#psychopatki | Explore Tumblr Posts and Blogs

deadandsarcastic · 5 years

Text

Zápis Dvacátý druhý - LK; Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zbytek dopoledne strávili na pokoji, kde si krátili čas mazlením, škádlením se a plánováním velkého vloupání. Mezitím Kyry stačil napsat další zprávu organizaci, v níž se zmínil o nových informacích, pochválil Mavericka a zažádal informace o stvoření zvaném Rubricatus. Jenže potom jej docela začalo nudit jen takové nic nedělání a odhadoval, že už je upírovi lépe, takže okolo druhé hodiny odpolední navrhl: „Co kdybychom se vypravili k těm pramenům v lese? Stejně nemáme teď nic na práci... A je dost možné, že by se mohlo jednat o nějaké důležité místo se silnou aurou, opředené legendami..."

„Fajn... Můžeme tam jít," souhlasil Maverick, protože už se vážně začínal nudit - momentálně visel hlavou dolů z postele a zkoušel, kdy se mu překrví mozek a co se stane po tom, co se mu ten mozek překrví... Jenže se pořád tak nějak nic nedělo, tudíž se vyšvihl do normálního sedu a podíval se na Kyryho. „Ale jestli tam bude někde v louži plavat další mrtvola, tak to tu fakt jebu."

„Jasně, beru na vědomí," pokýval hlavou, ale pak jej z ničeho nic něco napadlo, takže zvedl hlavu od obrazovky netbooku: „A vezmeme si s sebou i plavky? Podle toho, co jsem četl na internetu, by tam měla být možnost se vykoupat... Netvrdím, že to tam bude jako nějaký pětihvězdičkový aquapark, ale za zkoušku nic nedáme, ne?"

„Já plavky s sebou nemám... Vlastně si myslím, že jsem je na sobě v životě neměl," prohlásil. „Ale koupat se chci, takže asi víš, co to znamená~" zamrkal na mladšího, s přehnaně úchylným výrazem ve tváři, aby to vypadalo, že zase plánuje nějakou prasečinu - načež ale, jako naprostý zlatý vrchol komedie, dodal: „Přesně tak, skočím tam v oblečení."

„Už jsem se začínal bát, že tě budu muset nahlásit na policii za obnažování na veřejnosti," odvětil pochichtávající se Rosenwille, zatímco se snažil najít ve svém kufru červené plavky se zlatavými hvězdičkami, které se na sluníčku třpytily a házely odlesky. „Ale až se vrátíme, tak tě vezmu do nějakého obchodu a plavky ti vybereme... Protože takhle bys mohl jenom na nuda pláž... A tam bych s tebou vážně nešel." Když se mu podařilo najít své plavky, rozhodl se, že si je vezme pod kraťase, aby je s sebou nemusel tahat a převlékat se až na místě.

„Tak fajn... Hej, myslíš, že tam bude hodně lidí, nebo mrtvo? Já bych bral to mrtvo, ale zase ne moc mrtvo, protože jak už jsem předtím naznačil, s mrtvolou tam plavat nechci a jestli tam nějaká bude, tak jdu domů," začal zase kibicovat upír. A to, aby tam byli lidé, nechtěl z jednoho prostého důvodu, který si ale nechtěl přiznat - moc se mu nelíbilo, že by měl někdo jiný, než on, koukat na polosvlečeného Kyryho. (Ne ale, že by byl Maverick majetnický, to on přece nikdy; svět ještě neviděl člověka, co by respektoval osobní svobodu ostatních víc, než on... Haha.)

„Nevím," přiznal upřímně, převlékaje se do plavek. (Ano, před Maverickem... Stejně už na něm všechno viděl.) „Ale pro jistotu si raději vezmu do kapes další náplasti a nový obvaz, kdybych si je musel namočit." Jakmile si byl jistý, že už má všechno potřebné, pomalu zamířil ke dveřím. „Ale taky bych dal přednost tomu, kdyby se tam ti lidé neochomýtali, abych mohl případně provést vyšetřování." Samozřejmě, že mladší se na celou věc díval z jiného hlediska a upírovo majetnické chování mu nedocházelo.

„Jo, super, každej máme jiný hodnoty... Ale aspoň, že se ve finále shodneme," ušklíbl se a vstal, aby se mohl přidat ke Kyrymu, který stál mezi dveřmi, a chytit jej za ruku.

„Jo, taky bych to tak viděl," usmál se na staršího, když mu sevřel jeho drobnou ručku. Na to, že mu tohle přišlo na začátku divné a lehce omezující, si tohle proplétání prstů vážně oblíbil a těšilo jej to víc, než by asi mělo. „Jen doufám, že nepotkáme Henriettu," zamumlal polohlasně, když scházeli po schodišti dolů.

„Taky, taky," souhlasil blonďák s Rosenwillem. A kupodivu... Dívka se vážně nikde po chodbách nepotulovala. Jen když šli lovci kolem recepce, mohli si všimnout, že místnost měla okno zabarikádované nějakou dřevotřískovou deskou, aby do pokoje nepronikl ani paprsek slunečního světla. Za stolem seděla Henrietta, nebo tedy spíš na tom stole ležela, čelem hezky proti desce, a nevypadala, že je zrovna při vědomí. Upír jen stiskl mladšímu ruku a zrychlil krok, aby Kyrymu naznačil: „Na tohle nervy teď nemám, jdeme pryč".

Přišlo mu to neskutečně zvláštní, ale tušil, že by z hnědovlásky stejně nic nedostali a skončilo by to tak akorát další hádkou. Tudíž dal neznatelným kývnutím blonďákovi za pravdu a jako ocásek jej následoval ven. „Zdá se mi to, nebo se jí mění nálady rychleji, než si lidé mění ponožky?" prohodil upírovým směrem, jakmile kráčeli po chodníku skrze městečko. „Pochybuju ale, že by na vině byla puberta."

„Třeba jsou to krámy," pokrčil rameny blonďák. „Co jsem tak zažil, tak by tohle sedělo... Anebo jsem měl štěstí na ženský, co byly psychopatky a sváděly to na tohle. Kdo vííííí..." protáhl, pak se natiskl na Kyryho a polohlasem dodal: „Jsem rád, že ty krámy nemáš~ Protože takhle se mi nemůžeš na nic vymlouvat."

Nevěděl, co by na tohle měl odpovědět, takže nakonec jen pokrčil rameny a zamumlal: „Já bych se na nic nevymlouval... Myslím, že teď už o mně víš víc než dost na to, abych byl v tvé přítomnosti upřímný." Postupně procházeli celé městečko, kde jako obvykle nebylo živé duše, jelikož vyznačená stezka k pramenům byla přesně na opačné straně než penzion.

„Jak daleko to vůbec je?" začal po nějaké době otravovat Maverick, protože se mu nelíbilo tolik chození. „A myslíš, že to tam bude ve stínu? Protože kdyby na ty prameny nějak pražilo sluníčko... Tak do nich jaksi nemůžu, protože ne, že bych začal hořet a rozsypal se na prach, ale mám na to slunce slušnou alergii a ta vyrážka potom je všechno, jen ne příjemná."

„Podle toho, co jsem se předtím díval na google mapy, tak by to mělo být tak... Dva? Možná tři kilometry. Ale půjdeme lesem, takže budeš ve stínu, a navíc... Tady je ta příroda vážně hezká." Na okamžik se odmlčel, aby mohl vylovit volnou rukou z kapsy mobil a pustit se do hledání fotek zmiňovaných pramenů.

„Tak to jo..." pokýval hlavou a už se na nic neptal - popravdě byl na ty prameny zvědavý a docela se i těšil... A to ne jen proto, že věděl, že tam kolem něj bude ťapat polonahý Kyry.

Po asi dalších pěti minutách se mu konečně podařilo najít docela obstojnou fotku, na níž bylo asi pět středně velkých jezírek, které na sebe kaskádovitě navazovaly dolů z kopce. Navíc to vypadalo, že jsou z větší části ve stínu stromů. „Vážně to vypadá hezky," prohlásil Rosenwille, ukazuje fotku upírovi. „Jsem říkal, že okolí je mnohonásobně hezčí než celé městečko... Jenom doufám, že tam nebude moc lidí..."

„Já doufám, že tam nebude vůbec, ale vůbec nikdo," odpověděl, s náznakem žárlivosti v hlase. „Ale vypadá to fakt pěkně, to se musí nechat."

Spokojeně pokýval hlavou. „Asi jediný důvod, proč sem ještě jezdí nějací lidé." S těmi slovy schoval mobil zpátky do kapsy, protože si mnohem raději chtěl povídat s Maverickem. „Když tak nad tím uvažuju... V dnešní době se musí šířit neskutečné množství falešných informací o upírech, ne? Asi ti dost vadí, když si vás třináctky představují jako blyštící se sexy svalouše... Ne, že bys nevypadal fakt úžasně..."

„Noo... Ale ono to má svoje výhody," zamumlal, zase celý rozhozený z toho, že mu Kyry řekl, že vypadá úžasně. „Protože takhle na mně nikdo nepozná, že jsem upír. Když si všichni totiž upíry představují jako nějaké goticky vypadající bílé nudle s tesáčky, co spí v rakvích, nebo třpytící se sexouše... Tak bych se mohl okolo klidně producírovat i bez té roušky a nikomu by nic nedošlo... Ale zase bych dostával pohoršené pohledy od starých babek, a těch mám dost už teď, takže tak, no."

„Jo, tomu rozumím," odvětil s pochopením v hlase. „Vždycky je nepříjemné, když dostáváš pohoršené pohledy za to, jak vypadáš... Ale i můj vzhled má své výhody; takhle totiž většinu lidí nenapadne, že jsem z nějaké super tajné organizace a experiment z laboratoře k tomu... A prostě duha a celkově pastelové barvy jsou strašně super... Si nedokážu představit, že bych měl chodit v obleku."

„Hmm... Oblek by ti neslušel... Tobě je souzeno být takhle hezky roztomiloučký, víš?~" zavrněl a natiskl se ze strany víc na mladšího. „A hlavně to k tobě sedí, protože to jsou teploušský barvy," ušklíbl se, jako kdyby ho ještě pořád nebolela prdel z toho, co dělali včera.

„Tak někdo už jako homosexuál vypadat musí," prohodil mladík s tyrkysovými vlasy, který už se dostal do fáze, že mu celé tohle utahování bylo jedno. „Protože takhle si alespoň lidé okolo budou jistí, že spolu doopravdy spíme, a nebudou se nás muset ptát, protože jim to hned dojde."

„Hmm..." Z nějakého důvodu jej trochu zamrzelo, že Kyry řekl "spíme". A co chtěl slyšet, že spolu chodí? To po těch pár dnech asi těžko... Jaká to ironie; šoustat, to spolu šoustají, ale chození, to asi připadalo v úvahu tak maximálně po venku - protože Maverickovi nepřišlo, že by měl Rosenwille o něco jiného s ním zájem... A moc se tomu nedivil, popravdě.

Dva kilometry nebyly zase tak strašlivá vzdálenost, takže zatímco debatovali o všem možném, postupně se dostávali dál do lesa, kde se cesta začala mírně vlnit do kopce. A nakonec, asi po půl hodině štrupkání po svahu, se před nimi otevřela nádherná scenérie, jež byla v porovnání s městem hotový ráj. - V příjemném příšeří bublaly horké prameny a jejich azurová barva lahodila očím; v lesním porostu se mezi nimi klikatily úzké pěšinky, po kterých se dalo bez obav pobíhat i naboso. Okolní vysoké křoví dotvářelo pocit soukromí a zdání, že jste vstoupili do jiného světa.

„To vypadá snad ještě líp, než na té fotce," uznal, mírně překvapeně. „Hele, Kyry, nechceš se sem přestěhovat, místo bydlení v tom hotelu? Však podívej, žádná plíseň, žádný smrad zatuchliny, mrtvoly taky nevidím... A především, žádná Henrietta~"

„Promiň, ale stan ani spacák jsem do kufru fakt nezabalil," odvětil s úšklebkem. „A taky by byl asi problém, co se elektriky týče, jelikož potřebuji svůj netbook na komunikaci s organizací... Ale jo, máš pravdu; vážně je to tady krásné... Trochu bych to tady obhlédl...." S těmi slovy se začal rozhlížet okolo, jestli si třeba nevšimne něčeho podstatného.

„Ale mně by celkem vyhovovalo, kdybys přestal s organizací komunikovat," argumentoval. „A kdo potřebuje stan a spacák? Budeme bezdomovci!" začal nadšeně plánovat a následoval Kyryho, který obcházel okolí. „Postavím nám chatrč z klacků a budeme žít jako ve středověku," pokračoval vesele v dávání návrhů.

„Jako ve středověku? Takže mor, cholera, syfilis, kurděje?" dodal s šibalským úšklebkem. „Tak to jsi tady se špatnou osobou; na to máme v organizaci jiné odborníky." Vycházkovým krokem ťapkal po pěšince před starším, užívaje si atmosféru tohoto místa.

„Ne, tak jsem to nemyslel," odporoval okamžitě. „Ale stejně si myslím, že ty jsi proti všem těmhle chorobám imunní... A mě to zabít nemůže~ Ale fajn, když odmítáš moji nabídku extrémně bio života plného sexu u těchhle kaluží, já tě nutit nebudu..."

„O bio stravě a stylu života jsem v poslední době slyšel docela hodně... Dokonce jsem přečetl několik článků, ale nějak extra mě to nezaujalo," odvětil tak nějak neurčitě, ale k poznámce o sexu se raději nevyjadřoval. „A co se těch nemocí týče..." Odmlčel se, přičemž pokrčil rameny. „Tady si nejsem jistý... Jakože jo, budu žít mnohem déle než obyčejný člověk a moje DNA není dvojšroubovice; tedy alespoň podle toho, co jsem slyšel od vědců v organizaci; ale u imunity netuším..."

„Zajímavé," řekl, ale ne, že by ho to doopravdy až tak zajímalo... Prostě nechtěl být zticha, jako nějaký debil (kterým on sice byl, ale to neznamenalo, že to chtěl ještě nějak víc zvýrazňovat). „A... Chceš to tu ještě obcházet, nebo půjdeme do té vody?~"

„No, vzhledem k tomu, že tady žádná informační tabule, která by nám sdělila něco více o tomto místě, není... Tak klidně můžeme jít do vody," odvětil a hned na to se začal svlékat, přičemž všechno své oblečení hezky poskládal a odložil navršené v komínku někam bokem.

Sundal si jenom plášť a roušku, všechno ostatní na sobě nechal; protože když předtím řekl, že do té vody skočí oblečený, tak to bohužel myslel vážně... Tudíž, ještě než se Kyry vůbec otočil od svého štůsku oblečení, se ozvalo šplouchnutí a blonďák pár vteřin po tom vykukoval z vody, s očima navrch hlavy, a prohlášením: „Je to hlubší, než jsem si myslel."

„Tak to mám štěstí, že mě v laboratoři alespoň naučili plavat," ušklíbl se Rosenwille, pozoruje upírovu hlavu čouhající z jezírka. Chvíli uvažoval, že by do vody vlezl normálně, ale pak se, se zlověstným úšklebkem, rozběhl a skočil do jezírka "bombu" tak, aby co nejvíc ocákal blonďáka.

Zapištěl jako malá holka, ale hned, jak si vytřel vodu z očí, začal plavat tam, kde mladší zajel pod vodu, aby na něj mohl hned po jeho vynoření čekat a tohle ocákání mu hezky oplatit dalším agresivním šploucháním vody.

Voda byla vcelku studená, ale to mu v tomhle letním počasí nikterak nevadilo. Užíval si ten pocit, když se nad ním uzavřela hladina a on se jen tak vznášel uprostřed ničeho, zatímco mu z nosu vycházelo pár bublinek. Trošku mu to připomínalo časy, kdy se museli v laboratořích ponořit do takových obrovských skleněných kádí s nějakou tekutinou, aby jim mohli změřit některé z životních funkcí. Když už začínal pociťovat, že nemá moc vzduchu, rychle vyplaval nad hladinu.

Když uviděl tyrkysovou hlavu mladšího, jak se vynořuje, hned plácl rukama do zčeřené vodní hladiny, aby Kyryho zmáčel ještě víc, než už teď byl - ale protože jej nechtěl utopit, zase to s tou vodou moc nepřeháněl, přestal na chvíli dělat pitomosti a jen zíral na Rosenwilla, jak je vlastně hrozně roztomilý, s těmi mokrými vlasy.

„Pokračuj ještě chvíli a vezmu to jako důvod k vodní bitvě," pohrozil mu se smíchem mladší, načež si odhrnul mokré vlasy z obličeje... A upír konečně mohl pochopit, proč si Kyry vždycky zakrýval pravé oko; nad horním víčkem se nacházelo výrazné černé tetování "ProjektKR", zatímco pod víčkem spodním bylo jen "#7752".

Ani jej to nějak nepřekvapilo; jen se uculil a prohodil: „Kam se na tohle hrabe nějaká oční linka~" Potom ale připlaval ke Kyrymu ještě blíž, pod vodou jej chytil za pas a přitáhl si ho blíž k sobě, takže se na sebe tiskli; a Mavericka trošku zamrzelo, že se přeci jen nesvlékl, protože teď kvůli tomu nemohl cítit mladšího kůži na kůži... Ale, co už se dalo dělat. Jemně Kyrymu prsty projel vlasy a skončil s rukou jen tam položenou na jeho tváři, zíraje mu do očí... Protože to bylo vlastně poprvé, co se mohl dívat do jeho obou očí najednou.

Chtěl něco odvětit na onen komentář s oční linkou, ale než se k tomu vůbec dostal, už si jej Maverick tiskl k sobě. „Zase tulivá?" ušklíbl se, studuje blonďákův zářící kámen, který by se teď klidně mohl rovnat i Slunci... Proto toho velice záhy nechal a raději přivřel víčka.

„Když jsem s tebou, tak bych se nejradši tulil pořád, víš? Zaprvé proto, že nikdo jiný než ty, se se mnou tulit nechce a zadruhé... Um..." Větu nedokončil, ne však proto, že by neměl žádný druhý důvod... To právě naopak, upíra napadlo až děsivě moc důvodů, proč by se chtěl ke Kyrymu neustále tulit - ale nechtěl vypadat jako úplná měkkota, tak se prostě jen kousl do rtu a byl zticha.

Na jednu stranu si vážně přál slyšet onen druhý důvod, ale když viděl, jak se starší kouše do rtu (Což mu mimochodem přišlo neskutečně roztomilé... No neříkejte, že vy byste se nerozplývali nad tím, že nebezpečné nadpřirozené stvoření je naprosto naměkko, neschopné vyjádřit své pocity!), tak se rozhodl mu to víc neztěžovat... Raději jej místo toho pevně objal a zavrněl: „Já se taky tulím rád~"

„To rád slyším... Protože by bylo silně na hovno, kdybych si to tulení užíval jenom já... Vzhledem k tomu, že tě tulím tak často," hladil Kyryho po tváři a aniž by si to uvědomoval, mírně se usmíval. „A musím říct, že ti to takhle vážně sluší... Když je ti vidět i ta druhá půlka obličeje."

Při zaslechnutí komplimentu se začervenal a trošku se v upírově náruči zavrtěl. „Když myslíš... Akorát by se to asi špatně vysvětlovalo okolí... A hlavně lidem se všetečnými otázkami. Tak nějak jsme se s vedoucími organizace shodli, že bude lepší a jednodušší všechny tyhle podezřelé... Ehm... Rysy, nebo jak bych to měl nazvat... No, prostě že je zamaskuju a hotovo."

„Chápu... Ale stejně je to trošku škoda." Rozhodl se v tomhle už dál nerýpat a zase zmlkl - jeho rudé tváře a rozsvícené oko ale prozrazovaly, že se mu hlavou honí tisíce myšlenek... A kupodivu, většina z toho nebyly ani prasečiny. Sám Maverick upřímně už začínal ve skrytu duše chytat nervy z toho, že tady z něj Kyry vypěstuje přesládlou romantickou trosku. (Což by bylo docela vtipné, vzhledem k tomu, že Rosenwille asi v povaze moc romantických rysů sám neměl, vzhledem k tomu, k čemu byl vychováván.)

Notnou chvíli se jen tak tulil ke staršímu a nic neříkal, protože mu prostě přišlo lepší tenhle okamžik strávit v tichosti, ale nakonec už to nevydržel a prohlásil: „Nechceš se začít alespoň trochu hýbat? Jinak asi brzo zmrzneme."

Zamručel a objal Kyryho pevněji. „Když já tě nechci pustiiiit..." zakňoural nešťastně; do nějakého plavání a hýbání se, se mu vůbec, ale vůbec nechtělo...

„Jestli začneš mít takovýhle přístup, tak jde asi naše vyšetřování do kytek, protože mě nemůžeš celou dobu dlachmat v náručí," odvětil Rosenwille, přičemž mu neznatelně cukaly koutky. „Ne, že by to nebylo fajn, ale..."

„Já vím, ale co když už s tebou nikdy nikam nepojedu a nebudu mít koho dlachmat dalších osm let? Musím si tě užít, dokud jsme tu," argumentoval, prakticky přesvědčený, že jakmile odsud odjedou, tak už Rosenwilla v životě neuvidí.

„No..." začal lehce nejistě, jelikož nevěděl, co by na to měl říct. „Když se to tak vezme... Pokud si na tebe nebudu stěžovat a organizace uzná za vhodné, že spolu tvoříme dobrý tým... Tak je pravděpodobné, že se uvidíme... Protože na to, abychom si sami mohli alespoň částečně rozhodovat o misích, tak bychom museli být třídy S... Nebo spíše S+." Na pár minut se odmlčel, studuje upírův obličej, než se rozhodl pokračovat: „A kdyby to nevyšlo... No... Tak pořád máme na sebe čísla, ne?"

„To je pravda," rozzářil se. „Takže tě můžu zaspamovat zprávama, dokud se mnou někam nepůjdeš... Jo, to zní jako plán," zatvářil se spokojeně a konečně tedy Kyryho pustil, aby se mohl hýbat a nezmrzl.

„Díky," usmál se mile a vtiskl Maverickovi letmý polibek na tvář a hned nato se znovu potopil pod hladinu, jelikož si chtěl naposledy užít ten skvělý pocit... Když vtom něco upoutalo jeho pozornost; jednalo se o velký plochý kámen v hloubce asi jednoho metru a šedesáti centimetrů, z nějž vycházelo slabé načervenalé světlo. Ani na vteřinu nezaváhal a prudkými tempy se dostal blíže, aby si tuhle zvláštnost mohl prohlédnout. Skoro mu vyrazilo dech, když si uvědomil, že se jedná o několik prazvláštních run.

Vzhledem k tomu, že se potápět neuměl, takže se ke Kyrymu nemohl přidat, se rozhodl doplavat ke břehu a sundat si tričko - protože se mu přestalo líbit, jak se to na něj lepí; poté prostě zůstal u břehu a čekal, až se mladší vynoří.

Jakmile vyplaval na povrch, mohl si blonďák všimnout nadšených jiskřiček v jeho očích a širokého úsměvu na tváři. Nic neříkal, jen co nejrychleji vylezl z vody, aby mohl doběhnout k hromádce svého oblečení. V té se chvíli přehraboval, než s vítězným „Aha!" popadl svůj mobil, s nímž znovu skočil do jezírka.

„Co mu jebe?" zděsil se Maverick, když viděl Kyryho se ponořit do vody s kusem elektroniky - nakonec ale došel k závěru, že buďto má mladší voděodolný mobil a šel tam fotit fotky na Instagram, anebo se nakonec rozhodl přistoupit na tu nabídku středověkého života a šel si utopit mobil.

Když si podruhé vynořil, mával radostně mobilem nad hlavou, volaje: „Maverickuuu, že neuhádneš, co jsem tam objevil! Tomu normálně neuvěříš... Taková souhra náhod! Ještě že tě napadlo skočit zrovna do tohoto jezírka."

„Je mi upřímně jedno, cos tam našel, ale když z toho máš takovou radost a našel jsi to díky mně, dostanu odměnu?" odpověděl, zhruba tak stejně nadšeným tónem.

„To by ti ale jedno být nemělo," potřásl nesouhlasně hlavou mladší. „Našel jsem tam totiž kámen, v němž jsou vyryté nějaké starodávné runy... Sice přesně nedokážu určit, jakého jsou původu, ale mám jejich fotky, takže je můžu nechat analyzovat, jakmile se vrátíme na hotel... Třeba nám to řekne něco víc o tomhle místě... Možná se to dokonce vztahuje k městu," drmolil neskutečně rychle, když vylézal z vody. Na nějakou odměnu zrovna momentálně nemyslel, jelikož tohle byl pro něj zásadní nález.

„Hm," zahučel neurčitě, uražený, že nějaké klikyháky dostávají víc pozornosti, než on... Následoval ale Kyryho ven z vody a šel si na sebe nasadit to něco málo oblečení, které si nenamočil, protože předpokládal, že teď půjdou zpátky do hotelu, kde se mladší bude velice pravděpodobně věnovat všemu, jen ne upírovi, který byl momentálně ve fázi, kdy žárlil i na ten kámen na dně jezírka.

Jenom na okamžik odložil mobil do trávy, než přes sebe přehodil tričko a kraťase, ale pak jej, jako největší poklad, opatrně schoval do kapsy. Nato si kecl do trávy a začal si odmotávat kompletně promočený obvaz a odlepovat si vlhké náplasti, aby je mohl vyměnit za nové a především suché.

Stál tam, v mokrých kalhotách, plášti a bez trika, které držel úplně promočené v ruce a pozoroval Kyryho, jak si přelepuje náplasti. „A co když je ten kámen jenom nějaký prank? V roce 2018 nemůžeš nikomu věřit... Třeba to tam hodili místní YouTubeři, co ty víš."

„Pochybuju, že by se nějací YouTubeři štvali s vytesáváním run do kamene jenom proto, aby jej mohli hodit na dno jezírka... A navíc, jak by udělali to, aby ty runy zářily?" Rosenwille se lehce zamračil, jelikož se mu nelíbilo, že je upír hned tak skeptický. „A i kdyby to byl prank, tak Eternity to rozsekne... Ona bude vědět, co s tím."

„Co je zase Eternity?" nechápal. „A nezmínil ses, že ten šutr svítí..." dodal polohlasem uraženě, protože se mu nelíbilo, že se na něj Kyry mračí jen proto, že tu z toho kamene taky není hned úplně vystříkaný.

„Eternity?" zarazil se mladší, jelikož mu v první chvíli nedošlo, že Maverick asi elektroniku moc nepoužívá na nic jiného než na hraní her nebo surfování po internetu. „Tobě ji asi nikam neinstalovali, že? Prostě se jedná o něco jako speciální program, internetový vyhledávač a obrovskou databázi v jednom. Spustili ji tak zhruba před rokem a něco... A vlastně se jedná o takovou lolitku, která má přehled o celé organizaci, runách, kouzlech, kletbách, různých magických kreaturách, ukončených misích a projektech... Takže nám docela dost pomáhá." Mezitím se mu podařilo zalepit si všechny jizvy a znovu si obmotat ruku obvazem.

„Lolitku, huh?" ušklíbl se. „Nech mě hádat... Vyvinul to nějaký čtyřicetiletý panic u svojí matky ve sklepě." Věděl, že by se moc posmívat neměl, protože měl pro lolitky taky slabost, ale... Byl to Maverick, takže zticha zůstat zkrátka nemohl. „...Ale zní to cool... A nechápu, proč mi ji sakra neinstalovali taky!" Až po chvíli se rozčílil nad tím, že mu bylo zase ukřivděno.

S úsměvem se vyhoupl do stoje a hned se jal vyvrátit Maverickovu poznámku: „E.tE2.0 pochází z nejkvalitnější laborky, která spadá pod organizaci. Takže vypadá fakt dobře a dokonce si může podle nálady měnit účes a oblečení. Pokud si to dobře pamatuji, tak ji její "maminka" vyvíjela tři roky, nebo tak nějak... A prý ještě před tím měla nějakou beta verzi, ale ta byla soukromá." Váhavě natáhl ruku směrem k upírovi, protože si nebyl jistý, jestli ji teď přijme. „A zřejmě ji nemáš kvůli tvé nízké hodnosti. Teda, alespoň ta bych to viděl já."

„Hm... Ale stejně," chytil Kyryho za ruku, protože uražený a žárlivý si mohl být, jak chtěl, ale ruku mladšího zkrátka odmítnout nedokázal. Chvíli šli po cestě zpátky v tichosti, protože upír pořád trucoval, že nemá u sebe v počítači malou milou loli, ale potom se najednou ozval: „Kyryyy, a dostanu tu odměnu, když jsi našel ten šutr víceméně díky mně?~"

3 notes · View notes