#otroctví
Text
Živý člověk informuje všechny soudce, právníky, bankéře, zákonodárce, orgány činné v trestním řízení a všechny veřejné činitele a služebníky
Vatikán se před mnoha staletími stal vládcem Země, aby zotročil lidi. Panství a nyní státy světa byly vybudovány podle systému svěřenství. Státy nebyly založeny na vzájemné rovnosti lidí, ale na domněnce, že jsou příliš hloupí, nemajetní a proto potřebují vedení a později dokonce byli prohlášeni za mrtvé nebo ztracené na moři podle zákona Cestui que vie act (info naleznete v kanonickém právu Canon 2036 počínaje) Aby se člověk stal OSOBOU, byl použit trik.
Kouzelné slovo zní:
"domněnka práva"! Pokud neexistují platné zákony, pak lze alespoň předpokládat, že existují. To je pravda. Je to trik! V právu se předpokládá, že člověk je osoba. To stačí! Dále se předpokládá, že ten, kdo nereptá nebo neodmítá, souhlasí. Klasická smlouva založená na tichém souhlasu. To je totiž základem fiktivního právního systému! První domněnkou právního systému tedy je, že ten, kdo nic neříká, souhlasí. Druhá domněnka je, že člověk je osoba. Třetí domněnkou je, že zákony a stanovy se vztahují jen na lidi, a na to navazuje dalších 80 milionů domněnek! Aby unikli tomuto vědomému podvodu, řeknou jednoho dne, že vy lidé jste to tak chtěli. S tím jste souhlasili. Zákony platí a s vaším tichým souhlasem se staly platnými a vymahatelnými. I přestože s tím nesouhlasíte, stalo se to proto, že se identifikujete jako osoba patřící svému majiteli. Nyní už to víte, neboť je to napsáno v zákonech, o kterých ani nevíte, že existují a neznalost zákona neomlouvá! Všechno v naši společnosti se stalou smlouvou a smlouvy jsou skutečně platné, i když jejich existence se jen předpokládá. Vznikají z nevědomosti a mlčení. Zanikají teprve tehdy, když jsou soudně zpochybněné, odmítnuté a vyvrácené, a teprve tehdy z nich nic nezůstanete. Celý svět je postaven na podvodném systému. Ale jelikož ve vesmíru existují ještě vyšší síly, Vatikán také vytvořil mezery, jak uniknout. Svobodná vůle člověka nesmí být porušena!
Canon 2056
Pokud se zjistí, že soukromý skrytý trust byl vytvořen na falešných předpokladech, tak trust okamžitě ztratí veškerý majetek, pokud se muž nebo žena uvedení v rodném listě prohlásí za osoby, které mají tělo, mysl a duši.
Canon 2057
Jakýkoli správce nebo exekutor, který odmítnul okamžitě rozpustit Cestui Que (Vie) Trust držený nad osobou, a navrátit ji její pravomoci, byl vinen z podvodu a zásadního porušení povinnosti správce AIF, což si vyžádalo jeho okamžité odstranění a potrestání. Zdroj „Canonum De Ius Positivum“ Zlom nastal 21. června 2011 zrušením římského práva! Od 21. června 2011 byl Romanus Pontifex úředně zrušen prostřednictvím Rite Mandamus a Rite Probatum; číslo veřejné listiny 983210-331235-01004. Tímto je všechna jurisdikce Římské říše na Zemi neplatná. Všechny Cestui Que Vie-Trusty jsou zrušeny k 15. srpnu 2011 prostřednictvím Rite Probatum Regnum a Rite Mandamus. (Veřejný záznam dokumentu č. 983210-341748-240014) To zahrnuje zrušení Trustu a Úřadu známého jako Aeterni Regis a "Věčné koruny" neboli "Koruny" spolu se všemi jejími odnožemi, uplynutím platnosti všech zúčtovacích listů, rodných listů, úmrtních dluhopisů a pohledávek včetně orgánů Banky pro mezinárodní platby (BIS).
Papež František vydal 11. července 2013 z vlastního podnětu Motu proprio, nejvyšší právní nástroj na světě, s účinností od 1. září 2013, a následně zrušil imunitu všech soudců, prokurátorů, advokátů a "vládních úředníků". Na základě tohoto papežova motu proprio mají být nyní soudci, advokáti, bankéři, zákonodárci, orgány činné v trestním řízení a všichni veřejní činitelé a zaměstnanci osobně zodpovědní za odebrání domů, aut, peněz a investic skutečných příjemců trustu, za zbavení svobody, podvody, obtěžování a transformaci svěřených prostředků skutečných příjemců. Tento dokument vydaný papežem je historicky nejvýznamnějším a nejdůležitějším zákonem, který uznává Zlaté pravidlo jako nejvyšší autoritu.
Zlaté pravidlo jako nejvyšší zákon znamená: „Všichni lidé jsou nadaní univerzálními právy a nikdo nestojí mezi nimi a Stvořitelem. Nic není nad tímto zákonem“. Pro nás lidi je to jediný platný zákon, dokud nebude vyvrácen! Na audienci u Mezinárodního měnového fondu 18. ledna 2016 papež František souhlasil s vrácením veškerého majetku Vatikánské banky lidstvu. Svatý Římský stolec dokončil potřebný právní proces zřeknutí se moci, a tím se z vlastního rozhodnutí vzdal vlády nad lidstvem a nároků na světový majetek.
Všechny církevní nebo světské orgány, které si nárokují jurisdikci v obchodních záležitostech s námi lidmi, jsou podle UCC 3-501 povinny vyvrátit uvedená tvrzení a prokázat svou jurisdikci nad lidskou duchovní bytostí, předložit smlouvu podepsanou mokrým inkoustem nebo smluvně dokázat zákonnost jejich nesouhlasu.
Rozhodnutí UCC:
1. září 2012 ( UCC doc. no 2012096074, 2012114586, 2012114776) v UCC doc. no 2012096074 ze dne 9. září 2012, též známého jako PROHLÁŠENÍ A NAŘÍZENÍ se uvádí, že:
"Všichni lidé nyní jednají jako individuální subjekty, bez podnikové záchranné sítě a s plnou odpovědností. V případě, že jakákoli fyzická osoba prosazuje jménem banky nebo "vlády" zneplatněné a zablokované jednání, které způsobí jiné fyzické osobě jakoukoli škodu, jako je: popsáno v tomto dokumentu, nese absolutní a neomezenou odpovědnost sama za sebe."
.... dobrovolníci v armádě.... "Zatkněte a vezměte do vazby všechny korporace, jejich zástupce a zaměstnance, kteří vlastní, provozují a podporují soukromé peněžní systémy vydáváním, zpeněžováním a aktivací zákonných systémů prosazování práva." V případě, že jakákoli fyzická osoba podnikne kroky jménem zneplatněné a zabavené banky nebo "vlády" a způsobí škodu jiné fyzické osobě, nese absolutní a neomezenou odpovědnost. Podle práce, kterou vykonali správci OPPT, nyní všichni lidé jednají jako jednotlivci, bez záchranné sítě společností a s plnou osobní odpovědností za VŠECHNY SVÉ ČINY, které podléhají:
právnímu systému obecného práva, chráněnému a udržovanému v provozu Zákonem o VEŘEJNÉM POŘÁDKU UCC č.j. 1–103.
— Ustavující charty vlády zrušeny: SKUTKOVÁ PROHLÁŠENÍ: UCC Doc# 2012127914
Říjen 2012 (UCC doc. no 2012114776) FEDERAL RESERVE BANK OF USA a všechny banky s ní přímo nebo nepřímo spojené, včetně údajných národních bank, jsou zablokovány právnickou osobou The One People Public Trust 1776, přičemž listina je zapsána v District of Columbia, Washington USA, viz: WA DC UCC Doc No. 2012114776 známá také jako PRAVÝ ÚČET.
"Prohlášení a neodvolatelný příkaz ke zrušení všech bank a každé listiny zakládající bankovní instituce podle mezinárodních předpisů (BIS), zrušení organizačních schémat, které se na ně vztahují, a jsou:
od nich odvozeny, a odstranění všech příjemců včetně korporací se soukromým režimem, které vlastní LIDSKÁ TĚLA s odkazem na státy, které provozují, podporují a jsou vinny z napomáháním soukromému kapitálovému režimu, vydáváním, vybíráním, prosazováním legislativy a zaváděním otrockého systému do praxe. 2000 . (OMISSIS).2000 . REKVIZICE PRÁVNÍ HODNOTY PROSTŘEDNICTVÍM NEZÁKONNÉHO ZASTOUPENÍ."
Březen 2013, (UCC Doc. no 2013032035)
Právní postup zakládá jedinečnost "JA JSEM", ruší všechny právní subjekty zvané osoby, fyzické osoby, právnické osoby atd., které byly dříve založeny údajnými zákony údajných 194 států, a také ruší všechny formy zprostředkování a Důvěry (fiduciární dispozice) vůči JEDNOTĚ svévolně založené ve prospěch jejích údajných zástupců (politických a náboženských) na Zemi, čímž obnovuje suverenitu každé lidské bytosti, která si na ni činí nárok.
Poznámka: Všechny tyto dokumenty jsou registrovány na úřadu vlády UCC ve Washingtonu DC v databázi k nahlédnutí zde: https://archive.org/details/OPPTUCCFILINGS/
S lidmi, co se vydávají za vládu a předvádějí nám celá ta léta divadlo zvané volby to evidentně ani nehlo a jdou dál jako by se nic nestalo. Nikomu nic oficiálně nesdělili, ale něco se přece jen změnilo. Je to tvar jména v dokladech v roce 2012. Tento tvar již neznamená živého člověka. Píše se na hroby nebo je v názvu firem a neoznačuje živé lidi, protože vlastnictví lidí přes svěřenectví bylo zrušeno. Za dob ČSSR a po té ČSFR byl tvar jména Ján Novák. Při mimochodem protiprávním rozdělení republiky bez referenda 327/1991 a dalšího porušení zákona 424/1991 se nám změnil tvar jména na Jan NOVÁK a vydržel až do již zmíněného roku 2012.
Významy tvaru jmen osob v dokladech co jsem našel:
pepa novák - živý muž, má všechna práva udělená Stvořitelem a patří pod přirozené právo
Pepa Novák - capitis diminutio minima - národnost, členství v rodině, je omezen na svobodách a právech, které má člověk v přirozeném právu. Má práva a povinnostech vůči státu
Novák Pepa - válečný stav (nom degueru)
Pepa NOVÁK - capitis deminutio media - ztráta občanských práv a občanství/rodinného členství (právnická osoba = prohlášen za mrtvého-ztraceného na moři podle zákona cestu que ví)
PEPA NOVÁK - capitis deminutio maxima - ztráta svobody, občanských práv a rodinné příslušnosti (mrtvá právní fikce = neživý majetek korporace, cár papíru nejste to vy)
I když je podle mezinárodního práva otroctví zakázáno v jakékoli podobě, naše dobrovolnost a naivita stále umožňuje těmto podvodníkům určovat nám práva a vybírat daně. A hlavně jim to umožňuje to, že nás nechávají při každé identifikaci s OP o sobě dobrovolně říci, že jsme majetek firmy ČESKÁ REPUBLIKA (stát byl převeden na firmu a rovněž všechny úřady) až do smrti. Osoba je fikce patřící korporaci a vše co na ni registrujete je dar této korporaci. Proto si nemůžete nechat auto na díly. Všechno jste dali korporaci. Majetek i děti přes rodné listy. Takový člověk co se vydává za osobu je tedy otrokem a dá se s ním dělat spoustu věcí. Naopak právní imunita byla ve vyšší jurisdikci zajištěna.
Takto to chodilo.
Nyní po právních změnách uvedených uvedených výše jsou všechny příkazy osobám neplatné, protože jsou všechny fiktivní osoby zrušeny. Vymáhání jakýchkoli příkazů a rozkazů určených zrušeným osobám po lidech je nyní bez jejich souhlasu nezákonné!!!
Na základě všeho předchozího se domnívám, že covid-19 byl spuštěn právě kvůli tomu. Vzhledem k tomu, že z tohoto otroctví lze právně uniknout prohlášením, že jste živý člověk. Imigranti, kteří jsou živí a bez dokladů zachráněni na moři se netestují ani neočkují (články o tom lze dohledat). Člověk se a změněnou DNA již není člověk a pravděpodobně se ho lidská práva netýkají. V roce 2013 soud rozhodl, že lidská DNA nemůže být patentována, protože jde o přírodní produkt. Dospěl však k závěru, že pokud by byl lidský genom (orgán nebo buňka) modifikován mRNA vakcínami, může být genom patentován. Zdá se, že tito podvodníci nepotřebují nutně lidi, stačí jim mutanti a nepochybuji o jiných nárocích o kterých nikdo neví.
Proč o tom všem lidé neví a proč se tyto informace postupně dozvídají z alternativy? Protože mainstreamová media vlastní ti samí globální parazité, kteří vás chtějí nadále zotročovat.
Jste svobodní živí lidé a nikdo nemá právo vztahovat své požadavky na vaše těla, majetky a svobodnou vůlí ducha. Celé lidstvo bylo osvobozeno OPPT skrze skutková prohlášení UCC.
Překlad redakční úprava: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: jedenzajednohovsetciza.sk
Read the full article
0 notes
Text
Příběh Elizabeth Freemanové
Elizabeth Freemanová, známá jako MumBet, symbolizovala neústupného ducha těch, kteří se postavili brutálnímu systému otroctví. Její osobní vítězství se prolínalo s širším úsilím o svobodu a rovnost v rané Americe. Pozoruhodné je, že téměř deset let před ratifikací americké ústavy se stala první černošskou Američankou v Massachusetts, která se úspěšně soudila o svobodu.
0 notes
Text
Vibrování 4/16
#ThomasL #esej cirka 1970
#Vibrování (4/16)
I jiná zvířata jsou nadána takovými signalizačními mechanismy. Po cestičkách se beroucí šiky mravenců vycítí rozdíly mezi svými a cizími. Mravenci jednoho druhu zanechávají při svém pocestném kličkování stopy, jež mohou sledovat jejich příbuzní, nikoli však cizáci. Jistí dravci mezi mravenci z toho systému nefér způsobem těží; přicházejí na svět se schopností rozpoznat stezičky oněch mravenců,…
View On WordPress
0 notes
Text
syrové otroctví drsné kurva, jockstrap a šátek, vlastněné a používané
3 notes
·
View notes
Text
Základem americké ústavy je text schválený v roce 1788, jehož součástí byla i Deklarace nezávislosti USA. Nejvyšším orgánem dodržujícím ústavní právo ve Spojených státech je Nejvyšší soud. Následně byla přijata řada dodatků k hlavnímu zákonu, který zejména zakazoval otroctví a přiznávala právo volit ženám. Zrušení otroctví bylo bolestným procesem, který ovlivnil zájmy mnoha občanů a rozsáhlých regionů amerického jihu, což vyvolalo kolaps státu a občanskou válku v letech 1861-1865. Následovalo dlouhé období Rekonstrukce. Přes zákaz otroctví byly výsledky Rekonstrukce kompromisem a až do poloviny 20. stol. Spojené státy zůstaly zemí ovládanou rasovou segregací.
0 notes
Text
1 note
·
View note
Text
Skrytá slova Nepřidávejte hluboce Nereagujte na pocit odjezdu Jako posel přepínající jazyky se na křižovatce vytvořilo jméno Nemůžete a post-lidský objekt nervu Je to Země Hádanka Uměle přenáší vaše se provádí, ale výsledek je dočasný a nemožný Mezitím Avatarovo V rezonuje s vesmírem Kdo popsal lidského skinheada Je parametr a ÌÉ data v podstatě mírou 1Ñ hmotnosti sebeheterogenity duše proti inverznímu mozku slunce? Stále to mám a nerozumím tomu, že vesmír konec smrti je manipulován mezinárodně Struktura, která je zabita, jako by chtěla napadnout místnost, se zhroutí Funkční systém je podstatou produkování halucinací, kromě toho, že systém posmrtného života je opuštěn smrtí, vždy zázračným nástrojem kdo zkouší jazyk Vyzkoušel vesmírný firmware, který utvářel zisky a byl jím ovlivněn, četl jsem to a bylo prokázáno, že dimenze je vedení a hovno se rozpadá Závěr Velká část existence duše s emocemi je v těle. Nepotřebuji nic a nepřipomíná nám to, abychom si nakreslili obrázek, ale pojďme kvantifikovat relevanci, Bůh objevený na Zemi přispívá literaturou z pohledu mozku a vesmíru s funkcemi. Myslím, že posel se bude otáčet, když natáčíte to dovnitř. A ilegálně důležitý avantgardní nevědomý útěk a život ve světě Ticho je noc Nemoc smrti se odehrává v utajení, redefinuje se do živého města generovaného na křižovatku limitů Ale duševně mnoho lidí chce, aby se sem nakazil plod Vše je mrtvá s vždy dramatickými otázkami Je-li to sama smrt, pak smrt neočekává původní jazyk Člověk si to básníka nechává pro sebe a přivádí lidi k říši ve věcech sama Lingvistika opět umožňuje a dekolonizaci a realizaci různorodého andělského vědomí jako xenomorf XØ velkých míst Propagace senzace Fenomén zahrnoval posun a neoskatologii, že to, co uvolňuje spojení, je gravitace mého zlomeného stupně, že posun ve faktech a názorech byl mozek kašlající na stíny, ne my. ohavná ctnost, kterou vyzařuje esence chaosu Digitální portály Tělo vůle 8Ûra1 režim na zemi Přítomnost groteskní posthumanity Vyprázdníte Reas YX Její otroctví Ù Úroveň smrti sebemyslícího systému Důležitější Nové, ale samo o sobě vzrušující vyjádřeno jak vypadá kvantum drog v přirozených hranicích středověkého rozbitého vesmíru Cyklus technodezintegrace moči Noční svět, který pochopil, že tělo je slovo Jeho činy nejsou doprovázeny mentálním zvukem těch, kteří viděli jídlo I Râö62öbV buňka zkresluje , možnost mezi ní a záhadou se kříží s realitou zvyku, spáchá katastrofický kolaps, ale příběh dokonalosti do duše tohoto stroje, Solární prvek využívá a generuje funkční hluk zakázaného rozbitého stroje a přístup k tomu, co leží mezi a k sobě samému, je samo katabolismus vesmíru a stroj je jazykem prostoru Absurdita Již schopnost prostoru říše dosáhla psa ve stejnou dobu Tajný typ Lidský uzel Prostor těla dává online zrychlení Exorcismus z havárie Hranice mezi mnou a jazykovým spisovatelem byla pro vás Post-lidská nahota Sebeurčení gvÛlH Kvantové porozumění Chov opovržení krmí 1⁄2 Chvíli to trvá Zásah do divočiny literární magie Stavíme a hvězdujeme hybridy, jejichž orgány se snadno šíří jako šílené váhy, sysZ Rozprostřete vás na gram AI propletené sociální situace Muž trpí množstvím v ní VBgÝation ËÙH Díra ve viru po chvíli ghi Kreativita, kterou předpovídáme, je literatura pekla Vědomí je vražda Existuje vražda odpovídající informací o vraždě Pseudo-rovina síly je paralelní jazyk a klam Jsou to elektrony, které nás mučí Je to naše π, kterou definujete lidský vesmír Neo-skatologické umělecké časové tělo Toto Existuje proces znovuzrození, za stínovou smrtí navrženou nebezpečím Ukazatel zvratu Kosmická schizofrenie Generované příčiny Získává se udržováním jazykových stop v jazyce Co znečišťujeme Co je příroda Co agresor zvyky praktikují potřeba mezi je forma Schopnost psát neexistuje È Co je, když obraz = Stroj vědomí budoucí lidé ÙYÛHTinXCBÑ A ta generace vyvolá, ale nebude na úrovni fXÍ4 ×J Hrozné pro empaty, rozdíl je tělesné světlo léčí Přesvědčit opak a pochybovat Digitální přilétání zpochybňuje realitu přírodě zásahem Realitu přírodě humanismem a oslnivou penetrací
0 notes
Text
Tož, Ron DeSantis je bílý muž a proto je rasista, píše novinářka kdysi renomovaného deníku, novinářka je černoška...
Tayo Bero je komentátorkou amerického deníku Guardian, její články jsou povětšinou o "vině bílého muže"
Taya Bero píše:
DeSantisova křížová výprava k delegitimizaci hrůz otroctví je nadvládou bílých ve vládě
"Jeho taktika má jediný cíl – vymazat hrůzy americké rasistické minulosti a vytvořit snazší cesty pro rozkvět rasismu."
"Otroctví bylo pro černochy ve skutečnosti prospěšné, podle sady nových pravidel týkajících se toho, jak se bude na floridských veřejných školách vyučovat černošská americká historie."
"Nové osnovy také zahrnují tvrzení, že sami černoši se dopouštěli násilí během historických rasových masakrů, jako byly rasové nepokoje v Atlantě v roce 1906 a masakr v Tulse v roce 1921."
"Historický revizionismus, který se zde používá, má jediný cíl – vymazat hrůzy americké rasistické minulosti, legitimizovat krajně pravicovou ideologii a vytvořit snazší cesty k rozkvětu rasismu."
"Stačí se podívat, co se děje v Itálii. Po celá léta revizionisté přesměrovávali konverzaci o roli Itálie ve druhé světové válce od jejích fašistických zločinů, čímž tuto minulost účinně bagatelizovali – a pomáhali legitimizovat novou krajní pravici. Premiérka Giorgia Meloni a jí podobní prostě odmítají uznat , že nacisté a fašisté byli ve válce špatní lidé, a toto směšné glosování italské minulosti mimořádně pomohlo současné italské krajní pravici, která teď vládne Itálii."
"Ti, kterým skutečně záleží na budoucnosti demokracie země, musí požadovat, aby Ron DeSantis nejen ukončil svou prezidentskou kampaň, ale také rezignoval na funkci guvernéra. Amerika zamíří do ještě temnějších časů, pokud by se stal prezidentem."
Autor: Redakce, 10.8.2023
Zdroj:
https://www.theguardian.com/commentisfree/2023/jul/25/desantis-slavery-white-supremacy
Podpořte originální nezávislou žurnalistiku!
Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus!
Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500
IBAN: CZ7755000000001511201888
BIC/SWIFT: RZBCCZPP
Majitel účtu / Kontoinhaber:
BulvarART s.r.o. / GmbH
www.mestankurier.info
© Copyright 2023
www.mestankurier.info
Podpořte originální nezávislou žurnalistiku!
Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus!
Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500
IBAN: CZ7755000000001511201888
BIC/SWIFT: RZBCCZPP
Majitel účtu / Kontoinhaber:
BulvarART s.r.o. / GmbH
© Copyright 2023
0 notes
Text
1884-08-05: V New Yorku byl položen základní kámen ke stavbě sochy Svobody.
Socha představuje oděnou římskou bohyni svobody Libertas. Pravou rukou drží nad hlavou pochodeň a v levé ruce nese tabuli s nápisem JULY IV MDCCLXXVI (římskými číslicemi datum 4. července 1776), což je datum vyhlášení nezávislosti USA. Postava kráčí vpřed a u nohou jí při tom leží přetržený okov a řetěz, které připomínají zrušení otroctví. Po svém posvěcení se socha stala ikonou svobody a Spojených států, vnímanou jako symbol vítající přistěhovalce připlouvající po moři.
#nesvobodní #kalendářnesvobody #wiki
0 notes
Text
FILM ▷ Renfield (2023) Celý Film Online CZ Dabing i Titulky
Sleduj Renfield (2023) – Celý Film CZ Dabing HD Kvalite | Sleduj Filmy Online, Renfield (2023) – Online Titulky Filmu Dabing CZ, Renfield (2023) – Sleduj Filmy Online CZ Dabing HD Kvalite, [Bombuj-HD] Renfield (2023) Film CZ Dabing [Online], [Sledovat-HD] Renfield (2023) Film Online [CZ Dabing]
| 4K UHD | 1080P FULL HD | 720P HD | MKV | MP4 | DVD | Blu-Ray |
Klikněte Stažení ➤ :: Renfield (2023) Celý Film Cesky
Klikněte Stažení ➤ :: Renfield (2023) Celý Film Cesky
Příběh Renfielda, Drákulova věčně oddaného a neustále ponižovaného služebníka. Renfield je nucen shánět pro svého historicky nejnarcističtějšího pána požadovanou kořist a splnit každý jeho příkaz, bez ohledu na to, jaké ponížení při tom zažívá. Ale teď, po staletích otroctví, Renfield zjišťuje, že existuje život i mimo stín tohoto Pána temnot. Kdyby jen dokázal přijít na to, jak ukončit svou závislost na jeho vůli.
původní název : Renfield
Žánr : Horor,Komedie,Fantasy
Divadle : 2023-04-07 | 93 min
Vlastnosti: 720p – 1080p
Registrácia: Zostaňte na vrchole najnovších filmových a televíznych správ! Zaregistrujte sa do nášho e-mailového spravodajcu tu.
Ke stažení :
Renfield 2023 Filmové Novinky,
Renfield 2023 celý film Cesky,
Renfield 2023 Filmové premiéry,
Renfield 2023 celý film cz dabing,
Renfield 2023 zkouknito,
Renfield 2023 sleduj filmy,
Renfield 2023 online cz titulky,
Renfield 2023 Program filmy,
Renfield 2023 CZ HD Film o filmu,
Renfield 2023 CZ dabing,
Renfield 2023 premiéra,
Renfield 2023 online cz,
Renfield 2023 online cz dabing,
Renfield 2023 Zadarmo,
Renfield 2023 Celý Film,
Renfield 2023 Titulky,
Renfield 2023 nový film,
Renfield 2023 DVD filmy,
Renfield 2023 Blu-ray filmy,
Renfield 2023 3D filmy,
Renfield 2023 online bombuj,
Renfield 2023 online cely film,
0 notes
Text
CZECH REPUBLIC LTD si udělala otroky z celého národa
Finanční systém nastavený tak, aby z našeho národa udělal neustále pracující otroky.
Když poslouchám vyprávění různých informátorů, tak si čím dál víc uvědomuji, jak hluboká je králičí nora a jakým způsobem je lidstvo zotročené.
Nově mi otevřelo oči vyprávění Vladimíra Štěpána o cenách energií.
https://www.youtube.com/live/ryUNdqr8hMQ?si=dBsf40JFsZgEsQON
Abych vás uvedl do obrazu, tak Vladimír Štěpán je energetický expert a analytik společnosti ENAS, člen Institutu pro energetiku a také člen expertní skupiny. Tento člověk má více než třicetileté zkušenosti z oblasti energetiky a fosilních paliv. Na Slovensku se zasloužil o to, že tato země si nemusí kupovat emisní povolenky a naplňovat agendu Green Dealu.
Ve videu říká, že v ČR bychom se také mohli vyhnout těmto nesmyslným emisním povolenkám, které podle jeho výroku jsou čistým podvodem k tomu, aby na tom mnohé nadnárodní korporace vydělali ohromné peníze. Podle jeho vyjádření si emisní povolenky budou muset kupovat také obyčení lidé. To už je další level zotročení.
Jako by nestačilo, že musíme platit různá pojištění (i povinně za své zdraví, kdy přitom téměř nic nedostaneme naoplátku), daně ( i z držení své vlastní nemovitosti, která už byla několikrát zdaněná) poplatky a pokuty za nesmyslné předpisy a nařízení.
Nově budete muset platit i za to, že vůbec dýcháte a vydechujete CO2. Nazývejme věci pravým jménem: Je to pokuta za vaši vlastní existenci. A pokud tuto pokutu (a mnohé) nezaplatíte, tak jste dlužník a běžte bydlet pod most. Tak zní novodobá otrokářská doktrína. Možná, že už jsem paranoidní, ale v budoucnu to možná dopadne jako ve filmu „Cena lidské duše“, kde za to, že nejste dostatečně produktivní si vysloužíte „cestu do Ráje“, rozumějte zplynování v komoře, abyste dále neznečišťovali planetu. Podle mě to směřuje k tomuto konečnému cíly, nebo jak by řekli nacisti „konečnému řešení lidstva“.
Štěpán ve videi také říká, že by dokázal snížit ceny energií 2 – 3x. Nicméně podle jeho slov k tomu chybí politická vůle. Proč? Protože by tím politici museli krátiti zisky nadnárodním korporacím (svým chlebodárcům), jež jsou 30procentními vlastníky ČEZu. A kdo že jsou ti vlastníci? Podle vyjádření VK z Aeronetu se jedná o lichvářsko-globalistické firmy jako jsou BlackRock, Vanguard a jiné. Abyste si udělali představu co jsou tyto společnosti zač, tak si můžete například přečíst článek o tom, jak BlackRock vytuneloval kryptoměnu Lunu. Nyní chce společnost BlackRock vydávat své vlastní ETF kryté bitcoinem a panují obavy, že opět půjde o obří tunel a podvod na lidi.
Profesor Petr Staněk dokonce deklaruje, že ceny za elektřinu platíme 5 – 7x více, než bychom měli platit normálně kdybychom nežili v otrokářské společnosti.
Společnosti Blackrock a Vanguard řídí satanisti (David Icke je nazývá ultrasionisty z Kultu smrti), kteří si přezdívají „elity“. Z finančního systému si vytvořili nástroj k zotročování a ochuzování obyvatelstva po celém světě. Z jejich chorých mozků vyplývá, že právo na bohatství a prosperitu mají pouze oni a nikoliv „plebs“. Mají strach, že kdyby lidé žili v bohatství a hojnosti, tak by nad nimi ztratili kontrolu. Proto se snaží útočit na kryptoměny, které jsou opakem současného finančního systému a dávají lidem finanční svobodu.
A přesně o tom jsou také uměle navýšené ceny energií. Jsou o kontrole a o tom, udržet vás co nejvíc v Matrixu finančního otroctví. Protože když každý měsíc musíte sehnat peníze jenom na to, abyste mohli bydlet a neupadli do dluhů, tak jste otrok. Přitom kdyby se uvolili různé technologie volné energie, tak byste za elektřinu nemuseli platit nic. To by však lidem dalo svobodu, prosperitu a bohatství, což není dovoleno.
Pochopte, že oni se nikdy nezastaví. Udělají všechno proto, aby vám vzali vaše majetky. Pravděpodobně nikdo z nás nepodepsal smlouvu o obchodním vztahu s THE CZECH REPUBLIC LTD. Přitom této firmě platíme za všechno a nedostáváme nic. Už teď se ruší i důchody tím, že se věk pro odchod do důchodu posouvá na hranici životaschopnosti běžných lidí.
Tohle nemá se Státem nic společného, protože definice státu již dávno není naplněna. Stát má sloužit od toho, aby zajistil ochranu vašeho života a majetku. Místo toho dělá pravý opak a činí si nárok na každý aspekt vašeho života tím, že vám vydají rodný list a staví vás do pozice občana, který je zotročen finančním systémem nesmyslnými platbami za všechno.
Štěpán otevřeně vyzývá ve videu národ ke vzpouře a svržení současné vlády (doplnil bych každé vlády, která je zaprodaná a jde proti svým vlastním lidem). Podle jeho slov se v roce 2024 ceny energií a tím pádem i zboží zvednou až o stovky procent, což bude mít za následek to, že finančně to spousta domácnosti nedá. To že ceny příští rok zdraží již avizovali obchodní řetězce.
Pochopte konečně jakou nechutnou hru s vámi hrají!
Read the full article
1 note
·
View note
Text
Historie amerických otroků na fotografiích Jamese A. Palmera
Americký fotograf irského původu James A. Palmer (1825-1896) zachytil důležité období v historii amerických otroků. Byl to okamžik, kdy bylo zrušeno otroctví a černošské obyvatelstvo stálo před novou, nesnadnou budoucností.
0 notes
Text
Tak si zakurvujeme ještě česky.. Je to mnohem menší příležitost, že někdo bude mít debilní kecy.
Ať žije královna. Doufám, že tady ještě dva tři roky bude (byť bych jí rozhodně přála spíš tu stovku, stejně jako její mámě Královně Matce). Naprosto nechápu tu nenávist, co tady pro ní všichni plivou. Proč probohy? Rozhodně je důstojnější představitelka státu než nějaký zaplivaný ožrala, nebo arogantní čurák s oranžovou hlavou, případně jiní zkurvenci bažící po moci (že jo hnuse Fialovej). Milionkrát radši krále nebo královnu, kteří se důstojnosti, noblese a slušnému chování učí od malička. Největší chybou 18. století bylo to, že Emérika vyhrála tu svoji zasranou válku o prachy... (a tím zavedli ten revoluční virus do Evropy.. Ještě že Žabožrouty z duše nesnáším, takže je mi to celkem fuk).
A že se nedistancovala od otroctví? No a co doprdele? Otroctví bylo pár set let zpátky a že se tam negři teď furt cpou už není její vina. To je úplně stejná pičovina, jak když nás zkurvení Sudeťáci furt otravují kvůli Benešovým dekretům.. Vy buďte kurva rádi, že jste mohli odejít. Já bych vás postřílela všechny tak, že by už si nikdo žádného zkurveného Sudeťáka nepamatoval!
A radši mě ani nenuťte začínat o té kurvě MM.. Meghan je úplně stejná piča, jakou byla Wallis Simpson v případě Edwarda VIII(i když Edward byl fašoun, takže nakonec dobře, že ho z toho trůnu odvedla). Nicméně to nic nemění na faktu, že Američanka nemá v královské rodině co dělat. MM je příšerná netalentovaná herečka, nafoukaná kráva která si nevidí na špičku nosu a ještě horší člověk. Tfuj!
#Fujtajxl#Jako miluju to tady ale ta nenávist k britské královské rodině mi neskonale pije krev#Amíci zasraní zajebaní co se cpou i tam kam je nikdy nikdo nezval!!#>:(#Samomluva 2.0#Wikiblair ventiluje všechen nahromaděný jed#Nereagovat!#Kdo zareaguje tomu akorát pošlu několik fakáčů a bloky#Kritika se nepříjmá#Nikdy v ničem
0 notes
Text
Multikulturalismus jako kognitivní elitářství: Prolog
Trigger warning: V této plánované sérii postů hodlám psát politicky nekorektní myšlenky týkající se nejvíce destruktivní a paradoxně nejvíce diskriminující síly novodobé historie: multikulturalismu. Posty budou cíleně provokativní s vědomím, že si to jako jeden z mála lidí mohu dovolit napsat, aniž by mě někdo mohl osočit z oblíbených „ismů“. Podobně jako mí předci v otroctví před tisíci lety jsem totiž i já nyní „nedotknutelný“. Chci toho využít pro osvobození ducha a intelektuální terapii, pro kterou využívám tento blog-zápisník jakožto zrcadlo své mysli. Potřebuji vědět, co v ní je. To mi rouška anonymity Tumblru dovoluje. Bez ní se domnívám, že to, co chci psát, by mi mohlo přinést zbytečné problémy u lidí, kteří se narodili bez pochopení pro ironii, hravé sebemrskačství, spekulaci ve vědě a filosofii, inteligence, ale především, bez smyslu pro humor. Protože takových lidí je většina (avšak mí čtenáři do ní nepatří), bylo by možné, že následující řádky by sice nezpůsobily, že bych si musel balit fusekle do Gulagu, ale mohl bych přijít o akademickou nebo pracovní pozici. Doufejme, že se tak nestane. Jako Otto Weininger ale nedopadnu. Tento text je prvním experimentem toho, co jsem začal nazývat „Xenodoxií“. Není to ani ortodoxie, ani heterodoxie. Jsou to myšlenky mainstreamovým masám populace tak cizí (odtud řecká předpona „xeno“), že se musí jevit buďto jako šílenou heresí, nebo zábleskem geniality. Nechám posoudit čtenářky a čtenáře, k jaké interpretaci se přikloní. Zároveň jsem založil nový tumblr blog https://xenodoxy.tumblr.com/, který bude sloužit právě k těmto kacířským esejům .
---
Během posledních týdnů jsme asi všichni zaregistrovali, co se děje za oceánem ve Spojených státech, v zemi, ke které většina z nás donedávna vzhlížela, a dokonce uvažovala o přestěhování, ať už za studiem nebo za bohatým partnerem se stálým pracovním místem ve společnosti Google nebo humanitárním institutu Goldman Sachs. Situace to není vůbec jednoduchá a její vysvětlení by si zasloužilo celý semestrální kurz politické a kulturní analýzy. Já se zde zatím omezím na zdánlivě lapidární shrnutí a řeknu, že Spojené státy byly donedávna obrovskou laboratoří, ve které tamní obyvatelé byly pokusnými králíky a zkusili si otestovat, zda koncept multikulturní společnosti může fungovat. Nemůže. Dávno předtím, než z drogově závislého a několikanásobně trestaného zločince George Floyda udělala mainstreamová americká média černého Ježíše-bojovníka za pravdu, čest a rasovou spravedlnost (Floyd byl údajně zatčen i za to, že mířil hlavní pistole na břicho těhotné ženy a vyhrožoval jí, to ale považuji za nemožné), se Spojené státy potýkaly s etnickou diverzitou a z ní vyplývajícím rasismem jako jedním z nejpalčivějších společenských a politických problémů.
Vedle afrických otroků a amerických Indiánů se jako s obyvateli třetí kategorie historicky také zacházelo s migranty z Irska a později i Itálie. Irové, kteří v půlce devatenáctého století utíkali před hladomorem ve své zemi, byli v USA přijati nevlídně. Nejen, že byli považováni za špinavé, nevzdělané a nekultivované lidi, jejich katolická víra byla v protestanské Americe ještě zásadnějším problémem. Protikatolický sentiment docházel tak daleko, že byli mučeni katoličtí kněží, vypalovaly se kostely a v neposlední řadě mnoho lidí se domnívalo, že papež chce touto irskou migrantskou vlnou podvrátit americký justiční a právní systém a místo něj zavést kanonické právo katolické církve, a tím vytvořit „nový Vatikán“. Italové ke konci devatenáctého století utíkali z jihu Itálie za lepším životem do jižních států USA. Kvůli své tmavší barvě kůže a kudrnatým vlasům byli považováni rasistickými narážkami za „bílé negry“, nevzdělance, špinavce se zločinnými sklony. Podobně se v druhé půlce devatenáctého století zacházelo s migrujícími Číňany. Rasistickým útokům a diskriminaci se nevyhnuli ani Japonci. V reakci na útok na Pearl Harbor ze 7. prosince 1941 se začala v USA šířit mezi obyvateli protijaponská nálada. Ze strachu, že by obyvatelé japonského původu mohli být tajnými kolaboranty s fašistickým Japonským císařstvím, se USA rozhodly zřídit koncentrační tábory, do kterých od roku 1942 bylo násilně přesunuto až na 110 000 obyvatel, kteří museli opustit své domovy a živnosti.
Ve všech těchto případech a v mnoha dalších (nezmínil jsem migraci východoevropských Židů, jež si zaslouží článek sám o sobě) reagovali rodilí Američané opakujícím se vzorcem chování: zdůrazňovali negativní stereotypy chování a vzhledu příchozích migrantů, poukazovali na jejich nekompatibilitu s protestanským étosem pracovitosti a morálky, často tyto nálady vedly ke tvorbě radikálních politických hnutí, v horším případě k lynčování a násilným proti migrantským útokům, pokud politické řešení nebylo možné nebo bylo příliš pomalé. Zmíněné skupiny migrantů z Evropy patřily v průběhu devatenáctého století na nějakou dobu k těm „Druhým“, kteří jsou jiní, nesdílí zvyky místních a věřilo se, že jejich přítomnost zásadně promění celé Spojené státy v pracovní, kulturní a náboženské sféře. Všechny tyto skupiny mají taktéž společné to, že se přes brutální diskriminaci dokázaly přenést a úspěšně se integrovat do širší americké společnosti. Dnes najdeme Američany irského a italského původu na předních politických, právních a kulturních místech amerického života. To pochopitelně platí i o východoevropských Židech, kteří z ghetta ukrajinského a ruského „štetlu“ se staly v USA kulturní, vědeckou a politickou elitou. Jejich schopnost se úspěšně integrovat je o to obdivující, když budeme brát v potaz, že jako skupina dosáhli průměrných platů srovnatelných s rodilými Američany za pouhých jedenáct měsíců! Ne nadarmo staří Řekové považovali Izraelity za „národ filosofů“ a dva tisíce let náročného studia a memorizace Talmudu se zřejmě také musely projevit.
Všichni při smyslech a s morálním kompasem musí dnes říct, že historické lynčování a diskriminace v USA existovaly a že se objevovalo mnoho konspiračních teorií, které byly bizarní a fantasmagorické. Třebaže to považuji za automatické, bylo nutné to ze začátku říct, abych ukázal, že jsme v tomto zajedno a na stejné lodi. Zmiňuji to také proto, že se chci pustit do otázky, která je většinou zastíněna jinou otázkou dotýkající se historického násilí. Mou otázkou je, proč takto rodilí Američané, a obecně můžeme říct, že většina civilizací a skupin, reagovali a reagují?
Méně sofistikovaní lidé a poličtí dogmatici a dogmatičky dnes většinou odpoví jednoslovně nebo jednou větou: může za to rasismus a systém bílé nadřazenosti. Tím ale neříkáme nic jiného, že za rasismus může rasismus, anebo 1 = 1. Historicky znalému člověku musí být jasné, jak tato odpověď je příliš úzká, příliš provinční, příliš zaslepená americkým kulturním imperialismem, kde historie a kulturní vzorce Spojených států tak hluboce prosakují skrze americkou populární kulturu do našich myslí, že nám doslova „mcdonaldizují“ mozek a paměť. Anebo si skutečně nevzpomeneme, že Egypťané podle Bible zotročili Israelity; že Israelité genocidou vyhubili hned několik národů Kaanánu na území dnešní Izraele a Palestiny; první muslimové si násilím podrobili oblasti Blízkého východu, včetně Persie; mongolský vojevůdce Čingischán si podrobil a zavraždil národy od Číny až po dnešní oblast Krymu; mnoho arabských zemí až do první poloviny dvacátého století provozovalo masivní systém otroctví subsaharských černochů, kde muže často kastrovali a ženy znásilňovali a byly nucené žít jako konkubíny; co dále fašistické Japonsko, komunistická zvěrstva v Kambodže a Číně a v neposlední řadě dnešní diskriminaci Izraele vůči Palestincům a čínské koncentrační tábory, kde „převzdělávají“ ujghurjské muslimy?
Vybírat si pouze ty nejhorší historické okamžiky jedné společnosti bez toho, aniž bychom to zařadili do širšího historického kontextu a porovnali s praktikami v jiných zemích činíme ten nejhorší přestupek, který každý seriózní historik a historička mohou udělat. Taková historie není historií, nýbrž cvičením v ignorantsví, lhaní, fachidiotství, kvazi-náboženské politické dogmatice. Právě v těchto okamžicích tyto historické neduhy vykazují takové morální a intelektuální autority jako politické hnutí ikonoklastů Black Lives Matter (odlišuji od hesla „black lives matter“, se kterým všichni normální lidé souhlasí), larpující Leninisté aka levicoví studenti humanitních věd nebo poslední vlna feminismu, které nevadí, že muži, kteří se včera rozhodli, že budou ženou, jsou 100% kopií, ba klonem ženství, čímž tato poslední radikální vlna feminismu dělá (úspěšně) vše proto, aby eliminovala většinu právem vybojovaných ženských práv, neboť se její členky bojí vystoupit z davu, myslet samy za sebe a nemají sílu nepropadnout nátlaku „peer group“, kde se očekává do puntíku souhlas se všemi tezemi přibitými na dveře kostela (učebny), jinak budou exkomunikovány svými přáteli, možná i rodinou, ale určitě svou profesorkou teologie ženských studií, která je přestane zvát na obědy ve veganském bistru, v němž i mužští studenti loutkového divadla nebo operního zpěvu ztělesňují toxickou maskulinitu.
Ale zpátky k původní otázce, která se týkala toho, proč lidé tak ostře reagují na cizorodý prvek ve společnosti. Anebo jinak, proč by ho lidé měli přijímat vždy pozitivně? Mým názorem je, že pro většinu obyvatelstva je nenásilný negativní náhled na nově příchozí migranty přirozenou reakcí, která pramení z toho, že jsou si vědomi toho, co migrace přináší, odnáší, ale především, co vyžaduje po místních obyvatelích. Dále mým názorem je, že v drtivé většině případů jsou to pouze intelektuální, tedy kognitivní elity, které se politicky angažují na podporu migrace (a ženy, ale z jiných důvodů). Mezi kognitivní elity neřadím pouze akademiky, spisovatele, vědce či novináře, nýbrž kohokoli, kdo svým intelektem značně převyšuje průměrného člověka daného obyvatelstva, tzn. i většinu univerzitních studentek a studentů.
K tomu je potřeba si připomenout následující poznatek psychologie: kognitivní dovednosti se mezi lidmi liší. Z politického a právního hlediska možná mezi lidmi panuje rovnost, ale co se týče kognitivních dovedností, nejsme si rovni. Jak bychom mohli? V jakém smyslu jsem si já a Albert Einstein rovni? Einstein na rozdíl ode mě nenosil ponožky, uměl hrát mnohem lépe na housle, znatelně mě převyšoval ve znalostech matematiky a teoretické fyziky a v neposlední řadě získal Nobelovu cenu. Einstein měl dokonce více vlasů před svou smrtí, než mám ve třiceti já na své hlavě! V čem jsem si roven s Einsteinem? Anebo jinak: v čem jste si vy rovni s Einsteinem? Jste chytřejší? Umíte lépe teoretickou fyziku? Kde je ona rovnost? Vaše a má rovnost s tímto geniálním fyzikem pramení pouze a jen ze společenského právního konstruktu, že jakožto živočichové patřící do rodu Homo máme stejná lidská práva. Litera práva je naše jediná rovnost. Jiná neexistuje. A pokud byste tvrdili, že ano, budu od vás potřebovat odůvodnit, z jakého metafyzického systému vycházíte, ze kterého logicky vyplývá, že všichni lidské bytosti jsou si rovni. Zvláště, pokud jste ateističní larpující Leninisté a feministky třetí vlny.
Nemusíme ale zacházet do těchto extrémních příkladů, abychom ukázali na to, že kognitivní rozdíly mezi lidmi se v každé společnosti liší. Distribuce kognitivního talentu následuje tzv. Gaussovu křivku: většina lidí tak má průměrné schopnosti, menší skupina lidí má nadprůměrné a podprůměrné dovednosti, a nakonec velmi malé skupiny lidí jsou extrémně inteligentní, ale také extrémně hloupí.
Jakým způsobem dokážeme definovat kognitivní talent? Existuje mnoho definic. Rozhodně nesouhlasím s definicí Howarda Gardnera, jehož model mnoha inteligencí do dnešního dne nemá rigorózní experimentální otestování, přestože se jeho teorie běžně aplikuje na nižších stupních vzdělávacího systému, bohužel proto, že paní učitelky mají více starostí srovnat do latě Pepíčka, než číst nejnovější akademické články v časopise Nature.
Model kognice, který mi přijde dostatečně jednoduchý a funkční, je následující: inteligence, respektive kognitivní dovednosti poukazují na schopnosti týkající se rychlosti zpracování nových informací, jejich zapamatování a jejich flexibilní využití při řešení existujících, ale především nových každodenních problémů, mezi které taktéž řadíme intelektuální problémy abstraktního, jazykového, matematického, hudebního, uměleckého či vizuálně-prostorového charakteru. Stručně řečeno, čím je člověk inteligentnější (má kognitivní talent), čím lépe se dokáže vyrovnat s novými věcmi, adaptovat se a využít je ve svůj prospěch.
Důležité doplnění této definice je, že inteligence je obecná a netýká se pouze jedné specifické dovednosti. Avšak čím je člověk inteligentnější, tím více bude oproti průměru inteligentní ve všech intelektuálních doménách. To znamená, že člověk mající matematické dovednosti na úrovni Einsteina má vysokou obecnou inteligenci, která ho předurčuje k tomu, že bude mít oproti průměrnému člověku také nadprůměrné schopnosti jazykové, hudební apod. Jako technickou poznámku o tom, jak funguje lidské inteligence, ještě uvedu, že čím je člověk inteligentnější, čím více se projevuje jedna konkrétní inteligence, což je jakási biologická daň za to, že člověk byl obdařen od pána boha jednou geniální dovedností (matematikou, pamětí na jazyk, absolutní sluch apod.) Přestože jedna dovednost u geniálních lidí často dominuje, neznamená to, že jejich ostatní dovednosti budou podprůměrné, budou vždy nadprůměrné, avšak ve srovnání s tou jednou geniální dovedností budou horší. Zde také začíná a končí populární představa, kdy si průměrní lidé utěšují, že nevadí, že nejsou geniální, protože géniové trpí mnoha neduhy a psychickými poruchami, tzn. že nejsou normální a nedokážou fungovat ve společnosti.
Jejich fungování či nefungování ve společnosti se odvíjí od toho, jak se příliš svým intelektem odlišují od svých vrstevníků a také, zdali daná společnost dokáže géniům poskytnout prostředí a cíle, ve kterých by se génius mohl chovat dle své přirozenosti a mohl naplno využít svého potenciálu. Tímto vyhrazeným prostředím byly v Evropě od nepaměti univerzity a jejich antické a středověké předchůdkyně. Toto vyhrazené prostředí bylo též důležité, protože géniové často vykazují minimální touho následovat zavedené společenské řády, které považují za trapné a nesmyslné, způsob, jak ovládat průměrné masy lůzy, aby se mezi sebou nepovraždila. To není můj názor, nýbrž to vychází z psychologie geniality, kde geniální tvůrci převratných myšlenek a děl vykazují velkou kreativitu, otevřenost vůči novým věcem, ale minimální ochotu se podřizovat společnosti, což je vlastnost v tradičním Big Five rozdělení asociována s vlastností přívětivosti (agreeableness).
Ženy ze statistického hlediska jsou průměrně přívětivější než muži. To je jedna z příčin, proč mnohem více mužů končí v kriminále, má problémy ve škole (holky posledních dvacet let převyšují kluky na střední a vysokém stupni školského systému), kdežto mnohem více žen následuje mainstreamové kulturní a intelektuální vzorce jako veganství nebo feminismus třetí vlny, neboť mají z emocionálního hlediska problém vystoupit z davu, avšak psychologicky vyžadují, aby byly součástí nějakého davu, což je důvod, proč všechny „alternativní“ ženy současností tíhnout k feminismu jakožto zastřešujícímu pojmu pro „alternativní femininitu“, třebaže v minulosti by byly nejspíše součástí jedné z alternativních kultur emo, punkerů, metalistů, rockerů, hipíků apod. Feminismus redukuje ženství na ufňukané čtení lehce nadprůměrné básnířky Sylvie Plath, nábožensky následované (gluten-free) veganství a umělou morální nadřazenost a nesnášenlivost vůči 50 % planety Země vyvolanou emocionálním přežvýkáním Simone Beauvoir a jejího The Second Sex, Kate Millett a její Sexual Politics, Luce Irigarayová a její Speculum of the other woman, pamflety od Gloria Steinem, případě bell hooks a její rasové pasáctví a nedej bože Judith Butler, která píše o genderu, aniž by se obtěžovala porozumět biologickým mechanismům zvířecí přírody – ale chápu, genderová teorie, podobně jako marxistická deterministická historie společnosti jsou stejně, ne-li více přesné a robustní teorie jako kvantová mechanika. Dnes bych to této nejsvětější skupiny autorek přidal i Robin DiAngelo, která přišla na fascinující myšlenku, že svůj rasismus vysvětlí tím, že všichni bílí lidé jsou rasisté, ať už se jedná o ukrajinské farmáře, bezdomovce v Albánii nebo rybáře na Islandu. Zdá se, že ženy rádi čtou tuto knihu, neboť našly kvazi-filosofický důvod, proč samy sebe nesnášet, a také, jak dále odůvodnit svou morální nadřazenost. Jelikož se nepovažuji za „bílého člověka“, mohu svou inteligenci a kulturnost oslavovat, kdežto vy, bílé ženy a muži, musíme sami sebe jen nesnášet. Údajně. Jak vám to jde, mimochodem?
Na druhou stranu muži jsou častěji nepřívětiví, což je často vede k tomu, že nechtějí pracovat s lidmi (na rozdíl od žen) a raději se vrtají v nějakých technických objektech. Geniální muži pak obecně patří mezi nejméně přívětivé lidi, a proto historicky jediné místo, kde skutečně mohli aspoň trochu normálně přežívat, byly kabinety univerzit. Dříve to bylo možné, protože univerzity nevyžadovaly po akademicích, aby museli pravidelně publikovat. Mohli tak několik let být zavřeni ve své laboratoři a pracovat na dlouhodobém projektu. Byrokratičtí administrátoři univerzit doufali, že když jim poskytnout takovou volnost, dříve nebo později přijdou s nějakým geniálním dílem, které odůvodní jejich několikaleté stranění se veřejnému životu. Bohužel s tímto je již konec. Univerzity jako na běžícím pásu adoptují různé praktiky sociální spravedlnosti a rovnosti, což vede k tomu, že méně přívětiví lidé nejsou na univerzitách tolerováni, místo toho jsou přijímáni lidé, kteří nejsou geniální, snad pouze „lehce výjimeční“, ale zato parádně umí následovat veškerá nařízení sociální spravedlnosti a rovnosti, nikdo nikoho neurazí a vždy se svými kolegy souhlasí, pokud se jedná o ženy a ženy nebílé pleti, souhlas s nimi je de facto vyžadován. V opačném případně nesouhlas často vede k pokárání, povinnému přeškolení, a nakonec k vyhazovu a ostrakizaci způsobené tím, že Twitter lůza si mezi sebou napíše, jak daný ne-věřící kacířsky odmítl se podrobit dogmatům nejsvětější trojice novodobého náboženství Kulturní smrti - D.I.E (diverzita, inkluze, ekvita). Nepřívětiví (mužští) géniové ztratili tímto jediné místo ve společnosti, kde mohli v klidu pracovat, bez toho, aniž by byli zatíženi morálkou mas. Pokud přišli o své tmavé kabinety univerzit, kde se nyní nepřívětiví geniové shromažďují? Jedním slovem: YouTube.
Intelekt je ve společnosti nerovnoměrně rozdělený. Co z toho vyplývá? Podle mého názoru z toho můžeme vyvodit jednoduchý závěr: většina společnosti se nedokáže dobře vyrovnat s rychlými změnami ve společnosti, protože jejich intelekt není dostatečně flexibilní a pružný, aby to zvládli. Z tohoto důvodu většina populace každé společnosti tíhne ke konzervativnějšímu politickému náhledu, neboť zcela přirozeně kvůli svému psychologickému profilu vyžadují stabilní prostředí, kde se hodnoty nemění tak často, kde se nemusí učit nové hodnoty každý rok, kde nemusí se učit deseti až dvaceti různým způsobům, jak jednat a chápat mnoho etnických a minoritních skupin. Chci jednoznačně říct, že to není a priori rasismus nebo nativismus. Jde jednoduše o to, že ne všichni chtějí každý den „počítat sociální integrály a derivace“, mnohem raději budou za to, pokud zůstanou u „společenské násobilky“, která je sama o sobě náročná. Většina lidí ve společnosti kvůli svému průměrnému intelektu vyžadují stabilní „kulturní software mysli“, kterým jsou společenské, náboženské a kulturní vzorce a hodnoty, po dlouhou dobu zakořeněné v dané společnosti. Jsou to osvědčené hodnoty, které se lidé nemusí explicitně učit, neboť v nich jsou doslova od narození namočení a postupem času je nasákli stejně jako se naučili mateřským jazykem. Kulturní software mysli je důležitý, neboť je pomyslnou optikou, kterou interpretujeme a chápeme svět kolem sebe. Všichni tento software máme, všichni ho potřebujeme. Neexistuje člověk, který by neměl žádné hodnoty. Takový člověk, čistokrevný nihilista, by totiž neviděl žádnou hodnotu v tom ráno vstát z postele, jít se nasnídat, nebo dokonce si dojít na toaletu. Vše by bylo bez hodnoty, ploché a zbytečné. Takový člověk by se ale nenarodil, protože takto čistě nihilistické matky by buďto neviděly hodnotu v sexu, anebo pokud by náhodně otěhotněly by neviděly hodnotu v tom se starat o narozené dítě, takže by rychle zemřelo a tyto bizarní nihilistické geny by se nepřenesly na další generaci. Nikdo není nihilistou, všichni máme vedle mozku jakožto hardwaru v hlavách nějaký kulturní software.
Po dlouhou dobu lidské historie bylo nejúspěšnějším kulturním softwarem náboženství všech druhů. Náboženství si nikdy nekladlo za svůj cíl být vědeckou metodou. Jak by také mohlo, vždyť systematická věda evropského typu se začala ustanovovat až počátkem 17. století. Místo toho náboženství představovalo ucelený světonázor, který vznikal a stále vzniká po tisíce let, možná již od prvních dob, kdy se zrodil moderní člověk. Náboženství nemělo pro své měření a zkoumání urychlovač částic nebo umělou inteligenci a chytré algoritmy. Místo toho lidé využívali to, co viděli před nosem. Tato „smyslová data“ lidé použili pro své spekulování a abstrakce. Protože lidé jsou zvířetem obdařeným schopností hledat pravidelnosti v chaosu, dříve nebo později náboženství začala kodifikovat smyslový, či chcete-li filosoficky přesněji fenomenologický svět do vzorců, pravidelností, proměnných a stálých struktur. Náboženství je tak do určité míry „vědou“ toho, co člověk dokáže pozorovat svými smysly – fenomenologií světa.
Fenomenologii nezmiňuji náhodou, protože fenomenologie Martina Heideggera mi poskytuje vhodné podloubí pro myšlení o tom, proč je idea multikulturalismu kognitivním elitářstvím. Nepočítám s tím, že v tomto prologu dokážu shrnout Heideggerovo myšlení do několika vět. Avšak naznačím aspoň to, že Heidegger přišel s revoluční myšlenkou, kdy se ve svém velmi abstraktním tázání po Bytí dobral k novému pojetí člověka a jeho existence ve světě; pojetí, které se zásadně liší od toho karteziánského, jež dominovalo v Západním myšlení od 18. století poté, co geniální francouzský matematik a filosof René Descartes ustanovil, že myšlení a racionální uvažování, tedy mysl, je nezávislá na těle a okolním světě. Zatímco Descartova (karteziánské) vidina člověka poukazovala na možnost, že člověk dokáže fungovat jako člověk bez vnějšího světa, Heidegger tuto myšlenku zcela převrací naruby a tvrdí, že Bytí člověka (tzv. Dasein) je hluboce integrováno do okolního prostředí. Podle Heideggera technická racionalita, logické uvažování a v neposlední řadě věda samotná jsou velmi neobvyklými módy, jak se dívat na svět. Člověku mnohem bližší je totiž vidět svět nikoli jako svět oddělených a jasně čitelných a vnímatelných objektů, nýbrž jako svět, ve kterém se pro nás vnější realita ukazuje jako možnosti pro akci, činnost a jednání. Svět se lidem jeví jako tma, ze které prosvětlují věci způsobem, že se nám jeví jako věci, se kterými můžeme něco udělat, něco vykonat. V ekologické psychologii, teorii designu a architektury o těchto způsobech ukazování hovoříme jako o „afordancích“, případně můj známý Palo Fabuš afordances překládá jako „skýtavosti“. Tedy, věci „skýtají“, poskytují nebo nám dávají možnosti, jak se ve světě chovat. Zatímco však ekologická psychologie v čele s J. J. Gibsonem tvrdila, že tyto afordance nebo skýtavosti jsme schopni vnímat přímo, Heidegger, ale i teoretik designu Don Norman oponují a vcelku rozumně tvrdí, že afordance je nutné nějakým způsobem interpretovat. Otázkou je, na základě čehož interpretujeme afordance a ve výsledku celý (fenomenologický) svět? Zde přichází na řadu Heideggerův koncept bytí-ve-světě a vtělenosti.
Francouzští postmoderní myslitelé jako Michel Foucalt nebo Jacques Derrida měli mimo jiné pravdu v tom, že význam literárních nebo vědeckých textů se nenachází v textu samotném, ale odvíjí se od mimo textových faktorů jako jsou kultura, historický kontextu, náhodné společenské jevy apod. Podle postmoderního myšlení texty potenciálně schovávají v sobě nekonečně mnoho možných interpretací a není možné privilegovat jednu interpretaci nad druhou. Derrida a později další převzali tuto myšlenku týkající se interpretace textů (tzv. hermeneutiky) a aplikovali jí na celý svět, který se začal jevit jako jeden velký text. Ne náhodou zde vidíme podobnost s tím, co tvrdil Heidegger. Například Derrida byl velmi vášnivým čtenářem a obdivovatelem Heideggerovy hermeuticko-fenomenologického přístupu ve filosofování.
Potíž je v tom, že to není pravda. Text ani svět neinterpretujeme nekonečně mnoho způsoby. Ať už se nám to líbí nebo ne, vždycky svět interpretujeme na základě naší vtělenosti, naší situovanosti ve světě, v jaké kultuře žijeme, v jaké historické době se nacházíme, ale také na základě mnohem jednodušších faktorů našich fyzických proporcí i kognitivních dovedností: muž měřící 195 cm bude svět doslova vidět jinak, než žena měřící 155 cm. Důvodem není éterický sexismus, ale prostý fakt, že vysoký člověk dosáhne na vysoká místa, o kterých méně vysoký člověk ani nepřemýšlí, protože během života taková místa jednoduše vytěsnil ze své pozornosti, aby poskytl místo jiným, důležitějším věcem k přemýšlení. Dále také člověk, který má přes dva metry přemýšlí o své budoucí kariéře jinak než zmíněná malá žena. Znamená to, že žena se 155 cm nemůže například hrát basketbal nebo být horským záchranářem? Po právní stránce samozřejmě může a nemyslím si, že nikdo bude aktivně takovou ženu diskriminovat a odrazovat. Na druhou stranu by tato nízká žena měla dříve nebo později pochopit, že právní svoboda se nutně nepropisuje do svobody od gravitace a fyzikálních zákonů fyziognomie těla. Může 155 cm / 45 kg žena úspěšně zachránit dvoumetrového muže, který byl zavalen v horách lavinou? Teoreticky ano, prakticky však ona „vtělenost“ této ženy jí klade určité limity, které jí předurčují k jiným dovednostem a kariérám.
Akademici a akademičky by nejspíše nyní zírali, jak jsem přízemně vysvětlil vtělenost a argumentovali by, že jsem ji redukoval vysloveně na fyzické proporce těla. Faktem je, že vtěleností a situovaností myslíme ve fenomenologii něco o trochu obecnějšího: to, jak kombinace našeho těla, kultury, společnosti a historického kontextu vytváří určitý rámec, kterým interpretujeme svět, a jak tato vtělenost a situovanost vytváří určité limity, jak svět interpretujeme a jak nás vůbec svět napadne interpretovat.
Proč domorodý Papuánec nepřemýšlí o kvantové fyzice? Respektive pro Pepík o tom nepřemýšlí při hraní fotbalu a proč Janička při uploadování selfies na svůj Instagram nepřemýšlí o tom, proč teorie relativity není kompatibilní s kvantovou fyzikou? Fenomenologie by řekla, že jejich rámec světa tyto věci neobsahuje, tudíž se to ani neobjevuje v jejich myšlení. Já bych však dodal jednu důležitou a již zmíněnou věc, kterou (prozatím) fenomenologie úspěšně ignoruje: kognitivní dovednosti. Člověk s IQ 60 nejen, že bude přemýšlet o jiných věcech, ale také má úplně jiné limity toho, o čem je vůbec schopen přemýšlet, i kdyby o tom chtěl přemýšlet. Anebo jinak: proč průměrná Janička přemýšlí spíše o tom, jak vypadá, kdežto průměrný Pepíček přemýšlí o tom, aby byl dobrým fotbalistou a vydělal hodně peněz? Zde se Judith Butler a její zástup extrémně maskulinizovaných, přesto ječících žen automaticky mýlí, neboť zcela ignorují milión let biologické evoluce, která pro ně z nějakého důvodu funguje u všech zvířat až po šimpanze a neandertálce, pak se však evoluce u člověka zastavila a lekla se, neboť by mohla způsobit biologické genderové nerovnosti způsobené fyziognomickými, tělesnými, hormonálními, psychologickými a kognitivními rozdíly, jakožto důsledek odlišných biologických tlaků, limitů a funkcí, které by Matka Příroda nadělila sexuálně dimorfním zvířecím druhům, kde žena rodí a muž nikoli. I přírodní zákony údajně mají Twitter účet a bojí se dělat politicky nekorektní věci, takže u šimpanzů a neandertálců vše funguje podle pravicových extrémistů a sexistů, kdežto u člověka jsou muž a žena amorfní kumbája, identičtí, k nerozeznání, skoro by se dalo říct kloni a více stejní než jednovaječná dvojčata.
Zas seriózně. Znamená to, že sociální a kulturní genderová očekávání nehrají vliv na to, jak se ženy a muži prezentují navenek? Pochopitelně ne, tyto očekávání jsou součástí toho, co nazývám kulturním softwarem mysli. Znamená to však, že milión let evoluce se zázrakem zastavilo u člověka, který čirou náhodou je bratrancem šimpanze? Také ne. Diskuze nad přírodou a kulturou jsou mrtvé. Máme nový a lepší model, kde se geny a kultura vzájemně ovlivňují. Tento model vysvětluje, proč akvarijní rybičky nemají v plánu sestrojit jadernou elektrárnu, ale také, proč autisté se více zdržují v Sillicon Valley.
Díky tomu, že naše bytí-ve-světě a situovanost je biologicky limitována, jsme schopni vůbec ve světě existovat, a opačně, naše biologie ovlivňuje, jaké bytí a jakou situovanost jako lidský druh budeme mít. Díky částečně biologické determinaci jsme i schopni se během dětství velice rychle naučit mateřský jazyk, protože všichni lidé, až na zdravotní výjimky, jsou schopni si osvojit mateřský jazyk. Podle Noama Chomského nám totiž příroda nadělila určité mozkové struktury, jakousi univerzální či proto gramatiku, které umožňuje novorozencům rychle začít rozeznávat, jaké zvuky jsou ruchy a šumy, a jaké kódují lingvistické údaje. Bez biologické připravenosti našeho mozku bychom se většinou nenaučili mluvit, protože naše rodinné prostředí není nikdy dostatečně stimulující na to, abychom z něho pochytili všechny potřebné znalosti. Dále ve prospěch biologické připravenosti našeho mozku také hovoří to, že děti se samozřejmě nikdy neučí jazyk přímo tím, že by studovali gramatiku, syntax, sémantiku, slovní zásobu apod. Mateřský jazyk v dětech roste podobně přirozeně jako lidem rostou vlasy nebo končetiny. V neposlední řadě musíme mít v hlavě biologickou komponentu pro jazyk, protože jsme schopni používat slovní zásobu a vytvářet věty, které jsme nikdy v životě neslyšeli. Zde se mýlili behavioristé na počátku dvacátého století, kteří zastávali pozici, že se lidé učí mateřský jazyk „imitací“ toho, co slyší kolem sebe. Nemůžeme vyloučit, že imitace je důležité pro zdravý vývoj jazykových dovedností dítěte, ale nemůže to být celá „story“. Biologie musí hrát roli. Dnes o tom seriózní lingvisté, kognitivní vědci, psychologové a filosofové nepochybují. Až tedy na radikální levicové a feministické teoretičky, pro které vidina toho, že by člověk mohl být jakkoli částečně determinován biologií je jen krůček od koncentračních táborů, ztráty volebního práva žen a pravěkého sexismu.
Profesor Petříček by mě asi tímto od zkoušky fenomenologie vyhodil (a nene, ohromil bych ho svým intelektuálním šarmem, už o něco méně svým výstřihem), ale shrnuto podtrženo můžeme říct následující: ten nejniternější způsob toho, jak žijeme ve světě, jak vnímáme věci kolem nás, jaké hodnoty zastáváme, je ovlivněn naší vtělenou situovaností, ale také kognitivními dovednostmi. Čím více inteligentní lidé jsou, tím méně se potřebují spoléhat na „kulturní software“ a tedy i hodnoty, které jim předává společnost, v níž žijí, a naopak si více mohou sami vybírat, jaké jiné a nové hodnoty budou chtít a mohou přijímat, protože díky své vyšší inteligenci jsou mnohem flexibilnější v tom se učit, asimilovat a aplikovat nové věci a informace. Naše vtělená situovanost, kognitivní dovednosti a komplexita kulturního softwaru, který pobere mysl, jsou určený pochopitelně kulturním kontextem, ale také biologií, jež člověku dává velkou volnost v relativně jasně vymezených horních a dolních limitech toho, čeho bude člověk schopen po kognitivní stránce dosáhnout. Někdy dobrý kulturní software mysli dokáže kompenzovat nižší „rychlost biologického hardwaru mysli“. Někdy naopak rychlý biologický hardware mysli dokáže znovuvytvořit a znovunalézat věci nezávisle na existujícím kulturním softwaru mysli, ba dokonce nahradit částečně stávající kulturní software něčím relativně novým, až revolučním: vzpomeňme si na změnu, kdy jsme přijali, že Země není placatá, že není středem vesmíru, že člověk je součást biologické říše, kde čas a prostor jsou propojené apod. Lidé s průměrnou nebo nižší inteligencí se o to více spoléhají na zděděný kulturní software, jelikož jejich biologický hardware mysli není schopen si vytvářet nové hodnoty, nové teorie, nové vědecké poznatky.
To pochopitelně je v pořádku, ostatně všichni stojíme na ramenou intelektuálních obrů minulosti (Newton) a vše, co je nově vytvořené, vychází vždy s řešení předchozích designérů, umělců, architektů, vědců a vědkyň – všichni jsme tak spojeni s minulostí jakoby pupeční šňůrou (Jan Michl), která nám dodává potřebné živiny pro přežití v současnosti a budoucnosti.
Avšak v otázce multikulturalismu nalézáme zajímavý paradox, který mnohé z toho, co jsem zmínil, ignoruje. V první řadě multikulturalismus je ideologie, která tvrdí, že je jednoznačně prospěšné pro všechny strany, pokud všichni z nás nahlédnou na to, jak žijí jiné kultury a pochopíme jejich hodnoty. Již u této nejvíce nevinné definice musím nesouhlasit. Pokud žijeme ve státě, kde jasně dominuje majoritní kultura, běžný člověk nepotřebuje pro své přežití se učit, jak funguje kultura domorodých Papuánců nebo proč arabské země považují ženskou obřízku klitorisu za pozitivní přístup k ženství. Tam, kde dominuje jedna majoritní kultura, tam je třeba v první řadě se během života naučit tento jeden dominantní kulturní software mysli.
Ostatně naučit se pořádně jeden kulturní software není nic jednoduchého. Od malička se člověk učí mateřský jazyk, musí se zorientovat, v jakém prostředí žije, kde a co ve městě nebo v přírodě se nachází, co nás chce zabít, co je jedovaté a co nikoli. Ještě v předškolním věku musíme mít už docela jasno, jak fungují společenské vztahy v nejužších rodinných vazbách a mezi prvními dobrými přáteli. Po nástupu do školy se začíná náš kulturní software více a více zaměřovat na intelektuální dovednosti. Učíme se počítat, učíme se psát a číst. Vše v počátku v našem mateřském jazyce, případně k tomu postupně přidáváme další jazyky, které nás rodiče od mala učili. Od nějaké třetí třídy se to se školou začíná myslet vážně. Učíme se přírodovědu, matematiku a dějepis. Očekává se od nás, že budeme znát nejdůležitější událost nejen našeho národa, ale také celého kontinentu. Po dokončení základní školní docházky buďto pokračujeme v rozšiřování a prohlubování humanitních a přírodovědných znalostí, nebo se chceme zaměřit na o něco více praktické dovednosti, které ale svou komplexitou často převyšují gymnazijní látku. Ještě do první poloviny dvacátého století žákyně a žáci, kteří vystudovali střední stupeň vzdělání byli považováni za dobře vzdělané osobnosti, které jsou relativně schopnosti myslet samostatně. Ti, kdo vystudovali gymnázia nebo získali maturitu, častokrát měli hlubší porozumění o životě a souvislostech mezi historií, kulturou, vědou a technikou daného národa, než mají mnozí dnešní studenti vysokých škol. Každopádně i po dostudování vysoké školy málokterý člověk dokáže říct, že se naučil více než přibližně 20-30 % kulturního softwaru, který mu jeho vlastní kultura a národ nabízejí. Větší historický, kulturní a technický záběr pak mají pouze intelektuální elity, které dle definice jejich společenské pozice, prodávají směrem ke společnosti své intelektuální dovednosti, a proto mají pobídku tyto dovednosti a znalosti po celý život doplňovat a aktualizovat. Přesto, který novinář má výborné znalosti matematiky a který učitel matematiky má encyklopedické znalosti českého hospodářství za Rakouska-Uherska?
Získat hluboké znalosti své vlastní kultury vyžaduje kontinuální zájem se učit celý život. Nabýt hluboké znalosti o dvou kulturách je pak pro většinu lidí nemožné a pouze kognitivní elity mají dostatečně rychlý biologický hardware mysli a velkou paměť pro mnoho kulturních softwarů. Proto nejvíce šetrná definice multikulturalismu, která se týká poznávání druhých kultur, je v základu nesmyslná, protože poznávat více kultur můžeme, pouze pokud si uvědomíme, že poznávat další kultury můžeme vždycky pouze velmi povrchně. Ba co více, schopnost poznávat nové kultury na úrovni biologického hardwaru je ve společnosti nerovnoměrně rozdělena a opět je to umožněno pouze intelektuální smetánce. Ta pochopitelně z multikulturních znalostí těží také nejvíce, protože tyto znalosti dokáže dobře aplikovat ve své práci a akademické činnosti, ve svých mezilidských vztazích, čímž z toho na úkor průměrných lidí o to více profituje a o to více se vzdaluje svým průměrným spoluobčanům. Zůstaneme-li pouze u poznávání jiných kultur, multikulturalismus je kognitivně elitářská ideologie, která čím více je propagována, tím více z ní profituje pouze kognitivní elity, zvláště tehdy, pokud se multikulturní ideologie zavede do společnosti jako něco povinného, co všichni musí praktikovat.
Multikulturalismus ale není pouze barevná ideologie, která by nevinně jako vlídná učitelka říkala Pepíčkům, aby se naučili něco nového o jiných zajímavých zemích. Ve věku digitálních technologie totiž by takto chápaný multikulturalismus šlo docela pohodově praktikovat prostřednictvím internetu: jazykové chaty, práce na dálku, dopisování si s „pen friendy“, sledování dokumentům, či filmů. Objednávání si poznávacích zájezdů a ochutnávek exotických jídel lze také částečně dělat po internetu, avšak pochopitelně osobní zkušenost s reálnými lidmi v reálném prostředí je něco jiného. Avšak pokud skutečně jde o „poznávání“, většinu lze, jak ostatně ukázala i doba koronavirová, poznávat online.
Multikulturalismus ale není pouze o vzájemném poznávání. Stejně jako pracující třída v sovětských republikách nebo nyní minoritní skupiny v USA, jsou masy davů reprezentující „the Other“ zneužívány úzkou skupinou intelektuálních elit s cílem napravit historické prohřešky způsobené evropskou civilizací. A to tím způsobem, že evropské hodnoty budou aspoň částečně nahrazeny ne-evropskými hodnotami. Důvod? Aby bylo pro ne-Evropany co nejjednodušší se integrovat do států Evropy. Jak jsme si totiž řekli, situovanost člověka, jeho vtělenost a učení se novému kulturnímu softwaru jsou vysoce náročné věci, které zásadně limitují to, jak člověk vnímá svět a jak v něm dokáže fungovat. Protože tradiční evropské hodnoty jsou antitezí vůči těm ne-evropským, a to i z důvodu historických nespravedlností (kdo by a priori vyčítal Židům, že se nechtějí učit Německy a německou historii?), pokud chceme dostat ne-Evropany na území Evropy, musíme toto území tak upravit, aby integrace migrantů byla co nejrychlejší a nejjednodušší. Multikulturalismus tak není „operační systém mysli“, nýbrž je to „cíleně vytvořený softwarový virus“, který má za úkol přepsat, pokud ne celý, tak aspoň části stávajícího kulturního softwaru a nahradit jej jinými kusy kódy, které budou lépe vstřebatelné novým příchozím.
V důsledku toho je multikulturalismus ve svém základu o přesunutí lidí do Evropy. Jak jinak lze zdůvodnit ideologii multikulturalismu? Pokud by šlo pouze o hodnoty, stěhování národů není třeba, stačí vytvořit vhodné webové a mobilní aplikace, vytvořit lepší připojení k internetu, aby ti lidé, kteří chtějí provozovat „multikulturalismus“, tak mohli dobrovolně činit ve svém volném čase. Přemisťovat těla z jednoho konce planety na druhý není třeba pro to, abychom se učili hodnoty druhých kultur.
Nebo by snad Japonci a Číňané souhlasili, pokud by se milióny Čechů a Rusů stěhovalo do těchto asijských zemí jen proto, aby se mohli jejich obyvatelé něco naučit o těchto dvou evropských civilizacích? Každý asijský Pepíček se zeptá: „a je nutné, aby Jan Novák nebo Igor Medveděv se ke mně přestěhoval, není jednodušší si napsat po internetu nebo si přečíst článek na wikipedii, případně si dvakrát do roka zaplatit poznávací zájezd nebo aspoň letenku na couchsurfing?
Faktem je, že naše planeta je multikulturní již od počátku. S přibývajícím možnostmi cestovat do zahraničí nadzvukovou rychlostí pak již zcela postrádá smysl, aby kvůli ideologii multikulturalismu docházelo k masivnímu stěhování národů. Ten, kdo tvrdí opak, poukazuje pouze na reálné cíle své ideologie.
V neposlední řadě ale ještě nabídnu poslední, nejvíce filosofický argument proti multikulturalismu ve formě stěhování národů. Heidegger by řekl, že každý člověk se narodí do nějakého kulturního a sociálního prostředí, jež tvoří bytí-ve-světě člověka. Člověk není pouze biologií, masem a kostmi, nýbrž právě i tím, jak toto bytí-ve-světě člověka od malička formuje. Pokud však budeme stěhovat masy lidí z jedné části planety na druhou, tyto masy přijdou o své „autentické“ bytí-ve-světě. Místo toho budou žít neautenticky v cizorodé kultuře, do které se nenarodily, ba co více, ve které se po tisíce let neformovaly jejich genetické predispozice (to by Heidegger neřekl, ale je to přirozené rozšířené Heideggeriánského myšlení). Jinak řečeno, pokud multikulturalismus praktikujeme stěhováním lidí, nevyhnutelně tím přicházíme o autentičnost existujících kultur. Kulturu tvoří ideje, materiální artefakty a samotní lidé a jejich znalosti o dané kultuře. Pokud něco z toho měníme nebo zcela odstraníme, přijdeme o kulturu. Pochopitelně, každá kultura se v průběhu věku vyvíjí, kultura není statická. Ale je něco jiného sledovat 2000 let vývoje katolictví v Evropě a něco jiného násilně zavést cizí náboženství do velkolepé kultury tak, jak to učinili mezi osmým a devátým stoletím první muslimové v Persii, kde Peršané (Íránci) byli nuceni přestat praktikovat své náboženství (Zorostriánství), nebo jim hrozila smrt. Který normální člověk by ten druhý příklad považoval za šíření „multikulturalismu“? Peršané, respektive mnoho dnešních Íránců rozhodně nikoli. Mísení a syntéza kultur logicky vede k aktivnímu vyhlazování kultur. Pokud smícháte černou a bílou barvu, dostanete padesát odstínů šedé, již nikdy z ní ale neuděláte čistou černou nebo čistou bílou (pokud při slovech „bílý“ a „černý“ si okamžitě přestavujete v nějaké podobě rasismus, říká to něco o vás než o mně, já se totiž právě zamýšlím nad temperovými barvami své neteře).
Nemusíme však spekulovat o tom, proč multikulturní centra, neziskovky a další organizace tak touží po tom přemisťovat těla z jednoho místa do druhého, abychom se zaměřili na hlavní téma této série esejů. Proč by běžní lidé měli trpět multikulturní ideologii, která je jednoznačně navržena tak, aby z ní benefitovaly pouze kognitivní elity, protože jsou to právě kognitivní elity, kteří mají na to stavěný hardware i software mysli? Proč by lidé dobrovolně měli tolerovat, že již tak náročné studium vlastní kultury musí být po nátlakem sociální ostrakizace doplněno o studium dalších kultur, když je technicky nemožné, aby se průměrní lidé naučili o více než jedné kultuře něco, co nebude povrchní (seriály, pokrmy, pár historických milníků)?
Mým názorem je, že by to lidé tolerovat neměli. Ba co více, všem, komu jde o blahobyt druhých lidí by to také neměl tolerovat. Neboť na multikulturní ideologii doplácí nejvíce běžní, čti kognitivně průměrní občané. Ztrácejí pevnou půdu pod nohama, kterou reprezentuje kulturní software, který zdědili po svých předcích a který se pracně během života naučili. Nové hodnoty, nové situace, noví lidé a jejich zvyky, odlišné psychologické profily, způsoby reakcí a jednání, to vše přináší neskutečnou kognitivní komplexitu a nároky na paměť a myšlení lidí. Nároky tak velké, že je dle mého názoru nelidské chtít po kognitivně průměrném člověku, aby si na ně zvykal, zatímco musí pracovat, starat se o rodinu a o své nemocné prarodiče.
Nejedná se o populismus, ani xenofobii. Nýbrž o aplikaci zcela známých poznatků z kognitivní vědy a psychologie na politické myšlení o tom, co to udělá s lidmi, když se jejich životy stanou komplexnějšími, než jsou schopny zvládnout. Jistě, mnoho lidí reaguje podrážděně až násilně. Dokonce i rasisticky. Potíž je v tom, že kognitivně průměrní lidé, na které dopadají nevýhody multikulturalismu nejvíce, nemají z logiky věci tak vyvinutý slovník a znalosti, aby dokázali intuitivně cítěné nesouhlasy převést do uhlazených textů eseje nebo knihy. Od toho ostatně jsou intelektuálové, respektive kognitivní elity, aby hájili zájmy svého lidu pomocí svých znalostí, státem placeného vzdělání a vybraného slovníku, který od kognitivních elit očekáváme.
Největší zrada, kterou se kognitivní elity dopustily v historii lidstva, bylo uvrhnout na své kognitivně průměrné obyvatele multikulturní ideologii a jakýkoliv nesouhlas nazvat oblíbenými nálepkami jako jsou xenofobie, rasismus apod. Tyto nálepky nemají žádnou hodnotu a lidé, kteří je používají se de facto vzdávají myšlení. Od toho nálepky jsou: nahrazují myšlení.
Multikulturalismus je kognitivní elitářství a zrada kognitivních elit. Teze, kterou chci dále prozkoumat ve svých následujících textech.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Internace_Ameri%C4%8Dan%C5%AF_japonsk%C3%A9ho_p%C5%AFvodu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Big_Five
#česky#multikulturalismus#xenodoxie#xenodoxy#čeština#esej#herese#filosofie#kognitivní věda#elitářství#elita#intelektuálové#zrada
5 notes
·
View notes
Text
Deset důvodů, proč jsem příšernej člověk
Twitter je strašně super místo. Nejen, že se tu dá sehnat cokoliv od koček přes odvoz do Brna až po náhradní klávesy ke klavíru. Nejen, že se tu hrozně moc nasmějete, protože je půlka uživatelů hrozně vtipná a druhá půlka je tak blbá, až je to k smíchu. Nejen, že máte neustálý přísun aktuálních informací, které jsou navíc mnohdy formou nějakého vtipu prezentovány tak, že jsou docela dobře stravitelné. Nejen, že se tu můžete seznámit se spoustou bezvadnejch a zajímavejch lidí, s kterejma zůstanete kamarádi celá léta. Twitter je také místem sebepoznání, pravého a nefalšovaného, neboť se o sobě dozvíte velkou spoustu zajímavých věcí. Já jsem z těch zajímavých věcí vycucla takovej best off a připravila vám v tomto článku deset důvodů, proč jsem naprosto strašnej člověk.
Nerespektuju cizí názory
Proti tomuhle snad nemůžu říct vůbec nic, protože je to naprostá pravda. Akorát už se nikdo nezmiňuje o tom, že je to úplně normální. Ať už jde o kohokoliv, někde na škále názorů druhých má vždycky jakousi pomyslnou stopku. V civilizované společnosti jsem například ještě (díky bohu!) nezažila rozumného člověka, který by byl ochotný respektovat cizí názor, že takový holokaust nebo třeba otroctví byly úplně v pohodě. No a u mě... U mě je ta stopka o dost níž. Jsem schopná respektovat lidi, co preferují vanilkovou zmrzlinu před čokoládovou nebo krokety před hranolkama, ale lidská práva nebo tělesná autonomie pro mě nikdy nebyly a nikdy nebudou předmětem k diskusi. Stejně jako si indiáni neříkali o genocidu a černoši o otroctví a segregaci, tak si nikdo neříká o obtěžování, znásilnění, ani stalking, i kdyby postnul milion nahejch fotek a po ulici chodil jen v prádle, homosexuálové mají stejné právo uzavřít sňatek jako kdokoliv jiný a není těžké oslovovat osobu v ženském rodě, i když se biologicky narodila s pérem.
Nemám sebereflexi
Pravda je taková, že reflektuji téměř až příliš často. Akorát se nehodlám posrat z každýho anonymního internetovýho joudy, kterej má dojem, že všemu rozumí nejlíp. Zejména věcem, o kterejch nic neví. Ideálně nějakým osobním záležitostem, do kterých má náhled z jedné jediné fráze, napsané někde online. Ale vážně. Nikdo, doslova nikdo na světě, nereflektuje úplně každý podnět, který dostane. To by totiž lidi nedělali celej život nic jinýho. A většina by byla hrozně nešťastná, protože by pořád jen řešila, co si o nich myslí druz... Oh wait.
No dobře. Hádám, že to asi spoustě lidí vyhovuje. Akorát, že já už jsem z toho vyléčená, protože to nikdy absolutně nikam nevede. Jsou lidi, od kterých kritiku přijmu ráda, a ještě nad tím budu několik týdnů přemýšlet a snažit se podle toho zařídit. A pak jsou lidi, u kterých by mě v životě ani nenapadlo se nad tím pozastavit, než to smetu ze stolu. Není mým záměrem jakkoliv ranit něčí city, ale fakt mi za to nestojíte. Ani trošičku.
Nesnesu kritiku
Snesu. Snesu jí docela dost. Zejména proto, že je mi mnohdy úplně u prdele, jak jsem již popsala výše, jí snesu víc, než kdokoliv jiný. Abychom si to ale ujasnili, dejme si teď rychlou lekci konstruktivní kritiky pro dospělé.
Za prvé - otitulovat někoho vulgárním výrazem není kritika, to jste prostě jen hovado, co si nevidí do huby.
Za druhé - výhružky fyzickým napadením nejsou kritika, to jste prostě jen hovado, které by jednou mohlo taky skončit s trestním oznámením na krku, protože ne každýmu vás bude líto, jako je povětšinou mně.
Za třetí - dospělý člověk by měl disponovat vlastností, které se říká taktnost, protože co si budem, sračky typu: “Já nejsem hnusná, já jsem jenom upřímná!” jsou ok dokud s váma cloumá puberta, ve vašich třiceti už na to není nikdo zvědavej. Takt či taktnost by vám měla pomoci dokázat rozlišit, kdy je kritika na místě, kdy není nutná, a kdy se to vyloženě nehodí. Pokud to ještě úplně nedáváte, doporučuji se raději zdržovat, dokud tuhle vlastnost nevychytáte, protože ne každý je pacifista jako já a mohlo by se stát, že to někdo nevydejchá a bude vám to chtít vysvětlit pěstí.
Jsem drzá a arogantní
Tohle je můj úplně nejoblíbenější argument na cokoliv. Úplně nejčastěji ho totiž můžete zaslechnout, když se rodič hádá se svou ratolestí. Konkrétně zpravidla zaznívá v momentě, kdy dítě vytasí naprosto racionální a neprůstřelný argument. Pochopitelně neříkám, že je tomu tak vždy. Jen říkám, že drzej nebo arogantní bývá zpravidla člověk, co si nenechá pěkně z výšky nasrat na hlavu.
Mám “kontroverzní” až “extravagantní” názory
Byla doba, kdy byl extravagantní názor i to, že je země kulatá a točí se kolem slunce. Čímž nechci říct, že jsem nějakej novodobej Galileo, ale spíš, že je to celkem relativní.
Mám ráda holuby
A všechny ostatní zvířata. Ale to, že jsem na ulici sebrala raněné ptáčátko a vypiplala si ho, ze mě automaticky dělá úplně iracionálního magora. To totiž dává smysl.
Popravdě holub je docela chytrý zvíře. Sice se nenaučí mluvit, aportovat nebo dělat salto vzad, ale chytrej je. Umí rozpoznávat hlasy a obličeje a když si dáte tu práci s ochočováním, je z něj strašně fajn mazlík. Oproti většině lidí navíc nemá blbý řeči a když vám náhodou sere na hlavu, máte jistotu, že to nemyslí zle. A to se vyplatí.
Nemám ráda fotbal
Nebo fotbalisty. Nebo lidi, co trpí obsesí fotbalem. Což automaticky znamená, že pohrdám Čapkem, Benešem a všemi významnými i bezvýznamnými lidmi, které jsem nikdy v životě nepotkala, a tudíž ani neměla šanci udělat si o této skupině nějaký kvalitnější názor. Fair enough.
Nemám bezmeznou a nezpochybnitelnou úctu ke starším lidem
To, že se někdo narodil dřív než já a povedlo se mu v civilizovaném světě s už relativně dobrou a dostupnou lékařskou péčí přežít dostatečně dlouho, abychom se mohli střetnout na stejné planetě, není nic úctyhodného. Devadesátky se dnes dožívá kde kdo, a že je člověk starej ještě neznamená, že je něco extra.
Ke starým lidem, pokud mi nedají důvod k opaku, se chovám jak nejlépe dovedu. Ráda je pustím sednout v MHD, nemohoucím sousedům pravidelně nosím tašky z nádraží až domů, i když bydlí o půl kilometru dál než já, ráda poradím s taji moderních technologií, a takový ty běžný lidský věci, za který by nikdo neměl očekávat medaili za chrabrost. Zastávám názor, že by k sobě lidé měli být pokud možno slušní. Taky zastávám názor, že to platí pro všechny bez ohledu na věk, takže pokud se nějaký pán či paní v důchodovém věku bude chovat jako hovado, nebudu mu to žrát jen proto, že zažil stavbu Karlova mostu.
Jsem tlustá a nemám z toho mindrák
O tomhle se asi nemá cenu znovu rozepisovat, takže vás jen odkážu na starší článek zde:
Ve zkrácené verzi už jsem na tyhle pubertální sračky moc stará.
Neumím přiznat chybu
Narovinu, to že si myslíte, že nemám pravdu, neznamená, že máte pravdu vy. Pokud mám pocit, že jsem chybu udělala, poznáte to podle toho, že si sypu na hlavu popelník. Nebo celou popelnici. Nebo rovnou celej popelářskej vůz. Každopádně to poznáte. Chybu přiznat umím, pokud ji za chybu považuji. A takové rozhodnutí není na vás.
Neexistuji jen proto, abych těšila ostatní
Znám mraky ženskejch a holek, jejichž celá identita stojí čistě jen na tom, že jsou ztělesněnej vlhkej sen. Když to dělaj okatě, neustále kolem sebe mydlej větou “nejsem jako ostatní holky.” Když si myslej, že to okatě nedělaj, škrtnou tuhle větu ze svýho slovníku, ale stejně se to neustále snažej ukazovat celýmu světu, aby to náhodou někdo nepřehlídnul. Zejména tím, že neustále podkopávaj jiný ženský, aby na nich mohly ukázat, jak jsou úžasný. Žijou převážně z alkoholu a evaluace druhých. Hlavně opačného pohlaví a pipin, co jsou stejný, jako ony, aby si spolu mohly kvokat, jak jsou jedinečný a ostatní ženský jsou úplně vadný.
A já to beru. Není mi to příjemný, nemám potřebu se takovejma lidma obklopovat, ale beru to. Jsou i divnější životní styly. Navíc bych prach sprostě lhala, kdybych tvrdila, že jsem taková nikdy nebyla. Na střední jsem byla taková slepice, že bych si dneska dala facku. Naštěstí pro mě jsem z toho nakonec vyrostla, jako z toho vyroste většina těhle děvčat, protože jim dojde, že pokud je jejich celý sebevědomí založený jenom na sbírání komplimentů, je to hovno sebevědomí a při sebemenším poryvu se sesype jak domeček z karet.
Nežiju pro potěšení druhých. Nemám potřebu se tvářit, jak jsem perfektní, jak si vydělávám sama na sebe, doma pak ještě zastanu práci za osm lidí, jak můj chlap nemusí hnout prstem, a jak mám pak ještě chuť a energii čtyřikrát za noc souložit, protože kdo potřebuje spát, když je tak strašně úžasnej a každej by ho chtěl mít doma. Nemám potřebu krotit svůj slovník, protože je přeci hrozně neatraktivní, když ženská mluví sprostě. Nemám potřebu dělat doma muži posluhovačku, když jsme oba dospělí a svéprávní. Nemám potřebu bejt tichá, poslušná a přehlížet, když něco není v pořádku, protože “boys will be boys.” Nemám potřebu hrát si u stolu v hospodě na přitroublou koketku, která ničemu nerozumí a potřebuje všechno vysvětlit, aby ze sebe chlapi kolem měli lepší pocit. Nemám potřebu rvát si po každym jídle prsty do krku, aby po mě nebožáci online škemrali nemravný fotky a notovali si, jaký mám luxusní tělíčko. Jsem svá vlastní osoba a nepotřebuju, aby mě neustále někdo ujišťoval, že mám nějakou hodnotu a vykládal mi, jak jsem jedinečná.
(Mimochodem nevím, jestli vám to už někdo řekl, děvčata, ale jedinečnej je každej, takže na tom vlastně není nic moc speciálního.)
Je mi jasný, že má toho na mě českej twitter mnohem víc. Jak říkám, tohle je jenom takovej best off. Ale co já vím, třeba se v komentářích sejdete tak, že bude brzo volume dva! Zatím pac, pusu, světovej mír a hlavně koťata všem.
12 notes
·
View notes
Text
Na kole do Billy, pro chlast a pro body…
otroctví — denní daň za přepych svobody
spánek! — Má zbylá slast (přicházíš za mnou ty…)
samota — krutá daň… Za luxus samoty
— Jiří H. Krchovský: Až budete číst tento dopis (zápisky veršem 2016 - 2018)
2 notes
·
View notes
Last Seen Blogs
hknsposts-blog
hkanstt
jfpotterx-blog
- ̗̀ HE'S DREAMING ̖́-
wonderfullymisunderstood
Tatiana
fanficsat12am
broken sleep schedule