#Vinyl LP online Dubai | Explore Tumblr Posts and Blogs

slovaavety · 5 years

Text

2018 thanks

Přijde mi, jako by od ledna 2018 uběhlo aspoň pět let. Tak hrozně rychle žiju. Nebo pomalu? Letos jsem během dvanácti cest do devíti zemí strávila v zahraničí 138 dní, což je víc jak třetina roku. Google mapy mi říkají, že jsem nacestovala 85 494 kilometrů, což je 2,1x kolem světa. Vzhledem k tomu, že ani jedna cesta nebyla pracovní (a taky jsem tam toho moc nenapracovala – digitální nomádství prostě s poznáváním skloubit dohromady neumím, jdu přece radši ven!), to shrnuju, že se mám dobře.

Letos jsem se vydala na tzv. „volnou nohu“, kdy už za mnou nestojí firma, co mi dává práci za jistou fixní odměnu, ale hledám si své klienty sama. Zjistila jsem o sobě, že mi stačí práce pouze tolik, kolik mi zajistí přežití, letové hodiny, letenku do pryč a chvíli života tam. Jo a čas na psaní disertace.

Strávila jsem hodně času ve vzduchu. Ať už ve větroni, v motoráku nebo na šestnáctihodinovém letu LAX-DXB v A380. Miluju lítání a miluju ty stroje. Když už neletím, tak sedím na pláži před losangeleským letištěm, kam dojedu na svým zbrusu novým skateboardu Arbor a fotím přistávající carga. Nebo poslouchám Jakuba o specifikách dopravních letadel. Už rozeznám 777 od A380 podle směrovky. Celkem solidně převyprávím historii Zlínů. Ještě chvilku, a vyměnim i motor. Jo a jsem pilotka kluzáků.

2018 byl pro mě rok pouště. Ve všech smyslech slova. Kanadská zmrzlá rovina, Nevadská, arizonská a kalifornská poušť. Nádherná Anza-Borrego. Salton Sea a Slab City, kde nám po setmění varovali, že vstoupit „wouldn’t be wise“. Sklíčenost jakéhosi města u mexických hranic, kde jsme museli přečkat noc v motelu. Arabská poušť. Óaza uprostřed písku v Emirátech, kde byli snad všichni ptáci poloostrova. Ománské skalnaté hory. Empty Quarter. Hodiny samoty ve větroni kilometr nad zemí, kdy se vám hlavou honí jen „jak, kurva, přistanu?“ a přitom si tam přejete být navždy. Nebeská poušť mraků v jedenácti kilometrech. Poušť v nitru z neopětovaných citů. Na každé poušti je něco krásnýho.

Když jsem loni měla další ze svých fází pod osou x, mi Pavel Jašek řekl, ať si přečtu, kolika lidem jsem poděkovala za minulý rok – „to je to tvoje nikoho nemám?“ A má pravdu. I kdyby tenhle seznam měl nakonec posloužit jenom mně, tak bez vás by se tyhle věci nestaly.

Takže díky patří (bez jakéhokoliv pořadí preferencí):

Michalovi Pařízkovi, že mi byl letos ze všech nejblíž (i lokací – koukali jsme si v práci skoro do okna – teda, kdybych tam chodila), že mě držel v nejhorších chvílích, i když to pro něj bylo náročný. Že mu můžu stoprocentně věřit. Že se mi pokusil 3 měsíce postarat o kytky - třeba je resuscituju. Za pěší výlet do Kyjí! Obrovské díky patří taky Martinovi Fridrichovi, který se mnou letos sice do Athén neletěl, ale příští rok ho určitě zlomím. Bez něj bych do té disertace letos určitě napsala o mnoho méně, a bez jeho specifického humoru skrz naše hangoutové konverzace by některý věci šly taky hůř zvládnout. Blízko je mi taky Daniel Jerman, který je jako jediný se mnou ochotnej hrát tenis a jehož upřímnou radost, když se vidíme, prostě miluju. A že nikdy nezavře klapačku. Michalovi Dubovi, že nikdy nepřijde na návštěvu bez lahváčů a čokolády, a často mi říká mám tě rád. Petrovi Školovi, se kterým jsem se letos sice nepotkala, ale vždycky starostlivě píše a zajímá se, co se děje a co má dělat, když je něco špatně. Tomášovi Brucknerovi a Filipovi Vencovskému za nerozlučné Žižkovské povaleče, a především Filipovu zářijovou svatbu (díky patří i Filipově Anetce), kde jsme konečně mohli odhalit pravé Filipovo jméno! Darekovi za všechny gurmánské večeře, které připravoval, když u mě bydlel, protože já se sama jinak nenajim. Za výlet do Berlína. Návštěva letiště Templehof a podzemních bunkrů byla prostě paráda. Vítkovi Novákovi za pár hodně pozdních večerů s bizjetovým cateringem. Za probuzené emoce nejen k létání.

Markovi Milošovi, který se mnou už čtyři roky v řadě lítá po světě. Paříž sice byla letos dost proti nám a stávkovalo tam všechno, co mohlo, za to týden v Gruzii byl jeden z nejlepších v tomhle roce. Doufám, že řetěz nepřetrhneme a čeká nás cesta i v 2019.

První cesta do Emirátů byla naprosto perfektní a zasloužil se o to především Harry, křesťanský kněz z Hongkongu sloužící v kostele v Dubaji, který se mnou obrovskou část Emirátů projel. A poté za narozeninovou večeři v listopadu. Díky také patří otci Johnovi za přespání na jeho farnosti v Ras al Khaimah. Ghadirovi, syrsko-německému fotografovi, s kterým jsme jeli obhlížet lokace po místních fabrikách, a se kterým jsem zůstala celý rok v kontaktu – jediný člověk, s kterým si nepíšu, ale posílám hlasové zprávy. No a samozřejmě největší dík patří Petrovi Havlíkovi, že mě dva týdny nechal spát na stříbrném (nebo zlatém? Nevim, všechno bylo ze zrcadel) loži s rudým povlečením ve vyšším patře Dubai-Marina mrakodrapu. Za pár cest do dun. Za starost. Za pocit, i když jen chvilkový, že k někomu patřím. Honzovi Zdarsovi za výlet spoťákem do Abu Dhabí. A pomoc doručit nový toastovač.

Nicole Anne Robbins for the best time in LA. That I could live as real LA people, to live in her apartment and use her car. Driving LA turned from the most stressful thing to the most enjoyable and relaxing. That she took me to the most magical place in Joshua Tree where we were sleeping in the middle of the desert in a house in boulder. I very appreciate her such a caring personality and I am happy she is my friend. Joshua Hodges a Ron Erickson for an adventurous night in LA downtown, very surreal experience. For dancing in Mexican bar as the only non-Mexican 2 heads higher than others. And to make a flat tire to Vespa same as 4 years ago. Josh for all the Starfucker vinyl’s and The Dodos gig. Alfred Darlington for repetition of our 2014 lunch and coffee in LA. For the best ice-cream I had in LA! Curt DuRocher for the guided city tour in Flagstaff, Arizona as a Swedish reunion. My Aussie friend Sam McGill, who saved me from deafness from my fire-alarm. Analise Kit, a young Texas girl who I hosted in Prague.

Otto Fabrimu za „nejlepší večer mýho života“. „Jestli je tohle nejlepší večer tvýho života, tak to máš dost smutnej život.“ – I don’t think so, letěla jsem nad L.A., pak jela Teslou, a pak přišla bouřka! Jirkovi Zemanovi za milé odpoledne v pařížské restauraci nad těstovinami a kafíčkem.

Lence Vrané za napsání nejvíce pokročilé Machine Learning aplikace nad big daty v ČR a její odprezentování v rámci MeasureCampu v Brně. Celému publiku a dobrovolníkům, i když modelem neprošli. Za skvělou rozlučku se svobodou ve virtuální realitě a svatební cestu do USA, kam bych se jinak letos určitě znovu nevydala. Že jsem si Las Vegas mohla užít plaváním v bazénech hotelu Bellagio a střílením z kulometu. Do svatební crew dále patřil manžel Ondra a účastníci Rasťo, Lukáš, Marek, Monika, Hanička (dík za všechny noci😊), Ája a dvojice odtama jinama ze Zlína Martin s Denisou. Tři parádní týdny ve dvou dodávkách Dodge po stanech nebo motelech západního pobřeží. Velké díky samozřejmě patří oddávajícímu Elvisovi. Jmenovcovi Padáka, Petrovi Šimečkovi, data vědci z Google, že nás provedl Googleplexem v Mountain View.

Kubovi Drahokoupili za kancelářské křeslo, Kačce Brůnové za nevhodné vtipy a Andrejce Pelechové za schopnost empatie. Klukům Pragonatům za všechnu srandu v holešovickém kanclu, především Davidovi Hynkovi a Láďovi Adámkovi za obídky v Lahůdkách či Vietnamu. Klukům z CNC – Michalovi, Honzovi, Jonášovi za důvěru u budování šílenýho integračního BI projektu. Zážitkům.cz za vánoční večírek, Jirkovi Chomátovi za šarmantnost a Markovi Adamkovičovi za pokec. Honzovi Staňkovi za jeho neuvěřitelnou obsesi PowerBI, kterou se mnou rád sdílí. Za sdílení osobní stránky života, vyslechnutí a doporučení pomoci, kterou mi pak poskytli Hájkovi.

Padákovi, že jsem povýšila z čubky na aero-čubku, a vždy mě umí náležitě prodat a pronajmout. Za všechny bizarní historky i videa na YouTube. Kubovi Turnerovi za společný oběd a pomoc s Keboolou. Giuliano Gianettimu, že mi nabídl práci a pomoc při dokončování disertačky. Lumírovi Kajnarovi, za videoklip. I když o dva roky později. Padák to prostě prozradil až teď.

Jakubovi Lohniskému, že si mě od Padáka „koupil“. Pracovat v jednom kanclu s člověkem s tak vytříbeným slovníkem („dej tu starou kurvu pryč“ –monitor ze stolu) a nekorektním humorem, a poslouchat jak přes telefon jebe svoje zaměstnance, je pro dlaždiče jako já to nejideálnější prostředí, kde si prostě může pičovat jak je libo. Pracovat pro Le Premier je pro mě hrozně čistá záležitost, kdy jsem oproštěná od všech těch online-marketingových sraček a asi poprvé skutečně vidím, že se někdo na základě mojí práce reálně rozhoduje v businessu (a za to dík Lukášovi Voráčkovi) Vánoční večírek LP byl asi taky jeden z nejpovedenějších, na kterých jsem kdy byla. A to nejen proto, že se konal v Hangáru :). Mít na jednom místě lidi pokrývající celý řetězec procesů od švadlen až po CEO a dokonale se bavit, aniž bych kohokoliv předtím znala, je známka super večírku. Za nejlepší tanec díky Honzovi Handlovi a klukovi, co prodává v Ostravě, jehož jméno jsem zapomněla.

Klukům z Komerční banky - Pavlovi, Zdendovi, Tomášovi, Štěpánovi, Martinovi a Anetě za další díl naší BI Ski Academy. na lyžích v Dolomitech. Tátovi, Ivě, Jirkovi, že jsme zase po pár letech vyrazili na Marmoladu. Evičce a Standovi, že mi tam dělali společnost. Klárce Chládkové a Honzovi Kostovičovi za krásnou svatbu v Ústí a následnou párty v Hraničáři. A ještě Terýskovi, Zuzance a Míše za všechna setkání, palačinky a únikové hry.

Petrovi Koubskému a jeho 067.cz za možnost publikování cestopisů z mých cest. Byl mi motivací, že má smysl psát o tom, co mě baví. Pavlovi Jaškovi za neustálou podporu při dokončování disertačky, Zdendovi Smutnýmu za akademické vedení a rady. Markovi Kobulskému, že mě vždycky galantně vítá. Soně Karkoškové za příběhy z učitelského života. Tomášovi Šalomonovi, že jsme výlet do Ústí v ultralightu přežili. Marušce a Martinovi Vítovi za přizvání do TAČRu a celé naší CLV grupě za setkávání se při skleničce Mirkovy luxusní vody z Islandu. Michalovi Šebestovi za pozbudivý čaj v Momoichi.

For Canada trip to Ryan Mulvihill to introduce me his good friend Rohan Mahimker whose apartment I stayed in Toronto. Thanks for sushi. Olga Puzanova to be a good car-share buddy, Štěpánka Součková for a trip to Montreal. Nicolas Winling for Australia reunion in Montreal. To composer Alexandre Côté for a couch in Quebec. For all the music recommendations. To that pilot who drove me to Ottawa, took me for dim sum and aeronautical museum. Pankaj Verma, the Himalayan Indian I went to Niagara falls with. For making me laugh to cry with his „ananas“ notion discovery. Joey Tseng in his apartment I stayed also in Toronto with german girl Sara I spent with a nice afternoon in Kensington.

Letišti Kolín za uskutečňování snů. Vláďovi Čadskýmu za naše odpolední kávičky, Milanovi Badovi za dlouhá odpoledne na startu a Davidovi Mengerovi za společné učení se na pilotní zkoušky. Všem za spoustu srandy při zkouškách i letových dnech. Všichni čtyři jsme teď už piloti. Všem ostatním klukům plachtařům, že jsou v tom s námi. Ondrovi Novotnému, že jsme v Trnavě ve stanu neumrzli, Honzovi Brychtovi za všechny vleky. Michalovi Slabýmu a Sáře za společnost na sletu v Trnavě. Frantovi Lenkrovi za krásnou brož turboletu. Vaškovi Sehnalovi a Martinovi Marklovi za dovedení k pilotní zkoušce. Obrovský dík patří Martinovi za jeho povzbuzující slova po mojí srážce větroně s hangárem. „Až rozbiješ pár manželství, tak ti ňákej větroň bude připadat jako sranda.“ Stejně tak slova Lukáše Hykla, že „tyhle trable za tu krásy nahoře stojí“, protože jemu tu čistou lásku k lítání prostě věřim.

Rodině Sehnalových, hlavně Kláře s Maruškou za prima leteckou dovolenou v Tatrách a všechny výlety a svačiny, Vojtovi za vrbu, Mírovi Lacinovi za protancovanou noc na aeroklubovým baru. Mílovi Heřmanskému za společnost na Slovensku a učení se na pilotky. Dědovi Martinovi Benešovskému za dobrodružný přelet Blaníka z Letňan. Yannovi Kowalczukovi za neustálou podporu až ze Súdánu. Michalovi Richterovi, že mi neřekne jinak než pilotko, a vždycky si hezky popovídáme. Jardovi Jírovi a jeho potapěčům za zajímavý večer v jedné vinohradské hospodě poslední třídy.

Petře Němečkové, která se nikdy nemusí ptát, jestli u mě může v Praze přespat, ale jenom mi to oznámit. Za úžasný konec roku ve slunných italských Alpách s její mamkou Dagmar Němečkovou. Venie Ann B za představení svým dvojčatům. Láďovi Řehounkovi, že už je poslední známej, kterýho potkávám na koncertech. Adamovi Vopičkovi, že pořád stejně háže vlasama, Lukášovi Franzovi, že je pořád stejně vtipnej, Lukášovi Polívkovi za historky z kocourova života. Dlouhánovi, že mi zase ukázal nový podnik v Karlíně a krásný povídání při obědě, který mě naplnil ještě nadějí, že je možný mít hezký vztah. Dušanovi Vančo, který za mnou přijel se svojí krásnou rodinou na letiště do Bolerázi na Slet československých letadel.

Jirkovi Grillovi za zábavné historky ve Vietnamu na letní grilovací data party. Iloně Kašpárkové, že jsme se konečně po roce a půl od Austrálie znovu viděli v Praze a její nikdy nekončící vyprávění ze života. Katarině Bratkové za opětovné setkání se v Berlíně. Petrovi Kunešovi za první jarní pivo na Parukářce a výlet na Vítkov. Tomášovi Kejmarovi za Velký let, oběd v Karlíně a nekonečné poslouchání mých sebedestruktivních storek s debilama. Lence Síkorce a Nikol Uhrovčíkové, že si pořád píšeme i přes tu šílenou dálku Praha-Sydney. Gabče Vrňákové, že vždycky zavolá přesně když se něco stane. Za seznámení se Scottym a jeho bráchou se slečnou. Martinovi Zítkovi za poslední měsíc spolubydlení. Tomovi Havlíkovi, že mi s kamarádem vysvětlili, jak správně házet létajícím talířem. Bourkovi, který zůstává v kontaktu i když se nevidíme. Kristýně Stankové, že se objevila zpátkz v mém životě. I když zase zmizela. Luďkovi Zahálkovi za vřelá slova a slib do 35.

Pepovi Pithartovi za luxusní a zábavnou večeři v Bílé Krávě, Honzovi Pivovarníkovi za jeho neskonalou upřímnost a autorství celé ideje, na které byla postavena BDSM (Big Data Sex Modelling). Honzovi Mayerovi za polední rande na hlavním nádraží s polívkou a pivem. Pepovi Císařovi za filmové večery, mistrovsky uvařenou večeři, divadlo a hraní na klavír přes video-hovor během mého čekání na drop-off v LA. Mírovi Kerhátovi, že mi oživil můj velký vinohradský byt po skoro roce, kdy jsem tu byla sama.

Broukům Adam Šilhanovi a Jardovi Vojnovi za brněnský výlet na MeasureCamp, tah večerním Brnem a intenzivní zážitek v Adamově příbytku. Fukejřovi za noční lyžování a jízdu Kazachstánem u něj doma. Edovi Kučerovi a Pavlovi Chocholoušovi za účast na této party. Bertovi Švábovi za obě letošní Data Party, Milošovi Lokajíčkovi, že na obou mě hned jako první přivítal s okázalostí hodné královny. Jindrovi Fáborskýmu a Matějovi Nosálovi za natočení videa z Kanárů, kde mi složili vlastní píseň. Ivaně Hrazdilové za ženský pohled na svět.

Ústeckému dětskému sboru, sbormistrům Aničce a Vlastimilovi Kobrlovým, Aničce Šartnerové a Luci Pořtové za krásný večer při příležitosti 50. výročí sboru. Vaškovi Krahulíkovi za klavír a varhany na vánoční Rybovce v Tisé.

Rodičům, kteří mě i po třicítce finančně podporují a umožňují mi tak se nebát pouštět do věcí, které bych se bez vědomí podpory asi neuskutečňovala. Bráchovi, že přitáhl do rodiny Pepeho, žaka, co umí štěkat, houkat jako sanitka, vrzat jako dvěře a poděkovat. Jakubovi Šrámkovi, že jsem hned po OK-MGD jeho největší láska.

Všem mým sledujícím a stalkerům za 2018 na socsítích. Díky, byli jste báječné publikum.

A nakonec Honzovi Sovkovi, mému nejdůkladnějšímu stalkerovi, který ale vůbec není anonymní! A pokaždé, když mě potká, se začne ptát na ta letadla…

Díky taky Rádiu Wave, které poslouchám před spaním, především pořadu Buchty, mojí jediné dávce estrogenu.

Cíle 2019? Už mě nebaví, jak se pořád ptáte „Co disertace?“, takže ji už odevzdám.

0 notes