Episode Thirty-Three: The Mysterious Disappearance of Lars Mittank Photodump
Image 01: Lars’ missing poster with an age progression of what he might look like now
Image 02: Two photos of Lars taken the same year he went missing
Image 03: The last surveillance footage ever taken of Lars
Image 04: Kosta Kostov (the doctor who examined Lars at the airport) and Andreas Gutig (private detective hired by the Mittank family)
Image 05: Kari Radvan (one of Lars’ friends who was with him on the trip), Sandra Mittank (Lars’ mother)
Image 06: Golden Sands Bulgaria & the hotel Viva Club where Lars & his friends stayed on their trip
Image 07: Hotel Color, the rundown hostel where Lars chose to stay after his friends left for Germany
Image 08: Map of all the places we know Lars went on his trip before disappearing
Image 09: Info about a perforated (ruptured) ear drum taken from the Mayo Clinic
Image 10: The barbed wire fence Lars jumped before disappearing into the Bulgarian forest
3 notes
·
View notes
Hostinec čp. 1 v Mezilečí
Zdejší hostinec měl opravdu dlouhou tradici, protože existenci krčmy Špatenkovské můžeme vysledovat již v urbáři smiřického panství v roce 1654, ale odhaduje se, že se tu nacházela již v dobách Kateřiny z Valečova. Roku 1662 ji držel nadále Jan Špatenka a jeho sestra Kateřina, manželka Martina Hejny z Havlovic, která z ní dostávala svůj podíl, ale již tehdy asi nešlo o žádný výnosný podnik, jak by se dnes mohlo zdát, protože jeho vlastníci i nájemci se zde až příliš často střídali.
Od roku 1704 měl tuto výsadní krčmu Václav Bartoš, potom v roce 1712 ji držel Martin Matiak (v některých pramenech psán jako Maťák), od roku 1734 Jan Tilsch (později používána verze Tylš), v roce 1773 Jakub Tylš a od roku 1807 jeho syn Josef Tylš. Při očíslování domů v Mezilečí obdržela hospoda čp. 1, ale později byla označena čp. 9, aby jí následně bylo navráceno původní číslo popisné.
Posledně jmenovaný vlastník ji silně zadlužil a roku 1832 se dostala hospoda do dražby a vyhlédl si ji Martin Bartoš, který hospodařil na statku čp. 36 v Havlovicích, ale pouze do zletilosti nevlastního syna Martina Hejny. Kromě toho měl na hospodě pohledávku. Právě proto se rozhodl hostinec zakoupit, aby se měl kam odstěhovat a z čeho žít. Vedle toho ji však chtěl rovněž zachránit, když před mnoha lety náležel jeho předkům. Navíc z této vsi pocházel, takže věděl do čeho jde. Hostinskou činnost však sám neprovozoval, ale pronajal ji Václavu Mikšovi (v některých zdrojích chybně označován jako Mrázek) a v roce 1836 mu ji prodal za 2 000 zlatých císařské měny. Tyto peníze využil Bartoš na koupi havlovického mlýna čp. 35 od Augustina Regnera. Stalo se tak 25. února 1836 a zaplatil za něj 7 864 zlatých a 20 krejcarů. Ale ani ten neprovozoval sám, nýbrž ho rovněž pronajímal.
Podle indikační skici stabilního katastru od adjunkta 2. třídy Josepha Wiedermanna a geometra 4. třídy Antonína Richlého z roku 1840 vidíme, že tehdy čp. 1 náleželo již zmíněnému hospodskému a řezníkovi Václavu Mikšovi (zapisován jako Miksch), který kromě toho vlastnil polnosti v lokalitě „Na chrbech“ a žil zde až do roku 1860, kdy se odstěhoval jinam, aby dělal hospodského. K hostinci se dostal navíc tím, že se 9. května 1837 oženil s Rosalií, dcerou zdejšího hostinského Antonína Bitnara. Tehdy šlo navíc stále o roubenou stavbu, nikoliv zděnou, jak by se mohlo zdát. V originále stabilního katastru je zakreslen zděný přístavek, jenž tak musel být postaven někdy v této době.
V roce 1863 byl zdejším krčmářem Václav Špáta. Později byl podle mezilečské kroniky vlastníkem hostince čp. 1 a pálenky, pozdějšího čp. 70, Nettl, který vedle toho řezničil a obojí prodal Antonínu Vlčkovi, rodáku z Litoboře. Ten ji najal hospodskému Šrůtkovi. Koupí přešel hostinec na Jana Blažka, jenž pocházel ze Stanovic. Od něj jej zakoupil Josef Tuzar z Úpice, jehož dcera se 10. října 1903 vdala za zdejšího posla rurální pošty Vincence Čepa, a od něho Karel Borůvka, rodem z Posadova, který byl majitelem hostince a kupectví roku 1907, za manželku měl Marii Schreiberovou z Radvanic, jež mu porodila 2 dcery: Marii, jež se provdala za Josefa Macatku v Brzicích, a Františku, která se stala manželkou Josefa Řezníčka, sochaře ze Stolína.
Za 1. světové války směli řezníci porážet jen na zvláštní povolení c. k. hejtmanství. Úpici tak zásoboval masem právě řezník, obchodník a hostinský Karel Borůvka a jeho bratr z Libňatova. Marie Borůvková se po smrti manžela provdala za Viléma Chmelíka z čp. 10, který za 1. světové války zemřel v Itálii na malárii. Po ní vlastnili hostinec Františka a Josef Řezníčkovi a později jejich syn Josef. Roku 1923 měl v čp. 1 obchod smíšeným zbožím Karel Borůvka a vedle něj nadále provozoval hospodu. V roce 1931 byl zmíněn jako zdejší hostinský Josef Řezníček, jenž náležel mezi průkopníky elektrifikace obce. Z tohoto důvodu se první schůze všech zájemců sešla 10. ledna 1931 právě v jeho hostinci, kde došlo k založení Družstva pro rozvod elektrické energie.
Hostinec byl tehdy vůbec centrem společenského a kulturního života obce. Od něj vycházely mnohdy slavnostní průvody, např. v souvislosti s oslavou 85. narozenin prezidenta T. G. Masaryka, konaly se tu různé přednášky, schůze spolků a politických stran, taneční zábavy a občas i ochotnické divadlo. Roku 1935 byl hostinský Řezníček zvolen do obecního zastupitelstva, takže vedle své živnosti si dokázal udělat čas i na věci veřejné. O 2 roky později přestavěl v hostinci kuchyň. V roce 1938 musel být v hostinci nakrátko zastoupen, protože nastoupil spolu s dalšími na práci do zákopů. Roku 1939 stál zase u zrodu budovaného kulturního domu, kde by sídlilo vedení obce a místní kampelička.
Provoz hospody nebyl zastaven ani za německé okupace, což dokazuje např. „Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství“ z roku 1939, přičemž hostinec vedl nadále Josef Řezníček, ale trafiku měla Marie Chmelíková. První taneční zábava se po osvobození uskutečnila až 7. července 1945 a jak si obecní kronikář stýská: „...ale pivo ani žádné likery hostinský neměl, mládež dostala koupiti červenou oslazenou vodu ½ litr za 2 K. 50 h.“ Hostinský Řezníček zemřel 12. března 1947 v náchodské nemocnici ve věku pouhých 49 let. Doplatil na těžký zápal mozkových blan. O 4 dny později se uskutečnil jeho pohřeb, samozřejmostí bylo, že se konal právě z jeho milovaného hostince. Tehdy však byly velké závěje, a tak se před pohřebním průvodem musela na Hořičky nejprve proházet cesta.
Krátce nato převzal hostinec jeho stejnojmenný syn a o několik let později Okresní lidové spotřební družstvo Jednota. Po připojení osady Křižanova roku 1960 začala růst hostinci velká konkurence v podobě tamní restaurace, kam se postupně přesunoval veškerý život spojených obcí. Problémem se stala také finanční náročnost oprav tohoto starého objektu. Nakonec byl hostinec čp. 1 uzavřen a postupně začal chátrat, i když bylo uvažováno o jeho rekonstrukci na víceúčelové zařízení. Jeho osud byl tedy nevyhnutelný a za jeho posledního majitele Josefa Řezníčka byl v roce 2019 rozebrán. Těchto pár řádků je tak pouhou vzpomínkou na tento hostinec a jeho existenci.
Stav hostince čp. 1 před jeho demolicí
0 notes
Danas izricanje drugostepene presude Radovanu Karadžiću Drugostepena presuda bivšem predsjedniku Republike Srpske Radovanu Karadžiću trebala bi biti izrečena danas pred Mehanizmom međunarodnih kaznenih sudova.
0 notes
Vhodné pro: teenagery a vejš
Varování: grafické násilí
Fandomy: Zaklínač, Elfí Blbečci
Shipping: Geralt/Marigold, Dobročka/Radvan, Bran/Dřítek
Další tagy: homofobie (nejsem na to pyšnej), transfobie (na tohle už vůbec ne), rasismus, týrání dětí kinda, vulgární jazyk, silné ženy křičící
na jiné silné ženy, sliz????, kůň co se jmenuje Rozmarýn,
tw: heterosexuální vztah
Jazyk: čeština
Slov: 8 766
Kapitol: 1
Shrnutí:
Crossover mezi Zaklínačem a vlastním univerzem debilních elfů, díl čtvrtý, elektrický boogaloo:
Čtvrté pokračování ságy "Vyměním barda" -> "Dva od Mědína" -> "Kdo posílá káně"
Tentokrát bez fluffu, ale s velkým dějovým postupem, takže bear with me plz, je to fakt důležitý. Taky konečně zas nějaký holky. A jeden skvělej strakatej kůň, pro kterýho jsem ochotnej umřít.Tak enjoy a nebrečte!
20 notes
·
View notes
Lidé a oslepující světlo. Slunce bývá ve městě tak prudké. Černé taxíky vypadají jako pohřebáky. Takový odvoz si dneska radši odpustíš. Smrtelný hřích. Na smrt je dnes příliš krásně.
“Geneze” (Pádraig Ó Cíobháin) in Muž, který vybouchl (Radvan Markus, ed.)
0 notes