#Vše o autech | Explore Tumblr Posts and Blogs

lichotnyubeznik · 4 months

Text

Na zadní straně oka

Je z tebe bezdomovec. Tentokrát nijak vznešeně ani metaforicky - nemáš prostě kde bydlet. Z jednoho bytu ses nechal vyhodit, do druhého ještě nemůžeš. Promýšlíš možnosti. Mohl bys spát u kamarádů. Mohl bys spát v kanclu. Mohl bys v noci cestovat po městě a přes den spát v knihovně. Čert vem dobrodružné fantazie - ozýváš se raději kamarádům. Nejsou doma. Otravuješ hrstku dalších lidí, až tě vezme na milost jedna známá. Vřelé přivítání vystřídá zarputilá ignorance. Raději od ní zase rychle vypadneš. Skejsneš na airbnb. Stojí to peníze. Konečně tě přijmou kamarádi. Týden utekl jako měsíc.

Dny se vlečou: ne, že by nebylo co dělat, ale ty v první řadě nic dělat nechceš. Když není kde žít, nedá se ani pracovat. A tak bloumáš po městě. Ztrácíš se a nacházíš. Jdeš do kina na odpolední promítání. Ve fastfoodu si dáš porci navíc, abys zabil o něco víc času. Bloumáš městem, ve sluchátkách se dojímáš nad neoklasikou a čas se vleče.

Zabloudíš do parku - nikdy jsi v něm nebyl, tuhle část města skoro neznáš. Park Rogera Williamse. Věděl jsi o jeho existenci z mapy, ale zdál se vždy moc daleko, moc blízko letišti. Došel jsi tedy až sem. Park je protkaný silnicema, po kterých v autech korzují Američané. Serou tě tim, nechápeš, proč museli silnice natáhnout i do parků a na hřbitovy. A pak, zčistajasna, se to stane. Najdeš rybník. Je ti nápadně povědomý. Prohlížíš si ho skrze foťák a jeho různé filtry. Už víš, co ti připomíná.

Je to tak dávno, že to ani nelze datovat, nedá se to přesně situovat v čase. Dětství, dávnost. Zmrzlý rybník ve Středních Čechách, po Novém roce u babičky. Se zatajeným dechem pozoruješ muže v zelených kamizolách, jak vysekávají led ve vodě - to aby kapři mohli dýchat. Takže to musí být prosinec. V těch dobách ještě rybníky ve Středních Čechách zamrzaly tlustým ledem. Ty a tvůj stejně starý bratr, učíte se bruslit. Obrovská ledová plocha se zrcadlí v šedivém nebi, ten výjev tě oslňuje i bez bílé barvy. Na jeho okrajích, tam, kde se zrak ztrácí pod víčkem a v řasách, se pak kroutí černé opadané větve a kmeny.

Nyní jsi tento rybník, či jeho ozvěnu, objevil v parku Rogera Williamse.

Obcházíš ho a prohlížíš si ho ze všech stran, zkoušíš různou míru přiblížení a zaostření. Onen dávný rybník byl slepým ramenem Labe, kroutil se v někdejším meandru jako fazolka. Oficiálně se jmenuje Doubka, ale tvůj otec ho nazýval Filínkem, jezdilo se vždy "na Filínka". Nacházíš další úhly, skrze které se ti ho daří spatřit.

Rekreační oblast Rogera Williamse tvoří soustava jezírek navržená v duchu anglického krajinářství. Park se zde pokouší imitovat divočinu, což je více než příhodné. Na divočinu Středních Čech to stačí. Hledáš i další rybníky svého dětství, Ostrou, Stratov, Řehačku. Jak se pokoušís nastavit do povědomých úhlů, náhle se v šoku zastavíš. Po chvilce váhání si ale spokojeně zamneš ruce. Octl ses na vesnickém hřbitově, v otcově rodišti. Sem jste vždy jezdili za babičkou.

Opravdu, ten hřbitov je k nerozeznání, skoro by ses vydal hledat dědečkův hrob. Procházíš mezi náhrobními kameny, ale jsou to samá cizí jména. Asi sousední vesnice. Od hřbitova se šlo po cestě k zámeckému parku. Jako dítě ses do něj vždy těšil na letní kino, ale zároveň se obával jeho severní strany (tehdy jsi netušil, že je právě na severu). Byl z té strany obehnaný zdí, za kterou tě rodiče nikdy nevzali, zdí, kde končil známý svět. Za zdí pokračovaly pole a lesy, nějaká stavení, vše ve vrstvách ubíhalo dál, až k horizontu, kde krajinu zakrývala modrá duha.

Od hřbitova se šlo po cestě k zámeckému parku. Nedá ani moc práce ho najít, nejbližší zámecký altán stojí hned nad břehem (překvapuje tě to, nepamatuješ si, že by byl u zámku nějaký rybník).

Toužíš nyní dostat se k tomuto zámku, ke krotší, francouzské části jeho parku, k barokním alegoriím měsíců od Matyáše Brauna a pak dál do města, k o nic méně baroknímu kostelu. Od něj už je to k babičce jen přes náměstí, budeš moct buď na zahradu, potutelně rozdupávat opadané švestky, anebo ke kamnům do tepla. Oddechneš si, když kostel opravdu najdeš.

Náměstí je jen opodál, pojmenované po jednom z velice mála skutečných českých učenců. Náměstím je vlastně jen formálně, protože jeho střed tvoří rozlehlý kaštanový sad, který se postupně zvedá do svahu. Náměstí i tak obklopují reprezentativní budovy, pěkné obchody, místní gymnázium. Tvoří jakýsi monumentální zákryt vlastního centra města, rozkládajícího se okolo vyprahlého náměstí-parkoviště opodál.

Začíná se stmívat, vlastně už se stmívá drahnou chvíli, a tak nadešel nejvyšší čas z parku Rogera Williamse odejít, ty jsi v něm ale tak hluboko, tak jsi se do něj zapletl, že nemůžeš najít cestu ven; cestu zpět. Motáš se v něm venkovskou krajinou svého dětství, míjíš chalupy, barokní kapličky, jézédéčka, všechno utopené v hustém lese rostoucím z bažiny místních jezírek. Klestíš se křovisky, snažíš se vymotat, klopítáš, ale větve tě šlehají do tváří, světla ubývá a ty rychle ztrácíč ponětí o prostoru i času. Les si je sám podobný, stromy se zrcadlí navzájem a pak ještě se svými přízraky na vodní hladině. Klopýtneš o bludný kořen a naštvaně odkopneš bludný kamínek.

"Don't feed the birds please, they get sick then," upzorní tě kolemjdoucí. Říkáš, že ptáky nekrmíš, jen jsi do vody hodil kamínek. Kolemjdoucí se omluvně usměje a pak s tebou na chvíli zapřede řeč o tom, jak jim tu zbytečně umírají ptáci, protože je neposlušní návštěvníci krmí. Je to pracovník parku. Po chvíli klábosení se rozloučíte a popřejete si pěkný večer, jak je mezi Američany zvykem.

Chvíli za pracovníkem parku hledíš. Všímáš si, že uhnul k přistavenému služebnímu pick-upu na cestě. Vůz je v zelené barvě a s béžovým šerifským znakem. Kolem asfaltky jsou žluté dopravní značky. Po chvíli se vydáš za ním na silnici. Nějaký čas jí sleduješ, začínáš to kolem sebe zase poznávat. Po půl hodině konečně vyjdeš z parku zpátky do města, konečně vyjdeš z Parku Rogera Williamse. Město vypadá ve tmě ještě zbídačeněji než přes den a na to, jaký je na ulicích klid, je v něm překvapiý hluk. Vydáš se po bulváru zpátky k místu, kde přespáváš, zpátky do své dočasné mizérie, a už se neohlížíš, už se radši ani jednou neohlédneš za parkem Rogera Williamse, necháš ho být, necháš ho tam, kde je, necháš vše ležet v parku Rogera Williamse.

0 notes

ldtftvsuk · 3 years

Text

Pozdrav ze statku č. 6

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

i když se klopíme k půlce tábora, myslím, že dnes jsme měla na marodce rozhodně ten nejzapeklitější problém, co tu kdy byl. Diferenciální diagnostiku jsem prováděla u čerstvého absolventa první třídy ZŠ - Edíka.

„Edíku, co tě trápí?“

Eda na mě mrkne svýma mandlovýma očkama. „Noo, já mám takový problém….moje nohy mě často nutí udělat tohle:“ a ukáže docela slušný twist koleny ze strana a stranu….:“ k tomu mě to nutí zároveň s rukama udělat tohle“: a v ten moment ruce synchronizovaně v tempu s twistem v kolenou zkříží před bříškem…(myslím, že stejným pohybem začínala skladba starších žákyň „Poupata“ při spartakiádě v roce 1985)…“Aha“ pravím zamyšleně, „Jak tě tenhle problém dlouho Edíku trápí?“

„Nooo, řek´ bych, že skoro rok.“

Po vyhodnocení rodinné anamnézy (RA), kdy vím, že RA je stran tance pozitivní, bo maminka je vášnivá tanečnice tanga, jsem vyhodnotila, že se jedná o dancetitidu, česky akutní potřebu tance, která se dá úspěšně vyléčit pravidelným trsáním, pro Edíka ideálně s prvky twistu. Jaru, viděla bych to na jasnej street dancovej kroužek od září!

Jinak dnes relativně marodková pohodička s několikero zarostlými nehty u palců, které zatím konzervativně zvládáme bez trhání nehtů, dále byla na operačním programu klíšťata, třísky a řezné ranky bez významnějších krevních ztrát.

Další přelomový moment nastal úderem poledne, kdy FAKT přiletěli!

Járovy španělští ptáčci, skvělí, měkoučcí jako každý rok. Takže jsme se pěkně napráskli a zase za rok...

K večeři nás Jára ještě rozmazlil smaženým kvatákem. Olééé ten pocit, když víš, že nemusíš vařit je k ne—za-pla-ce-ní. Jsou věci, které prostě bezdětní nedocení. My, co jsme poslední rok a půl suplovaly školní jídelny pro více či méně školáků a věta: “Mamiii, co bude k jídlu?“ v nás vyvolává lehkou nauzeu, si to velmi užíváme.

Rozběhlé táborové putování zatím skvěle šlape. Ráno jsme trochu přibližovali nejmenší táborníky-trpaslíky autem. Při zastavení se synchronně v několika autech ozval dotaz: “Proč stavíte?“, následovaný údivem, že dále pěšky….

Oddíly, které se dnes z putování vrátily, zvládly vše hladce. Děcka přišla ve stejném počtu, v jakém tábor opouštěla. Všichni se na večerním nástupu vzájemně pochválili. Zítra odcházíme, rozvážíme, převážíme, putujeme, dále.

Aladin nám ukazuje, že ještě na zítřejším večerním nástupu bychom měli být v suchu, tak nám přejte, at´ má Ála pravdu.

Jelikož jsme si dneska při podvečerním švihu zase zkoušela jezdit po rovině průměrnou rychlostí, co chlapci na Tour jezdí do kopce (btw koukali jste dnes jak jim to frčelo na Mont Ventoux, BRAVO van Aerte! pro tým Jumbo Visma mám slabost hned po Movistaru) takže regenerace potřebná, tímto se loučím

páčkem ze statku,

opatrujte se teta Madla

4 notes · View notes

zasefuc · 5 years

Text

GIZZY

8.3.2019

Přijíždíme do města Gisborne. Přezdívánému Gizzy - městu surfařů, dobré kávy, gangů, zajímavých lidí a mekáčové mánie. Ale pěkné popořádku.Unavení jako psi, sjíždíme z kopců po západním pobřeží, silnici lemuje oceán a zeleň na které stojí spoustu kampervanů. Po zaplacení malého poplatku je totiž na předměstí Gisborne možné bivakovat navždy. Nicméně my šetříme, a tak zastavujeme na prvním možném free spotu nedaleko města.

Místo se jmenuje Makarori, od města ho odděluje menší kopeček a několik km předměstí. Je to jinak prostě obyčejné parkoviště se záchodem jako stovky takových, na které můžete narazit tady na Zélandu. Uleháme ke spánku, který je doprovázen zvukem projíždějících kamionů a aut směrem Gizzy. To nám ale nevadí a vyspinkaní do růžova se ráno probouzíme do nového dne v novém městě. S očekáváním nových příležitostí rozlepujem oči, je asi 6 ráno a oceán se leskne při prvních paprscích slunce jako křišťál. Hladina má v sobě spoustu černých teček a přijíždí stále další! SURFAŘI!!! Je jich tu plno staří, mladí, všechno pohlaví, psi pobíhající kolem a to vše v tuhle nekřesťanskou hodinu. Už včera večer jich tu bylo plno, ale teď je to tady jako na surfovém festivalu. Nechápeme, že nejsou v práci (středa) a bez hnutí pozorujeme ten cirkus na hladině. Jsou opravdu dobří a některé jízdy připomínají hodně to, na co člověk kouká v TV. Kolem 8 Kuba bere zbytek odvahy a vyráží do vln. Jsou docela divoké a velké. Vychytává klid mezi vlnami a čeká s ostatními na první pokusy. Je to vše nad jeho síly a po několikadenní pauze a bolavém ramenu, Kuba odchází z vody jako poražený, ale s úsměvem na rtu a šťastný, že se tohoto koncertu mohl účástnit. Což je hlavní. No nic, balíme a jedem do města. Po tomhle entreé, čekáme surfové město se vším všudy. Je to tak. Kdo nemá na střeše, na korbě nebo uvnitř auta surf, jako by nežil. Městečko je menší a kromě jedné promenády, pár obchůdků a zpracoven na zemědělské produkty, tady nic moc není. Parkujeme u řeky, kde místní požírají mcdonald schování v autech a myslí si tak, že uniknou bodavým a pohrdavým očím ostatních a sami sobě lžou, že je to dobrota, která dělá hezká těla. Tato nová gastro móda nás udivuje, ale vzhledem k velikosti místních nepřekvapuje. Procházíme město, kde dnes nic nefunguje. Chceme jít do knihovny hledat práci, ale ta i jako spousta dalších zařízení s Wi-Fi je zavřená. Jakto? Je svátek Waitangi! Tento den se oslavuje ,,mírová’’ smlouva bělochů s místními, o tom, že jim to tady budou okupovat pro jejich dobro. Nezbývá nám než navštívit místo, chladné, bez duše ale vždy otevřené a s dobrou Wi-Fi, velké M. Mcdonald je většinou dobré útočiště, ale tentokrát jediné sedačky se zásuvkami jsou v konferenční místnosti. Nápis nevstupovat tady není, a tak rozjíždíme naše stroje. Po 20 minutách nás vyhazují s tím, že toto místo není určené pro zákazníky. Nevadí, baterie máme nabité, něco jsme obepsali a stejnak tam měli díky klimatizaci hroznou kosu.

Prošli jsme si aspoň klidné městečko a došli až do jednoho z parků v Gisborne kde mistní Maoři oslavovali Waitangi den.

Akce byla pro všechny kolemjdoucí. Stánky s lokálním papáním, kávička a dobroty i malý traktor vozící děti, ale jelikož jsme mamlasi, nevzali jsme si ani dolar hotovosti a nekoupili si vůbec nic. Udělali jsme kolečko a prší, bereme roha. Cesta z parku do města trvala asi půl hodiny a my jsme zažili první pořádný slejvák se vším všudy....takže durch. Už je nám zima, dobíháme k autu, převléct a hurá někam na spací spot! Ráno moudřejší večera, dojeli jsme zase na Makarori (do stejného místa, jako noc předešlou) a chystáme se spát. Po chladnější noci je ráno zase pod mrakem, ale jsme natěšení do nové práce, kterou chceme najít, co nejdříve. Je pracovní den, tak to půjde, jak nic. Objíždíme vinice, packhouse s jabkama a doufáme, že se nám někdo ozve se snovým místečkem. Ale nikde to nevypadá "stopro", tak nálada klesá. Jsme unavení a je třeba doplnit energii v kavárně doporučované průvodcem. Supr místečko v patře nad knihkupectvím nám doplnilo baterky. Káva zachraňuje! Pro dnešek vybíráme na spaní a odpo pohodu spot hned blízko centra, u oceánu, se studenou sprškou a záchodky. Je tady spousta backpackerů, stejně jako my a osud nám přihrává seznámení s parádním slovinským párem. Surfaři, pohoďáci, kteří už jsou ostřílení Gisborňáci a jsou nesmírně kamarádští. Dávají rady a hlavně kontakty na týpky, přes které určitě seženeme práci! Prý kukuřice nebo jabka. A to chcem. Ale pak, skoro celý pátek, sedíme v knihovně a vyplňujeme jednu žádost za druhou na snovou pozici instrukora, o kterou fakt stojíme. Zjístili jsme totiž, že když nezažádáme teď, tak už možná nikdy...všechna střediska mají otevřené žádosti zhruba do konce února, pak se brány zavřou, spadne klec a někdo si nás snad uloví! Je to vyčerpávající, ale musíme, protože chceme.

0 notes

annavancaravan · 7 years

Text

JAK JSEM SE SVEDLA DOKOPAT K TOMU, CO POŘÁD ODKLÁDÁM

Nedávno jsem jela s kamarádkou na zubní pohotovost. Zhruba kolem jedný v noci. Jo, pro většinu lidí je zubař jedno z nejvíc scary míst, kam dobrovolně jít. Ale když jste jako doprovod, hecnete to a jdete. A když máte bolest, na kterou už nic nezabírá, tak samozřejmě taky.

Nejdřív jsme jely do Thomayerky, kterou nám Google našel jako první nejbližší možnost. Na místě nám ale pan vrátnej sdělil, že tam jsou otevřený jen do jedenácti a v jednu ráno nás jinde než ve Spálený neošetřej. A tak jsme jely dál.

Poliklinika ve Spálený je teda pěkně hnusný místo. V čekárně jsme seděly nejdřív s rusky nadávajícim přítelem slečny, která byla zrovna uvnitř, a pak se dvěma totálně sjetejma holkama v minisukních, který smrděly jak popelník, pot a sperma (asi bych si i troufla tipnout jejich způsob obživy).

Nejhorší ale bylo, že jsme v tý čekárně slyšely úplně ale úplně všechno z ordinace. Každý slovo, každý cinknutí nějakýho nástroje, každej skřek, odplivnutí, povzdechnutí, prostě komplet vše, co se tam dělo.

"Teď Vám tu dáseň rozříznu a vytlačim ven ten hnis."

"Neee, to ne!"

"Teda, snad mi tady nevykrvácíte."

"Aaaaaaaauuuu...."

"To tady nemůžou pustit nějaký rádio nebo odhlučnit dveře, ať to není tak slyšet? Až tam půjdeš ty, vezmu si sluchátka, sorry." říkám kamarádce a připravuju si pecky do ruky.

"Já tohle fakt nedám, je mi z toho šoufl."

"Chápu." odpovídá tiše škvírkou, co má teď místo pusy kvůli už dost nateklý tváři.

"Můžete si dovnitř." vybídne ji sestra a už mizí ve dveřích ordinace.Mačkám sluchátka v ruce a přemejšlim nad tim. Nepodpořim ji víc, když ji uslyšim? To přece musim zvládnout poslouchat cizí bolest, nebudu slabá. To dokážu. Hned ale zavětřim problém...

"Nene, to umrtvit nemůžeme, to bych pak nevěděla, jestli je ten zub živej, to budete muset zvládnout bez injekce."

"Ne, to nedám, to neee!"

"Ale prosím Vás..."

"Aaaaahhhhhh!"

"To nemůže ještě bolet, to je jen vložka. Vy si to namlouváte, že to bolí, zkuste na to nemyslet, hm?"

"Ale... Auuuuu, aaaaahhh..."

"Jestli je to s ní takhle vždycky, tak jste měly jít první, to by ostatní lidi z čekárny utekli a my bychom měly s paní doktorkou volno!" říká mi s úsměvem sestra procházející přes čekárnu na záchod.Pousměju se, ale zas tak vtipný mi to teda nepřijde. Trpim přes dveře tiše s kamarádkou a doufám, že už to bude mít brzo za sebou.Po pár minutách a hodně bolesti vystřelí kamarádka ze dveří ordinace s rozmazanou řasenkou na tvářích, ale s velkym výrazem úlevy.

"Tak co, lepší?"

"Jo, o dost lepší. A do dvou hodin to prej bude úplně dobrý."

"Tak díky bohu..." "Dejte si bonbón!" máchá přede mnou taxikář nějakou krabičkou.

"Víte, mě rodiče říkali, že si od cizích pánů v autech žádný bonbóny brát nemam."

"Haha. Vy jste teda vtipná, slečno. Tak já si dám první, podejte mi jeden. Jakejkoli. Jsou fakt moc dobrý, moje vnučka je miluje!"

"Já bych si i dala, ale jedu právě ze zubní pohotovosti, kam jsem doprovázela kamarádku. A když jsem slyšela ten nářek, došlo mi, že se o ty svý zuby taky nestarám úplně dokonale. Dát si hned nato bonbón mi vlastně přijde trochu nevhodný. Ale děkuju."

"Tak to chápu. Zubař je nejděsivější místo na světě. Když jsem měl ještě svoje zuby, nedostali mě tam ani párem volů. No, možná proto už mam 30 let protézu, že? Haha."

A tak jsem další ráno zvedla telefon a po roce odkládání se konečně objednala na prohlídku k zubařce.

#lekce #chápu #zubař #děsivé #praha #pohotovost #blogerka #nočnídobrodružství

0 notes

autoring · 4 years

Link

S letní sezónou jsou spojené i prázdninové trable motoristů. Pojišťovny a správci firemních autoparků během července a srpna každoročně evidují nespočet případů, které jsou charakteristické právě pro toto období. Letos jich očekávají více než v minulých letech.

„Spousta lidí si protentokrát odpustí cestování letadlem. Většina rodin tráví dovolenou v České republice na chatách a chalupách, v kempech, častější jsou výlety autem. To vše vytváří předpoklady pro to, aby se počet letních řidičských problémů zvyšoval. Často by přitom stačilo jen o trošku více opatrnosti a předvídavosti a k žádné nepříjemnosti by vůbec nedošlo,“ upozorňuje Michal Prokopec, manažer likvidace pojistných událostí leasingové společnosti LeasePlan Česká republika.

Právě nedostatečná obezřetnost může výrazně zkomplikovat následné jednání s pojišťovnou o náhradě škody. „Vzpomínám si například na chataře, který na zadních sedadlech převážel desetilitrové barely s barvou. Stačilo jedno prudké zabrzdění a barva se rozlila po celém vozidle. Škodu na autě za 80 tisíc korun pojišťovna odmítla uhradit, protože řidič náklad dostatečně nezabezpečil,“ říká Michal Prokopec.

Spolu s kolegy pracoval i na případu jednoho zamilovaného páru, který si vyrazil na pláž. Muž nechal klíče od vozidla v kapse u kalhot a šel s partnerkou dovádět do vody. Na auto bohužel neviděli a v zápalu radovánek ztratili z dohledu oblečení odložené na břehu. Po návratu na pláž se nestačili divit. Zmizelo vozidlo v hodnotě bezmála půl milionu korun se všemi zavazadly a vybavením. Pojišťovna plnění citelně pokrátila vzhledem k neodpovědnému chování uživatele vozu.

Pozor by si měli dát i všichni majitelé psů a dalších mazlíčků. Ti totiž dokážou v autě napáchat neuvěřitelnou paseku. „Jeden náš klient nechal ve voze na parkovišti před nákupním hobby centrem svého roztomilého pejska. Tomu se to ale očividně nelíbilo. Když se páníček vrátil, nevěřil vlastním očím. Rozčílený pes interiér vozu v podstatě zdemoloval. Oprava stála 120 tisíc korun,“ vypráví Michal Prokopec.

Některým komplikacím však nelze předejít ani při nejvyšší opatrnosti. Ukázkovým příkladem je kabeláž v motoru přehryzaná kunou či jiným zvířetem. Řidič odstaví vůz u chaty na kraji lesa a několik dnů si ho nevšímá. Když chce potom nastartovat, má smůlu. Ani takto způsobená škoda není vždy kryta základním havarijním pojištěním. Přesto ale pojišťovny na tyto situace pamatují, proti poškození auta zvěří se můžete u většiny z nich připojistit. Zvláště pro chataře a chalupáře, kteří na letních sídlech nemají garáž, by to měla být samozřejmost. LeasePlan toto pojištění sjednává automaticky všem řidičům, kteří si platí havarijní pojištění.

Během prázdnin je velice časté také poškození vozidla krupobitím. Na opravy karoserií poničených kroupami se specializují odborné firmy, které dokážou dát vozidlo do pořádku, aniž by narušily původní lak. Výše takové škody ale bývá výrazně vyšší než při běžných pojistných událostech. Dnes už přitom není problém pomocí různých meteorologických aplikací nebezpečí výskytu krup předvídat a vozidlo před poškozením ochránit. Pokud s ním nelze zajet někam pod střechu, je vhodné přikrýt ho plachtou nebo dekou.

Živelní pohromy způsobují i na autech milionové škody

Jak eliminovat finanční dopady podobných nehod? V prvé řadě by se měl každý řidič důkladně seznámit s rozsahem pojistného krytí a případně je doplnit. Když už k pojistné události dojde, je třeba neprodleně kontaktovat leasingovou společnost, anebo přímo pojišťovnu.

Důležité proto je mít u sebe telefonní číslo příslušného call centra. Někdo se spoléhá na to, že je v případě potřeby nalistuje kdesi ve schránce před spolujezdcem. Když mu ale vůz odcizí, je v koncích. Hodně řidičů je přesvědčeno, že vše vyřeší uložením čísla do mobilu. Jenže ani to nestačí.

if (sssp.displaySeznamAds()) { } else { var script = document.createElement("script"); script.setAttribute("src", "//pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js"); script.setAttribute("async", "async"); document.querySelector("body").appendChild(script); } (adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

„Jednou z typických pojistných událostí je vykradené auto, které si zloděj vybere právě proto, že v něm zahlédne zapomenutý telefon. Optimální tedy je mít telefonní číslo v peněžence, kterou máte pořád u sebe,“ říká Michal Prokopec z LeasePlanu.

Pro hladký průběh likvidace pojistné události je nezbytné dbát na takzvané prokázání právního základu. Je zapotřebí zajistit dostatečné množství materiálů pro likvidátora, tedy nejenom záznam o dopravní nehodě, ale i podklady nutné k posouzení míry zavinění. Pomohou fotografie, ale také svědci.

Společnost LeasePlan v tuto chvíli testuje novou aplikaci, pomocí které jí řidič po nahlášení pojistné události může během minuty odeslat fotodokumentaci poškození. Tím zjednoduší likvidaci pojistné události a případně i urychlí opravu vozidla.

Stane-li se uživatel vozu obětí trestného činu, jako je vloupání, odcizení či vandalismus, obvykle tyto škody řeší pomocí havarijního pojištění. Pokaždé je přitom nutné zavolat policii a trvat na sepsání protokolu. Do protokolu je nezbytné uvést veškerá poškození, která na vozidle vznikla. Oblast likvidace pojistných událostí totiž nabízí rozsáhlý prostor pro potenciální nedorozumění. Lehkomyslnost a podcenění situace mohou řidiči přinést nepříjemné následky v podobě velkých finančních ztrát.

Příspěvek Kuna v motoru, rozlité plechovky s barvou, kroupy, klíčky odcizené na pláži… S prázdninami přišly i typické letní „nehody“ pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Fakt, že řidiči po celém světě mají přísný zákaz za jízdy manipulovat (nejen) s mobilním telefonem, je dobře známý. V Německu ale tamní soud řešil v uplynulých měsících případ nehody řidiče, který neudržel auto na silnici, protože se přes dotykový systém své Tesly snažil nastavit fungování stěračů. Podle soudu řidič dlouhou manipulací ale chyboval a nechal se tak rozptýlit stejně, jako by mu to udělal mobilní telefon.

Specialisté na bezpečnost a policisté často mluví o tom, jak moc nebezpečné je používání mobilního telefonu za volantem. Ostatně, proto jde také o přestupek, kdy si u nás řidič vykoleduje dva trestné body, na místě pokutu do 1000 Kč, případně ve správním řízení až do 2500 Kč. O přestupek jde i v Německu, přičemž tamní řidiči si musí na pokutu připravit částku v rozmezí od 60 eur (1560 Kč) do 200 eur (5220 Kč). Ovšem v případě nehody, kterou zaviní tím, že se kvůli mobilu nevěnují řízení, mohou němečtí řidiči také přijít o řidičský průkaz.

Za telefonování při stání v koloně nebo na semaforech pokutu nedostanete. Zákon myslí jen na jízdu

Displej je totéž, co mobil

A přesně to se jednomu německému šoférovi stalo. V březnu loňského roku se svou Teslou Model 3 boural poté, co přes dotykový displej v palubní desce během jízdy nastavoval fungování stěračů svého auta. Jenže se při tom dostatečně nevěnoval řízení, sjel ze silnice a naboural do stromu. Nikomu se nic nestalo, ale způsobil nehodu a tak dostal pokutu 200 eur a k tomu také zákaz řízení na měsíc. Řidiči se to však nelíbilo, protože si nehrál s mobilem, ale manipuloval s displejem, který v Tesle slouží i pro zobrazování rychlosti. Slouží vlastně k ovládání úplně všeho. Bez něj by auto ani nemohlo na silnice.

Řidič se proto obrátil na soud, který nakonec před několika málo dny rozhodl v jeho neprospěch. Informoval o tom magazín Auto Motor Und Sport, podle kterého se soudce odkázal na paragraf 23, odstavec 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jenž se zabývá právě používáním mobilů za volantem. Podle soudce je ovládání stěračů schováno hluboko v menu a řidič tak měl buď zastavit, nebo možnost nehody předpokládat, protože i tento dotykový displej infotainmentu se pokládá za elektronické zařízení.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Může to být precedens?

Bude zajímavé sledovat, jak moc tento rozsudek změní vnímání řidičů, úřadů, policie a nakonec i samotných automobilek na dotykové displeje. Fakt je, že všechny automobilky postupně ruší tlačítka a zavádí dotykové obrazovky. Některé na to jdou s citem, jiné, třeba i mladoboleslavská škodovka v Octavii poměrně razantně. Králem mezi dotykovými obrazovkami je ale koncern PSA, v jehož autech si přes tlačítko nenastavíte ani teplotu v kabině nebo hlasitost. Vše je potřeba ovládat přes obrazovku a souhlasím se soudcem, že za jízdy je právě třeba u Peugeotu nebo Citroënu velký problém během jízdy nastavit snad cokoliv.

A zastavovat kvůli každé změně teploty nebo změně stanice rádia? Nesmysl. Jenomže dotykové obrazovky jsou levnější než desítky ovladačů a cena je to, na co se v dnešní době bohužel hledí úplně nejvíc. Nehody kvůli nastavování infotainmentu se dle mého budou stávat čím dál častěji.

Ostatně, možná už se stávají, jen je policie zaeviduje jako nevěnování se řízení nebo právě používání mobilu. Vůbec bych se nedivila, kdyby během budoucnosti přišla třeba EU s nápadem zablokovat během jízdy některé funkce infotainmentu. To už dnes u některých značek částečně funguje, když si za jízdy třeba nepřipojíte k systému mobilní telefon. Uvidíme, jak se výše zmíněný rozsudek podepíše na budoucnosti bezpečnosti řidičů.

Příspěvek Soud v Německu potrestal řidiče za to, že boural při obsluze dotykového displeje v autě pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Na silnicích se děje opravu vše možné a zjevně i trocha toho nemožného. Jednu nehodu, která by se bývala dala označit za nemožnou, ale nakonec opravdu musí vyřešit policisté z Jindřichova Hradce. V jednu chvíli do sebe nabourali dva řidiči nákladních aut, přičemž s sebou vzali velkou část čerpací stanice a další nákladní auto, jehož řidič u ní zrovna tankoval.

Nehoda se stala tuto středu dopoledne a začala tím, když se jeden z řidičů snažil vyhnout protijedoucí sanitce. Nejspíš jí chtěl jen udělat dost místa, ale moc se mu to nepovedlo. Při svém manévru totiž přehlédl jiné nákladní auto a bočně se o něj opřel. Obě auta se převrátila a vlivem rychlosti na boku doklouzala až do čerpací stanice.

Tam stálo třetí nákladní auto, jehož řidič zrovna tankoval, a do kterého narazili. Tankující šofér naštěstí ze všeho vyvázl bez zranění, obzvlášť když všechna ta auta strhla velkou část čerpací stanice. Výsledkem té nákladní apokalypsy je milionová škoda na čerpací stanici, zatím nevyčíslené škody na autech a dva zranění řidič. Naštěstí jen lehce.

Příspěvek Jedna nehoda, jedna čerpací stanice, tři zbourané n��klaďáky a škoda přes milion pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Ford Mustang je vlastně symbolem amerického auta a odráží se to i na prodejích současné generace, která se poprvé oficiálně uvedla v Evropě. My jsme v rámci redakčního testu usedli do osmiválcového kabrioletu s automatem.

Opravdový muscle car

Ford Mustang je tu s námi už od roku 1964, tedy dlouhých 51 let. Upozorňuje na to i plaketka před spolujezdcem u testovaného kusu, který byl vyroben v roce 2019. Za tu dobu vzniklo šest generací americké klasiky. Ta současná už je navíc po modernizaci, která přinesla decentně pozměněný vzhled, ale také spoustu výbavy navíc (včetně klapek ve výfuku, o kterých ještě bude řeč). Ale taky trochu zdražila…

Zpočátku prodeje byly v nabídce dvě motorizace: přeplňovaný čtyřválec a plnotučný atmosférický osmiválec. Jakkoliv se čtyřválce prodávaly, neměl s nimi Mustang takový styl, takže teď už ho u nás koupíte jen s osmiválcem. Jde o pětilitrový atmosférický motor, který má síly na rozdávání. Technické údaje hovoří o výkonu 331 kW/449 koní a točivém momentu 529 Nm, jehož maximum je k dipozici při 4600 ot./min. Díky automatické 10° převodovce dokáže mustang bez střechy zrychlit na stovku za pouhých 4,8 sekundy (o 0,3 s rychleji než s manuálem) a jede až 250 km/h.

Tím, že jde o atmosférický motor, je jeho projev závislý na tom, jaké zrovna točí otáčky. Jakkoliv je točivého momentu hodně už třeba kolem dvou tisíc otáček, tak to nejlepší ze sebe vymáčkne nad 4,5 tisíci. V tu chvíli ucítíte, jak vás zatlačí do sedačky a začne zrychlovat o poznání výrazněji. A zátah vydrží až za 7000 ot./min, kde vrcholí hodnota výkonu.

Hromy a blesky

Zrychlování je návykové, protože ho může provázet pořádné hromobití, kombinující nejen ryk motoru, ale také řev výfuků. Ono slovíčko „může“ tu má význam, protože s faceliftem dostal Mustang výfukové klapky a hned čtyři režimy výfuku. Ty se dají přepínat buď současně se změnou jízdního režimu nebo si lze výfuk nastavit prostřednictvím tlačítka koně na volantu. To otevře menu, v němž jsou kromě výfuku také další možnosti (měření zrychlení a brzdění, ukazatele, možnosti nastavení displeje a podobně).

A jaké režimy výfuku tedy Mustang má? Na nejtišší režim – tzv. „hodný soused“ – není výfuk skoro slyšet (na volnoběh, ani při jízdě). Na normální a sportovní režim se to zlepší, ale zdaleka nejlepší je to na „závodní režim“, o němž vás ale palubní počítač informuje, že byste ho neměli používat na běžné silnici. Ale proč, když tak krásně zní?!

Mimochodem jízdní režimy se nastavují na středovém panelu před voličem řadicí páky. Přepínačů je tu více (výstražné blinkry, de/aktivace stabilizace, intenzita posilovače řízení jízdní režimy), ale stisknout je lze pouze nahoru. Pokud tedy chcete přepnout jízdní režim, ale ten vámi vybraný přejedete, musíte nabídku prolistovat celou znovu, vrátit se nelze. Drobnost, ale…

Za volantem to chce respekt

Ford Mustang není, vzhledem k tomu, co nabízí, úplně drahé auto, takže si ho může dovolit poměrně dost lidí. A i těch, kteří mají za volantem více odvahy, než by vzhledem k takovému auta měli mít. Internet je plný videí, v nichž se mustangy při odjezdu z různých akcí a srazů nekontrolovatelně vyřítily do okolo stojících lidí nebo aut. Důvod? Vypnutá stabilizace, pohon zadních kol, velký krouťák a „plný plyn“. To vše dohromady znamená, že ztráta trakce je pak velmi rychlá. Zadní náprava má navíc samosvorný diferenciál, který nakonec také chyby neodpouští. Pokud ale budete přidávat plyn s citem, dočkáte se měkkého náznaku toho, že se záď začne smýkat a lze na to reagovat.

Pokud necháte stabilizaci zapnutou, i tak se zadní náprava bude pod plynem cukat, protože newtonmetrů a kilowatt je na ní vážně hodně, ale elektronika si s tím poradí. Pozor je potřeba dávat ale na mokru. Pořád.

K testovanému Fordu Mustang Convertible se skvěle hodí i pánské řidičské rukavice od Špongr.cz. | Foto: Anina Russová

Ford Mustang je velké a těžké auto. Cítit je to za volantem při běžné jízdě, ale překvapení přijde, když ho vezmete na zakroucenou okresku. V tu chvíli byste asi čekali to, co o amerických autech slyšíte v hospodě: „Vždyť je to Amerika, to umí jezdit jen rovně!“ Jak překvapení ale budete… Tohle auto – ačkoliv nemá střechu – je v zatáčkách hodně jisté a stabilní a nerozhodí ho ani nerovnost. To, jak dokáže zatáčet, nás překvapilo. Díky absenci střechy se sice karoserie trochu kroutí, ale na schopnosti zatáčet to nemění zhola nic.

Zdá se to jako skvělá zábava, že? Ale také je tu převodovka. Mluvíme o novém, desetistupňovém automatu, který sice dokáže zlepšit dynamiku a snížit spotřebu paliva (jezdit se dá i svižněji pod 14 l/100 km), ale těch rychlostních stupňů je prostě moc. Pokud to necháte na převodovce samotné – například v režimu „D“ – je to příjemná jízda jen do chvíle, než chcete poprvé přidat. V tu chvíli převodovka začne přemýšlet a podřazovat, klidně i o 3 nebo 4 rychlostní stupně. A to stojí čas. A nervy. Lepší je si podřadit manuálně páčkou pod volantem, ale může se vám stát, že budete podřazovat třeba i o 5 rychlostí, protože v 60 už máte zařazenou osmičku. Nakonec jsem jezdil hlavně v režimu „S“, protože auto se nepřepne na automatické řazení, a řadil si sám. To je ale vlastně nakonec asi ta jediná výraznější vada na jízdě.

Na výlet? Klidně, ale tankovat budete často

Vybrali jsme si na test schválně verzi Convertible, která má elektricky stahovací střechu. Ta se stahuje do vlastního prostoru za zadní sedadla, takže nepřekáží v zavazadlovém prostoru, jehož objem je 332 litrů a vejde se do něj spousta věcí. Trochu komplikace je, zejména, když začne zničehonic pršet, že střecha se dá stahovat jen při jízdě, rovnající se rychlostí velmi pomalému kroku. Stahuje se ale naštěstí hodně rychle.

Ford Mustang Mach 1: svezli jsme se pořádným americkým železem

Při cestách na výlety oceníte (příplatkový) větrný štít, který se instaluje za přední sedadla. Přijdete tak sice o zadní místa, ale získáte v interiéru klid. Nebude tam foukat tolik vítr, takže to partnerce tolik neponičí účes, a bude možné si povídat i v dálničních rychlostech. I těch německých…

Potěšily také sedačky. Ty jsou hodně rozměrně, ale mají výrazné boční vedení a jsou pohodlné i při delších cestách. Jejich ovládání je elektrické a mohou být jak vyhřívané, tak i odvětrávané. Na ty zadní se dokonce dokáže posadit i dvojice nevelkých pasažérů – samozřejmě v případě, že sundáte větrný štít.

O spotřebě paliva jsem už mluvil. Těch 14, ale podle stylu jízdy klidně i více litrů, čekáte. Přeci jen jste si koupili velké americké auto s pořádným motorem, ale pak je tu palivová nádrž, jejíž objem je poměrně skromných 61 litrů. Tankovat tak budete muset častěji, než by se vám asi líbilo.

Závěr

Když si člověk přesedne do Mustangu, začne všechny ty hybridy a elektromobily mít vlastně o trochu raději. Vždyť i díky nim tu taková auta ještě můžeme mít, navíc za stále docela rozumné peníze. Pokud se totiž podíváte do technických údajů, kolik emisí CO2 Ford Mustang vypouští, tak zjistíte, že od těch předepsaných flotilových se odlišují opravdu o hodně.

Ford Mustang je auto, které se spoustou věcí v Evropě vyjímá. Má pořádný zvuk a velký americký motor, ale poměrně vytříbené chování podvozku, které jiné, evropské a mnohem menší a lehčí modely hravě strčí do kapsy. V testovaném kabrioletu byla tak nejslabším článkem automatická desetistupňová převodovka, ale čistě jen kvůli zbytečně mnoha rychlostem. Jinak totiž řadí rychle i hladce.

A co za Ford Mustang zaplatíte? Nejlevnější verze v ceníku má stejný pětilitrový osmiválec, který tu máme my. Má ale manuální šestistupňovou převodovku a vyjde na 1 301 900 Kč, s automatem je to 1 351 990 Kč. Za verzi Convertible bez střechy připlatíte rovných sto tisíc korun. Ceny jsou s DPH.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Technické údaje: Typ vozu: Nový Značka: Ford Typ: Mustang Convertible 5.0 Ti-VCT V8 GT Motor: vidlicový osmiválec Objem válců: 4951 ccm Plnění motoru: atmosférické Palivo: benzin Pohon: zadních kol Výkon: 330 kW/449 koní při 7000 ot./min Točivý moment: 529 Nm při 4600 ot./min Zrychlení 0–100 km/h: 4.8 s Maximální rychlost: 250 km/h Převodovka: desetistupňová automatická Spotřeba paliva (l/100 km): 12.0 Emise CO2: 273 g/km Objem nádrže: 61 litrů Délka: 4784 mm Šířka: 1916 mm Výška: 1394 mm Rozvor: 2720 mm Provozní hmotnost: 1893 kg Objem zavazadlového prostoru: 332 litrů Ceník: ke stažení zde

Příspěvek Test Ford Mustang Convertible 5.0 Ti-VCT V8 GT (2020) pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Jak čistíte interiér svého vozu? Stačí jen vyluxovat, utřít plasty i okna hadříkem a máte hotovo? Pokud chcete dopřát svému autu důkladnější péči, přečtěte si o detailingu interiéru.

Detailní vyčištění interiéru automobilu je „piplačka“. Pokud se mají demontovat části interiéru, začíná se právě tím. Pak se otevřou všechny schránky, přihrádky a kapsy, vyndají se veškeré zákazníkovy věci a dají se stranou. Následují mezidveřní prostory, na něž se používá kombinace detergentů a parního čističe. Podle rozsahu znečištění se na špinavá místa a do skulinek nastříká univerzální čistič APC a pomocí kompresoru se z nedostupných míst vše vyfouká.

Že je mytí auta jednoduché? Ale kdepak, profesionální detailer vysvětlí, že je to alchymie

„Pak přichází pro mě osobně nejnáročnější část – vysávání. Je k němu potřeba silný vysavač, různé prodlužovací adaptéry a řada detailingových štětců na uvolnění prachových částic. Vždy postupujeme od stropu dolů ke kobercům. Ty občas bývají zapeklité – z některých jdou kamínky a prach skoro samy, v některých ale zarputile drží. Pokud máme vyndané sedačky, pohrajeme si i s nimi: na jejich spodku bývá spousta pavučin a nadrobeného lepivého molitanu. Pojezdové kolejničky ukrývají dávku mazlavého prachu. To vše se odstraňuje pomocí čističe, štětce, hadru a vzduchu,“ vyjmenovává jednotlivé kroky detailer Karel Bubela z plzeňské firmy Car Detailer Garage.

.u5ac3141d998a85830087dec8eee72519 { padding:0px; margin: 0; padding-top:1em!important; padding-bottom:1em!important; width:100%; display: block; font-weight:bold; background-color:inherit; border:0!important; border-left:4px solid #141414!important; box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); -moz-box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); -o-box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); -webkit-box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); text-decoration:none; } .u5ac3141d998a85830087dec8eee72519:active, .u5ac3141d998a85830087dec8eee72519:hover { opacity: 1; transition: opacity 250ms; webkit-transition: opacity 250ms; text-decoration:none; } .u5ac3141d998a85830087dec8eee72519 { transition: background-color 250ms; webkit-transition: background-color 250ms; opacity: 0.8; transition: opacity 250ms; webkit-transition: opacity 250ms; } .u5ac3141d998a85830087dec8eee72519 .ctaText { font-weight:bold; color:#C0392B; text-decoration:none; font-size: 16px; } .u5ac3141d998a85830087dec8eee72519 .postTitle { color:#141414; text-decoration: underline!important; font-size: 16px; } .u5ac3141d998a85830087dec8eee72519:hover .postTitle { text-decoration: underline!important; }

Přečtěte si také: Dnešní mladí už svá auta nevoskují a často ani nemyjí. Auta jsou pro ně nutnost

Hadry z mikrovláken neperte s aviváží. Nejlepší je prát na nižší teplotu v pračce s pracím prostředkem na bázi mýdla a následně vysušit v sušičce. Ta hadry zjemní a odstraní z nich chlupy.

Následuje mokré čištění, k němuž se podle stupně zašpinění používá tepovač, univerzální čistič, nebo silný hydroxidový přípravek, s nímž je ale nutné zacházet opatrně – umí pomáhat, ale některé materiály i poničit. Začíná se opět od stropu. Na ten Karel Bubela nedoporučuje používat extraktor, který dokáže oddělit látku od molitanové výplně, čímž může dojít k prověšení látky. Do tepovače v Plzni přidávají koncentrovanou vůni, která interiér vozu na delší čas provoní.

„Při tepování se voda s tepovačem usazuje na plastových částech kokpitu a vytváří na nich jemně zašedlý film. Proto se plasty čistí až po vytepování celého interiéru. Díky účinné chemii je většinou nemusíme drhnout kartáčem, postačí nastříkat detergent, který film uvolní, a mikrovlákennou utěrkou s vysokou gramáží pak vše setřeme. Občas je potřeba setřít i okna, která bývají zamaštěná od ventilátoru nebo cigaretového kouře. Zapomenout nesmíme ani na bezpečnostní pásy a těsnicí gumy kolem dveří. Pak zbývá už jen naimpregnovat plasty a je hotovo.“

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Na spreje zapomeňte

Karel Bubela přidává i několik užitečných tipů, jak se o interiér automobilů starat. „Základem je pravidelně vyklepávat koberce a v autě nejíst. Vysvětlete to ale dětem, že. Nejčastější poničení, které je navíc v autech nejvíc vidět, bývá na tvrdých plastech. Ty se používají čím dál častěji a k jejich poškození stačí i zdánlivě lehké otření batohem či kabelkou. Jednoduše je třeba dávat pozor. Ovlivnit lze barevnou stálost plastů a životnost koženého čalounění. Interiér nikdy nečistěte na přímém slunci, ani když je vůz rozpálený – je třeba jej nechat zchladnout.“

„Plasty dlouho vydrží, jsou ale velice citlivé na UV záření – tedy barevně nestálé. Technologie samozřejmě postupují kupředu a s touto vlastností je to čím dál lepší, stejně je však nutné plasty impregnovat a posilovat ochranný film na jejich povrchu. K tomu slouží mléka na plasty, která nejen chrání, ale vytvářejí krásný matný sametový vzhled. Díky tomu, že povrch není mastný, nelepí se na něj prach a na rozdíl od kokpitových sprejů nešpiní,“ říká Bubela.

Právě tyto kokpitové spreje bývají trnem v oku profesionálů. Bohužel je nezřídka používají i firmy, které si chtějí usnadnit práci a ušetřit čas, a tak plasty nevyčistí, ale sprejem vlastně jen „zamaskují“. Nelze je proto doporučit ani pro domácí použití. „Doporučuji i doma používat profesionální chemii. Je bezpečná a funguje, nemluvě o tom, že když si ji koupíte u někoho, kdo s ní pracuje, poradí vám, jak s jednotlivými prostředky zacházet. To se v supermarketu nebo na benzinkách nedozvíte,“ varuje Bubela a přidává ještě jedno upozornění.

„Jde o v poslední době velice moderní nanohoubičky. I my je někdy používáme. Ale pozor – nikdy na kůži. Mikroabrazivní vlastnosti ubírají onen zmiňovaný transparentní lak a snadno se tak může stát, že při dalším čištění půjde dolů i barva. Na kůži vždy jen kartáček, mikrovlákenné hadry a speciální čističe pro ni určené.“

Jak na kůži?

U vozů s koženým interiérem se postupuje stejně, jen namísto tepování se kůže čistí ručně. Většina interiéru se sice dá vyčistit univerzálním přípravkem APC, na kůži ale nepatří. Většina čisticích prostředků totiž má vysoké pH a silně narušuje její transparentní ochranný „lak“. Ideálními prostředky na čištění kůže tak jsou ty kyselé, které se po aplikaci neutralizují, a vše se následně zakonzervuje impregnací. Ta dokáže kůži rozjasnit a zvláčnit. Lze rovněž použít různé otěruvzdorné nanopovlaky. Důležité je kožené části pravidelně impregnovat, zhruba jednou za čtyři až šest měsíců.

Pro maximální ochranu laku karoserie se používají různé keramické nátěry. Podobné vychytávky existují ale i pro interiér. Například prostředky na textilie – potahy sedaček, koberce, speciální na alcantaru – které obalí jednotlivá vlákna ochranným filmem, čímž zamezí vsakování tekutin a špíny a zároveň chrání před UV zářením a blednutím. Na kůži lze nanést otěruvzdorné povlaky. Na lesklé plasty a displeje se aplikují keramické nátěry, případně polyuretanové ochranné fólie. Je nutné si uvědomit, že všechny kroky, o kterých byla řeč, mají za cíl snižovat opotřebení materiálů, nikoli jejich absolutní ochranu, jak někdy uvádějí reklamy.

Jak na okna?

Zapeklitá část automobilu. Pokud jsou hodně zašpiněná a mastná, Karel Bubela doporučuje vzít je nahrubo něčím silnějším a až poté čističem na okna. Je několik variant – tekuté, krémové nebo pěnové. Všechny odvedou stejnou práci, jde především o zvyk. „My používáme tekutý čistič a dva hadry. Nejprve nastříkáme čistič na jeden hadr a tím sklo utřeme a ihned druhým suchým hadrem zaleštíme. Nezapomeňte o pár centimetrů stáhnout boční okénka a vyčistit i tu část, která zajíždí do gumového těsnění v rámu dveří.“

Samostatným tématem jsou takzvané tekuté stěrače, tedy film na čelním skle odpuzující vodu. Je to jako se vším ostatním: ty levné jsou k vzteku, kvalitní dokážou výrazně zvýšit viditelnost při jízdě v dešti. A usnadní i následné čištění. A jak vybrat ten správný přípravek? „Je to velmi obtížné, na trhu jich je řada a všechny se pochopitelně předhánějí v tom, který má lepší účinky a delší životnost. Doporučuji orientovat se podle uživatelských recenzí a zkušeností na internetu, případně si nechat poradit v detailingovém centru. Kvalitní tekuté stěrače vydrží zhruba půl roku až rok a vyjdou zhruba na 800 korun,“ popisuje expert z Plzně.

Příspěvek Chcete dokonale vyčistit interiér auta? Dodržujte těchto pár pravidel a povede se vám to pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Jestli něco umí zkazit jinak prima den, tak je to pokuta za rychlost. Vlastně jakákoliv jiná pokuta. Vždy jsou to úplně vyhozené peníze, za což si ale vždy může řidič sám. To je taková zažitá pravda. Ukázalo se ale, že v Itálii to může být také úplně jinak.

Radar ve městečku Offagna v provincii Ancona vyfotografoval řidičku, když podle policie jela ve svém starším Fordu Focus rychlostí 703 km/h! Úředníci pak, aniž by změřenou rychlost jakkoliv zkontrolovali, vystavili řidičce nejvyšší možnou pokutu, která je v Itálii 850 eur, tedy v přepočtu více než 22 tisíc korun. K tomu pak přidali 10 trestných bodů. A to vše v místě, kde je povolená maximální rychlost 70 km/h.

Nové radary budou kromě rychlosti zjišťovat i to, jestli řidič netelefonuje

Řidička logicky s pokutou nesouhlasí. Vždyť je zjevný nesmysl, aby nějaké auto jelo takovou rychlostí. Pokud je mi známo, žádné auto na světě, které navíc smí na silnice, není schopno dosáhnout takové rychlosti. To dojde i tomu, kdo o autech vůbec nic neví. Ne tak ale italským úředníkům, kteří se navíc s řidičkou nechtějí moc bavit a proto celý případ přes tamní magazín autoappassionati.it rozhodla zveřejnit. Sice se nedočkala omluvy a zrušení pokuty a bodů, ale alespoň zjistila, co s tím dělat.

Novináři kontaktovali šéfa tamní policie Giovanniho Strologo s žádostí o radu a ta zní následovně. Řidička by podle něj měla pokutu zaplatit a tedy ji přijmout a potvrdit tak tu neuvěřitelnou rychlost. A to prý připouští, že se na straně radaru, ale i úředníků stala chyba. Ovšem až po zaplacení má prý řidička žádat peníze zpět a žádat případně i nějaké odškodnění. Pokud bude postupovat jinak, tedy dohadovat se v době, kdy běží splatnost pokuty, může se snadno stát, že nejen, že peníze nedostane zpět, ale bude jí naúčtováno i penále. No, a pak, že jsou naše úřady postavené na hlavu. Zjevně může být i hůř.

Příspěvek Radar řidičce naměřil rychlost převyšující 700 km/h. Přišla jí pokuta za desetitisíce pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

K čemu jsou určeny testovací figuríny v crash testech, asi netřeba vysvětlovat. Jejich život je extrémně náročný a plný drsných havárií. To vše proto, abychom my, lidé, byli v autech v případě havárie v co největším bezpečí. Už desítky let tak dummies, jak se figurínám říká, absolvují čelní i boční nárazy, při kterých z aut moc nezbyde. Často přijdou k úhoně i figuríny, ale nejsou živé, tak kdo by se nad nimi pozastavil.

Co se ale stane, když figuríny oživnou? Když mají názor? To vám ukáže moc hezky zpracované video od mercedesu, přičemž jde o první díl z mnoha, které budou uvedeny později.

Video ukazuje dvě figuríny, Tommyho a Freda, které byly posazeny do auta a čekají na další pracovní den, tedy další nehody. Tentokrát to bude ale jinak.

Nová testovací figurína a úprava systému testů. Euro NCAP reaguje na oblíbenost SUV

Z reproduktorů se totiž ozve informace o tom, že mají šťastný den, protože se nebude testovat náraz, ale brzdy. Tommy, mladší verze figuríny, se těší. Ovšem Fred z toho dvakrát nadšený není, protože je přece figurína určená na nárazové testy, což dělá celý život. A nikdy ještě brzdy nepoužil. Nakonec jen tiše trpí a mumlá si něco o nejhorším dnu v jeho životě.

Tím autem, které se ve videu ukáže, je elektromobil Mercedes-Benz EQC, tedy vůz o výkonu 300 kW, který umí zrychlit z 0 na 100 km/h za 5,1 sekundy. O pohon se starají dva elektromotory, které berou energii z akumulátorů o kapacitě 80 kWh.

Příspěvek Mercedes-Benz vdechl život testovacím figurínám. Na crash test je ale tentokrát neposlal pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Pojem komfortu je již více než 100 let pro vozy Citroën zcela zásadní.

Vsoučasném období nouzového stavu, kdy se každý z nás obrací sám k sobě, se Citroën vrací k programu Citroën Advanced Comfort®. Programu, jehož cílem je přivést design vozů Citroën k jednotnému typu komfortu, který se stal podpisem značky.

Program Citroën Advanced Comfort®, který je klíčovým prvkem vývoje současných modelů, představuje komplexní, moderní a multisenzorický přístup ke komfortu, jenž prostor pro cestující vnímá jako interiér domu. Jeho cílem je, aby byla každá cesta na palubě Citroënu stejně pohodlná jako posezení doma v obývacím pokoji. Program se opírá o 4 hlavní pilíře:

jízdní komfort pro pocit jako vbavlnce,

životní komfort díky praktickému a funkčnímu interiéru,

uživatelský komfort s intuitivními technologiemi pro zjednodušení života,

duševní komfort při pobytu vútulné prosvětlené atmosféře, se vším na svém místě.

Jde o 4 hlavní oblasti diferenciace modelů značky, již je dosahováno díky exkluzivním inovacím, jako jsou tlumiče s progresivními hydraulickými dorazy® nebo sedadla Advanced Comfort. Tyto technologie jsou nyní přístupné široké veřejnosti.

Stěmito 4 pilíři se nyní můžete seznámit ve čtyřdílném seriálu – prostřednictvím konkrétních příkladů z historie značky Citroën. Dnes díl – duševní komfort.

Post-production : Astuce Productions

DUŠEVNÍ KOMFORT: ÚTULNÁ A SVĚTLA KABINA

V době, kdy trávíme v autech více a více času, je boj proti stresu a únavě pro zlepšení duševního komfortu životně důležitý. Cílem značky Citroën je vytvářet klidné a elegantní prostředí, jehož ergonomické a funkční vlastnosti nás odfiltrují od vnějšího prostředí. Duševního komfortu se dosahuje snížením psychického zatížení řidiče za pomoci inteligentních podpůrných prvků řízení v kombinaci s prosvětlenou a prostornou kabinou.

Citroën vždy kladl důraz na duševní klid majitelů svých vozů. Automobily Citroën jako první nabízely příručky pro majitele. Citroën chtěl jako největší evropský výrobce sériově vyráběných automobilů zajistit, aby co největší počet majitelů věděl, jak správně používat a udržovat své vozidlo.

Řízení může být často stresující nebo nudné a pohodu ve voze může udržet vědomí, že se cítíte dobře. Zlepšení duševní pohody řidiče i posádky je po mnoho desetiletí základem přístupu Citroën ke komfortu: nejde jen o to, zamezit stresu nebo nudě za volantem, ale přinášet a neustále zlepšovat také potěšení z řízení.

Post-production : Astuce Productions

SVĚTLO PŘEDEVŠÍM

K „duševnímu komfortu“ přispívá především osvětlení interiéru a jeho atmosféra. Kabiny vozů Citroën jsou koncipovány tak, aby odlehčily duševní zátěž řidiče. Světlo dokáže zlepšit vnímání barev v kabině, přeměnit náladu a zlepšit pocit klidu a pohody. Z hlediska designéra i řidiče znamená velkou výhodu, zejména na velmi vytížených silnicích. Používání světla definuje vozy Citroën déle, než by člověk řekl. Vozy Citroën byly vždy zalité světlem – od stahovací střechy vozu 2CV, Dyane a u současného modelu C1 Airscape, až po mimořádně přizpůsobitelnou střechu vozu Pluriel a střešní okna systému Modutop v modelu Berlingo.

Ve voze DS z roku 1955 se spojovaly tenké sloupky s velkým proskleným prostorem, takže kabina vozu byla zalitá světlem, zatímco modely GS a CX měly pro dosažení stejného účelu zadní skleněné sloupky. U pozdějšího modelu XM bylo použito třináct oken, aby se do kabiny dostalo co nejvíce světla.

Koncepční vůz Xanae z roku 1994 byl výrazný vůz zcela nového typu, který oznamoval příchod středně velkých rodinných MPV. Objevilo se u něj obrovské čelní sklo a prosklený strop, který umožnil zaplavit kabinu světlem.

U současného modelu C4 SpaceTourer pouští panoramatické čelní sklo o ploše 5,3 m² do kabiny velké množství světla. Panoramatické prosklené střechy mění vnitřní atmosféru současných vozů C3, C4 SpaceTourer a C4 Cactus. Plátěná střecha „Airscape“ u vozu C1 evokuje radost a funkčnost prvních plátěných střech modelů Citroën 2CV a Dyane. Nejmodernější kabiny vozů Citroën opatřené velkými prosklenými plochami a širokými vstupními otvory jsou mimořádně světlé a vzdušné.

S ohledem na takové množství světla v kabině nabízí Citroën majitelům na výběr měkké a příjemné materiály jemných barev a elegantního vzhledu, díky nimž jsou vozy značky ještě přitažlivější. Model DS byl celé světelné roky před svými konkurenty prvním, kdo představil přístrojovou desku ze vstřikovaného plastu s novými jasnými barvami a špičkovými materiály. V té době byli ostatní velcí výrobci stále ještě ve stádiu kabin s kovovým, dřevěným a koženým obložením, s vozy s miniaturními okénky a pružinovými závěsnými systémy.

První verze modelu C4 Picasso měla v nabídce balíček „Lumière“, který zahrnoval celou řadu vnitřních světelných efektů. V dnešním interiéru vozů Citroën jsou také k dispozici světla zajišťující příjemnou atmosféru ve voze. K výslednému prostředí přispívají také osvěžovače a čističe vzduchu.

Pocit prostornosti a vzdušnosti je charakteristickým znakem prakticky každého modelu Citroën. Značka používá moderní a nápadité koncepce kabiny v provedení z co nejsvětlejších materiálů a světlo a barvu využívá ke snížení únavy a zvýšení komfortu. V posledních letech je zářným příkladem C4 Cactus, který přivedl na trh zcela nový styl interiéru zahrnující digitální přístroje, dotykový displej s intuitivními ovládacími prvky, přední sedadla inspirovaná světem sofa, nové materiály a střešní okno. To vše jsou inovace, které lze označit za radikální změnu v designu interiéru, podobně jako ji nabídl model DS v padesátých letech. Kabina vozu C4 Cactus získala v roce 2015 na 30. mezinárodním automobilovém festivalu v Paříži ocenění „Nejkrásnější interiér“, a to za své tvary, harmonii barev a materiálů a celkový designérský přístup.

Post-production : Astuce Productions

PODPŮRNÉ PRVKY ŘÍZENÍ

Duševní komfort se získává i díky řadě elektronických podpůrných prvků řízení, které jsou nabízeny řidičům současných vozů Citroën. Jejich majitelé tak mohou důvěřovat vozidlům, které aktivně hledají a předvídají potenciální rizika a jsou připraveny pomoci se těmto rizikům vyhnout. Citroën byl prvním evropským výrobcem, který u vozů C4, C5 a C6 vyrobeným na přelomu tisíciletí nabídl systém varování před neúmyslným opuštěním jízdního pruhu. Systém využívající infračervená čidla, která zjišťují polohu vozidla na vozovce, byl vybaven funkcí vibrace sedadla, která upozornila řidiče, pokud vyjel z jízdního pruhu.

Systém promítání informací na čelní sklo (Head-up Display), který se nyní objevuje u velkého množství modelů, poskytuje uživateli přehledné a snadno čitelné informace. Ty se objevují tak, aby se řidič nemusel rozptylovat ani opouštět očima vozovku před sebou a mohl tak řídit ve větším klidu.

Duševní komfort podporuje ve vozech Citroën široká škála podpůrných prvků řízení. Patří k nim systém nouzového automatického brzdění Active Safety Brake, adaptivní tempomat, systém sledování mrtvých úhlů, systém monitorování tlaku v pneumatikách, asistent pro rozjezd do svahu, poloautomatický systém parkování Park Assist nebo automatické přepínání dálkových světel. Tyto funkce poskytují řidiči za všech okolností cennou podporu a snižují jeho duševní zátěž, aby se mohl soustředit na to nejdůležitější.

NOVÁ KONCEPCE KOMFORTU CITROËN

Jízdní podmínky se mění po celém světě. S rostoucím počtem automobilů jsou silnice stále více přeplněné a častější jsou i podrážděné reakce řidičů. Současně s rozšiřováním nových technologií v automobilu musí být řidiči za volantem schopni zvládnout více úkolů současně. Díky tomu, že jsou na obzoru poloautonomní a plně autonomní automobily, je nyní pohodlí ještě důležitější než dříve.

Citroën se vždy snažil, aby byla jeho auta pohodlná pro řidiče i cestující. Na této filozofii se nic nezměnilo ani s uplynulým stým výročím založení značky. Při nastupování cestující očekávají vřelé přivítání a přístup k digitálním technologiím chtějí mít i na cestách. Tyto technologie musí být nejen bezproblémové, ale musí být i snadno použitelné a bezpečné. Inovace musí maximalizovat fyzický komfort při zachování maximálního potěšení z jízdy.

Technologie, moderní výrobní postupy a inovativní design hrály klíčovou roli v rozvoji komfortu, který je pro Citroën charakteristický. V moderní době se „pohodlí“ nevztahuje pouze na fyzické pohodlí řidiče a cestujících. Vývoj autonomních vozidel přinese novou úroveň důležitosti pohodlí pro ty, kteří dosud řídili pouze z praktických důvodů – aby se dostali z bodu A do bodu B. Filozofie Citroënu je rovněž zaměřena na vytvoření větší psychické pohody pro řidiče, kteří si stále chtějí jezdit pro zábavu, a maximalizaci potěšení z jízdy při všech cestách.

0 notes

autoring · 4 years

Link

Jistě jste už zaznamenali, že se o řidičích některých značek říká, že jsou to „piráti“, často ohrožují ostatní, jezdí rychle a hodně bourají. Já osobně to tak v žádném případě nevnímám. Naopak jsem přesvědčená o tom, že nejhorší řidiči jezdí v malých, nenápadných, často trochu potlučených a starších autech. Právě ti si totiž na ostatních, většinou těch, kteří mají dražší, silnější a novější auto, chtějí něco dokazovat. Berte to jen jako můj osobní názor vycházející ze zkušeností.

Jak ale ukazuje maďarské video, něco na tom opravdu bude. Na záběrech, které pořídila kamera umístěná za oknem autobusu, je vidět černý Hyundai i30. Auto se objevuje hned v začátku videa, kdy se celkem rychle zařadil z levého pruhu do pravého, těsně před jedoucí autobus. Pak řidič auta šlápl na brzdu.

Šofér autobusu sice také brzdil, ale do i30 nakonec přeci jen naboural. Nic vážného to nebylo, klasický městský ťukanec. Pak to ale začalo. Svalnatý řidič Hyundai v tričku, které mu je zjevně trochu malé, ukázal pár arogantních gest, trochu rozhořčení a naštvanosti. Mezi oběma pak proběhla krátká diskuze, ale to už k místu vyrazila policie.

To už chce pořádnou dávku blbosti… Motorkář vybrzdil řidiče auta na dálnici

I té se snažil řidič Hyundai vysvětlit, že to za žádných okolností nebyla jeho chyba, ale marně. Vůbec si totiž nevšiml kamery za předním oknem autobusu, která vše zachytila. I ta jeho dost výmluvná gesta. Vyšetřování bylo rychlé. Řidič černé i30 dostal pokutu, bude platit veškerou škodu a navíc přišel o řidičák. Navíc je obviněn z ohrožení jak řidiče autobusu, tak cestujících.

Příspěvek Řidič Hyundai i30 vybrzdil autobus. Nehodu se pokus hodit na jeho řidiče pochází z auto-mania.cz

0 notes

autoring · 4 years

Link

Už toho máte doma dost a nevíte, co pořád dělat? Pak pro vás máme dvě zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou. Začneme tou špatnou. Vypadá to, že vláda nařízený nouzový stav ještě prodlouží. Ministr zdravotnictví si dokonce umí představit, že budeme doma ještě dalších 30 dnů. Tou lepší zprávou je ale náš seznam filmů s automobilovou tématikou, které mezitím můžete zhlédnout. Některé vás rozesmějí, jiné mohou pobavit i vaší polovičku a další vás zase mohou něco něco naučit.

Auta

Kreslená auta asi všichni známe. Rozhodně ale neuškodí si je čas od času připomenout, klidně všechny tři díly za sebou. Děti si budou moci užít zajímavý charakterový vývoj hlavního hrdiny Bleska McQueena a my dospělí zase skvělý dabing, báječné detaily (třeba malé broučky v podobě Volkswagenů Beetle), ale i celkem vtipný příběh. Jestli si u nějakého filmu odpočinete, pak rozhodně u kreslených Aut.

Kurýr

Že si nejste jisti, jestli je Kurýr opravdu autařským filmem? Podle nás alespoň z části rozhodně ano. Vozový park Jasona Stathama stojí za to a film, byť celkem akční, jistě ocení i vaše drahá. Pohled na Stathama ji u televize jistě udrží.

Bullitův případ

Je snad potřeba tuhle detektivku nějak výrazně představovat? Steve McQueen v hlavní roli filmu, který by vlastně nebyl nijak extrémně záživný, ale legendu z něj udělala hlavně ikonická automobilová honička ulicemi San Franciska. Dokonce jde o nejdelší filmovou automobilovou honičku v historii!

Le Mans

A u Steva McQueena ještě zůstaneme. Super charismatický herec nebyl fandou aut jen z donucení scénáristů, ale i v reálném životě. Proto se rozhodl, že v rámci natáčení opravdu vyzkouší slavný 24hodinový závod. Celý film je hlavně o tom legendárním závodě, skvělých autech a jezdcích. Nečekejte nějaké duchaplné dialogy. Těch je tam opravdu málo a i proto jsme si jisti, že Le Mans ocení opravdu jen milovníci aut a závodů.

Le Mans ’66

A u slavného závodu zůstáváme. Tenhle film se sice jmenuje Le Mans 66, ale hodně se o něm mluví jako o filmu s názvem „Ford vs. Ferrari“. I my jsme vás o něm několikrát informovali. Osobně si myslím, že jde o jeden z nejlepších autařských filmů poslední doby. Skvělé záběry, fantastická ústřední dvojice, neuvěřitelně zajímavý příběh a lehká surovost, která navozuje parádní atmosféru. Kdo z vás tenhle film ještě neviděl, měl by to rychle napravit.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Vanishing Point

Klasika z roku 1971 ukazuje, že natočit film s tak jednoduchým příběhem, který zahrnuje jen chlapskou touhu po rychlosti a nespoutanosti, je možné. V hlavní roli Dodge Challenger, krásná krajina, ještě hezčí holky, trocha drog a absolutní volnost.

Tajný závod/ The Gumball Rally

Když se dnes řekne The Gumball Rally, většina mladších ročníků si vybaví jen závod bohatých modelek, umělců, podnikatelů a celebrit po světě, který čas od času projede i naší zemičkou, a je důkladně hlídán policií. Jenomže se tak jmenuje také fantastický film z roku 1976, který sice je o ne úplně legálním závodu napříč Amerikou, ale hlavně nabídne dokonalou podívanou na auta, která známe jen z plakátů a časopisů let dávno minulých. Corvette, Ferrari, Lamborghini, prostě vše, co si jen pomyslíte.

A mimochodem, tomu všemu sekundují krásné holky z obálky časopisu Playboy. A vypadají přesně tak, jak dokonalá kráska u auta vypadat má. 🙂

Rychle a zběsile

Uznejte sami, že filmovou sérii Rychle a zběsile vynechat nemůžeme. Ne, nejde o žádnou oduševnělou podívanou, dokonce jsme přesvědčení, že jde o filmy až děsivě hloupé, ale nelze jim odepřít vliv na automobilovou kulturu po celém světě. Jak by asi bez těchto filmů vypadaly tuningové srazy? Navíc u nich v pohodě vydrží i vaše drahé polovičky. 🙂

Extrémní rychlost

Další z filmů, který bude bavit vás, ale i vaše ženy a přítelkyně. Ty si totiž budou v hodinu a půl dlouhém filmu užívat pohled na Scotta Eastwooda, který po svém slavném otci (Clint Eastwood) podědil, minimálně co do podoby, jen to nejlepší. Vás pak bude možná bavit lehce detektivní příběh, ale spíše pohled na ta krásná auta jako Porsche 911 GT3, Dodge, kterým jezdil Al Capone, ale také několik Bugatti. Vybere si opravdu každý.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

60 sekund

Tuto klasiku prostě nemůžeme vynechat. Parta zlodějů aut, blonďatá Angelina Jolie a Nicolas Cage jako Randall „Memphis“ Raines, který kvůli ne úplně dobře vychovanému bráškovi musí zpět mezi zloděje aut. Za noc ukradnou 50 skvělých aut, ale Eleanor, tedy Ford Mustang GT500, je jen jedna…

Příspěvek 10 autařských filmů, které pomohou zahnat nudu v karanténě pochází z auto-mania.cz

0 notes