#Batohi | Explore Tumblr Posts and Blogs

terezafabi · 3 months

Text

Den 16 (Honza píše)

Dneska tajuplný výlet! Ráno Terka připravila hamburgry (podle dětí hambunkry nebo hamburky) a vyrazili jsme směrem k Santa Ursula podívat se na sochu La Giganty. Několika-metrová obryně z železobetonu porostlá zelení, co sedí v parku. Park má spoustu vodních travních postřikovačů, takže děcka hned zmáčený. Jindrovi to neva, Heduška potřebuje vše svléct. Ideální záminka pro mě se ukázat světu, sundám triko a půjčím ho Hedušce jako šaty. Park obývá tisíce ještěrek, to si užívá Jindra, ale vlastně my všichni taky. Přežvykujeme jim různá ovocíčka, a pak jim to jako ptačí maminky flušeme na kameny. Pak se ukryjeme a sledujeme, jak ti malí i velký plazi cumlaj kaši z jablek, okurek i jahod. Když jsme všichni nasycení, tak se přesouváme k tomu tajemnu. Výlet na pláž Playa Los Patos. Je to ten typ pláže, kam jsou všechny cesty zatarasené páskami lokální police a pletivem - vstup zakázán, nebezpečí uklouznutí. Normálně vše respektujeme, ale věděli jsme, že dále u sestupu strmé skály jsou nově zbudované schody. Tedy elegantně obcházíme zátarasy s tím, že jsou outdated. Cesta vede vyschlým korytem říčky, všude před námi utíkají další desítky ještěrek, ale teď není čas na roztomilosti, já jsem čím dál tím víc nervozní, jestli se to někde nepokazí. Ale ne, už vidíme moře a poslední útes právě s těmi novými schody, akorát... zákaz, zase. Tentokrát i s gatekeeperem. Chlapík ve stavebním úboru s vestou a helmou říká no-no-no. Nevíme proč, každopádně to prostě dál nepůjde. Ale jako v každé adventuře, i zde se cesta dělí a je možné pokračovat druhým směrem. Pokračujeme tedy dále druhou stranou, pod námi je dobrých 50metrů sráz. Já už vidím jak tam zahučí postupně Jindra, pak Terka s Heduškou na zádech. Naštestí ne, asi mají nějaký pud sebezáchovy, ale stejně by se neměli tak naklánět, stále jim to říkám. Cesta pokračuje tajemným tunelem zleva lemovaný zdí banánové plantáže, zprava křovisky vzrostlými tak, že zakrývají i výhled na nebe. Přírodní tunel, kde to ukrutně smrdí ani nevím čím. Cesta vypadá punkově, ale živě, takže pokračujeme a nakonec přeskočíme poslední zábradlí a ocitáme se v mainstreamu. Státem povolená a oficiální cesta na pláž Bollullo. Původní záměr byla opuštěná pláž Los Patos, nespoutaná příroda. Bollullo je zato pláž se spoustou lidí, i beach bar tu je. Ale nevadí to, cesta byla dlouhá a všichni jsou rádi, že můžou sundat batohy a užít si to tu. Mušle, koupání, klasika. Terka ukopnutý kus prstu, kusy skal jsou tu totiž zákeřně schované v písku, ale bude to dobré. Jen kůže. Pro dnešek už to užívání-si balíme. Já skočím pro auto, že se přiblížím na nedaleké parkoviště. Čeká mě cca 1km úzkou silnicí s převýšením a místy opět nad srázem. Když se potká kolona aut vyjíždějí z parkoviště s kolonou aut v protisměru, tak začne španělské auto tango. Není kam uhnout, auta couvají a cukají, míjejí se o centimetry. Nic co bych potřeboval zažívat každý den. Naberu la familii a honem pryč. Domů mamko. Jindru bolí bříško, protože snědl celý hamburk. Heduška vyspalá z auta, nakonec ale všichni zalehnou. I Terka, proto jsem dnes psal já :D.

0 notes

pavolkollar · 8 months

Text

0 notes

czech-store · 9 months

Link

Anatomické školní batohy lze zakoupit ve specializovaných obchodech se školními potřebami, sportovních obchodech nebo online. Online nákup může být..

0 notes

missionarmenia23 · 10 months

Text

S hotelem drama, naše potvrzená rezervace byla chyba, pokoj nebyl volný, paní z recepce nasraná, rádoby manažer hotelu nás nechal čekat (řikal 15 minut, ale bylo to třicet). Pak nás vzal do náhradního bydlení. Přijelo auto, které nemělo žádné místo v kufru. Oba velký kufry tak skončily na zadnim sedadle. To by nebyl problém, ale nebylo to ani auto pro pět a na zbylé místo jsme se měly vejít obě. Prej je to 300 m. Nebylo. Braly jsme to jako trest za to, že jsme si zabookovaly pěknej hotel. Manažer jel vepředu s našimi batohy a poslednim kufrem.

0 notes

bliju · 1 year

Text

Saturday, 11.3. 2023

MEXIKO - ANTLANTA únor 2023

To, že zas chci konečně přes hnusnou českou zimu někam odjet jsem říkala už dlouho. Ovšem letenky moc nebyly a já už pomalu přestávala věřit, že to klapne. Ale klaplo. Nakonec se na nás usmálo štěstí a my někdy v polovině ledna koupily letenky do Cancunu. Let byl od KLM a vyšel nás asi na 11300,- z Mnichova. Tam jsme se přesunuly nočním Flixbusem. Cesta byla dlouhá, ale dala se zvládnout. Lety byly v pohodě a bez zpozdění. No a v úterý večer jsme konečně přistály v Cancunu. Na letišti si (110 MNX - hotově, karty jim nešly) koupily lístek na ADO bus a dojely do centra. Tam jsme měly booknutý hotel asi 10 minut pěšky od autobusáku. Jen jsme daly spršku a vytuhly :D

Na ráno jsme už měly koupený autobus na Holbox. Jezdily jsme se společností ADO - na jejich stránkách mají jízdní řády a ceny a lístky se tam taky dají koupit. Autobusem jsme dojeli do Chiquilá. Tam jsme si pak koupily lístky na trajekt a přesunuly se na ostrov. Trajekt je asi za 200 MNX a jede cca 30 minut. Pak jsme došly na hotel, nahodily plavky a šly k vodě.

Moře je tam strašně krásný. Vzhledem k tomu, že tam ani nebylo moc řas, tak lepší než v Tulumu, kde jsme bohužel řas měly fakt hodně. Takže jsme celý odpoledne strávily na pláži. Večer pak lozením po obchodech, stáncích, pojídám tacos a marquesitas a popíjením margarit.

Další den jsme se vydaly po sandbaru na Playa Mosquito. Cestou jsme pořád hledaly slibované hamaky ve vodě, ale ty jsme teda vůbec neviděly :( Ale i tak to bylo skvělý, Moře bylo teplý a krásně průzračný a procházka byla skvělá! Jen jsme teda večer zjistily, že jsme všechny úplně spálený :D Takže bacha na to :D Večer jsme si pak říkaly, že bychom si půjčily kola a jely se podívat na bioluminiscencii, ale když jsme viděly stav místních cest a osvětlení (spíš neosvětlení), tak jsme to vzdaly a radši si zašly na jídlo a šly spát.

Dopoledne se stala docela vtipná věc-na celém ostrově vypadl proud :D Takže dost obchodů zavřelo, nešel internet, klimatizace, nic :D Takže jsme se pobalily a vyrazily na trajekt a autobus do Meridy. Ten jsme měly koupený předem, ale kvůli nefunkčnímu internetu jsme neměly ubytování :D To se nám pak podařilo zamluvit v rychlosti na autobusový zastávce ve Valladolidu, kde měl bus pauzu :D

Do Meridy jsme dorazily k večeru. Šly jsme se ubytovat a byly trochu zvědavý, jak bude hotel vypadat :D Nakonec to bylo celkem v pohodě. Hlavně byl hned přes ulici od autobusáku. Večer jsme procouraly centrum, daly si jídlo a šly si koupit jízdenky na další den. Náš plán byl jet do Uxmalu. Většinou jsem našla články, jak se tam (a zpět) lidi dostávaj hrozně složitě, takže jsme byly zvědavý, co nás čeká. Všude se psalo, jak jezdí jen jeden bus v 9 ráno a bývá nacpaný. Tak tuto zkušenost nemáme. Paní na přepážce nám ukázala asi 6 autobusů za den. My si vybraly ten v 8 ráno. ZA 10 MXN nám prodala kartičku a na tu nahrála potřebnou částku (cca 100 MXN/osoba). Ráno jsme byly na autobusáku asi 30 mint před odjezdem a bylo to docela zbytečný, protože bus byl plný jen z poloviny.

Když jsme dojely na místo, tak zrovna začal solidní slejvák :D Ten jsme naštěstí přečkaly v budce na zastávce a asi po 15 minutách už bylo po dešti a my se mohly vdat na vykopávky. Vstupy na ně jsou relativně drahé - okolo 500 MXN (cena se vždy skládá z daně cca 100 MNX, která nejde zaplatit kartou a pak samotného vstupu, který nám vždy kartou šel. Taky se někde platí každá suma na jiné pokladně, což dělá solidní zmatky). Ale moc se nám tam líbilo a určitě by byla škoda žádné nenavštívit. Také jsem četla, že tam nepouštějí s batohem a musí se dát do “úschovny” (fotky místnosti s batohy na zemi) - tak s tímto jsme se také nesetkaly.

Asi po 2 hodinách jsme měly celý areál prolezlý a tak jsme se vydaly na cestu zpět. To jsme také nevěděly, co nás čeká. Ale zas jsme čekaly jen cca 15 minut a přijelo úplně prázdné colectivo, které nás vzalo za 100 MNX až do Meridy. Takže cesta opět v pohodě. Odpo jsme teda měly ještě víc času na město. Šly jsme prozkoumat čtvrť Paseo Montejo, kde město vypadalo zas trochu jinak. Prolezly jsme různé krámky a stánky a pokoupily suvenýry. Večer jsme si daly klasicky jídlo, drinčík, palačinku a šly spát :D

Dopo nás zas čekal přesun - tentokrát do Valladolidu. Z autobusáku zas rovnou na hotel, kde jsme nechaly zavazadla a vydaly se pátrat po colectivu, které nás odveze na ruiny Ek Balam. Chvíli jsme bloumaly po městě a pak nám bylo řečeno, že v okolí 37. ulice bychom ho měly chytit. Takže jsme si tam jen sedly na obrubník a čekaly. Asi za 10 minut přišel pán a vyřikoval “Ek balam” a hned si nás našel :D Nakonc se ukázalo, že tam mají přílo stanoviště (v Google mapách pod tímto názvem - Sitio Taxis Ek Balam). Nebyla to dodávka, ale normální auto. Řidič ještě nabral osamělého německého turistu a mohli jsme vyrazit. Cesta trvala asi 30 minut a při plně obsazeném autě jsme platili každý 70 MXN (celé auto je za 280 MXN, takže pokud bychom nesehnali němce, tak bychom platily o něco víc).

Na ruiny byl opět vstup okolo 500 MXN a zas jsme tam strávily asi 2 hodiny. Tyto jsou zajímavé tím, že se po nich dá chodit a dokonce se dá po schodech vylézt na nejvyšší z nich a pak se kochat výhledem na džungli a menší stavby. Také se tam pořád odkrývají další a další stavby. Do města jsme se pak dostaly obdobně - na parkovišti si sedly na obrubník a za cca 15 minut jsme měly odvoz. Večer opět klasiská prohlídka města a obchůdky v ulici Calzada de los Frailes, kde by se snad dal strávit celý den. Chtěly jsme také do kláštera San Bernardino de Siena, ale večer už byl zavřený a druhý den (v pondělí) také :( Pak zas palačinka, večere, drink a pelíšek.

Ráno už jsme se jen prošly po okolí a v 10 hodin nás čekal nejdelší přejezd - 6 hodin do Bacalaru. Tam jsme měly štěstí, že se ve městě zrovna konal nějaký vícedenní karneval. Takže na náměstí byla stage, kde maxičani tancovali a hrála hudba. Také všude bylo plno stánků s jídlem, pitím a různýma cetkama a kravinkama ke koupi.

Hudba sice vyhrávala do noci a my měly hotel hned na námětí, ale hudba tam naštěstí zas tak slyšet nebyla, takže jsme se pěkně vyspaly.

Dopo jsme si v půjčovně na náměstí půjčily kola za 150 MXN na den a vydaly se na Cenote Azul. Docela nás překvapilo, že i když je cesta “podél vody”, tak byla pěkně kopcovitá :D Do cenotu je vstup 25 MXN a člověk se tam může válet klidně celý den. My tam strávily část odpoledne a pak se ještě chtěly vykoupit v laguně. To byl trochu problém, protože jsme měly vyhlídnutý Cocalitos Beachclub, který je bohužel zavřený. Ale jak jsme jely, tak kousek za ním jsme narazily na jiný a ten měl otevřeno. Do laguny se totiž jinak dostat nedá. Všude jsou hotely, domy nebo je to prostě oplocené a uzavřené. My tady platily 70 MXN za vstup a byly tam houpačky a konečně i hamaky ve vodě!! Večer jsme si zas užívaly místní hudební produkci, drinky a dobroty na náměstí.

Jelikož jsme měly autobus až na podvečer, tak jsme dopoledne chtěly jet na výlet lodí po laguně. To jsme ovšem netušily, že ve středu se nejezdí! Takže jsme měly volný skoro celý den a moc nevěděly, co dělat. Řekly jsme si, že teda půjdeme k vodě. Jenže tady se dá koupat jen z veřejných mol, které jsou rozeseté různě podél vody. A zrovna dopoledne dost foukalo, takže to nebylo moc na ležení u vody nebo koupání. Po chvíli googlení jsme našly jako alternativní zábavu Ecoparque Bacalar. Je to sice jen velké molo, ale bylo to super. Platí se na nej vstup 20 MXN, ale dostanete pásek a můžete se libovolně vracet. Na mole taky dost foukalo, protože je poměrně vysoké, ale hned vedle se nachází hezké a nízké veřejné molo, kde se dalo super koupat. Nakonc jsme tedy stávily naše odpoledne na tomhle koupacím spotu a bylo to super. Voda tady byla příjemně mělká a hezky teplá. Na jídle jsme byly v Antojitos Orizaba, což bylo za mě asi nejlepší jídlo celé dovolené.

Na večer jsme se už přesunuly opět do autobusu a také na naší poslední zastávku - do Tulumu. Do města jsme tentorkát dotazily relativně pozdě. Takže proběhlo jen ubytování a večeře.

Po společné domluvě jsme první den tady strávily v cenotes. Jako první jsme vybraly Cenote Azul. Tam jsme opět jely colectivem. Tentokrát jsme šly na jejich stanoviště ve městě a hned chytly poslední 3 místa :D Cesta stála asi 70 MXN. Vstup do cenotu asi 200 MXN. Ale jak bylo naším tradičním zvykem, tak jsme tam sice chtěly být dopo, ale byly jsme tam spíš na oběd, takže tam byla hromada lidí a všechny dobré spoty u vody byly obsazené :D

Po pár hodinách cachtání jsme se rozhodly navštívit ještě Cenote Casa. Jen jsme si stouply k silnici a mávly na projíždějící colectivo (to na nás i troubilo, že je volné). Řekly mu, kam chceme a on nás tam vyhodil. Od silnice jsme teda ještě šly asi 20 minut pěšky, ale to nebyl problém. V cenotu jsme si původně chtěly půjčit kajak, ale holkám za 300 MXN přišel zbytečně drahý, takže jsme zaplatily jen 150 MXN a mohly tam plavat. Tenhle cenot je spíš taková zátoka nebo řeka se spoustou vegetace a živým krokoušem! Proplavat se to dá úplně v pohodě, ale neni tam moc zázemí, kde pak posedávat nebo se povalovat ve vodě - vstup je tam malý a prudký. Proto jsme tam nestrávily zas tak moc času. Cestou zpět jsme zas jen počkaly u silnice na prázdné colectivo a jely do centra ještě na nějaké poslední nákupy. Ty se ovšm moc nevyplatí nechávat až do Tulumu, protože věci tu byly výrazně dražší.

Poslední celý den jsme konečně stávily na pláži! Půjčily jsme si kola u iBike Tulum, který měl půjčovnu hned vedle hotelu. Platily jsme 200 MXN za 24hodin. Na pláži jsme se vyvalovaly hezky ve stínu palem. Jediný, co bylo na prd bylo hodně řas na pláži i ve vodě. Odpo pak už na našem spotu nebyl stín a bylo fakt horko, takže jsme se sebraly a šly do beach baru na happy hours margarity a posezeníčko hezky ve stínu :D Večer pak na hotel, do obchoďáku pro sváču na cestu domu a na poslední véču a drinky. Jenže vůbec. I přes to, že nemáme pocit, že bysme byly nějak moc na sluníčku a mohly mít úpal, tak se nám večer a Luckou udělalo blbě. Asi teplota nebo nevíme, ale bylo nám tak strašně, že jsme jen ležely s hadrem na hlavě (já) v posteli a vytuhly.

Ráno už nám naštěstí bylo dobře, takže vrácení kol, nákup sváči a cestu na autobusák a následně busem na letiště jsme zvládly v pohodě. Na letišti vše proběhlo hladce, takže jsme měly čas si ještě posedět na kafíčko a pak už přesun do Atlanty, kde jsme měly 21 hodin času :D

Kontroly tady taky proběhly hladce (ikdyž po příletu tam byly šílený fronty a my myslely, že tam celých těch 21 hodin strávíme čekáním na kontrolu) a my si našly místo na “spaní”. Po celkem nekonečné noci jsme se asi kolem 7 sebraly a vyrazily do města.

Ovšem hned první problém byl, že na letišti (prý kvůli covidu) není žádná úschovna zavazadel!! Pak jsem taky dost času strávily čekáním na shuttle bus, který nám vzal na terminál, kde jezdí metro. Tam jsme pak zas 100 let bojovaly s mašinou na lístky, protože mimo pinu ke kartě po nás chtěla ještě směrovací číslo, což jsme netušily, co má být. Naštěstí nám zaměstnanec poradil, že je to 00000 :D Taky mi to nebralo Revolut kartu. Takže po docela velkém boji jsme konečně mohly dojet na Five points (zpáteční lístek stojí 6 USD) a jít se podívat do Olympijského parku.

Tam jsme si taky chtěly zajít na jídlo a kafíčko, což se ukázalo jako problém, protože všude bylo asi milion lidí a šílený fronty! Takže jsme nakonec posnídaly sušenky a kafe získaly asi až po hodině u muzea Coca-Coly :D Po projití olympijské části města a tradičním burgeru k obědu jsme se pěšky vydaly do části Martina Luthera Kinga. Cestou jsme zhodnotily, že město je to teda nic moc a všude se válí nějakcí bezdomovci. Pofotily jsme si jeho rodný dům a radši už šly na metro a jely zpět na letiště. No a tam už jsme jen v klidu prošly všechny kontroly a čekalo nás necelých 9 hodin v letadle do Mnichova.

V Mnichově opět kontrola, nákup lístku na centra (13 EUR) a čekání na S-Bahn, který opět mělo zpoždění a nějaký výluky :D No a ve 12:45 nástup do vlaku a frrr směr Praha, kam jsme kolem 19:00 úspěšně dorazily a tím završily náš výlet!

Naše hotely:

Cancun - Hotel Los Girasoles - wifi na pokoji, teplá voda, tichá klimatizace, hlučný větrák, super snídaně za 100 MXN

Holbox - Villas Palmar Holbox - wifi jen venku (ale měli tam hezký prostor s hamakami), lednička, tichý větrák, teplá voda, bazén (nevyzkoušený)

Marida - Hotel Central Merida by Kavia - wifi na pokoji, teplá voda, tichá klima, žádný větrák, malá okna bez sítí proti komárům, hodně hluku z vedlejších pokojů

Valladolid - Hotel Colonila La Aurora - wifi venku (hezké posezení na terase u bazénu), teplá voda, větrák, opět nevyzkoušený bazén, pěkná střešní terasa a celkově hrozně roztomilý hotel

Bacalar - Asilé Hotel Boutique - wifi na pokoji, teplá voda, dost malý pokoj, konečně balkon (ale bez nábytku), slevy do spřátelených podniků, větrák a tichá klimatizace

Tulum - Wish Tulum - wifi na pokoji, teplá voda, velký pokoj, balkon s nábytkem, nevyzkoušený bazén, lednice, neomezená pitná voda na recepci

Závěrem asi: ani jednou jsme se necítily nijak v nebezpečí. Z čech jsme měli dolary, které jsme měnily v bance (je k tomu potřeba pas) a pak vybíraly normálně z bankomatů. Měly jsme najité, které jsou v pohodě (CIP Banco, Santander,..) a poplatek byl asi 35 Kč za výběr. Nepily jsme z vodovodu, ale jinak jedly všechno a byly v pohodě. V restauracích jsme si často dávaly nějaké ovocné šťávy a taky v pohodě. Ve městech mimo Tulum jsme měly trochu problém s nákupem potravin, jelikož jsme nikde nenarazily na “normální” krám. Nakupovaly jsme tedy v místních obchodech a nebo Seven eleven. Ale často byl třeba problém se sehnáním pomazánkového másla nebo sýru, abysme si mohly udělat sváču :D Většinou v obchodech byly jen čipsy, sušenky, pečivo, ale nic k tomu...

A to je asi vše. Výlet to bylo boží a Mexiko budu pořád všem doporučovat jako skvělou destinaci a to i klidně pro 3 holky, který se přesunují MHD :)

0 notes

dofeprosek · 1 year

Photo

Jeskyně u řeky Nera. Expediční zastavení, sundaváme 15 a více kilogramové batohy. Odpočinek a průzkum jeskyně. Nádherné přírodní scenérie v kaňonu řeky. #dofeczech #doferomania #dofeprosek #dofeexpedice #romania #expedicebanat #romanianature #jeskyne #spsnaproseku #adventure #romaniaadventures (v místě Nera, Caras-Severin, Romania) https://www.instagram.com/p/CosR1-brOlH/?igshid=NGJjMDIxMWI=

#dofeczech #doferomania #dofeprosek #dofeexpedice #romania #expedicebanat #romanianature #jeskyne #spsnaproseku #adventure #romaniaadventures

0 notes

globalcourant · 2 years

Text

Cradock Four murders: Decision on prosecutions will potential be made inside subsequent few weeks - Batohi

Cradock Four murders: Decision on prosecutions will potential be made inside subsequent few weeks – Batohi

NDPP Shamila Batohi says the NPA is near a novel on whether or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or not or to not prosecute over the murders of the Cradock Four. The anti-apartheid activists’ households closing yr went to courtroom docket docket in a bid to emphasize authorities to prosecute. Batohi talked about…

View On WordPress

#Batohi #Cradock #decision #murders #prosecutions #weeks

0 notes

444names · 1 year

Text

MYSTERY POST 19

POST NUMBER 1.000

Abir Abraurus Adrarviya Aeod Aeophar Agga Ajachis Alactin Alephadra Alia Amang Amene Amosaurus Amps Amtoptor Ananniax Anasaurus Anatithon Anchon Anflone Anjamie Anlonsolf Anonge Anosang Anoth Anothera Ansaurus Anthomon Aphemast Aptorome Aran Arano Araven Arda Arin Arrikarus Arristas Asauria Ashelos Atanat Atosalki Auchus Aurinak Aurnbus Aurock Aurodos Aurus Avies Aviscelmo Avres Azim Babey Bacherbor Bachie Balia Balillorn Banonaf Bargona Barioshie Basaurus Bathoulup Batohie Baurus Bein Belli Beloph Bera Bereus Beri Beryx Betopus Binellos Blapitopt Blus Bodona Bomichie Boontitan Borator Brasaurus Brath Brili Brodorryx Broptor Brosaurus Brosaury Burus Caiel Cali Camy Canchis Canguja Catops Catos Cauros Cenod Cepanda Cerius Chabi Chdeni Chellans Ches Chior Choornip Chorivy Chorno Chus Chux Ciennais Cient Ciumfurus Clanolong Coes Coltegos Come Comeus Coptona Cornie Cosaurrie Coshaplon Cron Culon Cytia Daiaturus Dakus Dalmod Dalus Dapinid Dayi Desheledu Desurus Dinine Djilabeh Dort Drah Drazan Dres Dria Driya Drosaurus Duntor Durus Eampia Ebaterae Edwor Eitrodoki Eleidja Elupiner Emad Emel Enis Eodemlati Erante Estangon Evirin Fang Farsaurus Febrakle Fiel Fiminus Fincens Finos Fintor Firtang Fitjax Floden Folfine Forni Fungo Furus Fëan Fílis Galaph Gardo Gargeax Garia Garthrops Gedartum Gemenlup Geohshera Ghâd Gimang Ginoti Glianoryx Glinitum Glops Gosaurus Govermor Gres Gringanc Grórean Guan Géra Habir Hakrica Haletorn Hanettles Hanquanus Harres Haurus Helphus Helwë Henatogog Herian Herus Hesingus Holf Homaus Honatin Hourus Huchon Hydiume Hyesaurus Iffin Iganops Ight Igion Iril Isaurus Isaus Iscan Iscurus Iveli Ivitehus Jard Jartat Jawurus Jeam Jeatyrah Jehus Jendurus Jene Jera Jiasuye Jira Jorotegra Jériel Kabow Kaltia Kancir Kelder Kemeho Kemnune Keres Kisaurus Kiscus Krzyzous Kuisk Kurus Kyel Laciels Lango Lans Laurus Lesaurus Limus Line Lops Lorrum Lukita Lurus Lyps Lémita Mackerum Mahun Mainurus Mang Mannon Manus Masaur Mathie Mendeion Mery Mette Mico Mielaurus Mieldoryx Mienthone Mikie Mine Mirinel Mirytia Mocereum Mornie Moropsino Mort Mosaurus Mowilan Mozrand Mpel Mudongo Muna Murus Mymora Nandia Nang Narsus Nasaurus Nastosa Naxius Nele Nephrovus Niole Nomo Nosskurus Nucal Nyra Nákhan Ofarx Ohangon Orchus Ornabetes Orus Osaurus Othoelf Ovas Ovendurus Oxasaurus Pacaurus Palgenée Palvebon Pamus Pandyth Pant Patome Paurus Pelta Phang Pians Pinglim Plora Polops Ponielee Posaurus Praca Priguama Prina Prinarrk Prora Prosa Qanaley Quelagine Quelon Raco Ramdus Rane Rans Rego Riyashus Romus Ronion Rorgriel Rusch Saimus Sator Sauhúr Sauroden Saurothel Saurtus Saurun Saurus Scarmic Shadeng Shang Shasaurus Shashes Shelotle Shrohada Shuan Shus Sidderion Sienigan Sillemo Singus Sirita Sisaurus Sius Skie Sossë Spasaurus Spulf Stan Stellell Steria Suas Sull Sword Szhoti Taceri Talbeode Tane Taparwine Tarmarm Tasaurra Tasaurus Telornis Temega Tena Tery Therber Thilachus Thoiden Thraga Thurir Tianin Tisaurus Tjasaurus Treenops Tror Tung Tuntin Uilúk Unus Valus Vencanyor Vennes Verazou Vianie Vielaohel Vigandon Vipel Volf Wamaxes Want Weryptor Wullath Wulops Wuyamar Wuyes Xinka Xinès Yencora Yinehel Yinthes Yoobe Yávid Zalki Zatoman Zhodo Zhouiraan Zigarah Éowyncel Érain

#444 names #444names

0 notes

znackovamoda · 4 years

Text

Bijou Brigitte – moderné šperky a doplnky na každú príležitosť

https://www.znackovamoda.eu/bijou-brigitte-moderne-sperky-a-doplnky-na-kazdu-prilezitost/

Bijou Brigitte – moderné šperky a doplnky na každú príležitosť

#batohy #Bijou Brigitte #bižutéria #doplnky #kabelky #náhrdelníky #náramky #náušnice #peňaženky #prstene #šperky #strieborné šperky #vlasové doplnky

0 notes

bballtown-sk · 1 year

Photo

🎁Tip na darčeky z BBALLTOWN🎁 Ponožky ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/ponozky Suveníry ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/suveniry Šiltovky ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/siltovky Čiapky ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/ciapky Lopty ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/lopty Batohy ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/batohy Dresy ➡️ https://www.bballtown.sk/collections/dresy ___ 📌 Ďalšie novinky nájdeš na www.bbt.sk/n Hľadáš konkrétnu značku? Všetky ich nájdeš na www.bbt.sk/b 🔥Všetky akciové produkty nájdeš na ➡️ www.bbt.sk/v (at VIVO Bratislava) https://www.instagram.com/p/Cl4LcP4rlr3/?igshid=NGJjMDIxMWI=

0 notes

prospercz · 10 months

Text

Den 76

Konečně jsem si mohl trochu přispat. Vypl jsem budíka a probudil se až v 7:15! Míříme dneska do města Ashland, tak ráno nespěcháme. Máme to jen asi dvě míle k takové chatce, odkud se dá stopnout auto. Dorážíme na místo, otevřeme dveře dovnitř, skoro ani nestihneme pozdravit, a už na nás volá jedná starší paní, jestli jsme hikeři a že nás vezme do města. Až nás to vyděsilo, jak rychle se někdo nabídl, aniž bychom začali shánět.

Takováhle nabídka se ale samozřejmě neodmítá. Odložíme tady powerbanky, aby se nám zatím nabily. Prolezeme konečně pořádný hikerbox (našel jsem 3 dehydrované večeře a oba ještě spoustu dalších, užitečných věcí) a pak se hned necháme od Kitchy svézt. Tak se totiž tahle pětašedesátiletá babča skoro v důchodu jmenuje. Pracuje tu v chatce v kuchyni, proto to jméno. Dneska má volno a tak se rozhodla, že bude celý den vozit hikery sem a tam. A ráno byla tak natěšená, že nás ani nenechala rozkoukat.

Vyhodí nás na parkovišti před třemi supermarkety. První věc, kterou musí člověk udělat, je, že se pořádně nasnídá. Protože hladový hiker si nakoupí jídlo na 10 dní místo na 4! Tak i my nejdřív nakoupíme jen jídlo na sendviče a pak si usteleme na parkovišti před domem na prodej. Tady snad nikdo nebude. Co chvíli nás v obchodě i všude kolem někdo zastavuje a ptá se, jak nám to jde a jestli nechceme někam hodit. Celé město je hrozně hiker friendly.

Po minulé zkušenosti v Sisters jsme teďka nejdřív obešli všechny tři obchody a pak postupně nakoupili v každém něco. Zabere to dost času, celkem jsme tu strávili 4 hodiny, ale nakoupili jsme opravdu kvalitní jídlo za skoro poloviční cenu co v Sisters. Protože to tu bylo tak cenově a dostupnostně přívětivé, nakoupili jsme si i na jeden balíček, co si pošleme dopředu. I to nám ušetří dost peněz.

K poště se dopravíme autobusem. Jsme oba ověšení jak vánoční stromečky. Neseme batohy, jídlo na poslání a ještě krabici, ve které chceme dopředu poslat cepíny. Ty už teď nebudou potřeba. Nesmeky si ale radši necháme.

Po zabalení naše “flat rate” balíčky teda rozhodně vůbec flat nejsou. Oba mají obrovské boule a vypadají spíš víc jako koule než jako kvádr. No nic, jdem to zkusit poslat. Samozřejmě jsme nad limit, ale protože se nechováme jako kokoti (což spousta lidí na poště dělá), tak paní za přepážkou přimhouří u Stir it upa jedno oko, a u mě dokonce obě dvě!

Tak a máme hotovo, můžeme zpátky na trail. Vylézáme z pošty a chceme jít směrem k trailu a po cestě si někoho chytit. Někdo na nás ale okamžitě volá. Je to zase Kitchy! Zrovna sem jednoho hikera dovezla, tak nás může vzít zpátky k chalupě. To je fakt skvělá náhoda! Kitchy je opravdu neúnavný andílek.

Rozloučíme se, Kitchy zase odjede s dalšími hikery. Posbíráme svoje powerbanky, prolustrujeme znovu hikerbox (mezitím se tu otočilo dost lidí, tak co kdyby něco), dáme si venku na lavičce poslední městské pivko, a zase vyrážíme na trail.

Paradoxem je, že vždycky z města s plným batohem je to do prudkého kopce. Dává to sice smysl, města leží totiž v údolí, ale pro nás hikery to teda moc přívětivé není. Navrhuji, aby se města začala stavět na kopcích. Tak by se k nim chodilo do kopce s prázdným batohem a s plným by se šlo dolů lehčeji. Nejdeme daleko, jen nějakých 6 mil, ale celou dobu je to krpál, že to snad ani nemůže být stezka pro koně.

Když na poslední míli musím ke vší té váze ještě přihodit tři litry vody na kempování, je to fakt humus. Naštěstí je aspoň to naše dnešní vyhlídnuté místo pěkné. Stavím stan a povečeřim zbytek sendvičů. Stir it up se ukáže až asi za půl hodiny, taky mu ten kopec dal zabrat. Tak. Konečně máme zase na pár dní pokoj a můžeme jen bezstarostně šlapat. S tímhle příjemným pocitem jdu dneska do “domečku”.

11 notes · View notes