky hudby
Co možná
Měli tělo přivést
K menšímu
sekundovýmu kolapsu
Na kolenou
S hladovými dlaněmi
Dechu vánku
Na odhalený kůži
A taky pod ní
Žhavíš rty bílý
Cigarety
A necháš se jejími
Horkými polibky
Bez vášně a citu
Rozechvět
A pohltit bolestí
Jednou, dvakrát, třikrát
Polonahá na balkóně
Slyšíš své srdce bít
Není na co dál
Tančit
Není nic než ticho
A sedm pater pod tebou
Hledící na tebe
Příliš vědoucně
O všech ztrátách
O zapovězené touze
Možná po jiném
Životě
Možná po jednom
posledním
Vydechnutí
Polonahá a zlomená
Klečící tu na kolenou
7 notes
·
View notes
otec
prepáč keď sa javím, že mi nezáleží
a chytím nervy za hlúposti
padajú mi slzy keď to píšem
no sú z ľúbosti
x
naučil si ma o bylinkách
zvieratkách a óó tej láske
vďaka tebe mal som detstvo,
ktoré bolo plné toľkých krás
x
stále keď šiel si do práce
tak som ti z okna mával
a mohol si byť bláznom pre svet
no mojim hrdinom si ostal
x
na Duklu si stále pamätám,
kde naučil si ma ako vojna bolí
a prečo máme sa mať radi
vtedy keď sa všetko ťažké javí
x
no teraz máš svoje roky
a ja tú lásku a múdrosti
ti už vraciam späť
nech svet nevidíš tak zle
x
poznám tvoj hnev a vidím smútok
a bolí to prijať, že viac tak nechceš žiť
chápem prečo si si to vybral
a stáť pri tebe stále budem
x
dúfam, že budem tak dobrým otcom
ako si ty, a deti si ma budú vážiť tak
ako ja si vážim teba dnes
ďakujem
6 notes
·
View notes
Stáli jsme tam v zimě jak osiřelí
a v lakotné radosti
počítali sníh.
Přijeli jezdci
a zase odjeli —
babička mi o nich povídala
nosí meč a smrt a želatinu
na břitvě rtů pokřivený smích
a nebojí se ničeho
kromě bělosti laně
a kouzel.
Dům, před kterým stojíme, nemá štít.
Buďs přišel
anebo nechoď —
nikdo tě nečeká
ale klepadlo na dveřích
je cizím potem černé na kost stříbra
a pořád ještě hřeje
od prokřehlých prstů.
Beru za něj —
nikdo se neozval.
Ale slyšeli jsme šoupání kroků
a pode dveřmi
zavrávoralo světlo.
— Počítání sněhu, 2023
2 notes
·
View notes
stejně tak, jako se můžeš poranit příborovym nožem, můžeš jezdit hvězdnym vozem a volat o pomoc
chodit městem křížem krážem zatímco polyká tě noc. nebo ona?
šaty s výstřihem co usaděj tě na zem, a koketovat s růží co se obtiskne na tvůj košilovej lem.
plout mrakama cigaretovýho kouře a stejně mít v plicích čisto.
a na svou zkázu přijdeš rázem má chytrou hlavu a v srdci místo.
2 notes
·
View notes
1 note
·
View note
Dřevěná chata na velkým kopci
S krásným výhledem na západ
Občas se mně ten pocit zmocní
A přijde mi to jako skvělý nápad
Terasa se schody
Spousta kafe
V obklopení rostlin
Poličkami moudrosti
Hudba hlasitější než vlny
A v plicích nikotin
To mi přijde smysluplný
1 note
·
View note