#spojka

[grucomdoo]

Brza spojka za kombinirke JCB 3CX i 4CX 980/88352 www.grucom.rs 0659930900 #brzaspojka #spojka #3cx #4cx #jcbspareparts #jcb #jcbparts #jcbbackhoe #backhoeloader #jcbkombinirka #skip #kombinirka #jcbsrbija #jcbdelovi #delovizajcb #spareparts #kasikazabager #kasikazakombinirku #krokodilka #srbija #beograd #grucomdoo (у месту Grucom doo) https://www.instagram.com/p/CpdBv3zMHxm/?igshid=NGJjMDIxMWI=

#brzaspojka #spojka #3cx #4cx #jcbspareparts #jcb #jcbparts #jcbbackhoe #backhoeloader #jcbkombinirka #skip #kombinirka #jcbsrbija #jcbdelovi #delovizajcb #spareparts #kasikazabager #kasikazakombinirku #krokodilka #srbija #beograd #grucomdoo

[slovaksinadelaide]

Brigáda 2023

V sobotu 18. Marca sa v klube konala brigáda. Zúčastnilo sa jej 25 brigádnikov (24 bolo aj členov klubu), ktorí si vyhrnuli rukávy a urobili kus roboty. Všetkým ďakujeme za pomoc.

Jaroslav st., Jaroslav ml. Vaculíkovi  a Danka Tomecko zdolali kopy burín a krásne obsekali stromy, radosť sa pozerať. Peter Majerík a Marián Daňo povytrhávali buriny, a poupratovali okolo záchodu, je to teraz krásne čisté. Katrina Vaculik bola super majsterka, lebo sa pustila do hocičoho, o čo sme ju poprosili a urobila najhoršiu robotu dňa a to čistenie myšieho trusu, za čo si zaslúži medailu. Jana Kováčová bola nezastaviteľná, pretriedila šopu a poumývala okná a ani pavúky ju neodstrašili. Margareta Rebelos a Denisa Cochran pretriedili a poupratovali v chodbičke; pozrite sa ako krásne to tam vyzerá. Dušan Dolinský s Palom Tomeckom sa postarali o strechu (ďakujeme, boli ste neuveriteľní!). Ivana Fiveash vyčistila všetko: záhony, buriny a navyše vlastnoručne vyčistila strechu a ríny od lístia. John Rebelos bol hlavný organizátor čistenia šopy a triedenia driev a krásne opravil poličku v bare. Darina Hoffman čistila, upratovala na verande a na ulici pred klubom. Rob Cochran bol naša rýchla spojka do železiarstva a opravár. Paty Tomecko opravil záchod, batériu v kuchyni a utesnil asfalt. Na záver sa chceme poďakovať Nikolke Tomecko za úžasné zorganizovanie brigády, rozdelenie úloh a pomoc, kde bolo treba.

Naša mládež sa tiež zúčastnila. Max Fiveash si zaslúži prvú cenu za najväčšiu burinu. Rose Vaculik a Clara Cochran čistili stoličky a krabice. Markus Rebelos a Angus Cochran triedili krabice klincov a podobných nástrojov a nosili všetko do skipu. Meshika Tomecko a Rimi Tomecko sa o nás starali s občerstvením a stavali skrine. Orlan Tomecko sa naučil používať cirkulárku, keď pomáhal s drevom.

Určite sme zabudli na ďalšie práce čo všetci urobili: umyli sa stoličky, obsekali záhony, opravili sa skrinky, pozametali listy, umyli okná, črepníky, opravila sa brána...a buriny trhali všetci. Všetkým ďakujeme.

Každý jeden účastník zostal oveľa dlhšie ako sľúbil, a sme za to veľmi vďační! Ste super!

[paskvilnet]

dvd.avi

70. léta

Ty dnešní filmy v kinech jsou prostě měkký. Vodopády krve a tuny vyhřezlých střev a člověk se tomu směje. To v 70. letech se točily inčí filmy: brutální, nekompromisní, zneklidňující. Sedmdesátky se s tím nemazlily.

Francouzská spojka / The French Connection

Ve filmech ze 70. let – jako například ve slavné drogové kriminálce Francouzská spojka – totiž dokonale fungovala některá pravidla:

1. že nic v životě není černobílé, ani hlavní hrdina, ani hlavní padouch 2. že diváka víc deptá tušení zla, než zlo v plném světle 3. že nervy drásající scény jsou mnohem krutější v tichu, než za doprovodu mohutného orchestru.

Francouzská spojka je napěchované dvojdévédéčko se spoustou bonusů. Obraz i zvuk a vůbec samotný příběh jsou lepší, než v jejím pokračování Francouzská spojka 2, které už tak nefunguje.

Další krásná vlastnost filmů ze 70. let: zpočátku jakoby se nic neděje (to se dělá i dneska), ale stejně má člověk nepříjemný pocit, že něco je špatně (a to už současné filmy moc neumí).

Vysvobození / Deliverance

Vysvobození je přesně takový případ křečovitě se usmívající idylky, která vám zničeho nic zasadí ránu na solar. V tom filmu mají problém všichni: skupina městských chlapečků, kteří si hrají na vodáky, genově zřízení horalové i samotná řeka, která má zakrátko zmizet pod jezerem. A tyhle problémy pomalu vybublávají a veselé to věru není.

Kdo viděl Vysvobození v televizi nebo loni ve Varech, tak nezapomene. Takový film si proto zasloužil lepší DVD verzi, než jakou dostal – ostudně pusté menu a žádné bonusy. V případě těchto starších legend je někdy dobré zjistit si rok jejich výroby a čekat na nějaké to kulaté výročí. Pak se DVD s oslavencem bonusy jen hemží.

Maratónec / Marathon Man

Nakonec jeden ze zlatých hřebů 70. let – Maratónec. Běžel v kinech, na videu i v televizi a přesto je tento film poklad, který neomrzí. Má naštěstí i tomu odpovídající podobu s několika extra materiály. Jestli se nebojíte zubaře, pak jste ještě Maratonce neviděli...

Jestli jsou filmy obrazem doby, jak se někdy říká, pak musela být 70. léta drsná. Máme štěstí, že si je můžeme pustit do bytů jenom přes filmy, jsme v bezpečí...

#Paskvil #2003 #0305 #dvd.avi #The French Connection #Deliverance #Marathon Man #Saša Michailidis

[dodoismus369]

O člověkosti

Možná víte, že dříve jsem se dost vymezovalo proti lidství a říkalo jsem o sobě, že nejsem člověk. Ale to se teď celkem změnilo a to díky jedné věci. Přestalo jsem hledat člověkost tam, kde není.

Dříve jsem si myslelo, že „být člověk“ je o tom, mít lidské tělo. Tělo, se kterým se neidentifikuji tolik, jak je možná běžně zvykem, tělo, které chci možná trochu více modifikovat k představě své.

Myslelo jsem si, že to, že chci mít čipy, kyborgány a elfí uši je něco, co mne dělá „méně člověkem“, ale včera při meditaci jsem si uvědomilo, že tomu tak není.

To, co nás dělá lidmi, není naše tělo, nýbrž naše mysl. Mysl, ta nehmotná složka lidství na které naše člověčenství stojí.

Mysl, ta spojka mezi světem takzvaně hmotným a nehmotným.

Je to právě mysl, co z nás dělá lidi.

Je to právě mysl, díky které se mohu vžít do pocitů mladého Werthera, který byl dost možná inspirován pocity mladého Goetheho z 18. století.

Mysl je to, díky čemu mohu studovat texty náboženských a filosofických učení z Indie a sledovat, jakou cestu přede mnou otevírají.

Mysl je to, díky čemu mohu vnímat lidskou radost i utrpení.

Mysl je to, díky čemu mohu volně snít když mé fyzické tělo paralyzuje spánek.

Mysl je to, díky čemu zažívám to, co zažívalo miliony lidí napříč stoletími, jazyky, zeměmi i kontinenty.

A dokud bude bytost, byť třeba v napůl robotickém těle nebo geneticky modifikovaná, pociťovat klid při procházce v lese, povznesení při poslechu krásné hudby, smutek při ztrátě milovaného objektu, lásku při obejmutí s milovanou bytostí a mlhavé jemné útržkovité snění v hluboké noci, dotud to bude člověk.

#��eský tumblr #píšu česky #czech art #umění #cyborg

[meteorek]

Prodal jsem Hondu ADV 350. Meteor to vyhrál.

A je pryč. Dnes jsem oficiálně přepsal mojí Hondu ADV 350 na nového majitele. Maxiskútr jsem si přivezl domů za lehkého sněžení 1. února tohoto roku. Předtím jsem ho neviděl.

Byl to nákup z rozumu. Měl jsem dobrou zkušenost s Yamahou X-Max 300 a špatnou zkušenost se všemi možnými motorkami. Skútr mi připadal jako dobrý východisko z různých praktických důvodů. Například ochrana před větrem, pohodlí, žádné řazení a obrovský prostor pod sedlem. Rozhodl jsem se, že si koupím maxiskutr a ADV 350 měl papírově několik výhod před X-Max 300. Hlavně se mi líbil lepší podvozek na české silnice a celkově větší adventure duch. Na skútru jsem nalítal asi 1800 km. Od února do května jsem se s ním oťukával, pak jsem zajel do servisu a cestou zpět objevil Meteor. Tím bylo dokonáno. Meteor mě od začátku absolutně bavil a měl řadu vlastností, které mi zpětně na ADV 350 chyběly. Obe mašiny stály vedle sebe v garáži 32 dní. Jezdil jsem hlavně na Meteoru a když jsem dosáhl asi 2 tisíc kilometrů a na ADV se jen prášilo, rozhodl jsem se ho poslat do světa. Díky nedostatku maxiskútrů jsem ho prodal do druhého dne jen o 5 tisíc levněji než při nákupu.

Proč jsem si nechal Meteor 350?

Je to klasická motorka a jízda mě baví více. Jízda na skútru mi připomínala řezání dříví motorovou pilou. Záchodový posed se také nedá srovnat s tím, když člověk pevně drží motorku pod kontrolou. Samotný posed mi vyhovoval na Meteoru i kvůli výšce sedla. Pohodlně dosáhnu na zem a lépe se mi popojíždí v provozu a lépe se mi parkuje. ADV bylo příliš robustní a manipulace s ním byla mnohem horší než na Meteoru. Celkově je ovládání na Meteoru je mnohem jemnější a jistější. Jsem schopen se snadno otočit i na úzké silnici. Na ADV jsem měl občas problém se při odbočování v křižovatce vejít do svého pruhu. Musím sice řadit, ale zase můžu lépe dávkovat plyn. Popojíždění na ADV 350 bylo vždy takové cukavé. Spojka je fakt vynález. Další argument pro Meteora je příjemný zvuk motorky s dlouhým zdvihem. To žádný akrapovič za nesmyslný peníze nedožene.

Zrcátka na ADV byla dobrá, ale zrcátka na Meteoru jsou lepší. Kulatá a zakřivená tak, že je v nich mnohem lepší přehled. Nabíjení pomocí USB je u Meteoru po ruce na řídítkách, zatímco u ADV to bylo zamčené v kapse. Ještě k tomu mělo ADV nabíjení přes USB-C, takže se kablík po krátké jízdě vyklepal. Když už jsem jel, tachometr ukazoval na ADV až o 15 km/h vyšší rychlost oproti realitě. Jednoduchý analogový tachometr u Meteoru ukazuje rychlost s minimální odchylkou. Popsat požitek z jízdy nejde žádným parametrem. Ale ADV jsem vnímal jako užitkový stroj. Bavilo mě na něm jet vlastně jen rychle. Na Meteoru to není o rychlosti, ale o jízdě jako takové. V tom se Meteor liší i od jiných motorek, na kterých jsem jezdil. Prostě mě zklidňuje a nechává mě si užít cestu bez zbytečného vytáčení plynu. Díky větším kolům Meteor lépe tlumí na špatných silnicích. Ani adventure duch ADV 350 na to nestačil, protože ta kolečka na skútru jsou prostě malá.

Ale abych jen nechválil, i Meteor má své mouchy. Musel jsem strávit dost času, než jsem si nakoupil různé držáky a správnou batožinu na cestování. Motor s výfukem si pěkně bublají, ale na pozadí je otravný mechanický ruch. USB někdy nestíhá dobíjet mobil, protože má výstupní proud jen 0.45 - 0.50 A. Musím řadit. Většinou mi to nevadí, ale ve městě je to makačka na ruce a neustálé zastavování a rozjíždění je otravné. A nakonec ochrana před větrem a deštěm je prakticky nulová. Je to motorka. Musel jsem koupit nepromoky.

Mám z toho všeho plno ponaučení. Jízda na naháči je úplně o něčem jiném než jízda na cruiseru. Skútr mě nebaví a plní spíše funkci užitkového stroje. Respektive ve Vietnamu a na Filipínách se osvědčil. Ale tady se jezdí jinak. Koukal jsem po motorkách na základě technických parametrů, ale přitom základní parametr je pocit. A ten získám jedině tak, že se na stroji alespoň trochu povozím. Bez vyzkoušení už žádnou motorku kupovat nechci.

[emaablvk]

.

niekedy je ťažké mať dokonalú najlepšiu kamarátku

ľúbim ju odmalička pretože sme spolu vyrastali, cestujeme spolu, naše rodiny sa priatelia, rozumieme si spolu, chodíme na spoločné športy, mame podobný humor a sme to my.

no pre mňa je to trochu ťažšie psychicky

je nižšia, chudsia, krajšie opálená, krajšia, vzdelaná, múdra, scestovana, vie hovoriť viac jazykmi, je zodpovednejšia, viac žiadaná, vo všetkom je lepšia

mrzí ma, že porovnávajú ju so mnou vo všetkom

či už sú to športové, školské alebo pracovné výkony

je lepšia, chodí viac reprezentovať Slovensko a v druhom športe je viac potrebná ako ja, teda je vždy viac potrebná

chalani, ktorí ju chcú dostať mi píšu aby som im pomáhala vlastne som ako spojka a piate koleso

ja som presne tá najlepšia kamoska, u ktorej bola aj keď nebola, s ktorou bola aj keď nebola

je to moja malá staršia sestra, ktorá má úplne inú mentalitu , s ktorou nepreberam žiadne vážne veci a problémy

viem, že ma nikdy nechce zraniť uvedomujem si to ona sa snaží len niekedy mám pocit, že niesom dosť a chce viac slávnych a populárnych kamošov

nechcela som riešiť niečo čo ma zranuje ale ak by som to nechala ležať bolelo by ma to ešte viac

a v čase najhoršom by to najviac vybuchlo

aj tak bude vždy pre mna moja milovana

[nemrava]

Recept na štěstí

Šest nula pět. Vibrující hodinky na ruce mě budí do dalšího dne. O dvě hodiny dříve, než bych potřeboval. Z hotelového okna si zapálím i přes zákaz na dveřích, i přes hlásič, co je nainstalovaný na stropě. Mám ubíjející chuť na kafe. Možná by mi ji uvařila slečna recepční, kdybych slušně poprosil v tuhle ranní hodinu. Ne. Mám ještě dvě hodiny, kdy nemusím do civilizace. Dvě hodiny z celého dne, kdy se nemusím přetvařovat a dělat ze sebe něco, co už vlastně jsem.

Zalezu nazpět do rozestlané postele a otevřu Wildea tam, kde jsem ho včera opustil. Přemýšlím, kolik takových obrazů každý z nás má, kolik malířů musí dělat přesčasy, aby stíhali pokrýt poptávku naší doby. Hodina pryč. Musím se připravit.

V koupelně opatrně odšroubovávám kuličku piercingu. Nesmím další ztratit. Vyndavám z uší náušnice. Z cestovní taštičky vyskládám na kraj umyvadla makeup, krém na čištění pleti, tužidlo na vlasy, kartáček na zuby a pastu. Kdyby ji nedej bože někdo našel a otevřel, patrně by nabyl dojmu, že patří buď hodně nedbalé slečně, nebo teploušovi. Vyčistím si zuby, pak obličej, abych si vzápětí mohl zakrýt tetování na krku makeupem. Musím si žehlit vlasy, protože vlnitá patka nevzbuzuje zrovna moc důvěry. Asi málo reklamy v televizi nebo co.

Oblékám si černou košili, nohy nasoukám do černých kalhot. Uvážu světlounce šedivou kravatu. Kontroluji telefony. Tři. Tři S9, protože osmičky tu byly loni. Dva zmeškané hovory, čtyři zprávy a nezpočet upomínek mého včerejšího já, na který moje nynější já z vysoka sere. Nestíhám, zase. Hodím na sebe sako, černý, a obuji si šedý polobotky. Neřídí se mi v nich dobře, ale vizuál prodává, ne produkt, služba a myšlenka už vůbec ne. Naposledy se prohlédnu v zrcadle. Vypadám jako stupidní kretén z reklamy na hodinky. Jo, vypadám tak, jak vypadat mám.

Další půlhodinu trávím v zácpě. Ale nevadí mi to. Zadek si vezu v novém koncernu. Co na tom, že není moje. Nikdo to přece neví. A to je to důležitý.

„Moc rád vás poznávám, pane K.“ Vítá mě stejně debilně oblečený čtyřicátník jako jsem já a rukou mi ukazuje místo naproti sobě.

„Potěšení je na mé straně,“ odvětím, leč celou svou marnotratnou existencí mu chci vrazit vší silou pěst do tváře, ačkoliv ho vidím poprvé v životě. A pokračuji: „Velmi se omlouvám za zpoždění, ta Jižní spojka po ránu, to je děs.“ Souhlasně přikyvuje a ukusuje koblihy. Využívám toho, že má plnou držku uhlohydrátu a rozehrávám argumentační hru vyvolání problému, potřeby a následně řešení, jež má právě naše společnost. Čtyři roky na fakultě jenom kvůli tomu, abych uměl přesvědčit mocichtivý chlapy. Jak laciná kurva. Dost často si tak připadám.

Moje verbální znásilnění trvá sotva hodinu. To prase stihlo sežrat tři koblihy, než na mou nabídku kývlo a já tak získal zakázku. Marně se snažím hlavu uchlácholit. Kdybych to neudělal já, udělal by to někdo jiný. Tak co. Loučím se s tím, jak pošlu podklady emailem.

Další dvě hodiny na dálnici, abych mohl poobědvat na druhém konci republiky s vedoucí. Blonďaté vlasy zčesané do drdolu, výrazná rudá rtěnka, drahé náušnice a výstřih tak veliký, že mi kozy tečou pomalu do polévky.

„Meziročně si vedeme dobře. Ta dnešní zakázka to určitě ještě vylepší. Nicméně stále tu zůstává otázka severní moravy. Jak jistě víš, tam je třeba ještě zapracovat...,“ tak a je to tady, další destinací bude Opava. Nebo Ostrava. Kdybych zahodil poslední zbytky sebeúcty a vrazil ho do její zaprášený vagíny, možná bych mohl v jednom městě zůstat déle než několik měsíců. Při tý myšlence se mi ale zvedá žaludek a já děkuji bohu, nebo svojí předvídavosti, že jsem ještě pořádně nevybalil.

Navečer zajdu do klubu. Sedím na baru a usrkávám minerálku. Před sebou tři telefony a klíče od auta s logem automobilky. Nic víc není třeba, jen čekat.

„Ahoj, ty jsi tu sám?“ ozve se z úst usměvavé zrzky v upnutých černých šatech, co se mi za pár hodin budou válet vedle postele na podlaze. Hned vedle použitýho prezervativu. Na co všechny ty příručky a rady, jak správně a úspěšně žít, když stačí pochopit tu jednoduchou logiku dnešního materiálnem posedlýho světa; totiž dát mu důvod a způsob už si najde sám?

Ve svý podstatě je trapně jednoduchý, být šťastný tak, jak je všude vyfoceno, natočeno nebo napsáno. Stačí nebýt tím, čím jsme, ale tím, čím podle druhých máme být.

#česky #čeština

[zasefuc]

Už si tady pracujeme a žijeme pátý týden.

Spousta zážitků, přátel, ale už méňe nových míst, a tak víme, že brzo zvedneme kotvy. A to se taky dneska stalo. S Hastings a Napier, našimi přáteli a místy jsme se rozloučili. Peněz máme dost, minimálně na měsíc cestování a chuť vypadnout nevyčíslitelnou. Ono bychom vyrazili už koncem týdne předchozího, jeli na ikonické bajkové závody v Rotoruře, jenže plány se mění z hodiny na hodinu.....

Náš brouček.

Auto. Van. H100vka. Náš domov. Onemocněl ze dne na den, hned po prvních pár dnech v Hastings. Ráno při výjezdu do práce z parkovacího místa vydával při otáčení koly nehezké zvuky. Kov na kov. Dření. Odpor. Po práci jsme vyrazili k mechošovi v Hastings ve stylu pokus omyl. Ale trefili jsme do černého. Týpka Steve, vlastnící Steve Jude Motors, s pravou kiwáckou nesrozumitelnou angličtinou, nám při tomhle problému seslalo nebe. Neskutečná ochota a během deseti minut vyřešený problém...došel nám olej do řízení (malá nádobka za sedadlem řidiče, o které jsme vážně neměli ani páru). Bez ztráty dolaru, s úsměvem odjíždíme. Ale...další den odpo stejný problém. Bojíme se, ale návštěvu Steva nesmíme vynechat. Prý oprava na jeden den, někde je tam dírka a teče to. Jsme teda poprvé na celý den bez brouka a modlíme se at´ se vše podaří. Ale protože musíme měnit celou jednu malou součastku, a ta bude k dostání až další den, jsme nemile překvapeni. Náš domov je nepojízdný, je 5 odpoledne a my nemáme kde spát.

Steve je Steve a my užasle hledíme. Po otázce ...”vy v tom autě vlastně bydlíte, že?”...Steve vytahuje klíčky od své staré Mazdy, kterou můžeme dle libosti použít do obchodu, práce...a taky můžeme přespat v našem autě u něj před dílnou. Je neskutečný! Nakonec konec dobrý, všechno dobré. Auto je opravené. Loučíme se slovy "vidíme se", protože broučka chceme nechat podrobit kontrole ještě před odjezdem na cestovačku. No, a tím Hastingské story o opravách završujeme. Po dlouhých rozvahách, jestli opravdu auto zkotrolujeme, dáváme na naši zodpovědnost. Přece jen jsme možná koupili zajíce v pytli a zatím žádnou celkovou kontrolou náš baráček neprošel. Se strachem, co tam asi všechno bude v háji, brouka odvážíme ke Stevovi. Víme, že auto jezdí dobře, jen pár nedokonalostí, které prosíme spravit a pokud auto projde, dát mu novou technickou na další rok, abychom to už nemuseli řešit. Jsme smutní a Steve vypadá taky, když nám oznamuje po celém dni, že auto neprojde a je potřeba trochu nákladnější oprava. Spojka. Je už stará a není bezpečná. Toho jsme se báli. Ale víme, že na takovou spojku i s technickou si jeden z nás vydělá s prstem v nose za týden, a tak si Steve s Kubou placli. Boří se tím naše plány na víkend, protože oprava bude trvat další dva dny a v pátek odpo na bajkové závody 300km odsud dojet nestihneme. Navíc si oba slibujeme další týden v práci, abychom si na spojku vydělali a měli dobrý pocit. Jsme smutní, ale...auto je teď jako nové, jiné a ještě úžasnější. Má novou technickou a víme, že je jinak vše v nejlepším pořádku. Těšíme se na výletování a alespoň ještě něco vyděláme. A hlavně...být ty dva dny bez auta stálo za to! Spaní v hamakách mezi auty našich kámošů a povýšit tak bezdomovectví na jiný level, stálo opravdu za to.

[grucomdoo]

Hidraulična brza spojka, nagibna planirna kašika i iskopna kašika za mini bager Liu Gong 909ECR MAX-METAL proizvodnja!!! ☢️ www.grucom.rs 0659930900 #maxmetal #kasikazabager #kasika #kasikazaliugong #liugongbager #liugongsrbija #liugong #hidraulicnaspojka #brzaspojka #nagibnakasika #planirnakasika #iskopnakasika #zubizabager #zubikasike #buckettooth #bucket #excavatorbucket #navlake #korenzuba #hardox #hardox450 #hardoxwearparts #hardox500 #hardoxinmybody #opremazagradjevinskemasine #opremazabager #srbija #beograd #grucomdoo (у месту Grucom doo) https://www.instagram.com/p/CpOClCMMNol/?igshid=NGJjMDIxMWI=

#maxmetal #kasikazabager #kasika #kasikazaliugong #liugongbager #liugongsrbija #liugong #hidraulicnaspojka #brzaspojka #nagibnakasika #planirnakasika #iskopnakasika #zubizabager #zubikasike #buckettooth #bucket #excavatorbucket #navlake #korenzuba #hardox #hardox450 #hardoxwearparts #hardox500 #hardoxinmybody #opremazagradjevinskemasine #opremazabager #srbija #beograd #grucomdoo

[paskvilnet]

5. díl 5.2.2003

techno.login (geoffrey reggio)

dvd.avi (francouzská spojka, vysvobození, maratonec)

ex.po (home gallery)

nahoru dolu (nahoru: papa snoop dog, dolu: praktiky v pražských galeriích)

klipy (alphinestars - burning up, dj_shadow - six days, ecstasy of st.theresa - local distortion, jana hubinska - atlantida, massive attack feat. sinead oconnor - special cases, red hot chili peppers - cant stop, the roots feat. musiq - break you off)

#Paskvil #2003 #0305

[cysnews]

Začíná festival Žižkovská spojka; Praha 3 ožije happeningy, performance i instalacemi a intervencemi do veřejného prostoru

Začíná festival Žižkovská spojka; Praha 3 ožije happeningy, performance i instalacemi a intervencemi do veřejného prostoru

View On WordPress

[milujeme-baseball]

MLB: Dodgers by měli posílit Max Scherzer a Trea Turner

MLB: Dodgers by měli posílit Max Scherzer a Trea Turner #MLBEurope

Zámořská média informují o tom, že by Los Angeles Dodgers měli získat dvě velká jména. Podle nepotvrzených informací by měl do Kalifornie zamířit Max Scherzer a Trea Turner. Zdá se, že ve Washingtonu nezůstane kámen na kameni. Po odchodu Kylea Schwarbera a Brada Handa by se měli stěhovat také nadhazovač Max Scherzer a spojka Trea Turner. Dodgers mají do Washingotnu poslat čtveřici prospektů –…

View On WordPress

#baseball #Dodgers #MLB #Nationals

[grucomdoo]

Hidraulična brza spojka i iskopna kašika širine 1200 mm za bager LiuGong težine 15 tona www.grucom.rs 0659930900 #maxmetal #hardox #hardox450 #hardox500 #hardoxinmybody #hardoxwearparts #kasika #kasike #kasikezabagere #iskopnakasika #bucket #excavatorbucket #zubizakasiku #esco #escoultralok #opremazagradjevinskemasine #opremazabager #liugongsrbija #liugong #liugongbager #delovizaliugong #liugongdelovi #srbija #beograd #grucomdoo (у месту Grucom doo) https://www.instagram.com/p/CmMbjt5MO6s/?igshid=NGJjMDIxMWI=

#maxmetal #hardox #hardox450 #hardox500 #hardoxinmybody #hardoxwearparts #kasika #kasike #kasikezabagere #iskopnakasika #bucket #excavatorbucket #zubizakasiku #esco #escoultralok #opremazagradjevinskemasine #opremazabager #liugongsrbija #liugong #liugongbager #delovizaliugong #liugongdelovi #srbija #beograd #grucomdoo

[blackladisdestrcz]

Sleduji - watching Mongolská spojka/Mongolian connection (Playstation 4 Pro/Netflix)

19:12,24.11.2020

[malypasacek]

Exegeze 1Pt 3,18—22

Základním kérygmatem křesťanství i po dvou tisících letech stále zůstává kříž a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ježíšovu několikaletou službu popisují všechna čtyři kanonická evangelia, zmiňují i následné Ježíšovo vzkříšení, jeho zjevování se a následné nanebevstoupení. To, o čem však všechna evangelia mlčí, je čas šabatu mezi ukřižováním a o pár dní pozdějším vzkříšením, tzv. triduum mortis.

K tomuto hluchému místu novozákonních spisů vznikaly dobové apokryfy detailně odpovídající na zřejmě žhavou otázku, co se vlastně po ukřižování Krista dělo. Jádro apokryfního spisu Otázky Bartolomějovy, občas zvaného také jako Evangelium Bartolomějovo, nabízí po části o ukřižování odpověď  na tuto otázku: po smrti Krista následuje jeho sestup do pekel. Evangelium Nikodémovo pak tento sestup do hlubin Hádu, který zde zároveň vystupuje jako osoba, líčí ve své druhé části až velmi barvitě. Jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských symbolů zvaný jako Apostolicum obsahuje vyznání víry s později přidanou pasáží právě o Kristově sestupu do pekel, která jako by vycházela z novozákonního textu 1Pt 3,18–22.

Některé novozákonní texty snad tento motiv katabaze i obsahují: text Mt 27,52n mluví o vzkříšení spravedlivých po Kristově smrti, Ef 4,8 mluví o Kristu, který „zajal nepřátele“ a perikopa L 23,43 jako by obsahovala nějakou narážku na aktivitu, jež se udála po Ježíšově smrti, při níž by měl jeden z lotrů, taktéž v tom dni ukřižovaný, vstoupit spolu s Ježíšem ještě v tento den do ráje. Poslední pasáží, která v tomto smyslu něco naznačuje, je 1Pt 3,18–22. Již Klement Alexandrijský na konci 2. století ji tímto způsobem vykládá, tedy že zde text mluví o sestupu do podsvětí. Budeme-li upřímní, všechny tyto texty jsou však pro vytvoření jasných dogmatických výpovědí o katabazi velmi nezřetelné a jistě nedostačující. Je však člověku zcela přirozené ptát se po věcech, o nichž Písmo tu částečně, tu pak cele mlčí. Jakým způsobem je však vhodné na takové otázky právě z bible odpovídat, je věc druhá.

Tato práce si klade za cíl objevit hlavní smysl jednoho z novozákonních textů, který se v dogmatických koncepcích často předkládal jako důkaz onoho Kristova sestupu do pekel, a to konkrétně Prvního listu Petrova 3,18–22. Může nám tento text přeci jen objasnit, k čemu po Kristově smrti došlo, nebo je jeho význam naprosto odlišný a je tak mnohými vykladači zneužíván k dokazování takových věcí, o nichž zkrátka Písmo mlčí?

TEXT

Neboť Kristus jedenkrát za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. Ač byl usmrcen v těle, oživen však byl v Duchu, v němž když přišel, kázal i duchům ve vězení, [kteří] kdysi neuposlechli, když za dnů Nóemových Boží trpělivost vyčkávala, zatímco se stavěla archa, v níž bylo několik — to jest osm duší — zachráněno skrze vodu. [To je] předobraz, který nyní zachraňuje i vás, [totiž] křest. Není [to] odložení tělesné nečistoty, ale závazek Bohu k dobrému svědomí skrze vzkříšení Ježíše Krista, který, jakmile přišel do nebe, je po pravici Boží, zatímco mu byli podřízeni andělé, vrchnosti i mocnosti.

VÝKLAD

18 Neboť Kristus jedenkrát za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. Ač byl usmrcen v těle, oživen však byl v Duchu,

Ona spojka „neboť“ stylisticky navazuje na předchozí verše, které mluví o utrpení věřících při potencionálním místním pronásledování. Kristus je zde stavěn do role vzoru (srov. 1Pt 2,21: ὑπογραμμὸν). Věřící má být odhodlán vydat svědectví pravdě i přes všechny těžkosti a útrapy, neboť tak učinil i Kristus. Sloveso „trpět“, které hraje napříč celým listem ústřední roli, se tak vyskytne i zde (různočtení zde mj. nabízí namísto petrovského πάσχω pavlovské ἀποθνῄσκω). Věřící se nachází na stejné cestě, jako Kristus, který trpěl. Rozdíl je v tom, že Kristus trpěl účelově „za hříchy“, což znamená, že tak činil proto, abychom s ním mohli mít podíl na království Božím, tedy aby nás přivedl k Bohu, jak píše autor Petrova listu.

Důležitou charakteristikou je také neopakovatelnost tohoto činu: Kristus trpěl za hříchy jedenkrát. Touto výpovědí se dozvídáme, že Kristova oběť byla jednou provždy dostatečná a není třeba ji kdy opakovat. Věřícího to poté vede k následujícímu: ačkoli sám sebe může nalézt v jakémkoli soužení, jeho vítězství v krvi Kristově je jisté, avšak nikoli díky zásluhám vlastním, nýbrž právě pro dostatečnost oběti nejvyšší (spasení extra nōs). Důležité je si také uvědomit pozadí této oběti, jež zaznívá v Listu Židům, který Krista představuje coby velekněze: „Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.“ (Žd 9,25n) Kristus vydávající sám sebe jako oběť za hříchy, jako „spravedlivý za nespravedlivé“, dokonalý za padlé. Silně je zde přitom podtrženo, že tento spravedlivý je pouze jeden, upřímných věřících pak, kteří ho následují a mohou být zachráněni, také není mnoho, jak bude řečeno ve verši 3,20.

Kristus byl obětován v těle, ale až jeho oživení v Duchu je konečným triumfem. Jistě to neznamená, že Pán Ježíš tělem zemřel a poté byl vzkříšen do těla zdánlivého jako duch (J 20,25–28; 1J). Jedná se zde o podtržení duchovní podstaty této oběti, která byla vykonána namísto hříšníka. Tak i ten bude, jsa kdysi Duchem prvně oživen (Gn 2,7), jednou v Duchu opět vzkříšen.

Tento úvodní verš je pro výklad následujících veršů naprosto zásadní. Spolu s verši 3,21d–22 totiž udává christologický rámec, v němž se máme výkladově pohybovat. Kristus, zde představen jako trpící a sebevydávající služebník, tolik blízký v útrapách svému následovníku, je hlavní postavou i nadcházejících textů.

19 v němž když přišel, kázal i duchům ve vězení, 20 [kteří] kdysi neuposlechli, když za dnů Nóemových Boží trpělivost vyčkávala, zatímco se stavěla archa, v níž bylo několik — to jest osm duší — zachráněno skrze vodu.

Vezmeme-li vážně christologické zaměření této perikopy, pak je jisté, že spíše než o hledání výpovědí o peklu (a jeho dalších modifikacích), jak bývá často činěno, budeme výklad směřovat ke Kristově oběti a jejím důsledkům. Jestliže budeme brát v potaz i celek listu, pak nám jistě jeho katechetický předkřestní ráz dává zapravdu — text sám nepovzbuzuje k zájmu o pekelné hlubiny, ale poukazuje právě směrem opačným, a to k Pánu Bohu.

Kristus byl v Duchu oživen a nyní v návaznosti na tuto událost káže duchům. Někteří badatelé, nalézajíce zde výpovědi o Kristově sestupu do pekel, předpokládají u prvních čtenářů znalost nekanonické látky První knihy Henochovy, která tuto podivnou Kristovu aktivitu obsahuje. Důraz věty je přitom v našem textu gramaticky položen na sloveso „kázal“, nikoli „přišel“. Výraz κηρύσσω bývá v Novém zákoně nejčastěji spojen s podmětem Ježíše, v evangeliích tedy ve smyslu „kázání království Božího“, a to v silném kontrastu vůči pojetí zmíněného apokryfního textu První knihy Henochovy, kde Kristus coby Henoch káže naopak záhubu (1Hen 15–16). Jistě však můžeme říci, že tato duchům proklamovaná dobrá zvěst Kristova vítězství jedněm je k věčnému životu, druhým pak k záhubě (2Kor 2,15n).

O onom předpokladu znalosti nebiblické látky vypovídají i varianty čtení textu, které předpokládají, že přepisovači omylem vynechali v textu řecké písmeno X, jehož doplněním získáme v textu postavu Henocha (z „ΕΝΩΚΑΙΕΝΟΞ“ tak vznikne „ΕΝΩΧΚΑΙΕΝΟΞ“). Pak bychom mohli číst: „Henoch, když přišel, kázal…“ Text čtení, v němž Henoch přichází k duchům z dob Nóema, kteří přišli o možnost záchrany (1Hen 10), dovoluje. Kontext perikopy však takovou možnost vylučuje (sola scriptura).

Tato domněnka návaznosti na látku První knihy Henochovy mnohé vedla k chápání zmiňovaného vězení ve smyslu pekla (1Hen 10,13), respektive místa, v němž hříšníci čekají na soud, po němž teprve budou do pekla navěky uvrženi. Takovému pojetí se nejvíce blíží katolický dogmatický pojem limbus patrum, který dobou svého vzniku odpovídá středověkému směřování zájmu církve, která spíše než na novozákonní poselství milosti soustředila se na barvitost a hrůzy trestu etiopského Henocha.

Mělo-li by se v tomto případě jednat o peklo jako takové, pak víme, že podle jeho starozákonního pojetí „v šəolu přestává jakýkoli styk s Bohem. Bůh na mrtvé nevzpomíná, nečiní před nimi zázraků. Bůh je sice Pánem i šəolu a nelze tam před ním uniknout, ale je to místo mlčení.“ Kristus by tak zde jistě kázat nic nemohl. Nadto novozákonní užití pojmu φυλακῇ nikdy neodpovídá místu přebývání zemřelých. Proti výkladu Kristova „sestupu do pekel“ také svědčí už vůbec to, že text samotný neobsahuje ani slovo „sestup“ či „sestoupil“, ani „peklo“. Doba, v níž tak Kristus měl údajně učinit, by pak jistě nemohla být v čase šabatu, kdy Kristus mrtev dlel v hrobě: v textu stojí v následujícím pořadí, že Kristus nejprve zemřel, následně byl vzkříšen a teprve poté kázal těmto duchům. O době Kristova dlení v hrobu  zde text naprosto mlčí.

Jestliže však text perikopy začíná i končí Kristovou službou a vyvýšením, pak je zde ještě druhá možnost výkladu pojmu vězení. Starověké pojetí mesiášské představy osvobození ze žaláře, jež vzniká v reakci na zajetí assyrské a babylónské, se předkládá jako vysvobození z pout hříchu (Iz 42,7; 49,9; 61,1). Novotný zmiňuje, že „Bůh, jenž trestal zajetím, nezamítá na věčnost (Pl 3,31) a nemá v zalíbení, aby potíral nohama svýma všecky vězně v zemi (Pl 3,34).“ Podle proroka Zacharjáše propustí Hospodin v krvi smlouvy vězně z jámy (Za 9,11). A žalmista volá: „Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.“ (Ž 142,8) Takové pojetí vězení duše, tedy vězení hříchu, nikoli místní, spíše stavové, pak jasně zapadá do christocentrické koncepce celé perikopy. Kristus, trpící vysvoboditel, vyvádí člověka z pout jeho hříchu (Lk 4,18). V tomto pojetí je Kristova oběť novozákonním exodem.

A tak jistě i tito „duchové“ jsou v poutech hříchu, neboť sami jsou textem charakterizováni jako ti, „kteří kdysi neuposlechli“. Už samotné sloveso „neposlouchat“, v řečtině ἀπειθῶ, znamená doslova „být neposlušný“. Nejedná se však o poslušnost etickou, ale o vyslyšení proklamované zvěsti. Prachův slovník dokonce překládá: „být nevěřícím“. Zaslechne-li člověk Boží volání, je na něm, zda ho vyslyší, či nikoli. O tom zde tento text vypovídá, totiž že tyto duchovní entity Boží záchrany nevyslyšely; měly uši k slyšení, ale neslyšely. Kristus svým vítězstvím pak proklamuje, že jejich rozhodnutí skutečně je jim ke zkáze.

Víme, že napříč Prvním Petrovým listem autor četně užívá odkazů k látce Starého zákona. Tak i zde odkazuje ke knize Genesis, na níž představuje možnost volby, a to pro věčný život, nebo pro věčné zatracení. Boží trpělivost vyčkává stejně jako tenkrát i dnes, avšak její naplnění bude oproti trestu potopy tentokrát odlišné (2Pt 3,6n). Hospodin znal úmysly lidských srdcí, a jelikož shledal, že byly všechny zlé, nalezl u něj milost pouze Nóe se svou rodinou, celkem v počtu osmi duší (2Pt 2,5; Gn 7,13). Autor zde užívá stejného obrazu, když navazuje na Kristova slova nabádající k bdělosti: „Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho […]“ (Mt 26,37–44). Dus na tomto místě připomíná důležitost etymologie hebrejského jména   ַחֹנ, které odkazuje k „pokoji, odpočinutí“, jež Nóema v tomto příběhu brzy čeká. Zajímavé je, že nyní text v případě zachráněných již nemluví o duchách (πνεύματα), ale o duších (ψυχαί), které znamenají člověka samotného a celistvého. I někteří andělé, kteří Boha znali bezprostředně, padli a vydali se nesprávnou cestou; spravedlivý člověk, jež se drží Boha vírou, však nalezl zde milost.

21 [To je] předobraz, který nyní zachraňuje i vás, [totiž] křest. Není [to] odložení tělesné nečistoty, ale závazek Bohu k dobrému svědomí skrze vzkříšení Ježíše Krista,

Nyní se z textu dozvídáme, že užití starozákonního mýtu o potopě sloužilo  zde jako předobraz (ἀντίτυπον), který zachraňuje, a to — křest. Jistě není správné se domnívat, že tento akt jako takový má moc někoho zachránit, proti tomuto magickému chápání se zde můžeme jasně vymezit pro christologický kontext. Autor zde navazuje na obraz knihy Genesis 6–9, který interpretuje tak, že člověk, jež vyslechne Božího volání, logicky následuje cestu Hospodina. V případě Nóema vede tato cesta na palubu archy skrze vody, jež hubí vše živé, v případě čtenářů Prvního listu Petrova se jedná o křest, jež symbolicky smývá hřích, a vyvádí ho, podobně jako archa Nóema, ze světa zlého (Ex 14,22).

Charakteristika křtu následuje. Nejprve autor negativně vymezí, co tento ritus není, ihned však, co je: křest není obmytí tělesných nečistot, ale je závazek Bohu k dobrému svědomí (srov. Ef 5,25n). Jako ozvěnu zde můžeme zaslechnout verš 3,18, kde se píše, že Kristus nejprve zemřel tělem, oživen pak byl Duchem. I zde se zdůrazňuje, že nejde o činnost pouhé lidské skořápky (dosl. „masa“), ale především o činnost duchovní. Jistě vzpomeneme úsměvného Petrova zvolání během Poslední večeře, když mu Kristus Pán začal nohy umývat: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ (J 13,9)

Stojí za to věnovat ještě chvíli onomu slovu „závazek“ (ἐπερώτημα), neboť jeho význam není zcela jasný. Napříč biblí ho nalezneme pouze 1×. Ve slovnících se můžeme dočíst, že se napříč řeckou antickou literaturou jedná buď o (1) otázku, (2) odpověď na dotaz vyšší autority nebo o (3) závazek (lat. stipulatio). Může se zdát, že první dva nabízené překlady jsou na první pohled v napětí, ba ve zdánlivém protikladu, v kontextu tohoto textu to však nemusí platit nutně. Křest ve smyslu „odpovědi Bohu“ jistě může zároveň být i „otázkou dobrého svědomí“. „Závazek dobrého svědomí Bohu“ zdá se pak, že obě tyto varianty sjednocuje. Něčeho podobného si můžeme všimnout v Listu Židům, kde je tento závazek pojen s obmytím těla: „[…] přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Žd 10,22) 

Takový závazek předpokládá změnu smýšlení, ano pokání, rozpoznání svého původního špatného směrování. Sám jako takový tento závazek pak zajišťuje setrvání ve stavu obráceného člověka, který chápe, že nikoli svou silou, ale krví Kristovou je zachráněn ze žaláře svého hříchu (1Pt 4,1). Člověk sám není schopen dosáhnout perfekce, Ježíš však takového stavu jako člověk dosáhl, a proto ono „skrze vzkříšení Ježíše Krista“ můžeme pojit s oním „dobrým svědomím“. Naše dobré svědomí je totiž dobré právě v Kristu. Text však také dovoluje tento prostředek vzkříšení vztáhnout zároveň na „závazek“, který činíme právě skrze Ježíšovo zmrtvýchvstání. Akt křtu konáme ve víře v Krista vzkříšeného, vyznáváme tak, že i my jeho zásluhami jednoho dne povstaneme k životu věčnému. „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom — jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce — i my vstoupili na cestu nového života.“ (Ř 6,4)

22 který, jakmile přišel do nebe, je po pravici Boží, zatímco mu byli podřízeni andělé, vrchnosti i mocnosti.

Poslední verš této perikopy navazuje na slova verše předchozího, „skrze vzkříšení Ježíše Krista“, jimiž pokračuje hymnus započatý již ve verši 3,18, kde mluví pisatel o Kristově pozemské službě v utrpení. Zde pak pokračuje již v popisu Kristova života ve slávě. Takovouto výpověď, která shrnuje více vyznavačských formulí dohromady, můžeme jistě označit za pozdější, jak nicméně sama datace listu napovídá.

Kristovo sessio ad dextram, zdá se, reflektuje starozákonní „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“ (Ž 110) Tak Nový zákon činí na vícero místech (Sk 2,34; Žd 1,13) s odkazem k Ježíšovým slovům (Mk 14,62par; Lk 22,69).

Je možné, že právě v této části se autor inspiroval také pavlovskými listy: „Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: ,Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘.‘“ (Ef 1,20nn, srov. Žd 1,4; 2,8) Anebo, neinspiroval-li se přímo listy, pak čerpal z vyznavačských formulí raně křesťanské ústní tradice.

Autor zde opět zmiňuje duchovní entity. Již jednou se objevily ve verši 3,19 jako (nečistí) duchové, kteří odmítli Boží milost. Zde se objevují specificky jako andělé, kteří jsou Kristu podřízeni. Ale text nezůstává pouze u nich: zmiňuje také vrchnosti a mocnosti, čímž podtrhává Kristovo absolutní vyvýšení.

Kristus oslavený dodává celé perikopě její plný význam, a to jak Kristovu utrpení (3,18), tak i pojednání o křtu (3,19–21). Právě Ježíšovým zmrtvýchvstáním je Popírač poražen (a spolu s ním i popírači ostatní; 1Kor 15,54). Teprve tehdy může Kristus proklamovat své vítězství, které je těm, kteří jej odmítnou přijmout, k záhubě. Právě tehdy je ritus křtu smysluplným, potápíme-li se do smrti Páně (Ř 6,3n). Bez opětovného vzkříšení Duchem by nebyla žádná naděje a zvěst Božího království by byla prázdná jako takové království samo. Hlavním poselstvím této pasáže pak je Kristův život, příkladný a přesto sotva kdy plně napodobitelný. Dává naději těm, kteří ji hledají, a z principu věci odsuzuje ty, kteří ji odmítají. Kristova vykupitelská moc nemá žádných mezí, o tom vskutku vypráví předchozí verše — duchové z dob Nóemových byli svým konáním odsouzeni. Jestliže by však Kristus nebyl o nějaký čas později vzkříšen, jejich rozsudek odsouzení by retrospektivně nenabyl platnosti. Teprve tehdy lze totiž v Kristově vzkříšení proklamovat vítězství nad hříchem.

ZÁVĚR

V úvodu této práce jsme zmínili, že základním kérygmatem křesťanství stále zůstává kříž a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Upírá-li kdo zrak při četbě textu 1Pt 3,18–22 jiným směrem, pak mu uniká základní smysl perikopy.

Po důkladné exegezi jsme dospěli k závěru, že text samotný naprosto mlčí o tajemstvích Kristova tridui mortis, když tak činí v souladu s celým biblickým kánonem. Jestliže bychom přisoudili těmto textům nějaké zvlášní poselství, zastiňovali bychom jeho soteriologické důrazy, totiž oběť a vzkříšení Páně, jež udávají směr celé perikopě a které v bezprostředním kontextu utrpení věřících hrají důležitou roli. Kdo na tomto místě očekává promluvu o Kristově sestoupení do pekel, přistupuje k textu již s vlastním předporozuměním, jak ho předává tradice např. v Apoštolském vyznání víry. Toto předporozumění však také může čerpat z jakési křesťanské lidové zbožnosti. Ta mívá často kořeny ve středověkém katolicismu, jež se zabýval spíše barvitým popisováním pekelných muk a vynalézal teologické koncepce přechodných limbi, které lze do textu 1Pt 3,18–22 snadno vsunout. Domníváme se, že spolu s výše zmíněným i naprostá absence jakéhokoli výrazu pro „sestup“ či pro „peklo“ jasně podporuje naše závěry.

Při zabývání se celkovým kontextem listu jsme zjistili, že žádný z jeho důrazů není kladen na zprostředkování takovýchto mystérií. Text nás zkrátka nenabádá k tomu, abychom věnovali svou pozornost věcem, které jsou pod zemí, anebo věcem, jež jsou v nebesích. Epištola Petrova mluví v prvé řadě o utrpení, jemuž jsou vyznavači Kristova zmrtvýchvstání vystaveni, a to právě v souvislosti s utrpením Kristovým, tedy také o naději, ale vedle toho i o křtu, jehož se někteří čtenáři již zúčastnili a některé to teprve čeká. Zdá se tak, že celý list je ve své podstatě velmi praktický a takovýmto sdělováním tajemství se spíše vyhýbá.

Je tak poměrně paradoxní, že práce s názvem „Kristův sestup do pekel“ vposledu předkládá výklad Kristovu katabazi postrádající. O to zajímavější pak je, že v závěru docházíme právě k opačnému smyslu textu, a to triumfalistickému zdůraznění Kristovy služby. Kristus duchům kázající je Kristus vítězný, který stvrzuje buď záchranu jedněch, nebo zatracení druhých. Soteriologickými důrazy z toho plynoucími pak jest, že na tomto nezasloužitelném vítězství máme díky Kristu podíl i my, takto nás Kristus přivádí k Bohu.

#exegeze #bible #prvniepistolapetrova #sestupdopekel #peklo

[bohunicky]

Stavebnicový malotraktor je spoľahlivý pomocník pre záhradkárov a farmárov hlavne pri obrábaní pôdy a preprave nákladu. Prevod pohonu medzi motorm a prevodovou skriňou zaisťuje odstredivá spojka, ktorá sa automaticky zopne vždy pri pridaní plynu na vodiacich rukovätiach.

https://eshop.supa.sk/shop/kategoria/727-malotraktory

#malotraktor #gardening