#kurník

[kocourmokroocko]

Když můj tchán rok zpátky hodil ze srandy Arnolda do vody jako rozjařený dítě, netušil, že tím spustí Arnoldovu permanentní zálibu v tom, být vržen do vody, pokud možno z co největší výšky.

Tzn. když jdeme v zimě kolem rybníka a nikdo ho tam nehodí, protože zima, vyleze na nejbližší vyvýšený povrch a vrhne se do toho rybníka sám.

Minulý týden vyšplhal doprostřed kulatého mostu přes bažinu a pak se z něj prostě yeetnul. Žbluňkul se. Šplouchnul se do temnot. Přímo před mýma dobrýma křesťanskýma očima.

Můj pes smrdí jako bahno. My smrdíme jako bahno. Měl na čumáčku chaluhu, a tu sežral. Náš byt smrdí jako bahno.

Už není pes. Je jen bahno. Bahno je můj život.

Děsim se, co se stane, až tchán obdrží vnoučata.

— Z dokumentárního cyklu "Jak vznikají kelpie a vodníci v Česku", 2024

#kot #arnie #kurník

[opily-zajic]

Zpátky v hoodu

Dětské třeštění táborového zájezdu ve vlaku je najednou vystřídáno ohlušujícím tichem vesnice. Na vlakové zastávce, kde minulý rok přestali prodávat lístky a tento rok začali zamykat čekárnu, na mě čeká jen zaměstnanec ČD; na to, abych potkala nějaké spolucestující, je příliš pozdě. A dnes už stejně všichni jezdí jenom autobusem.

Něco se změnilo. Soused si postavil nový kurník, před barákem nám kvůli suchu porazili šípek. Ale něco stále zůstává polapeno v mezičasí. Můj tlak po vystoupení z vlaku stoupá stejně rychle, jako obvykle. A mé klíče ještě stále sedí do zámku.

Je jedno, kdy se vrátím - zda za týden či půl roku - čas tady plyne po své vlastní ose. Změny jsou téměř nepatrné. Soused by možná s kurníkem teprve začal, šípek na parkovišti by teprve začal chátrat; ale bez soustředění tyto jediné dvě změny na vesnici protečou mezi prsty absolutně bez povšimnutí. Roztékám se na slunci. Doma mi je řečeno, že tady už tři týdny nepršelo. Otec nestíhá zavlažovat jabloně, jsou vyčerpané a v červenci už shazují jablka. Studna s dešťovou vodou je prázdná; kontemplujeme nad tím, zda je zavlažování zahrady pitnou kohoutkovou vodou hřích.

Z mého pokoje už není sklad. Kočka si na mě po půl roce ještě stále pamatuje. V lednici nacházím stejný typ potravin. Krmím se drahou šunkou a sýrem, dáme si s rodinou kafe a já běžím do hospody.

I když je pátek, tak je myslivecká hospoda prázdná; ve vedlejší vesnici je zábava a kvůli svátkům si vyrazila většina obyvatel na dovolenou. Koukám se po známých vycpaných zvířatech, zdravím známou servírku a divím se, že na nikom z nich nevidím vrstvu prachu.

Jsem zpátky. Chci být ta zajímavá, ta zcestovalá, ten cizinec. Místo toho má nově nabylá přítomnost pokračuje bez povšimnutí. Žádné ódy, žádné oslavy? Paní vrchní, dejte mi víno. Jako vždy. Jo, jsem to furt já.

Dopiju svá vína, bratr dopije šest piv a doma si dá ještě sedmé. Ulehám do své dětské postele. Celý víkend strávím v lihu, vždy s jinými rodinnými příslušníky. Musím všem oznámit, že jsem po půl roce doma. Ukázat svému synovci a neteři, že jejich teta stále existuje, prokázat své babičce a dědečkovi, že je jejich vnučka stále naživu.

Sbírám s babičkou maliny a ostružiny. Dostala jsem od otce domácí papriky, cuketu a litr domácí slivovice. Odjíždím obtěžkaná vesnickým lootem zpátky do velkoměsta. Z hoodu do hoodu.

Mladická touha po metropoli ve mně neustále přetrvává. Chci být v centru dění. Uprostřed toho bzučícího úlu. Slyšet ten white noise, utápět se v jeho chaosu a neuchopitelnosti. Z ticha vesnice mi je mdlo a nevolno. Kam mám odklidit své myšlenky, když jsem tady jen sama pro sebe?

Vlak zpátky do města je opět plný dětského tábora. Nimrám svůj získaný řízek s chlebem a přemýšlím, kdy se musím ve své vesnici objevit zase.

#zajicdenikuje #čumblr #česky #zajíc si říkal že začne trochu častěji deníkovat a fotit #protože je to takové milé a hezké #a rád by začal psát trochu víc aktivněji #pro co jsou teda deníky naprosto ideální. :---))

[maserna]

Úvod do masérny.

Jak to vlastně všechno začalo, že jsem se svobodně a s jasnou myslí nechala zaměstnat v cirkuse?

Možná,že jsem nebyla tak úplně při vědomí.

Možná,že jsem byla tak trochu neznalá místa a lidí. Netušila jsem,co mě čeká.

A po velkém osobním konci všeho, co bylo. Jsem začala žít v cirkuse, blázinci a cvokhause, všech ztracených duší.

Lidí, co tu našli místo , protože je jinde nechtěly.

Kdo by taky chtěl dělat s ženskou po přechodu, jež si svou hořkost vylévá na všem živém, co se jen pohne, nadechne a dává najevo svou existenci?

Jakoby ta ženská, či karikatura ženy , chtěla zadusit vše, co dává radostně najevo život...protože ona jej takto prožívat nedokáže.

Ale tuhle kapitolu o nuceném soužití a téměř nežití zmíním jindy.

Chtěla bych vyjádřit, jak těžké je škrábat se z díry, v které nechcete umřít a zároveň zdolávat nový kolektiv.

Je to kličkování na minovém poli.

Mezi nákladovými, skoro důchodkyněma a přechodovými ženami, slečnami s duševní chorobou nebo jen po rozchodu.

Řekli by jste si, no jooo, slepičárna. Jenže takový kurník se slípkama je nevinný oproti tomuhle.

Chvíli se na vás usmívají, vzápětí máte nůž v zádech a nemáte tušení proč. Jen jste se jedné z nich nelíbila protože jí zrovna něco prošlo hlavou, nebo břichem, nebo má zaražený prdy.

Kdo ví, co se děje v ženské? Ani ony sami neví.

Zázračný na tomhle cirkuse je to, že se naučíte a dozvíte o životě a světě víc, než kdekoliv jinde za co nejkratší dobu.

Ovšem jedině za podmínek, že si udržíte pozornost a zdravý rozum.

Ani stovky litrů kafe nestačí,desítky kilogramů čokolády, bonbónů a plno pozorností od klientů, jež denně dochází a odchází.

Pan řídící, šéf a chlebodárce, to je jiná. Řekne a slíbí modrý z nebe ,aby jste už zmizely z jeho kanclu a dali mu pokoj.

Druhý den je to samozřejmě jinak. Přesně opačně, než řekl. 

Jeho zájmy a plány jsou jen jeho, nikdo kromě něj neví, co chce a co dělá. Hlavně, že každý měsíc neco přistane na účtě a moc se neprojevovat,aby náhodou nebylo zle.

Každý dělá, co má, co se mu řekne a někde bokem pomlouvá, komentuje, stěžuje si a namítá, že by to mělo být takhle a onak, že on by to udělal líp.

Ale neudělá nic. 

Pořád dokolečka běhá v kolečku, jako ten křeček v akvárku bez keců…jen aby náhodou nebyl konec světa.

Světa, který není, světa který nežije, jen o něm sní, za zdmi svého neviditelného vězení vlastní mysli.

 Mysli o níž neví, že může být svobodná.

Neukázali mu jak.

A možná právě proto, na dějiště přichází nová kolegyně.

Je to slečna Jiná. Je Odjinud. A kráčí Jinam.

[edgepunk]

Hey, speak your language day anon, I was hoping you would use something different than kurva since you said "fock", something that's still a swear word but not vulgar? Like "frock" or "snap" do you have anything like that?

several - do prdele (this is a teeny bit vulgar but less than 'do riti'), do šľaka, sakra, do čerta, kurník, kurňa (the last two are often used by people to censor themselves, like when you're about to say "fuck" but quickly correct yourself to "frick") and there's probably more but I can't think of any rn

#ask #Anonymous

[kitikara]

Zdravotní výlev.

Kurník, celej den piju jako divá, v břiše mi pomalu šplouchá a stejně si připadám vysušená jako treska, nos mám odřenej a prostě mě to nebaví.

[nesvobodni]

Pirát sepisující zákony připomíná lišáka hlídajícího kurník nebo kozla se zálibou v zahradničení...

#nesvobodní #nechtenásbýt #nejsmestejní

#nesvobodní #nechtenásbýt #nejsmestejní

[wolviecat]

Tvoříjen nevím kolik. Oh

Divuška a Tymianek @kocourmokroocko

Podle Kuřete Cupity od Miloše Nesvadby jako ilustrace k mému nejmilejšími čtení

#tvorijen #tvoříjen #milos nesvatba #cumbler #čumblr #kurník #divuška #tymiánek

[duch-z-bramboroveho-pytle]

Thank you @moonwich for the tag!

Tag game: describe yourself only using pictures from your current camera roll

Taging: whoever you are, do it | Dělej kurník, člověče ukaž se

#tag game #czenglish #face reveal i guess #although you can only see my dogs face there #poslední část není překlad jen vzkaz pro příslušníky jiných národů

[ledabyl]

Kurník shopaholic

#to je vše #dekuji za pozornost #česky #Česká kultura #cesky blog #cestina #cz #Češi

[myvalzpival]

Ten bluetooth post mi připoměl naše rodinné historky - aka v tomhle bytě neříkejte, že to bude spravené hned, náhodně pískající konvice, stěna v kuchyni, která po dešti změnila barvu na jedovatě žlutou, ale hlavně, jak když mi bylo asi 13, děda pověsil na kurník dvě mrtvé (vysvlečené) kuny, aby odpuzovaly ty živé kuny, co mu chodily na slípky. Tak asi rok visely na kurníku kuny #creepy. Ale ty pak začaly od zadních noh plesnivět. Tak další dva roky visely na kurníku jenom přední poloviny kun.

Hey OP, are u ok? :))))))))

[mediocrelanguagelearner]

I realised my favourite thing is when people exclaim “henhouse!” or “henhouse shed!” in Czech in stead of swearing.

Kurník!

Kurník šopa!

#czech #čeština #learning czech #langblr #czech language

[kocourmokroocko]

Neni to soutěž a chápu, že každej majitel psa si myslí, že jeho pes je nejlepší pes, co kdy propesionálně pesil, jasný, ale. Vyslyšte mě. Arnold dostal nový hrajátko (lišáka Drzouna) a když jsme mu dali večeři, chvíli u ní nerozhodně stál, načež se otočil na obrtlíku, odběhl, vrátil se s Drzounem, opatrně ho položil vedle misky, aby jeho novej kámič nestrádal hladem, přátelsky ho olíznul, a až pak se jal jíst.

Takže jakože neřikám, že můj pes je nejlepší pes na světě. Jen řikám, že můj pes JE, objektivně, nejlepší pes na světě, a půjdu ohledně toho na pěsti, kdykoliv, kdekoliv, veliké železné prsteny povoleny

(Klidně mi hoďte fotky a důkazy o kvalitě vašich psů jako výzvu na souboj, slibuju, že si za to dáme vzájemně přes držku irl a vůbec to neni z mojí strany grift, jak obdržet roztomilý fotky psů.)

#kot #kurník #arnie #čumblr

[psychicharmonysuit]

31/10/2019 4:28

Zase sem píšem, lebo niekto odišiel. Kurník, ja som ho fakt ľúbila. Nevadí, hlavne nech je šťastný. To je to, čo si naozaj zaslúži.

[poruchovaosobka]

Chcem mu pomôcť .....nemôžem, chcem ho milovať ....nemôžem, chcem byť snim... nemôžem ....kurník aspoň že umrieť môžem

[kitikara]

No, mrkla jsem na to ko-fi a jako nejraději platím kartou nebo klidně i převodem (prostě buď platební brána nebo jsem ochotná do těch třístovek o ty prachy přijít). No a ono to jede  jen přes paypal a do teď jsem nebyla schopná pochopit, co mám udělat, abych si tam udělala účet a furt se bojím, že by se mi to bloklo nebo sežralo prachy jen tak, protože články. Google peněženku taky nemám a připadám si teda fakt děsně boomersky, protože bych klidně hodila i ten převod, no. Meh. Kurník, že jsem na to zase lezla.

[celavita]

Nashle, Hanoji

7/2/2018

Doufejme, že tohle je poslední mrazivé ráno a od zítřka už bude jen a jen líp. Před dvanáctou opouštíme pokoj a při východu na ulici zjišťujeme, že venku je líp než uvnitř budovy. Zmrzlé končetiny jdeme zahřát procházkou do vězení Hoa Lo, kde odpůrce francouzské vlády následně vystřídali američtí zajatci. Místo nakonec omrkneme jen zvenku, jelikož na další muzeum nakonec nemáme náladu, a raději projdeme okolní uličky. V supermarketu nakoupíme drobnosti a dobroty na cestu, okoukneme pár obchůdků a jdeme na oběd. Namísto plánovaného pho ga v restauraci Noodles & Rolls u chrámu sv. Josefa nápadně připomínajícího pařížskou katedrálu Notre-Dame skončíme v nově otevřené restauraci Chusa Vietnamese Cuisine, která nás uchvátí nejen svým vynikajícím menu, ale také úžasným designovým interiérem. Namísto dezertu zvolím vietnamskou kávu s kondenzovaným mlékem a jsem mile překvapena její výbornou chutí. Kombinace sladkého mléka a kávy je v Asii oblíbená, ale oproti přeslazené laoské kávě, kterou jsem ochutnala v Luang Prabang, mi ta vietnamská opravdu chutná a sladká chuť nepřebíjí samotnou chuť kávy. Po příjemné obědové pauze se vracíme zpátky do guesthousu, kde čekáme na autobus do mešta Hue. Šestá hodina je pryč a autobus nikde. Recepční Lina nás uklidňuje, že na nás nikdo bohudík nezapomněl, a prosí o chvilku strpení. Chvilka se promění v hodinu a půl čekání na recepci, během níž prochladneme až na kost. Dlouhou chvíli krátíme klábosením se sympatickými Slováky a esemeskováním s kamarády. Po půl osmé konečně přijíždí minibus a nesympatický mladík nás jde vyzvednout na recepci. Po pár desítkách minut konečně sedíme v autobusu do Hue a zabíráme si dvě lehátka ve spodním patře. V lehátkovém voze jsme nikdy předtím nejeli a tahle premiéra je vcelku příjemným překvapením. Kožená lehátka jsou pohodlná a místa je tu tak akorát. Teplá deka zahřeje ve spánku a záchod v zadní části je příjemným bonusem. Před sebou máme asi 560 kilometrů, které bychom měli zdolat za asi 10 hodin. Řidič se s autobusem nemazlí a předjíždí, kde jen se dá. Téměř celá cesta vede po dálnici nebo jednosměrné silnici, což velmi oceňuju, jelikož moje nedůvěra v cizí řidiče a neustálé sledování jejich počínání mě leckdy přivádí k šílenství a předjíždění na jednosměrné silnici mi přijde jaksi méně riskantní. Jednotlivá lehátka postupně mizí ve tmě a ozývá se jen tiché oddechování. Nashle, Hanoji, díky, že jsme měli možnost tě poznat. Přestože nám město k srdci nepřirostlo, na tuhle Mekku legendárních italských motorek Vespa nikdy nezapomeneme.

http://chusa.vn

Kurník po hanojsku

Oběd v Chusa Vietnamese Cuisine: 270000 VND

Sladkosti a dobroty na cestu: 156000 VND

Autobus společnosti Hung Thang Travel Hanoj - Hue: 500000 VND (osoba)