bliju

[bliju]

Saturday, 16.3. 2024

MALAJSIE - PEKING únor/březen 2024

Letenky jsme kupovaly v polovině prosince s Air Chinaza 12 700,-. Let opět z Mnichova a dlouhý přestupy v Pekingu, z nichž jsme se jeden rozhodly využít k návštěvě města.

Air China nabízí zdarma ubytování v tranzitním hotelu. Ty se nacházejí u letiště a není možné si vybrat, kde člověk bude. Hotel se musí zamluvit předem a pro mě to byl největší hell na světě. Strávila jsem s tím asi 2,5 hodiny a vlastně ani nevím, jak se mi to povedlo. Neustále jsem bojovala s různými registracemi a přihlášeními, až asi stránky vzdaly mi to odmítat, jelikož jsem jen stále refreshovala stránku :D Tohle byla fakt zkouška mojí trpělivosti.

Když konečně nastal den D, tak jsme opět nasedly ve 23:30 na Florenci do busu a jely rovnou na letiště. Tam jsme byly kolem 5:00 ráno, daly si na lavičkách šlofíka a pak si šly odbavit zavazadla. Ještě doma se mi povedlo udělat check-in na první let do Pekingu, ale za nic na světě mi nešly stáhnout boarding pasy :D Každopádně paní na přepážce nám je úplně v pohodě dala i s letenkou na druhý let. Bagáž šla rovnou do KL, takže s ní jsme se nemusely zabývat.

Po kafíčku a snídani jsme šly už ke gate a let byl na čas. Servis v letadle byl za mě ok - na cca 10 hodinovém letu byly 2 teplá jídla, kdy byl vždy výběr ze 2 variant. Během letu bylo neomezeně nealko pití a k obědu bylo i pivko nebo vínečko. Jediný, na co by se dalo trochu nadávat byl výběr filmů, kterých bylo fakt málo a ještě jen s čínskými titulky. Navíc zvuk byl hrozně nekvalitní, takže bylo prd slyšet.

Po příletu do Pekingu nastala řádná bojovka. Jelikož jsme měly hotel, tak jsme potřebovaly vyjít z letiště, což je možné na základě Temporary visa. Takže jsme se jaly sledovat šipky, které nás tam měly dovést. Ovšem dovedly nás do zdi, kde nic nebylo :D Nezbylo tedy, než se zeptat zaměstnanců, což je skoro stejný, jako když by člověk mluvil do tý zdi. Takže jsme byly odeslány na Internationa transfer, kde jsme vystály frontu na kontrolu, nechaly si zabavit desinfekce (protože FIRE) a pak zjistily, že jsme úplně blbě, protože tudy se z letiště nedostaneme a byly jsme odeslány nenápadnými zadními vrátky zpět úplně na začátek.

Tam už nám teda někdo kompetentnější vysvětlil, že temporary visa jsou přepážka, která je skrytá za provizorní zdí vlevo od international transit. Takže jsme vyplnily formulář a šly čekat do fronty na víza. Ty jsme tedy dostaly, takže jsme mohly jít vyplnit další formulář a s ním se odebrat na imigrační kontrolu. Naštěstí jsme byly vpuštěny do země a tak nám už jen zbývalo najít Air china transit service, který se nachází v budově C terminálu 3. Tohle byla taky docela výzva, protože jsme nebyly schopný zjistit, kde se vlastně nacházíme a každý nás posílal opět jen na Interantional transfer :D

No každopádně jsme popojely jednu stanici letištním vlakem a pak našly konečně někoho kompetentního, kdo nám řekl, že musíme vyjít ven z tranzitního prostoru a tam přímo naproti je ten stánek. Tam už to bylo v pohodě - daly jsme pas a boardig pas a asi za 10 minut nás vyzvedl řidič, který nás odvezl na hotel. Tam jsme si daly divnou čínskou snídani, sprchu a šly na pár hodin spát. Od příletu do hotelu nám to trvalo krásných 5 hodin :D

Na hotelu nás pak v jimi zadaný čas auto zas vyzvedlo a odvezlo na letiště k odletům, kde už to probíhalo v pohodě.

Další let byl taky v klidu a trval asi 7 hodin. Zas bylo jídlo, jen tentokrát nebyly sedačky s televizema, ale stejně všichni spali.

No a kolem 23:00 jsme konečně dorazily do KL. Tam jsme měly přes booking domluvené taxi, které nás dovezlo přími k hotelu (Ceylonz Suites). Týpek s náma komunikoval přes Whatsapp a úplně v pohodě jsme se našli. Na letišti je free wifi a navíc sledoval náš let, takže věděl, že už tam jsme. Jen jsem mu napsala, když už jsme byly po imigračním a měly vyzvedlý zavazadla. Cesta z letiště trvala cca 45 minut a platily jsme asi 450,-. Na hotelu jsme si jen daly sprchu a šly hned spát.

První den ráno jsme se nejdřív rozhodly, že si musíme jít vybrat peníze a zařídit SIM kartu. Oboje bylo v pohodě. Velkou banku jsme měly kousek od hotelu (vybírala jsem u Maybank s Revolut a nejsou za to žádné poplatky ani procenta z vybrané sumy) a SIM nakonec koupily v 7/11. Neomezená data vyšla asi na 35 MYR a paní nám to i celé aktivovala.

Pak už jsme si mohly objednat Grab a jet na Batu Caves. Grab je tam fakt levný a tím, že jsme byly 3, tak nás cesty běžně vycházely kolem 50,-/osoba. Navíc všechny chrámy jsou zde zadarmo a člověk dává jen dobrovolný příspěvek do kasiček. Po návštěvě tohodle krásnýho komplexu byl čas oběda, takže jsme jely zpět do centra a to do Petaling Street Market, kde jsme kupovaly asijský šmuky a daly si oběd v čínský restauraci. Moc doporučuju Lime chicken. Pak už jsme jely na hotel, kde jsme měly střešní bazén s výhledem na město.

Po řádném odpočinku jsme se ještě rozhodly jet do chrámu Thean Hou Temple, kde jsme byly úplně uchvácené a strašně se nám tam líbilo. Od chrámu jsme pak jely do centra k Petronas towers a od nich pak pěšky procházkou do hotelu.

Druhý den jsme se vydaly pěšky na Merdeka Square, kde nás to fakt překvapilo, jak to bylo v celém jeho okolí pěkné. Taky jsme zašly do Central Market, kde jsme zas strávily několik hodin na nákupech a na jídle (dala jsem si vynikající satay s arašídovou omáčkou) :D S plnými bříšky jsme se opět pěšky vydaly na Jln Alor, kde to teda žije asi jen večer, takže přes den tam skoro nic nebylo a na ikonický Bukit Bintang. Pak už zas jen pěšky do hotelu, kde jsme si vyzvedly zavazadla a objednaly Grab na Terminal Bersepadu Selatan (TBS), od kud jsme měly koupený autobus do Lumutu.

Tady jsme také zjistily, že jízdenky kupovaní online přes easybook je potřeba si nechat vytisknout, protože elektronické tu nikdo nebere :D Někdy je vytištění zdarma, někdy chtěli 2 MYR za vytištění. Jinak byla cesta busem v pohodě, jen zas hodně klimatizace. Busy tu nemají WC, takže řidiči dělají během cesty zastávky a taky se dá jít na záchod na klasických stanicích.

Do Lumutu jsme dorazily kolem 22:00 a šly se hned ubytovat. Nebyl zde zas tak velký výběr a my chtěly něco, co je hned u autobusu a taky u přístavu, takže jsme spaly v hotelu DJ, který byl teda celý pěkně zvlhlý a nechtěla bych tam trávit víc času než jednu noc, ale posloužil.

Ráno jsme chtěly jet lodí v 9:30 na Pangkor, ale tady nás easybook trochu potrolil, jelikož na něm bylo, že je volných přes 100 míst, ale na místě nám řekli, že je vyprodáno a musíme jet až za hodinu.

Lumut je totální díra, kde nic neni, takže jsme hodinu čekaly na lavičkách na náměstí.

Po příjedu na Pangkor jsme si hned šly zaboovat cestu zpět, aby nám ji zas nevyprodali a pak na jídlo. Následně jsme si chytly jedno z růžových místních taxi a za 20 MYR se nechaly odvést do hotelu (Joe Fisherman Inn). Tam jsme si jen hodily věci a šly se vyvalit na pláž Coral beach. Pláž byla nádherná a bylo na ní jen pár lidí. Super taky bylo, že tam byla spousta stromů, takže si člověk mohl lehnout do stínu. Na pláži jsme si taky hned za 5 MYR daly čerstvý kokosy a užívaly pohodu. Večer jsme se šly ubytovat a na véču do jedné z místních restaurací.

Další den jsme měly v plánu jen válení na pláži a pohodu. Cestou z pláže na hotel jsme se ještě stavily v Lin Je Kong Temple, což bylo moc hezké, protože leží hned u moře. No a pak klasicky véča a na kutě.

Ráno jsme vstávaly brzo, abychom stihly loď v 8:15, což bylo v pohodě. Na hotelu nám zavolali taxi a my byly za 15 minut v přístavu. V Lumutu jsme bohužel musely zas cca 2 hodiny čekat, protože náš bus a loď na sebe vůbec nenavazovaly.

Ovšem po cca 2 hodinách v buse už jsme dorazily do Ipohu, kde jsme si našly hotel kousíček od autobusáku (Iconic Suites & Pods Hotel), který byl teda moc pěkný, ale když jsme přijely, tak na recepci nikdo nebyl. Zvonily jsme, volaly na číslo na dveřích a nic. Čekaly jsme asi 40 minut, než z hotelu konečně někdo vyšel a my se dostaly dovnitř. Pak jsme tam jen chodily až jsme našly uklízečku, která nás ubytovala :D

Po tomto úspěchu jsme šly do blízkého obchoďáku na jídlo a pak jely do chrámu Perak Cave Temple, což bylo fakt něco nádhernýho. Chrám má uvnitř krásné malby, ale také se dá jít po (hodně) schodech úplně nahoru na vyhlídku. Ač mají otvíračku do 17:00, tak vyhlídka je jen do 16:00. My stihly oboje a bylo to fakt super.

Cestou na hotel nám pan taxikář poradil, že vždycky v úterý je u Lotus's Ipoh Garden noční trh s jídlem a cetkama. Takže jsme tam vyrazily ochutnávat místní dobroty a bylo to fakt super.

Další den dopoledne jsme se opět přesouvaly a to do Tanah Rata na čajové plantáže. Tady jsme prvně musely čekat na bus, který měl hodinu zpoždění. Ale i tak jsme v Tanah Rata stihly vše. Prvně jsme se ubytovaly (Hillview Inn) a pak si chtěly vzít Grab do Bharat Tea Plantations. Ovšem nikdo nás nechtěl přijmout, takže jsme se rozhodly jít na autobusák, kde byla hromada taxikářů. Tam se nás ujal náš děda, který nás tam i zpět vzal za 20 MYR/osoba a 1,5 hodiny na nás počkal, abysme si celé plantáže prošly.

A rozhodně to stálo za to. Platí se zde vstup 4 MYR a pak se tam můžete courat a dojít až k nápisu. Také je tam kavárna s výhledem a obchod s čaji (ty za prakticky stejnou cenu koupíte i ve městě). Tohle rozhodně doporučujeme!

Večer jsme pak přemýšlely, co budeme dělat další den. Poslední bus na Penang totiž jede už ve 14:30. Na hotelu (a celkově i všude ve městě) nabízejí různé výlety na plantáže, do Mossy Forest (kde se platí vstup a přístupných je asi 300 m) a další. Platí se vždy jen doprava vstupy v ceně nejsou. Nepřišlo nám to nijak drahé, ale vlastně vždycky tam bylo něco, co nás nezajímalo. Teoreticky bychom se asi i stihly vrátit na poslední bus, ale nakonec jsme se domluvily s naším taxi dědou, že nás za 30 MYR/osoba vezme do továrny BOH, kde na nás cca 2 hodiny počká.

V BOH se dá zadarmo navštívit továrna. Prohlídka je každých 30 minut, ale neni to nic extra. Zabere to tak 5 minut a jen si přes sklo prohlídnete jak to tam vypadá. Pak je tam terasa s krásným výhledem a suvenýry. Po plantážích se tam chodit nedá. Takže za nás bylo ideální jít na jednu, kde se člověk může toulat mezi keříky a pak do druhé, kde je továrna a krásný výhled.

Po návratu do města jsme už vyrazily na bus a tím se přesunuly do naší finální destinace - na Penang. Jelikož to byla dost dlouhá cesta a navíc doprava na Penangu je fakt šílená (je tam vlastně jen jedna silnice a milion aut), tak jsme dorazily celkem pozdě. Objednaly jsme Grab do hotelu (Lost Paradise Resort), kde nás ještě potrolila mapa, jelikož adresa hotelu zadaná do Grabu (a následně i do google maps) nás dovedla úplně jinam :D Naštěstí nás tam za drobný úplatek nakonec dovezl :D

Jelikož Zuzka má na Penangu kamarádku, tak jsme první den vyrazily do místních chrámů, které nám doporučila (Goddess Of Mercy Temple, Sri Mahamariamman Temple, Leong San Tong Khoo Kongsi). Celé město je horzně krásné, takže jsme se tam několik hodin couraly, nakupovaly a kochaly se. Nakonec jsme ještě došly do Chew Jetty. Odpo jsme pak jely na hotel, kde jsme si daly zasloužený relax u bazénu.

Náš poslední celý den jsme strávily se Zuzky kamarádkou, která nás vzala na výlet do Taman Negara Pulau Pinang. Tam jsme jako turisti platili vstup 50 MYR. Pak jsme šly asi hodinku džunglí na pláž Pantai Keracut (kde se ale nedá kvůli medůzám koupat). Ovšem byly jsme se podívat v želví stanici, kde jsme pozorovaly malinké želvičky, které byly fakt rozkošné. Každopádně celý ten "hike" v místním vedru nás úplně zabil, takže jsme byly rády, že zpět jsme jely lodí (tu je třeba domluvit předem při vstupu od parku) :D

Pak jsme si zašly na jídlo a do chrámů Wat Chayamangkalaram a Dhammikarama Burmese Temple. Zas úplně vyřízené jsme si pak šly dát opět chill k bazénu :D

Na večeři nás kamarádka vzala do ohromné haly plné street foodu na banana leaf rice - což byla rýže a k ní další věci, které si mohl člověk volně brát a to vše servírované na banánovém listě.

Jako poděkování jsme ji pak ještě pozvaly na drink, takže jsme objevily ještě party část města, kde to neuvěřitelně žilo a mělo to skvělou atmosféru.

No a poslední den nás už jen čekal přesun do KL a na letiště. Jelikož byl náš let až o půlnoci, tak jsem si řekly, že přesun stihneme. Koupily jsme si lístky na bus ve 12:30 z Komtaru. Bus měl jet něco málo přes 5 hodin a chtěly jsme zpět na TBS. Lístek jsme měly se společností Bilion star bus a tímto ji rozhodně nedoporučuju :D Bus přijel úplně prázdný (takže asi z garáže) a to o 30 minu později. Pak nás dovezl jen kus na další autobusák, kde jsme 45 minut stáli a jen přesouvali lidi z jednoho do druhýho busu...no long story short. V KL jsme měly být cca kolem 18:00. Ve 20:30 jsme byly na KL Sentral a řidič nám neochotně sdělil, že na TBS je to ještě 30 minut. V tu chvíli vystoupili nasraně úplně všichni. Já už byla úplně v nervu, takže jsem kývla na prvního taxikáře, který nám řekl, že nás na letiště doveze cca za 45 minut. Taky si za to řekl 150 MYR, ale v tu chvíli bych za to dala klidně milion :D

Na letišti to šlo hladce a my samozřejmě měly ještě dost času i na jídlo, ale to člověk nikdy neví. Navíc security check byl až u gate, což taky ušetří hodně času.

No a my kolem půlnoci nasedly na letadlo a čekalo nás zas cca 7 hodin do Pekingu. Tam jsme už vybavené vyplněnými papíry a s předchozími zkušenostmi vyrazily hned na přepážku Temporary visa (ano, opět nás cpali na Internaitona transfrer) a za cca 30 minut měly víza a imigrační za sebou. Pak už jen na trasfer na hotel, který taky přijel hned. Tam jsme si hezky daly obří snídani a vyrazily do města. V mobilu jsem měla offline Smapy, které fungovaly super (ovšem jen mě) a pdf metra, abychom věděly kam jet. Pánovi v kukani metra jsme ukázaly na mapě kam chceme a on nám za 6 juanů (ty jsme měly v hotovosti směněné z Prahy) prodal lístek.

Cesta do centra trvala okolo hodiny. Chtěly jsme hlavně na Náměstí nebeského klidu, ale když jsme na 200 metrech prošly 57899 policejníma kontroloma (a ani nevěděly proč, jelikož v číně nikdo nemluví a to ani, když se ptáte) tak nám teda konečně někdo odpověděl a prý i na náměstí musíme mít online lístek, což jsme neměly.

Rozhodly jsme se teda jít směrem na nádraží. Cestou jsme také narazily na restauraci, kde jsme dostaly krásné menu celé v čínštině, ale VIP pro turisty s obrázky :D Jídlo nakonec bylo dobrý a přežily jsme ho :D U nádraží jsme doufaly v nějaké suvenýry, ale bez lístku nás tam opět ani nepustili a v okolí taky nic nebylo, tak jsme aspoň koupily v trafice nějaký sladkosti :D No a pak už jen zas hodinu zpět na hotel a zasloužený šlofík. Vstávání totiž bylo o půlnoci a let ve 3 ráno. Ten jsme opět dost prospaly a pak už nás přivítal ranní Mnichov.

Z letiště jsme jely S-bahnem na Hackerbrücke, došly na autobusák, zjistily, že je tam Mekáč, který má 5 míst (z toho 3 obsadily) došly si pro jídlo do Lidlu, vykoupit místní DM a pak už jen cca 5 hodin do Prahy a tím naše dobrodrůžo končí.

Celkové shrnutí - Malajsie rozhodně stojí za to! Ani jednou jsme se necítily nějak nebezpečně nebo, že se nás někdo snaží obrat (jasně taxi asi jo, ale obecně to bylo v pohodě). Nikdo nás nezastavoval na ulici, že nám (za peníze) poradí a ani nás jinak neotravoval. Taky jsme myslely, že nás omrzí chrámy, což se vůbec nestalo, prootže každý byl trochu jiný.

Busy většinou stojí do 100,- a to i když je to třeba 250 km a jedou 4 hodiny. Ubytka jsme měli tak do 400,-/osoba/noc a vždycky (mimo Lumutu) byly fakt super. Ale i tam bylo funkční wifi, teplá voda, ručníky, sprcháče... a nikde jsme nenarazily na žádný brouky nebo hmyz.

Jídlo na ulici se dá pořídit klidně do 50,-, pokud si jde člověk někam sednout, tak je to do 100,- za jídlo i pití (a to je vždycky nějaký super fresh džus nebo jejich vynikající ice tea). Jídlo za mě bylo super, jen jednou jsme měly fakt extra pálivý, který nešlo jíst.

[bliju]

Friday, 19.1. 2024

SEVILLA leden 2024

Kolem Vánoc jsem dostala "depresi" z hnusnýho počasí a rozhodla se, že odjet v lednu zas někam, kde bude aspoň nějak hezky bude dobrý nápad. Projížděla jsem letenky a relativně výhodný (cca za 1500,-) byly do Sevilly.

Ubytko jsem si zamluvila v hostelu Onefam Catedral a byl to nejlepší hostel, ve kterym jsem kdy byla.

Přiletěla jsem v sobotu odpoledne, z letiště jsem jela busem za 4 EUR do centra a jelo to cca 30 minut. Po ubytování jsme se šla courat městem, což jsem zjistila, že je pro mě totální bludiště. Celé staré centrum je plné mini uliček, kde je jedna jak druhá a i v mapě pomalu nejsou nebo se ztrácej :D

V neděli byl vlastně jediný pěkný den, tak že jsem se rozhodla jet do vesničky Carmona. Cesta busem trvala asi hodinu a stála 2,9 EUR. Jelo to hezky podle řádu, který je dostupný na webu nebo i na zastávce. V Carmoně jsem si prošla městečko, což byla zas změt malých uliček :D Pak jsem si na webu našla nějaký hike po okolí, který měl asi 6 km. Cesta nebyla značená nikde v mapách, ale na smapach byla apsoň vyznačená přerušovanou čárou. Ale bylo to moc hezké nenáročné. Po cestě byla jeskyně, nějaké skály, věž a další zastávky. Po návratu jsem si sedla hezky na sluníčko do Montaditos, kde měli zrovna euromanii a navíc bylo hned u zastávky autobusu do Sevilly. Večer už jsem si jen šla sednout do restaurace za rohem na víno a pimientas fritas.

V pondělí byl den, kdy jsem vlastně pořádně viděla město. Den jsem začala tradičním churros v Bar El Comercio, pak jsem prošla všechny turistický cíle a odpo měla lístky do Alcazaru. Tam se dá jít v pondělí hodinu před zavíračkou (v zimě v 16:00, v létě v 17:00) zadarmo. Jen je třeba si u nich na webu koupit lístek předem a zaplatit Euro jako manipulační poplatek. Do areálu pouštějí už 15 minut předem a rozhodně nás v celou nikdo nevyháněl. Za mě byl ten čas dostačující, ale je pravda, že v podobném areálu už jsem byla, takže jsem se asi zas tak nekochala interiérem :D No a večer jsem zapadla do baru Alfalfa, kde měli nejlepší sangrii, kterou jsem kdy pila a celkově výborný tapas. Jen je tam teda asi 20 míst, takže je potřeba mít štěstí.

Jelikož jsem to se sangrií lehce přehnala, tak jsem ráno hodně vyspávala. Pak jsem se jen sbalila a šla za roh na snídani, aby se mi udělalo líp :D Pak už jsem jen pocourala po suvenýrech a šla na bus na letiště. Tam jsem radši byla víc předem, takže jsem si ještě chvíli užívala částečného sluníčka na lavičce.

[bliju]

Tuesday, 2.1. 2024

2023

LEDEN

Klasicky pomalejší rozjezd roku. Venku je tak do půlky měsíce docela teplo, pak přijde zima. Chodíme do Nony, máme rande na Jižňáku a jdeme do Nodu na divadlo o Lunetic, který je hrozně skvělý. Kupujeme na únor letenky do Mexika. Dořešíme dědictví po dědovi (a dostaneme hovno :D). Poslední týden ledna se táhne jak měsíc. Je hnusně, zima, šedo a nic se neděje. Jsou prezidentský volby. Vyhraje Pavel a všichni slavíme!! Jedu na víkend do Barcelony, kde jsem nadšená nádherou města a taky zas konečně vidim sluníčko!

ÚNOR

Je hnusně, ale hned 6.2. odjíždíme s holkama do Mexika a vracíme se až 20.2., takže únor boží. Mexiko zas taky boží. Po návratu teda musim nečekaně hned do práce, protože Kamila zas simuluje. Ale tentokrát jetleg docela zvládám. Party v Rybárně, kde se poprvý tenhle rok hodně opiju a druhý den umírám :D Je asi první hezkej týden roku, ale vlastně to ani nijak nevyužijeme, protože práce a nemoci a tak.

BŘEZEN

Rekonsturuuju WC, což je zas 10000x složitější, než se původně zdá. Slunce si zas vzalo volno a je hnusně. Mám hroznou náladu předělávat doma věci, tak aspoň vytřídím šatník, skříně a krámy. Taky je konečně teplo. Nic moc se neděje, někdy je hezky a většinou ne. Jedu do Švédska, což je boží. Počasí severský, velký nákupy a velký odolávání, abych nenakupovala ještě víc. Konečně mám hotový WC - trvalo do 2 týdny a stálo hodně. Nikdy víc. Poměrně dost se vídám s Chlapcem.

DUBEN

Pokračuju v čistce bytu - tentokrát skříně, kde má ještě svoje věci děda a mám z toho hroznou radost, protože se to tu dost odlehčí. Na Velikonoce jedeme do Bukurešti, což je super. Jedeme na noc do Hotelu Ještěd, což je moje dávný přání a je to skvěly! Jen teda druhej den neni vidět na krok a prší celej den, takže místo výletu je jen krátká procházka. Služba, která mi dovážela jídlo přestala zavážet Karlín, takže musim začít trochu vařit :( Až v druhý půlce měsíce je letos první den, kterej se dá celej strávit opalovánim na zahradě! Střídá se hezký a hnusný počasí, ale konečně (snad) začíná trochu jaro. Na čarodějnice máme oslavu, která začne poměrně nevinně a nakonec je z toho zatím party roku :D A taky všechny rozdrtim v šipkách.

KVĚTEN

Přelom měsíců trávim v práci, protože Kamila simuluje. O státní svátky je konečně krásně. Jeden jsem na zahradě a na druhý jedeme na Šumavu, což je skvělý. Přes den výlety a večer vínečko na balkoně. 2 týdny, kdy je aprílový počasí a i akce. Některý se protáhnou do rána, některý jsou jen příjemný povídání u skleničky. Mám jedno z nej rande s Chlapcem. Závody v Troji proběhnou docela nevinně (ale aspoň zjistim, že si mě pamatuje táta Vítka Přindiše!). Jedeme na pracovní akci a vyrážíme v 6:00, takže totálně chcípám a nic mě tam nebaví. A celkově je to jak školní výlet se stejně debilníma vtipama. Poslední týden konečně přijde léto!

ČERVEN

Létu je tu trvale! Taky závody v Tróji, ze kterejch jedu na kole, vysekám se ve Stromovce a málem ztratim mobil :D Pak skvělej Lisabon, kde je konečně i v červnu hezky. Santos je teda dost přehnanej (co se lidí týče), ale nějak celý ten výlet zvládnu bez kocoviny, takže máme i dost program :D Máme rodinnou oslavu, užíváme pěkný počasí a jdeme na Metronome Festival. 3 dny jsou teda trochu náročný, ale je to skvělý!! Moc se mi líbila, jaká tam vládla pohoda a atmosféra (a byly tam normální záchody :D). Kamila dává výpověď. Jedeme s holkama do Varů, kde jsem po delší době přes noc. Spíme ve škole a je to sranda. KVIFF zahájíme koncertem a party do 3 a další den prolozíme kolonádu, dáme drinčíky a dost si to užijem. S Chlapcem máme rande prakticky každý týden. Někdy i víckrát.

ČERVENEC

Ve Varech si podvrknu kotník, takže se spíš flákám s povaluju doma. Prázdniny začínaj tradičně tím, že všichni na poslední chvíli změněj plány. Ale nakonec jedeme přes svátky k Elišce do Jabkenic, což je nakonec poklidný, ale hezký večer a malý výlet na libový zmrzky. Počasí fakt přeje, takže bazén, zahrada a opalování - taky zjišťuju, že už asi víc nezhnědnu a to rozhodně nejsem na maximu :( V půlce měsíce jedeme na tradiční “pochod”. Tentokrát na sever a to přímo k Ondrovi do Boru. Draga ještě dopisuje diplomku a taky je nejteplejší den roku (39°C na Plzeňsku), takže to bereme dost pohodově s výlety jen do 20 km. Ale o co kratší o to hezčí krajinou a za krásnýma cílema. Konečně tak vidím Lasvit, Panskou skálu, Hrad Sloup, Modlivý důl a po letech ŘOPíky. Konec měsíce trávim poklidně v Troje a zapíjenim Lukášova dítěte (z čehož mám kocovinu ještě v 9 večer). Rande s Chlapcem pokračují.

SRPEN

Z léta je najednou podzim. Má nastoupit nová kolegyně, ale vůbec se neukáže :D V Ejpovicích 2 dny leje a je 18°C, ale jsou to jedny z nej za poslední roky. Celý dny fakt jen pijeme a jsme společně vykydlý v kempu. Ani nejdeme do Plzně, ale hrozně si to užijem. Kupuju nový matrace. Kamila přestala chodit do práce, takže zaučuju novou kolegyni a jsem prakticky celej srpen v práci. Venku jsou zas tropy, který si teda přes týden moc neužívám. Misho na poslední chvíli zruší plány a nejdem na Pride :( Jedu na slowpitch a je to skvělý. Sice (naštěstí) moc nehraju, ale i tak mě všichni chválej a jsou hrozně skvělý. Konec měsíce je docela hnusně, takže hodně času doma.

ŽÁŘÍ

Začínáme Circus Brothers na Letný, kde mám dojem, že vidim Chlapce :D Jedeme na burčákový podchod na Moravu - cesta je hell a jedeme asi 5 hodin. Večer se opijem a na pochodu je mi blbě :D Ale i tak si to užiju a je to hrozně super, zas je úplný léto, takže jak někde v Toskánsku :D Navštívíme pár mých vysněných archo-věcí a Znojmo, který nás moc mile překvapí. S Mishem letíme do Porta a Lisabonu, až na to, že Misho nestihne let :D Ale naštěstí dovalí ještě večer. Porto je úplně úžasný! Lisabon tradiční, jen na nás skoro všichni serou, takže trochu smutný. Konečně se odhodlám k výběru lina. Venku je pořád léto, takže opalovačky a party s opékám špekáčků. 

ŘIJEN

Pokračuje božím počasím, tak jdeme s Bárou na procházku, večer sedíme na Náplavce a další den jdeme na venkovní koncert Circus Brothers a burčák. TOP. Pak už se počasí zkazí a je depresivní podzim. Aspoň přesadim kytky a umeju si boty :D Celkově se hodně vídám s Chlapcem, ale často jen na chvíli a když to vypadá, že by moh mít víc času, tak má vždycky nějakou výmluvu proč se moc nezdržet. Je to hrozně super, ale klasicky čím víc mám, tím víc chci. Jedu na Maltu, která zažene mojí existenciální krizi a nasaju sluníčko a moře. Jedeme na Bloudila, kterej celej proprší, ale i tak to nevzdáme a užijeme si to.

LISTOPAD

Tradičně začíná narozkama, který skvěle oslavím s Bárou a Mishem. Nechávám si dělat nový tetování a pak ještě máme fajnovou rodinnou oslavu. Dovyklízim další skříně, aby při plánovaný výměně koberců mohly jít pryč. S Chlapcem máme zas po dlouhý době dlouhý rande. Skoro všechno svoje oblečení mám teď v jedný místnosti, takže si plnim sen a mám šatnu :D Již tradičně oslavíme na Národce 17. listopad, po kterym následuje slunečný víkend, takže odpo s Figem ve Stromovce. Koncem listopadu přijde zima a nasněží a taky konečně proběhne výměna lina. Je to krásný a jsem nadšená. Míň krásný je to, že po odstěhování nábytku zjistíme, že za nim vlhne zeď. 

PROSINEC

Klasicky jedem na adventní trhy a tentokrát je to Gdaňsk. Trhy jsou ohromný, je nasněženo a město je krásný, takže super. Prosinec je celkově nabitej, ale po návratu mám konečně dodělaný lino, takže udělám i vánoční výzdobu. První týden ještě stihnu oslavit doma Mikuláše, pracovní večírek, Staromák a vánoční večírek u Dragy s vosíma hnízdama a svařákem silným :D Jdeme na hokejový nároďák do vyprodaný O2 a má to fakt atmosféru. Pak jedem do Olomouce na trhy, což byl narozeninový dárek od Báry a Misha a já jsem nadšená! Trhy nádherný, lidí normálně, drinky silný a v hojnym počtu :D Jen Misho dostane Maniera, ale naštěstí večer, takže ho zaspí. Týden před Vánocema je v práci nekonečnej, je hnusně a už se těšim na volno. S holkama kupujeme letenky do Malajsie. Přes Vánoce se válim doma, koukám na pohádky, dám nějaký poklidný party a odpočívám. Silvestr u Misha celkem ve stylu.

2023 byl boží. Snad mě nenapdá nic, co by bylo špatně. Jelikož je 23 moje milovaný číslo, tak jsem měla trochu strach, aby mě nezklamalo, ale to ani v nejmenším. Doufám teda, že změna čísla na konci nebude znamenat vůbec nic a dál to bude boží jízda!!!

[bliju]

Sunday, 10.12. 2023

GDAŇSK prosinec 2023

Tradiční výlet za adventními trhy proběhl i letos. Letenky jsme kupovaly koncem září za necelý 2000,-, ale jelikož jsme měly pevně daný termín, tak nebylo moc co řešit. Ubytko jsem našla na Airbnb kousek od trhů a bylo poměrně levný. A taky nás pěkně podělalo, jelikož nám ta ženská den před odjezdem naspala, že sorry, ale nemůžu vás ubytovat. Nakonec jsme teda zamlouvaly nový (moc pěkný byteček kousek od centra přes booking) až na letišti a celý to řešily s Airbnb podporou, která teda naštěstí funguje fakt skvěle a za 2 dny vrátili peníze.

Jelikož jsme letěly v sobotu, kdy u nás začala "sněhová kalamita", tak jsme museli asi 2 hodiny čekat na odmražení letadla :D

Po příletu jsme si venku v automatu z 4,3 PLN koupily lístek na bus - automat byl sice na karty, ale vůbec to nefungovalo, takže se hodí mít cash. Stejně tak i v ostatních MHD prostředcích sice mají automaty na placení kartou, ale ty jsou obalené ve folii nebo vyplé :D My tamhle jely jednou bez lístku, protože nebylo, kde ho koupit.

Z letiště o víkendu jezdí bus jen 1x za hodinu nebo je možnost jet vlakem s přestupem. My zvolily bus, ale jel nekonečně dlouho, protože doprava.

Na trhy jsme teda dorazily až někdy kolem 19:00, ale vlastně nám to nevadilo, protože jsou za tmy stejně hezčí. Daly jsme si tam nějaké jídlo a pití, prošly si je celé a pak už šly na kutě. Jsou fakt veliký (cca 170 stánků) a různé "atrakce" a fakt se nám líbily.

Náš jediný celý den jsme se rozhodly jet do Oliwského parku, podívat se na místní katedrálu, skleník a jít do ZOO, protože bylo fakt hezky. Vstup je přes zimu 20 PLN a je to tak cca na 3 hodinky, my si tam pak daly ještě oběd a vydaly se zpět do parku a do muzea moderního umění (20 PLN). Tam byla jen jedna výstava, takže jsme to měly za chvíli projité. Pak jsme jely zpět a chtěly se podívat na Ulica Elektryków, ale přes zimu tam bylo skoro vše zavřené. Tak jsme obhlídly European Solidarity Centre a šly na kafíčko jinam a to do Café Lamus. Pak jsme se prošly centrem ještě do Národního muzea (taky 20 PLN). Na véču jsme šly do Pierogarnia u Dzika, kde měli fakt super výběr a chutnalo nám, den jsme pak zakončily pár pivečkama v Labeerynt, kde jsme byly fakt spokojené.

Ráno jsme se sbalily a vyrazily na snídani do kavárny Drukarnia, kde jsme byly asi 5 minut před otevíračkou a už tam čekali lidi. Ale není se co divit, jejich pečivo bylo fakt top! Kavárna se nachází v ulici Mariacka, která je jedna z nejfotogeničtějších. My pak prošly pěšky nábřeží a různé turistické cíle, abychom si je prohlédly bez davů lidí, kteří tam večer byli kvůli trhům. Celé město je fakt hrozně hezký, všechny ty barevný domečky. Moc se nám tam líbilo. Před odjezdem jsme pak ještě chtěly sehnat Krowky a koření na svařené piwo, takže jsem byly asi ve 3 krámech, protože nikde nic neměli :D Ale uspěly jsme. Nakonec jsme ještě šly do seconhandu Vive profit, kde jsme byly úplně nadšené. Fakt veliký výběr, vše na ramínkách a s cenovkama. Fakt jak na severu!

No a pak už jsme jen šly na bus na letiště. Tady teda u automatu šlo platit kartou, ale úplně se na to spoléhat nedalo. Bus tentokrát jel těch cca 40 minut co má, takže jsme na letišti měly dost času a hezky klídek.

[bliju]

Sunday, 22.10. 2023

MALTA říjen 2023

Malta byla v mém hledáčku poměrně dlouho, takže když někdy v červenci vyběhly letenky kolem 3000,-, tak jsem neváhala. Bydlení jsem nějak nemohla sehnat za rozumnou cenu, takže jsem nakonec měla pěkné a velké Airbnb v části Pieta. Jelikož let byl pozdě večer, tak jsme přiletěli až kolem 1 v noci a z letiště se nedá dostat jinak, než taxíkem.

První den jsem vyrazila do Sant'Anton Gardens, kde se natáčely scény pro Game of Thrones a navíc miluju zahrady. Vstup je zdarma. Já si na cestování po ostrově koupila za 15 Euro kartu na 12 jízd. Vždycky si člověk jen pípne u řidiče. MHD je dobře značené, na každé zastávce jsou čísla autobusů, které tam staví (vše je na znamení, takže musíte dávat pozor a mávat) a i jízdní řády (v těch nejsou vypsané úplně všechny zastávky, spíše směr, kam to jede). Pak jsem jela do Mdiny, kde jsem prošla celé město a jeho malé a nekonečné uličky, opět nějaké lokace z GOT a pak jsem šla do Church of St Dominic & The Blessed Virgin, kde byl vstup 5 EUR a taky se tam natáčelo GOT. Odpoledne už jsem jela domů a jelikož bylo ještě hezky, tak jsem šla k moři. Ve městě nejsou žádné "klasické" pláže, ale jsou vytvořené na kamenech pod promenádami. Za mě to bylo hrozně super - moře na některých dělá malé bazénky, jinde zas máte schůdky přímo do moře a všude bylo jen pár lidí a klid. Já měla nejbližší asi 15 minut a to Rock beach Pieta. Pak jsem ještě byla na Fond Għadir Beach a ta se mi líbila moc.

Druhý den jsem se vydala na Gozo. Autobusem to bylo k přístavu Cirkewwa prakticky přes celý ostrov, takže cesta trvala asi 1,5 hodiny jelikož je tam asi jen jedna silnice, takže silný provoz a zácpy. Trajekt pak jede asi půl hodiny (2x za hodinu) a stojí 4,65 EUR. Na terminálu byl dost zmatek, jelikož na cestu tam lístek není třeba, ale je potřeba jen na cestu zpět. Ovšem musíte si ho koupit již zde před odjezdem. Na Gozu jsem chtěl jít kus Gozo costal walt a to do Xlendi, což mělo být asi 10 km. Začátek cesty byl super, krásný výhledy na útesy a několik prázdných plážiček na koupání. Ovšem za pláží Mġarr ix-Xini stezka vedla po silnici a to několik kilometrů. V tom horku bylo jak vyhlazovací pochod. Došla jsme tedy do Xewkija a tam sedla na autobus a do svého původního cíle dojela :D Tam jsem teda čekala větší pláž - takhle byla tak pro 10 lidí, ale i tak jsem tam našla místo a odpoledne si tam poležela a vykoupala se. Pak už jsem směřovala do do Victorie a do její Cittadelly. Ta mě fakt překvapila, jak byla rozlehlá. Bylo to jak město ve městě. No a pak už jen busem k trajektu, trajektem na Maltu a opět busem domů.

Jelikož předchozí den byl poměrně náročný, tak 3. den jsem si dala jen beach day. Jela jsem busem na Golden Bay beach a tam jsem strávila celý den opalováním, koupáním a popíjením drinčíků z beach baru. Původně jsem myslela, že bych si ještě dala kousek procházky po útesech, ale bylo fakt horko a navíc se pláž během dne hodně zaplnila a já měla strach, abych se nějak nacpala do busu, jelikož jezdil jen 2x za hodinu a tahle procházka by mě navíc vyhodila až na další zastávce po konečný.

Poslední celý den jsem se rozhodla si udělat boat trip na Comino a podívat se na slavnou Blue lagoon. Výlet jsem koupila na netu za cca 700,- a vybrala jsem si cestu menší lodí (cca pro 20 lidí) a odjezdem ze Sliemy. Hodně lodí odjíždí z St. Paul's Bay a tam se mi busem prostě znova jet nechtělo :D Takže dopoledne jsem se válela ve Sliemě na pláži a pak jsme vyrazili. Cesta byla rychlá a v pohodě, sice to docela házelo, ale mě to nijak nevadilo. Cestou jsme se u Comina asi hodinku koupali u různých jeskyní a skákali z lodi a bylo to super. Pak jsme měli asi 4 hodiny přímo na ostrově a v Blue lagoon. Ta mě teda překvapila, jak byla i v tuhle dobu přeplněná lidma. Ostrov je asi úplně neobydlený (nebo jsem na žádné známky života nenarazila) a je to vlastně jen skála, takže tam nejsou žádně krásné pláže, ze kterých by si člověk užíval tyrkysovou vodu. Když máte štěstí, tak seženete místo na lehátku, která jsou placená a postavená na relativně rovných kamenech. Pak taky můžete být na nějakém malém kamínku/skalce u vody. Nejvíc lidí vysedává (polehává) na skále x-metrů od vody. Já šla na druhou stranu ostrova, kde sice není tyrkysová voda, ale i tak je hezky čistá a průzračná. Navíc je tam spousta místa k ležení (velké kameny) a mnohem míň lidí. Co mi tam přišlo fakt nemísný byly stánky prodávající koktejly a jídlo a vyřvávající diskošku.

Jelikož jsem měla let až večer, tak jsem si poslední den nechala na Vallettu. Tam jsem si kus od Autobusáku uložila do úschovny Stow Your Bags zavazadla, abych měla na courání po městě klid. Za 6 hodin jsem teda platila 11 EUR, ale v tom vedru jsem fakt neměla chuť se tahat s batohem a taškou. Pak už jsem nej náhodně procházela uličky města, jeho výhledy a zahrady (Lower Barrakka Gardens a Upper Barrakka Gardens), což jsou za mě top místa. Z Upper gardens vede výtah dolů k přístavu, kde se dá vyrazit tradiční loďkou do "3 cities". Výtah stojí Euro a lístek je na cestu dolu a nahoru, což se za mě vyplatí :D Vyhodí vás kousek od místa, kde vyráží "převozník". Já chtěla jen do Vittoriosy. Loď je vlastně místo busu, takže můžete nastoupit a vystoupit kdekoliv a pak si jen chytnete další. Jedna cesta stojí 2 EUR a je to super zážitek. Já pak courala po Vittoriose, dala si tam oběd a jela zpět do Valletty. Cesta trvá asi 10 minut a loďky jezdí každou chvíli. Já teda ani jednou nemusela čekat ve frontě a hned jsem se nalodila, ale když jsme se vraceli zpět do města, tak už tam docela fronta byla. Loďka je pro 6 pasažérů. Pak jsem se ještě šla podívat na The Valletta Waterfront, vyjela výtahem zase nahoru, dala si zmrzku, ještě je trochu prošla, vyzvedla si zavazadlo a už jen jela na letiště.

[bliju]

Sunday, 8.10. 2023

MORAVA září 2023

Jet na burčákový pochod jsem si přála už dlouho, ale nějak se k tomu nikdo jiný neměl. Letos jsem konečně přemluvila Báru a Misha a tak jsme začátkem záři vyrazili.

Ubytovaní jsme byli v apartmánu v Němčičkách, kde pochod také probíhal.

Cesta z Prahy teda byla dost šílená, protože jsme jeli asi 5 hodin. Po příjezdu jsme si uvařili véču a dali místní vínečko a bylo dobře :D

Pohod byl v sobotu od 9, ale mohlo se začít libovolně. My vyrazili nějak po 10 a ve Vinotéce ZD Němčičky si vyzvedli startovní balíček (ten stál 450,- a byla v něm sklenička s nosičkou, mapa, na cca 18 místech vzorek zdarma a poukázka na 100,- na útratu) a rovnou si dali první vzorek. Pak už jsme putovali podle mapy s různýma zastávkama v Němčičkách, Bořeticích a Velkých Pavlovicích. Cesta vedla přes vinice, vyhlídky, občas po cyklostezkách a bylo to super. Počasí bylo fakt letní, takže to bylo jak někde v Toskánsku :D

Večer pak měla být v Ekocentru Trkmanka doprovodný program, ale jelikož tam bylo fakt hrozně lidí, tak jsme se sebrali a zapadli do náhodné vinotéky ve městě a byli spoko. Večer jsme pak domů jeli taxíkem.

V neděli ráno jsme se sbalili a vyrazili se podívat na rozhlednu Kobylí vrch, která nás nadchla a pak do vesnice Vrbice, která nás nadchla ještě víc! Všechny ty sklípky v kopcích, byly fakt krásný!

Pak jsme se ještě vydali do Znojma, kde nikdo z nás ještě nebyl. Jelikož cestou bylo vinařství Lahofer, kam jsem se hrozně dlouho chtěla podívat, tak jsme udělali ještě krátkou zastávku tam. Parking jsme našli zadáčo u kruháče a za chvilku byli v centru. Nejdřív jsme došli na Masarykovo náměstí, které nás teda vůbec neokouzlilo, ale pak už jsme byli u Chrámu sv. Mikuláše, Hradu a všech vyhlídkách a to nás teda okouzlilo hodně! Na oběd jsme zašli do restaurace Zahrádka a pak se ještě procourali městem, stavili se na kafíčko a vyrazili směr Praha a modlili se za dobrou cestu :D Ta tentokrát nebyla tak hrozná a my byly cca za 3 hodiny doma.

[bliju]

Sunday, 24. 9. 2023

PORTO - LISABON září 2023

Celý tenhle výlet začal dost vtipně, protože Misho nestihl let :D

Ale i tak jsem do Portra odletěla a on dorazil v noci.

Ovšem hezky postupně. Letenky z Prahy jsme kupovali s Easyjet a trochu nás překvapilo, že nejsou zas tak straně levný, jak bysme čekali (cca 3000,-). Domů jsem pak letěla jen já a to s TAPem, který byl jen o 300 dražší a neletěl v šílených 6 ráno :D

Ubytka jsme měli tradičně přes Airbnb, ale ty ceny už začínají být dost šílený a většinou už se pohybujem přes 1000,-/noc/ osoba. V Portu jsme měli malinký domeček (fakt jen jedna místnost a koupelna) 5 minut pěšky od Trindade, což bylo dost strategický místo. Tam jsem taky přijela metrem (který spíš vypadá jak tramvaj) z letiště. Jízdenky tu jsou jak v Lisabonu - za 60 centů si koupíte v automatu papírovou dobíjecí kartičku. Cesty se pak dobíjejí podle zon a jejich seznam je na každy automatu. Což jsem si samozřejmě vůbec nevšimla, takže cestou z letiště koupila špatnou :D Ovšem lístek se pak jen validuje přiložením ke čtečce, která je na každym nástupišti a když vás nevyhmátne revizor, tak jste v pohodě :D Zona 2 stojí 1,3 a zona 3 1,7 - lístek pak platí hodinu a během ní můžete i přestupovat na jiný dopravní prostředky (busy).

První den jsem se teda ubytovala a šla se courat po městě. Bylo skoro 30 stupňů a je to asi nejkopcovatější s nejschodovější město, co jsem kdy navštívila. Nejdřív jsem lozila ve starym městě, okolo university a pak sešla dolů k řece. Pak jsem se zas plazila nahoru do části Bolhão. A všude jsem byla hrozně nadšená. Porto je asi to nejhezčí město, co jsem kdy viděla. Všechny ty domečky, výhledy, kachličky, parky, hospody se zahrádkama...Fakt jsem byla hrozně nadšená. Pak už jsem šla jen na nákup, večeři a drink a za chvíli přiletěl Misho.

Druhý den jsme jeli do Piscina das mares, což je krásný bazén na útesech s mořskou vodou. Půldenní vstupenka stojí 5 Euro. Mě jen trochu mrzelo, že část bazénu byla zavřená a tak se nedalo plavat až k mořskému okraji. Jelikož bylo fakt krásně, tak jsme se pak rozhodli posunout jen o kus dál a válet se na pláži. Po návratu do centra jsme zašli na západ slunce nad městem na vyhlídku Miradouro da Serra do Pilar. Pan na večeři a v ulici R. de candidado dos Reis do jednoho z mnoha barů.

V pátek odpoledne už jsme přejížděli do Lisabonu. Ale přes den jsme ještě navštívili Casa de Serralves. Cesta tam teda byla hodně dlouhá (doprava v Portu je taky trochu hellíček) a vstup je 20 Euro, ale já byla nadšená! Vila je hrozně krásná a v parku by se taky dalo strávit několik hodin. My tam byli něco přes 2, abysme se stihli vrátit. Jelikož zpět už to jelo líp, tak jsem ještě měli čas si projít nějaký další uličky a znova trochu procourat město. Pak už jsme si na Trindade vyzvedli kufry (ty jsme nechali ve skříňkách, které jsou přímo v podzemí stanice a za cca 5 hodin platili 8 Euro) a jeli na autobusák. Jeli jsme metrem na Campanhã a pak nastal trochu zmatek, protože mapy nás pořád vedly přes vlakové koleje. Nakonec jsme našli směrovky na TIC (což je busák), ovšem eskalátory a výtahy fungovaly jen na nástupišti číslo 1, takže jsme se tam stejně nemohli dostat :D Nakonec jsme to s notnou dávkou nadávek celý obešli a tunelem pod nástupišti se tam dostali.

Jeli jsme s Flixbusem a lístek kupovali večer předem za 9 Euro a cesta trvala něco málo přes 3 hodiny. Bydleli jsme v části Areeiro a bylo to moc pěkný bydlení s balkonem, kde jsme večer popíjeli víno.

V sobotu bylo nakonec pěkně, takže jsme vyrazili na Caparicu, kde jsme strávili skoro celý den na pláži a pak v našem oblíbeném Da Wave. Večer jsme pak šli na Bairro, kde jsme s potěšením zjistili, že XXL Caipirinha stále stojí 5 Euro a stále je silná jak blázen.

Jelikož v neděli hlásili déšť a ten taky byl, tak jsme měli pomalý den a vyspávali. Pak jsme se sebrali a šli k našim oblíbeným Nepálcům do Grill and Chill na jídlo a pití a pak do Magic poolu na šipky a vínečko.

No a v pondělí jsme se jen sbalili a vyrazili na pozdní snídaní do A Padaria Portuguesa, což je naše další tradiční místo. Chvíli ještě pokecali a pak byl čas se odebrat na letiště a zas domů :(

[bliju]

Saturday, 23.9. 2023

NOVÝ BOR - LUŽICKÉ HORY červenec 2023

Letošní tradiční "pochod" byl trochu netradiční. Vyrazili jsme totiž do Nového Boru a bydleli u Ondry doma. A taky s Dragou dopisovali diplomku, takže bylo zas tak moc času na výlety. A opět jsme vychytali horká počasí. I když to letos v létě za takovej problém nebyl :D

Do Boru jsme dorazili ve čtvrtek v podvečer a kluci naplánovali výlet na Klíč. Ovšem moc si nespočítali, že když mapy píšou, že cesta trvá 5 hodin, tak bysme se z výletu vrátili v 11 večer :D Takže tento plán jsme s Dragou zavrhly. Místo toho jsme se šli podívat na lesní hřbitov, což bylo fakt zajímavý místo. Celý to vypadá, jako krásnej park, jen v něm jsou růně rozesetý hroby. Ze hřbitova jsme šli po zelený na Vyhlídku jelení skok a pak zpátky domů na grilovačku.

V pátek jsme se vydali vlakem do Jedlové, kde jsme dostali doporučení na Nádražní restauraci. Jídlo bylo super, ale neměli vůbec nic bez masa. Posilnění obědem jsem se vydali pěšky cca 12 km zpět do Boru. Cestou jsme míjeli různé ŘOPÍKY a minimum lidí. Příroda tam byla fakt krásná a cesty pohodový.

V sobotu jsme vyrazili pěšky do Sloupu, kde jsme navštívili skalní hrad. Nejdřív nám teda přišlo 120,- za vstup docela dost, ale rozhodně to za to stojí. Ten areál je obrovský, což se v��bec nezdá. Všude jsou krásné výhledy a fakt jsme všichni byli nadšení! V bistru pod hradem jsme si dali oběd a pak vyrazili dál na Samuelovu jeskyni. Určitě by tam bylo jetě víc co zkoumat, ale 35 stupňů nás docela dostalo a už jsme jen chtěli být na koupališti :D Což se nám nakonec splnilo a bylo to skvělý :D Zpět do Boru jsme to pak vzali autobusem, protože už jsme toho měli docela dost a ještě jsme večer chtěli stihnout letní kino.

Poslední den jsme to už zas nijak nepřeháněli a vydali se podívat na Panskou skálu (kde je placené parkovitě) a Modlivý důl. Tam jsme si udělali krátký okruh a pak už si jen dali oběd cestou a vrátili se domů.

[bliju]

Thursday, 21.9. 2023

LISABON červen 2023

Klasický Lisabon po dobu Santose je konečně po covidu zpět!! Ani nedokážu říct, jakou z toho mám radost. A dokonce jsme na Airbnb sehnali náš nejoblíbenější byt na Sao Sebastio.

Počasí tentokrát vyšlo taky fakt parádní, takže jsme se váleli na pláži, pili, ale i navštívili nějaká nová místa. Ano, stále tu máme co poznávat.

První den jsme ovšem vyrazili prozkoumat, co slavící město nabízí a tak jsme skončili na pár drinků na Alamedě a dokonce viděli velikou fontánu fungovat.

Další den byl beach day, takže jsme vyrazili na Caparicu a užívali si sluníčka a oceánu, kterej jsme zhodnotili jako nejteplejší a s nejmenšíma vlnama, co tam pamatujem. Večer jsme pak s kamarádama vyrazili do Alfamy na slavnosti. Ovšem v naší obří skupině jsme se nedokázali uhlídat, takže jsme se po chvíli s Mishem odpojili a přidali se k jiné kamarádce, která tam měla rozlučku se svobodou. A tak se tedy stalo, že jsme skončili v klubu Urban Beach, což je hodně velká diskoška :D Ale i tak jsme si to užili a končili tam až v 6 ráno, kdy zavírali :D

I přes to, že jsme šli spát asi v půl osmý ráno, jsme se vzbudili tak, že jsme stihli jít do Gulbenkianmova muzea, kde je vždy v neděli po 14:00 vstup zadarmo. Muzeum má do 18:00, takže jsem si tam dali hodniku rychlou prohlídku. Upřímně nás spíš zajímala samotná budova, než její sbírka :D Na véču jsme šli do našeho oblíbeného Grill & chill.

Další dopoledne jsme opět vyrazili na pláž a večer nás čekaly hlavní slavnosti. Jenže jsme klasicky vůbec nestíhali, takže jsme vyrazili dost pozdě a všude už byly neskutečný davy lidí. Nějak jsme se proplítali Alfamou, ale spíš v řece lidí, kteří nás s sebou táhli. Celý to bylo fakt šílený. Nakonec jsme tam ale vydrželi až do rána a cestou domů si ještě za barákem dali v půl osmý ráno snídani v A Padaria Portuguesa, kde to máme rádi a jako jedno z mála míst má otevřeno už od 7 :D

Po tom, co jsme opět vstali až odpoledne jsme tentokrát nešli na pláž, ale najít místo, kam bysme mohli večer na šneky a taky se projít k Basílica of Estrela. Na tu se totiž dá za 7 Euro jít nahoru na střechu. A to bylo fakt krásný. Byl to zas jinej výhled a hlavně byla super kopule, kde byl úžasnej pohled dolů do kostela. Pak už jsme si jen poseděli s pivkem v parku a vydali se k bytu, kam jsme nakonec zapadli do Bica e Água na šneky, pivo a víno.

Další ráno už mě pak jen čekalo vstávání a v 8 ráno let do Prahy :(

[bliju]

Friday, 1.9.2023

ŠUMAVA květen 2023

Využili jsme květnových svátků a vydali se s Bárou a Mishem na prodloužený víkend na Šumavu. Ubytování jsem našla v Železný Rudě a to v apartmánech Base Camp a musím říct, že jsme byli nadšení. Pokoj pro 3 lidi krásně velikej, super vybavená kuchyň a balkon, kde jsme večer (řádně nabalení) mohli popíjet víno.

Vyrazili jsme v pátek po práci, stavili se v Kauflandu a na večer byli na místě. Po tom, co jsme se ubytovali jsme si uvařili společně večeři, naplánovali výlet na druhý den a konečně mělo možnost dát si večer víno venku.

V sobotu jsme se vydali do Železné Rudy, kam jsme to autem měli necelých 10 minut. Tam jsem zadarmo zaparkovali na velikánském parkovišti u sjezdovky Špičák. Tam jsme se pak vydali hezky zostra po sjezdovce na Čertovo a Černé jezero. Následovaly Vodopády Bílá Strž a pak procházkou k Restauraci Karl, protože byla jediná v okolí :D Celý výlet (až na ostrý start) byl fakt v pohodě a nic náročného. Večer jsme si zas poseděli na balkoně a užívali si pohodičku.

V neděli jsme zaparkovali u Restaurace Karl (tam už bylo parkování placené) a vyrazili přes Můstek hřebenovkou na Pancíř. Cesta byla fakt super, jen teda z té hřebenovky nebyly moc výhledy, jelikož všude byl vzrostlý les. Na Pancíři sice byla restaurace, ale tak nacpaná, že z ní lidi vypadávali ven. Taky nás málem potrolila lanovka, která se na webu tvářila funkčně, ale to nebyla. A jelikož tohle nebyla zas tak dlouhá trasa, tak jsme se rozhodli jet kousíček za hranice a podívat se v Německu na prales :D Dojeli jsme do Bayerisch Eisenstein. Tam jsme ještě před mostem narazili na free parkoviště, ze kterého to bylo kousek. Ale i u vstupu do pralesa bylo plno míst, kde by se zadarmo dalo zaparkovat. Dost krkolomnou cestou, která vedla přes spadané stromy a pak po dost šílený kamenitý cestě pořád jen dolů jsme došli do Schwellhauslu. Tam jsme teda měli docela krizi, protože jsme si vůbec neuměli představit, že to celý půjdeme znova nahoru. Navíc už začínalo být docela pozdě večer. Naštěstí to celé obmotávala silnice (cyklostezka), po které se krásně šlo a vůbec nebyla nijak strašně prudká. Takže nahoru jsme šli možná kratší dobu než dolu :D

V pondělí jsme se pak sbalili a vyrazili do Klatov. Tam jsme se prošli městem, dali si oběd a zavítali na Tupadelské skály. Pak už jsme vyrazili do Prahy, abychom se vyhli největší špičce, což se nám podařilo.

[bliju]

Sunday, 27.8. 2023

BUKUREŠŤ duben 2023

Letenky jsme kupovali už v listopadu, ale to hlavně důvodu, že termínově to vycházelo přesně na Velikonoce a cenově byly taky výhodný a to za cca 2000,-.

Let nám teda pak trochu posunuli, takže jsme na místo doletěli až v 1 v noci, ale vzhledem k místním cenám jsme dojeli na hotel za pár korun Boltem. Hotel jsme měli Hotel Duke Armeneasca - Ex Tempo a byli jsme fakt rádi, že jsme sehnali hotel, který není úplně v centru u jejich "dálnic", který jsou tam skoro všude. Tohle byla poklidná čtvrť, ale zároveň jsme to měli do centra a na metro kousek.

První den jsme jen chodili po městě a obdivovali všechny ty kdysi krásný budovy, který teď vypadaly dost sešle, šílený 4proudový silnice, který vedou městem a další bizarnosti. Na oběd jsem šli ochutnat tradiční jídlo do La Mama Ateneu. Jeden z našich cílů byl parlament, kde jsme si domluvili prohlídku na druhý den. Pak jsme šli prakticky přes celý město do skanzenu Dimitrie Gusti. Tam by se teda dalo strávit mnohem víc času, ale bohužel hodně budov bylo nepřístupných. Večer jsme pak hledali kam na drink a u hotelu narazili na BEAT bar umanist, který nám hrozně připomínal Klubovnu.

Ráno jsme šli do restaurace Vatra, kde jsme si ke snídani chtěli dát tradiční Papanasi. Místo to bylo super, hezká zahrádka a krásný skoro letní počasí - jen obsluha byla extrémně pomalá :D Po snídani jsme vyrazili na zamluvenou prohlídku Parlamentu a to bylo teda něco - ty prostory jsou naprosto ohromující a paní průvodkyně k tomu měla i hodně zajímavý výklad. Takže rozhodně doporučujeme! Po prohlídce jsme si šli na večeři koupit Jerrys pizzu :D A jelikož se nám den před tím moc líbilo v Beat baru, tak jsme do něj zavítali znovu. Tentokrát jsme si i drze přinesli vlastní čipsy, protože tam neměli nic k jídlu a první večer tam všichni chálili nějaký svoje věci :D Jako doma :D Misho se tam seznámil s nějakými místními, takže padlo pár tequil a hodně rad, co bysme ještě měli navštívit.

Další den ráno jsme celkem překvapivě docela žili :D Sbalili si věci a vydali se na snídani. Na doporučení našeho novýho kámoše jsme se vydali na tržnici Obor. Stejně jsme se chtěli podívat na sídliště :D Tady můžeme konstatovat, že sídliště je tu v lepším stavu než centrum města. Na tržnici nám kámoš doporučil, že si máme dát miči - což je něco jako karbanátek - a to přímo v Terase Obor. A poradil nám dobře, moc nám to chutnalo a ještě to byl zážitek. A jelikož už jsem zas měla celý sedřený nohy z chození, tak už jsme jen seděli na sluníčku v sídlištní hospodě a popíjeli extrémně levný víno a to až do doby, než byl čas se sbalit a jet na letiště.

[bliju]

Thursday, 24.8. 2023

GOTEBORG březen 2023

Sice jsem se docela radovala, že jsem unikla zimě, ale zas jsem nevydržela sedět doma na zadku a tohle byly jediný levný letenky :D

Ovšem nakonec jsem zažila jak zimu, tak jaro a bylo to skvělý!

Letenky jsem kupovala za necelých 1500,- a ubytko měla přes Booking v hotelu Le Mat B&B Göteborg City, kde jsem měla asi největší hotelový pokoj v jakym jsem kdy byla :D Hned za rohem byl Lidl a snídaně byla v ceně, takže super.

Jelikož jsem přiletěla krátce po poledni, tak jsem před sebou měla celý den ve městě. Z letiště jsem jela busem 612 do Landvetteru, kde jsem přestoupila na bus do Goteborgu. Za cestu jsem platila asi 200,-, ale z letiště jsem jela zadara, protože v buse nefungoval terminál :D Bus mě vyhodil u Centralstation a já se pak courala městem a taky nakupovala. To byl teda mor, protože všude byla asi miliarda krásných věcí a nejradši bych si domů odvezla všechno :D

Nejvíc se mi líbilo v sekáči Beyond retro a pak všech malých obchůdkách v části Haga, ale i jinde po městě. Počasí bylo docela ošklivý. Chvílema pršelo, jinak dost pofukovalo a bylo zataženo. Ale i tak jsem město procourala poměrně dost. Na večeři jsem si došla do restaurace Hemma Hos právě v Haze, protože aspoň jednou jsem si musela dát masový kuličky a brusinkový džus :D Véča mě teda vyšla asi na 550,-, ale byla výborná. Pak už jsem si jen nakoupila v Lidlu, který jsem měla za hotelem a šla se ubytovat.

Druhý den jsem se probudila do zasněženýho rána, lehkýho sněžení a nula stupňů :D Ovšem nebyla jsem bábovka a vyrazila na výlet do parku Änggårdsbergen. Cestu jsem si zkrátila tramvají, kde jsem si koupila lístek přes applikaci Vasttrafik a platila něco přes 70,-. A rozhodně to stálo za to. V parku byly krásný cesty a lehce zasněžená krajina a jezera. Sněžení ustalo a chvílema i svítilo sluníčko. Po procházce jsem šla do Museum of Natural History, kde je vstup zdarma. Zas tak zajímavý to nebylo, ale pokud se chce člověk zahřát, tak proč ne :D Pak už jsem se vydala procházkou zpět do města a zašla si v Haze do Cefé Husaren, kde mají legendární gigntický skořicový šneky.

Poslední den jsem se vzbudila do nádherně slunečnýho dne. Ještě jsem se šla podívat na Kronan zahrady Trädgårdsföreninge, kde jsem se slunila na lavičce a skleník Palmhuset, kde je vstup zadara a já z něj byla úplně unešená! Pak už jen pokoupit nějaký suvenýry. Nakonec jsem měla tak nacpanej batoh, že jsem si je musela cpát i do kabelky :D A jelikož jsem nemohla odjet aniž bych si nedala tipycký krevetový chleba, tak jsem našla super místo na zahrádce na sluníčku - Hedlunds Havsbar. Chleba je jak plnohodnotný jídlo a taky tomu odpovídá jeho cena (za chleba a jeden cider jsem platila něco přes 600,-). No a pak už jsem si jen koupila lístek na autobus na letiště (tentokrát přímý spoj s Flygbussarnou - asi za 250,-) a frčela na letiště. A vůbec se mi nechtělo!!

[bliju]

Saturday, 11.3. 2023

MEXIKO -  ANTLANTA únor 2023

To, že zas chci konečně přes hnusnou českou zimu někam odjet jsem říkala už dlouho. Ovšem letenky moc nebyly a já už pomalu přestávala věřit, že to klapne. Ale klaplo. Nakonec se na nás usmálo štěstí a my někdy v polovině ledna koupily letenky do Cancunu. Let byl od KLM a vyšel nás asi na 11300,- z Mnichova. Tam jsme se přesunuly nočním Flixbusem. Cesta byla dlouhá, ale dala se zvládnout. Lety byly v pohodě a bez zpozdění. No a v úterý večer jsme konečně přistály v Cancunu. Na letišti si (110 MNX - hotově, karty jim nešly) koupily lístek na ADO bus a dojely do centra. Tam jsme měly booknutý hotel asi 10 minut pěšky od autobusáku. Jen jsme daly spršku a vytuhly :D

Na ráno jsme už měly koupený autobus na Holbox. Jezdily jsme se společností ADO - na jejich stránkách mají jízdní řády a ceny a lístky se tam taky dají koupit. Autobusem jsme dojeli do Chiquilá. Tam jsme si pak koupily lístky na trajekt a přesunuly se na ostrov. Trajekt je asi za 200 MNX a jede cca 30 minut. Pak jsme došly na hotel, nahodily plavky a šly k vodě. 

Moře je tam strašně krásný. Vzhledem k tomu, že tam ani nebylo moc řas, tak lepší než v Tulumu, kde jsme bohužel řas měly fakt hodně. Takže jsme celý odpoledne strávily na pláži. Večer pak lozením po obchodech, stáncích, pojídám tacos a marquesitas a popíjením margarit. 

Další den jsme se vydaly po sandbaru na Playa Mosquito. Cestou jsme pořád hledaly slibované hamaky ve vodě, ale ty jsme teda vůbec neviděly :( Ale i tak to bylo skvělý, Moře bylo teplý a krásně průzračný a procházka byla skvělá! Jen jsme teda večer zjistily, že jsme všechny úplně spálený :D Takže bacha na to :D Večer jsme si pak říkaly, že bychom si půjčily kola a jely se podívat na bioluminiscencii, ale když jsme viděly stav místních cest a osvětlení (spíš neosvětlení), tak jsme to vzdaly a radši si zašly na jídlo a šly spát. 

Dopoledne se stala docela vtipná věc-na celém ostrově vypadl proud :D Takže dost obchodů zavřelo, nešel internet, klimatizace, nic :D Takže jsme se pobalily a vyrazily na trajekt a autobus do Meridy. Ten jsme měly koupený předem, ale kvůli nefunkčnímu internetu jsme neměly ubytování :D To se nám pak podařilo zamluvit v rychlosti na autobusový zastávce ve Valladolidu, kde měl bus pauzu :D

Do Meridy jsme dorazily k večeru. Šly jsme se ubytovat a byly trochu zvědavý, jak bude hotel vypadat :D Nakonec to bylo celkem v pohodě. Hlavně byl hned přes ulici od autobusáku. Večer jsme procouraly centrum, daly si jídlo a šly si koupit jízdenky na další den. Náš plán byl jet do Uxmalu. Většinou jsem našla články, jak se tam (a zpět) lidi dostávaj hrozně složitě, takže jsme byly zvědavý, co nás čeká. Všude se psalo, jak jezdí jen jeden bus v 9 ráno a bývá nacpaný. Tak tuto zkušenost nemáme. Paní na přepážce nám ukázala asi 6 autobusů za den. My si vybraly ten v 8 ráno. ZA 10 MXN nám prodala kartičku a na tu nahrála potřebnou částku (cca 100 MXN/osoba). Ráno jsme byly na autobusáku asi 30 mint před odjezdem a bylo to docela zbytečný, protože bus byl plný jen z poloviny.

Když jsme dojely na místo, tak zrovna začal solidní slejvák :D Ten jsme naštěstí přečkaly v budce na zastávce a asi po 15 minutách už bylo po dešti a my se mohly vdat na vykopávky. Vstupy na ně jsou relativně drahé - okolo 500 MXN (cena se vždy skládá z daně cca 100 MNX, která nejde zaplatit kartou a pak samotného vstupu, který nám vždy kartou šel. Taky se někde platí každá suma na jiné pokladně, což dělá solidní zmatky). Ale moc se nám tam líbilo a určitě by byla škoda žádné nenavštívit. Také jsem četla, že tam nepouštějí s batohem a musí se dát do “úschovny” (fotky místnosti s batohy na zemi) - tak s tímto jsme se také nesetkaly.

Asi po 2 hodinách jsme měly celý areál prolezlý a tak jsme se vydaly na cestu zpět. To jsme také nevěděly, co nás čeká. Ale zas jsme čekaly jen cca 15 minut a přijelo úplně prázdné colectivo, které nás vzalo za 100 MNX až do Meridy. Takže cesta opět v pohodě. Odpo jsme teda měly ještě víc času na město. Šly jsme prozkoumat čtvrť Paseo Montejo, kde město vypadalo zas trochu jinak. Prolezly jsme různé krámky a stánky a pokoupily suvenýry. Večer jsme si daly klasicky jídlo, drinčík, palačinku a šly spát :D

Dopo nás zas čekal přesun - tentokrát do Valladolidu. Z autobusáku zas rovnou na hotel, kde jsme nechaly zavazadla a vydaly se pátrat po colectivu, které nás odveze na ruiny Ek Balam. Chvíli jsme bloumaly po městě a pak nám bylo řečeno, že v okolí 37. ulice bychom ho měly chytit. Takže jsme si tam jen sedly na obrubník a čekaly. Asi za 10 minut přišel pán a vyřikoval “Ek balam” a hned si nás našel :D Nakonc se ukázalo, že tam mají přílo stanoviště (v Google mapách pod tímto názvem -  Sitio Taxis Ek Balam). Nebyla to dodávka, ale normální auto. Řidič ještě nabral osamělého německého turistu a mohli jsme vyrazit. Cesta trvala asi 30 minut a při plně obsazeném autě jsme platili každý 70 MXN (celé auto je za 280 MXN, takže pokud bychom nesehnali němce, tak bychom platily o něco víc).

Na ruiny byl opět vstup okolo 500 MXN a zas jsme tam strávily asi 2 hodiny. Tyto jsou zajímavé tím, že se po nich dá chodit a dokonce se dá po schodech vylézt na nejvyšší z nich a pak se kochat výhledem na džungli a menší stavby. Také se tam pořád odkrývají další a další stavby. Do města  jsme se pak dostaly obdobně - na parkovišti si sedly na obrubník a za cca 15 minut jsme měly odvoz. Večer opět klasiská prohlídka města a obchůdky v ulici Calzada de los Frailes, kde by se snad dal strávit celý den. Chtěly jsme také do kláštera San Bernardino de Siena, ale večer už byl zavřený a druhý den (v pondělí) také :( Pak zas palačinka, večere, drink a pelíšek.

Ráno už jsme se jen prošly po okolí a v 10 hodin nás čekal nejdelší přejezd - 6 hodin do Bacalaru. Tam jsme měly štěstí, že se ve městě zrovna konal nějaký vícedenní karneval. Takže na náměstí byla stage, kde maxičani tancovali a hrála hudba. Také všude bylo plno stánků s jídlem, pitím a různýma cetkama a kravinkama ke koupi. 

Hudba sice vyhrávala do noci a my měly hotel hned na námětí, ale hudba tam naštěstí zas tak slyšet nebyla, takže jsme se pěkně vyspaly. 

Dopo jsme si v půjčovně na náměstí půjčily kola za 150 MXN na den a vydaly se na Cenote Azul. Docela nás překvapilo, že i když je cesta “podél vody”, tak byla pěkně kopcovitá :D Do cenotu je vstup 25 MXN a člověk se tam může válet klidně celý den. My tam strávily část odpoledne a pak se ještě chtěly vykoupit v laguně. To byl trochu problém, protože jsme měly vyhlídnutý Cocalitos Beachclub, který je bohužel zavřený. Ale jak jsme jely, tak kousek za ním jsme narazily na jiný a ten měl otevřeno. Do laguny se totiž jinak dostat nedá. Všude jsou hotely, domy nebo je to prostě oplocené a uzavřené. My tady platily 70 MXN za vstup a byly tam houpačky a konečně i hamaky ve vodě!! Večer jsme si zas užívaly místní hudební produkci, drinky a dobroty na náměstí.

Jelikož jsme měly autobus až na podvečer, tak jsme dopoledne chtěly jet na výlet lodí po laguně. To jsme ovšem netušily, že ve středu se nejezdí! Takže jsme měly volný skoro celý den a moc nevěděly, co dělat. Řekly jsme si, že teda půjdeme k vodě. Jenže tady se dá koupat jen z veřejných mol, které jsou rozeseté různě podél vody. A zrovna dopoledne dost foukalo, takže to nebylo moc na ležení u vody nebo koupání. Po chvíli googlení jsme našly jako alternativní zábavu Ecoparque Bacalar. Je to sice jen velké molo, ale bylo to super. Platí se na nej vstup 20 MXN, ale dostanete pásek a můžete se libovolně vracet. Na mole taky dost foukalo, protože je poměrně vysoké, ale hned vedle se nachází hezké a nízké veřejné molo, kde se dalo super koupat. Nakonc jsme tedy stávily naše odpoledne na tomhle koupacím spotu a bylo to super. Voda tady byla příjemně mělká a hezky teplá. Na jídle jsme byly v Antojitos Orizaba, což bylo za mě asi nejlepší jídlo celé dovolené. 

Na večer jsme se už přesunuly opět do autobusu a také na naší poslední zastávku - do Tulumu. Do města jsme tentorkát dotazily relativně pozdě. Takže proběhlo jen ubytování a večeře. 

Po společné domluvě jsme první den tady strávily v cenotes. Jako první jsme vybraly Cenote Azul. Tam jsme opět jely colectivem. Tentokrát jsme šly na jejich stanoviště ve městě a hned chytly poslední 3 místa :D Cesta stála asi 70 MXN. Vstup do cenotu asi 200 MXN. Ale jak bylo naším tradičním zvykem, tak jsme tam sice chtěly být dopo, ale byly jsme tam spíš na oběd, takže tam byla hromada lidí a všechny dobré spoty u vody byly obsazené :D

Po pár hodinách cachtání jsme se rozhodly navštívit ještě Cenote Casa. Jen jsme si stouply k silnici a mávly na projíždějící colectivo (to na nás i troubilo, že je volné). Řekly mu, kam chceme a on nás tam vyhodil. Od silnice jsme teda ještě šly asi 20 minut pěšky, ale to nebyl problém. V cenotu jsme si původně chtěly půjčit kajak, ale holkám za 300 MXN přišel zbytečně drahý, takže jsme zaplatily jen 150 MXN a mohly tam plavat. Tenhle cenot je spíš taková zátoka nebo řeka se spoustou vegetace a živým krokoušem! Proplavat se to dá úplně v pohodě, ale neni tam moc zázemí, kde pak posedávat nebo se povalovat ve vodě - vstup je tam malý a prudký. Proto jsme tam nestrávily zas tak moc času. Cestou zpět jsme zas jen počkaly u silnice na prázdné colectivo a jely do centra ještě na nějaké poslední nákupy. Ty se ovšm moc nevyplatí nechávat až do Tulumu, protože věci tu byly výrazně dražší. 

Poslední celý den jsme konečně stávily na pláži! Půjčily jsme si kola u iBike Tulum, který měl půjčovnu hned vedle hotelu. Platily jsme 200 MXN za 24hodin. Na pláži jsme se vyvalovaly hezky ve stínu palem. Jediný, co bylo na prd bylo hodně řas na pláži i ve vodě. Odpo pak už na našem spotu nebyl stín a bylo fakt horko, takže jsme se sebraly a šly do beach baru na happy hours margarity a posezeníčko hezky ve stínu :D Večer pak na hotel, do obchoďáku pro sváču na cestu domu a na poslední véču a drinky. Jenže vůbec. I přes to, že nemáme pocit, že bysme byly nějak moc na sluníčku a mohly mít úpal, tak se nám večer a Luckou udělalo blbě. Asi teplota nebo nevíme, ale bylo nám tak strašně, že jsme jen ležely s hadrem na hlavě (já) v posteli a vytuhly. 

Ráno už nám naštěstí bylo dobře, takže vrácení kol, nákup sváči a cestu na autobusák a následně busem na letiště jsme zvládly v pohodě. Na letišti vše proběhlo hladce, takže jsme měly čas si ještě posedět na kafíčko a pak už přesun do Atlanty, kde jsme měly 21 hodin času :D

Kontroly tady taky proběhly hladce (ikdyž po příletu tam byly šílený fronty a my myslely, že tam celých těch 21 hodin strávíme čekáním na kontrolu) a my si našly místo na “spaní”. Po celkem nekonečné noci jsme se asi kolem 7 sebraly a vyrazily do města.

Ovšem hned první problém byl, že na letišti (prý kvůli covidu) není žádná úschovna zavazadel!! Pak jsem taky dost času strávily čekáním na shuttle bus, který nám vzal na terminál, kde jezdí metro. Tam jsme pak zas 100 let bojovaly s mašinou na lístky, protože mimo pinu ke kartě po nás chtěla ještě směrovací číslo, což jsme netušily, co má být. Naštěstí nám zaměstnanec poradil, že je to 00000 :D Taky mi to nebralo Revolut kartu. Takže po docela velkém boji jsme konečně mohly dojet na Five points (zpáteční lístek stojí 6 USD) a jít se podívat do Olympijského parku. 

Tam jsme si taky chtěly zajít na jídlo a kafíčko, což se ukázalo jako problém, protože všude bylo asi milion lidí a šílený fronty! Takže jsme nakonec posnídaly sušenky a kafe získaly asi až po hodině u muzea Coca-Coly :D Po projití olympijské části města a tradičním burgeru k obědu jsme se pěšky vydaly do části Martina Luthera Kinga. Cestou jsme zhodnotily, že město je to teda nic moc a všude se válí nějakcí bezdomovci. Pofotily jsme si jeho rodný dům a radši už šly na metro a jely zpět na letiště. No a tam už jsme jen v klidu prošly všechny kontroly a čekalo nás necelých 9 hodin v letadle do Mnichova. 

V Mnichově opět kontrola, nákup lístku na centra (13 EUR) a čekání na S-Bahn, který opět mělo zpoždění a nějaký výluky :D No a ve 12:45 nástup do vlaku a frrr směr Praha, kam jsme kolem 19:00 úspěšně dorazily a tím završily náš výlet!

Naše hotely:

Cancun - Hotel Los Girasoles - wifi na pokoji, teplá voda, tichá klimatizace, hlučný větrák, super snídaně za 100 MXN

Holbox - Villas Palmar Holbox - wifi jen venku (ale měli tam hezký prostor s hamakami), lednička, tichý větrák, teplá voda, bazén (nevyzkoušený)

Marida - Hotel Central Merida by Kavia - wifi na pokoji, teplá voda, tichá klima, žádný větrák, malá okna bez sítí proti komárům, hodně hluku z vedlejších pokojů

Valladolid -  Hotel Colonila La Aurora - wifi venku (hezké posezení na terase u bazénu), teplá voda, větrák, opět nevyzkoušený bazén, pěkná střešní terasa a celkově hrozně roztomilý hotel

Bacalar - Asilé Hotel Boutique - wifi na pokoji, teplá voda, dost malý pokoj, konečně balkon (ale bez nábytku), slevy do spřátelených podniků, větrák a tichá klimatizace

Tulum - Wish Tulum - wifi na pokoji, teplá voda, velký pokoj, balkon s nábytkem, nevyzkoušený bazén, lednice, neomezená pitná voda na recepci

Závěrem asi: ani jednou jsme se necítily nijak v nebezpečí. Z čech jsme měli dolary, které jsme měnily v bance (je k tomu potřeba pas) a pak vybíraly normálně z bankomatů. Měly jsme najité, které jsou v pohodě (CIP Banco, Santander,..) a poplatek byl asi 35 Kč za výběr. Nepily jsme z vodovodu, ale jinak jedly všechno a byly v pohodě. V restauracích jsme si často dávaly nějaké ovocné šťávy a taky v pohodě. Ve městech mimo Tulum jsme měly trochu problém s nákupem potravin, jelikož jsme nikde nenarazily na “normální” krám. Nakupovaly jsme tedy v místních obchodech a nebo Seven eleven. Ale často byl třeba problém se sehnáním pomazánkového másla nebo sýru, abysme si mohly udělat sváču :D Většinou v obchodech byly jen čipsy, sušenky, pečivo, ale nic k tomu...

A to je asi vše. Výlet to bylo boží a Mexiko budu pořád všem doporučovat jako skvělou destinaci a to i klidně pro 3 holky, který se přesunují MHD :)

[bliju]

Sunday 5.3. 2023

BARCELONA leden 2023

Jelikož v Čechách už ani nevíme, jak vypadá sluníčko, tak jsem potřebovala změnu prostředí. Letenky jsem teda kupovala někdy koncem listopadu, ale přesně jsem věděla, že to takhle bude :D

Letenka mě vyšla s Ryanairem asi na 1100,-, ubytování jsem měla v hostelu St Christopher's Inn Barcelona na 3 noci asi za 2000,-. Z letiště jsem jela busem přímo na Plaça de Catalunya cca 30 minut za 5,9 EUR. Co mě (a ne jen mě) překvapilo bylo, že v tom buse vyžadovali roušku!

Jelikož jsem přijela docela večer, tak jsem se jen ubytovala šla spát. 

Ráno jsem pak vstala cca na 9, jelikož jsem chtěla na snídani do Brunch & Cake. Tam jsem si dala senzační palačinky a kafe. Pak jsem se metrem za 2,4 EUR dovezla na Paral·lel a tam pokračovala lanovkou, která je součástí metra (takže na jeden lístek) na Montjuïc. Tam jsem chodila po různých zahradách, obešla stadion (trochu neplánovaně, jelikož to tam bylo všude uzavřené :D). Pak jsem se kochala muzeem, výhledy od něj a na něj. 

Jelikož se mi před odjezdem podařilo sehnat Tři měsíce v Barceloně, tak jsem lozila i po tipech z knížky. Jeden z nich byl Pavelló Mies van der Rohe. Vstup je za 4 EUR. On je to teda malinký a skoro celý to člověk vidí i bez toho vstupného. Ale zas si tam můžete posedět na židličkách, který jsou i v Tugendhatu a tam se k nim můžete sotva přiblížit :D Následně jsem šla do Arenas Mall, kde zas má člověk 360° výhled na celé město (zadara). 

Pak už byl čas oběda, takže jsem šla do vyhlídnutého baru Pincho.J, kde jsem si fakt pochutnala. Šla jsem na tipické pinchos. Tady měli ty “obyčejnější” za 1,2 a “lepší” za 1,8. Výběr byl obří. K tomu měli i sangrii a pedron papričky, takže dokonalost. Pinchos jsem si dala 5 a byla úplně přejedená. 

Po obídku jsem jela na pláž, kde jsem si užívala sluníčko a pohodu. Na večer jsem ještě lozila po Passeig de Gràcia a jejím okolí, kde jsem obdivovala úplně každý dům, protože to prostě byla strašná nádhera. No a večer jsem zakončila jídlem ve Five guys :D

Druhý dej jsem si ke snídani dala výborné plněné churros a pak ještě zašla do náhodné kavárny na deal kafe a croissant za 1,9. Můj cíl byl Parc de la Ciutadella a jeho okolí. Navštívila jsem Umbracle, Centre Cívic Convent de Sant Agustí, parlament, fontánu a pak si jen užívala sluníčka. 

Odpoledne jsem si řekla, že se projdu k Sagrada familia a cestou zkusím najít bar s pěknou zahrádku na sluníčku. To se mi taky podařilo, takže jsem v nějakém náhodném baru seděla asi 3 hodiny na sluníčku a pila k tomu pivíčko a jedla Jamón, který jsem si před tím koupila na známém Mercadu de La Boqueria. Pak už jsem zas byla unešená, jak je katedrála krásná a obří.

Večer jsem pak pokoupila nějaké suvenýry a došla si ještě na skleničku a tapas do baru Castells. 

No a ráno už jsem se jen sbalila a vyrazila na letiště. 

[bliju]

Friday, 6.1. 2023

ISTANBUL prosinec 2022

Náš tradiční adventní výlet jsme letos pojaly trochu netradičně. Ale i v Istanbulu jsme na vánoční výzdobu narazily, takže to zas tak neadventní nebylo :)

Letěly jsme se společností Pegasus a to druhý prosincový víkend. Ubytování jsem měly v hotelu Rumours inn, který je asi 5 minut pěšky od Hippodromu. Z letiště jsme jely autobusem na Taksim. Cesta trvala cca hodinu a stála 60 TRY. Autobusy stojí všude před letištěm, buďto jsou na nich velké nápisy nebo u nich stojí turci a vyřvávají, kam to jede. Platí se v autobuse a to hotově nebo kartou. 

Z Taksimu jsme si udělaly procházku a šly cca hodinu pěšky k hotelu. Část města k mostu byla moc hezká. Míjely jsme různé obchůdky, uličky, malé domky a tak. Pak jsme přešly most a dostaly se do úplně vybydlené části. Bylo asi kolem 10 večer, takže to bylo docela děsivý :D Ale nebylo to opuštěný, jen to bylo tržiště, kde už takhle večer bylo vše zavřené a žádní lidé. Proti té první části města to ovšem byla docela změna. Pak už jsme se jen ubytovaly a šly na kutě.

První den jsme začaly bohatou snídaní v našem hotelu a pak se rozhodly jít na Hippodrom, do Modré mešity a do Hagia Sofia. Modrá byla v pohodě, ovšem na Hagiu jsme čekaly ve frontě na vstup hodinu!! Po vystání fronty a prohlídce mešity jsme se vydaly do Topkapi paláce. U vstupu jsme si za 700 TRY koupily muzejní kartu, na kterou je vstup na různá místa již v ceně a taky na některých místech díky tomu člověk nemusí čekat frontu na lístky, ale jde rovnou ke vstupu.

Topkapi byl opravdu nádhernej a určitě ho doporučujeme a to nejen palác, ale i harém (lístek i s harémem je dražší a nebo právě v ceně muzejní karty). V celém komplexu jsme byly asi 2,5 hodiny. Pak už nám vyhládlo a tak jsme šly na oběd. Vždycky jsme zapadly na nějaké místo, které se nám líbilo. Nabídky byly dost podobný a ceny nám přišly taky. Posilněné obědem jsme se vydaly do Grand Bazaaru. Tam jsem asi hodinu couraly (bloudily) a pokoupily různé dárky, suvenýry a sladkosti. Ty jsme také dostávaly ochutnat, takže ven jsme vylezly úplně přecpaný :D

Aby nám trochu slehlo, tak jsme se vydaly pěšky na druhou stranu “zátoky” a na Galata tower. Cestou jsme šly přes tu “vybydlenou” část, která se během dne proměnila v obří tržnici, kde bylo asi milion lidí! Ještě jsme navštívily Novou mešitu (Yeni Cami) u vody, která se nám strašně líbila. Na věž jsme šly na naší kartičku, ale i tak jsme čekaly asi půl hodiny na vstup. Ale výhled z věže byl super, jen jsme neměly úplně to nejelpší počasí, jinak by byl určitě ještě lepší. Pak jsme prolézaly různé obchůdky a uličky, sedly si na kafe a nasávaly místní atmosféru. 

Druhý den jsme hned ráno vyrazily do muzea Tureckého a islámského umění, pak následoval boj s automatem na jízdenky a cesta tramvají k Panorama 1453. Je to sice prohlídka celkem na chvilku, ale panorama je fakt moc pěkný! Cestou tramvají zpět jsme vystupily dřív a šly se podívat na The Aqueduct of Valens a pak procházkou přes město k archaeologickému muzeu. Odpoledne jsme už byly dost uchozený a chtěly si někde posedět, takže jsme zašly na dobroty do  Hafız Mustafa, což určitě doporučujeme!! No a abysme si odpočinuly ještě víc, tak jsme se rozhodly navštívit Hammam. Podle google jsme si našly nějaké tradiční a to Kadırga Hamamı a můžeme je jedině doporučit! Místo je to teda trochu děsivý, hodně autentický a pani neumí moc anglicky. Ale celá procedura stojí jen 220 TRY a byl to naprosto skvělý zážitek!! Pak už jsme si došly na jídlo, koupily si nějaký dobroty na hotel a odebraly se do našeho pokoje.

Poslední den jsme už jen vstaly a zas se vydaly pěšky na Taksim, od kud jsme chtěly jet autobusem na letiště. Vzaly jsme to ještě jako poslední procházku - také jsme během ní zjistily, že “advent” tam začíná 16.12. a viděly už nějaké postavené stromečky a víc výzdoby.

Na Taksimu jsme hledaly autobus na letiště. Nikde tam nejsou žádný popisky (autobusy tam stojí jen v jedné ulici) a jen tam turci vykřikují “airport”. Věděly jsme, že náš autobus jede v 9:45 a pak v 10:10. Našly jsme na budce jízdní řád a bylo tam 9:40 a 10:10, tak jsem si koupily lístek (na kterém není vůbec napsáno, kam jede) a poslechly turka vykřikujícího “airport”. Asi po 30 minutách jízdy jsme se podívaly do mapy a zjistily, že jedeme na úplně jiné letiště, které je na severu a my měly letiště na jihu. Autobus nás vezl na Istanbul Airport a my měly letět z Sabiha Gökçen. 

Na letišti jsme teda vyskočily z autobusu a chytly první taxi, které tam stálo. Naštěstí nám týpek řekl, že po dálnici tam může dojet cca za hodinu. My už se bály, že to bude zase hodina do města a pak ještě další hodina na naše letiště a to bysme neměly šanci stihnout. Jelikož jsme se i docela bály dopravní situace a fronty na pasaovou kontrolu (v té jsme po příletu stály hodinu), tak jsme měly poměrně rezervu. 

Týpek teda jel 170 celou cestu, ale opravdu jsme tam asi za 45 minut byli a náš let pak už dost v pohodě stihly. Ani na pasové kontrole jsme nakonec nečekaly nijak dlouho. Cesta nás teda vyšla na 100 EUR, jelikož nám týpek tvrdil, že mu nefunguje terminál a my už neměly liry. Ovšem v tý situaci nám to bylo dost jedno a všechno, co bylo míň než asi 7000,- za novou letenku jsme braly :D

[bliju]

Thursday, 5.1. 2023

2022

LEDEN

Začátek roku se rozjíždí docela pomalu, ale jsem za to poměrně ráda. V půlce měsíce jedeme s Mishem do Malagy a je to naprosto dokonalej výlet. Chodíme v tričkách, užíváme sluníčko, večery na zahrádkách, popíjíme, jíme, najezdíme 500 km a prostě je to úplně skvělý. Jedeme na jeden na hory a je to asi nejlepší lyžování za 10 let-sluníčko, žádný lidi, prázdný sjezdovky, prostě nádhera. Konec měsíce trávíme prakticky všichni doma s kovidem.

ÚNOR

Začíná Olympiáda. Jedeme na hory a je nejhnusnějc a Misho navíc jezdí pomalu jak důchodce :D Pak jedeme na víkend do Dublinu, což je super, i když město nás trochu zklamalo. Ale i tak je příjemný na víkend vypadnout. V Praze je konečně po dlouhý době sluníčko! Máme 2 “důchodcovský” dopoledne s brunchem a kinem, což je super. Začínám se učit přes švihadlo. Sice mě to fakt baví, ale zjišťuju, že jsem tak nekoordinovaná, že se divim, že zvládám vůbec chodit :D Vůbec mi to nejde a bolí mě z toho koleno, takže mi to vydrží asi 2 týdny. Kupujeme na květen letenky do NY (a modlíme se, aby to vyšlo)!!! Kovid je “zapomenut”, začala válka na Ukrajině a neřeší se nic jinýho. Sedíme u televizí a nechápeme....

BŘEZEN

Jedu na prodloužený víkend do Edinburghu a jsem hrozně nadšená. Je krásně a všechno v tý zemi funguje. Zas jsem se znovu zamilovala do Británie! Po hnusných 2 měsících je prakticky celej březen hrozně krásně! Začínám opalovací sezonu, podnikáme několik výletů a zahajujeme sezonu zahrádek a posezení na Letný. Jdeme na Matějskou a jedeme na výlet do Sapy. Hodně mi píše Chlapec, ale pořád jen sliby a pak nic...

DUBEN

S dubnem se zas vrací hnusný počasí, zima, sníh a zataženo. Střídá se hodně aprílový počasí a podle toho i naše aktivity. Někdy je týden, kdy se nic neděje a jindy jsme venku skoro každý den. Jsou Velikonoce - jedeme na jeden výlet za Prahu, jeden den se podaří opalovačka a v pondělí máme hezký rodinný oběd. Strašně nečekaně umírá Jitka, takže všichni smutníme a jdeme na pohřeb. Mám rande s Chlapcem!!! <3 Pár dní je docela léto a na konci měsíce slavíme Báry narozky.

KVĚTEN

Konečně začalo krásný léto! Jdu na očkování a tentokrát mě to sundá jen na jeden den. Opalovačky, zahrádky a aktivity venku. Často jsem unavená, takže možná očkování přeci jen něco udělalo :D Po dlouhý době se vidim s Rudou. Závody v Troji, kam jdu tentokrát jen na jedno odpoledne (jeden z dnů, kdy jsem unavená a neni mi úplně hej). Jedeme na akci s prací, musim vstávat před 6 a večer jdu spát už v 10 :D Na konci měsíce letíme do New Yorku. Mimo hromadu stresu, zrušený ubytko v den přízdu a málem zmeškanej let je to naprosto boží!

ČERVEN

Po návratu si to nedělám lehký a hned druhej den jdu na koncert a mám rande s Chlapcem. Pak slaví Misho narozky, což je super, ale nad ránem úplně paralizovaná ležim na gauči a nezmůžu se na nic. V práci si kolegyně bere dlouhodobou neschopenku, takže několik týdnů makám od rána do večera. Jsou závody v Tróji a tentokrát se zodpovědně ani neožeru do sraček a všechno si pamatuju. I tak je to super. Sam má první koncert, na který ho jdeme všichni podpořit. Pak je superletní víkend, kdy se poflakujeme v bazénu, grilujeme a užíváme si pohodu. Na konci měsíce jedu konečně zas do Lisabonu! Je to skvělý, jen letecká doprava je šílená a domu letim asi 10 hodin. Kolegyně má stále neschopenku.

ČERVENEC

Jedeme na den na KVIFF, což je tradičně super-krásný počasí, drinky, procházky po kolonádě. Jen tam je čím dál tím víc veřejných míst zavřených a místo nich stage, který přes den nejedou :( Na svátky jedeme do Pasek. Zodpovědně nepaříme do rána a pak chodíme každý den na delší výlety. Vyjde parádně i počasí, takže si to moc užijeme. V Praze pokračuje krásný letní počasí. Kolegyně začala chodit do práce. Začínám zase trochu běhat z čehož mě zase začne bolet koleno. Jedeme na pochod do Beskyd a jelikož máme auto, tak víc poznáváme okolí a míň chodíme. Ale vidíme toho hrozně moc, je nádherně (možná až moc) a hrozně si to užijeme. Jedeme do Ejpovic, který jsou úplně tradiční - pije se, spí se, jde se do Plzně a jelikož je krásně, tak se i docela koupeme :D Celej měsíc uteče, jako by měl týden.

SRPEN

Je krásný léto, ale měsíc začíná docela nudně, protože nějak postupně padaj všechny plány, takže jsem jen doma na zahradě. Druhej týden je ve znamení party (vtipná 2000s party a taky skvělej Pride), kdy zvládnu 4 za týden a z toho 2x přijdu domu po pátý ráno :D Umřel děda z Kralup, takže tam jedu na pohřeb. Konec prázdnin je dost hnusně, zima a prší, takže se zas to moc nic neděje.

ZÁŘÍ

Letní počasí nás asi opustilo. Slavíme trojstátnice. Konečně odkrýváme Mishovi jeho dárek a strávíme skvělej prodlouženej víkend v Budapešti - chodíme po památkách, ochutnáváme speciality, navštěvujeme bary a máme prostě chill. Celý měsíc je hrozně aprílový, takže se nic neplánuje, protože to vždycky vypadá, že bude tragicky a nakonec je docela hezky. Mám několik rande s Chlapcem! Jedeme tradičně do Portugalska, kde vychytáme nejlepší letní počasí a dokonce ho tentokrát trochu projedeme a nejsme jen v Lisabonu. Je to zas tak skvělý, že bych tam hned chtěla žít...ikdyž pár MHD pozmrzení mě zas vrátí nohama na zem :D

ŘÍJEN

Vracím se z Portugalska. V Čechách je poměrně hezky, takže jsou nějaký vycházky po Praze. Jinak si sluníčko užívám za oknem, protože jsem v práci :D Jedu na Sicílii, což je naprosto boží a hrozně si to užiju. Snažim se zas trochu víc vrátit ke cvičení, pravidelnýmu chození do práce a trochu klidnějšímu životu. Jedeme na Bloudila a zas nám vyjde nádherný počasí a celý je to super.

LISTOPAD

Stihnu akorát skvěle oslavit narozeniny s partou a pak jsem týden doma nemocná a nikdo neví, co to je. A venku je (navzdory předpovědím) a po tom, co se člověk prokouše ranní mlhou fakt krásnej podzim. Počasí se v půlce měsíce změní a je celodenní noc, déšť a první sníh. I tak oslavíme 17. na Národce a posezením v hospodě.

PROSINEC

Slavíme s Chlapcem 5 let a to dokonce tak, že se vidíme a přespím u něj (podruhý za celou známost). V hospodě se seznámíme s nějakýma klukama a jeden mi píše a já nemám sílu to odmítat :D Máme skvělej Mikulášskej večírek/F&F. Jedeme s Dragou do Istanbulu, kde je sice hezky, ale město není žádnej zázrak a ještě dojedeme na špatný letiště a pak se stresujeme v taxíku, ale stihneme to! Následuje týden, kdy mám 5 akcí/večírků a neni to úplně snadný :D Pak už následuje předvánoční klid a pohoda. Dokonce se vidím s Chlapcem. Rodinně si užijeme Štědrý den a pak se válim, koukám na pohádky a snim, na co přijdu :D Silvestr oslavíme klasicky a pohodově v Karlíně party do rána.

Tenhle rok pro mě byl úplně skvělej a nasadil laťku hodně vysoko. Ale 23 je moje nejoblíbenější číslo, takže doufám, že mě nezklame!!

[bliju]

Friday, 27.10. 2022

CATANIA říjen 2022

Jelikož jsem musela vybrat ještě nějký dny dovolený a chtěla si trochu prohřát kosti, tak jsem se rozhodla vyrazit na prodloužený víkend na Sicílii. Letenky jsem kupovala asi 2 měsíce předem v akci asi za 1200,- s Wizzairem. Ubytování jsem si nakonec zamluvila v Ostello degli Elefanti, kde jsem byla na 8 lůžkovém pokoji. Hostel byl fakt super, jen tam bylo strašně hluku z náměstí :D

Let byl až v pátek večer, takže jsem jen dojela do hostelu a šla spát. Cesta z letiště byla dost vtipná. Jelikož už bylo “pozdě”, tak podle google map mi nezbývalo nic jiného, než jet Alibusem do centra za 4 EUR. Z haly jsem vyšla bočním východem, kde byly cedule na tenhle bus, zastávka a jízdní řád. Taky teda nápisy, že si člověk má koupit lístek, ale nebylo jasný kde :D Na zastávce se sešlo poměně dost lidí a bus nejel. Ale viděli jsme ho stát přímo před letištní halou. Takže jsem se sebrala a došla těch asi 250 metrů. Lístek si normálně koupila (kartou nebo hotovostí) u řidiče. A bylo to dobře, protože tu zastávku, kde jsem stála původně jen minul :D Výstupní zastávka teda byla taky vtipná, protože nás vyhodil jen tak na silnici u podchodu :D Ale já to měla blíž, než když by dojel na zastávku dle mapy, takže dobrý :D

V sobotu ráno jsem se vydala pešky asi 30 minut na pláž Playa di Catania. Na pláži nic neni a byl tam docela bordel. Zároveň je ale dost dlouhá a široká, takže je tam dost místa i mimo bordel. Je hezky písčitá a voda je čistá. Po dopoledni na pláži jsem šla na autobus, kterým jsem dojela na nádraží. Řidič mě nechal jet zadara, takže jak funguje nákup lístků netuším :D Taky na zastávkách neexistuje žádný  jízdní řád. Jediný, co tam aspoň visí, jsou čísla busů a zastávky, takže víte, že jedete dobrým směrem :D

Z nádraží jsem jela vlakem za 7,6 EUR do Syrakus. Vlaky tu dle mých zkušeností fungují dobře. Vždycky si  najdu spoj v aplikaci Trenitalia a rovnou si na něj koupím lístek. Z nádraží jsem pak šla procházkou přímo k vykopávkám  Neapolis Archaeological Park. Vstup stojí 13 EUR. Ani nevím, jestli to za to úplně stojí. Jsou tam pěkné jeskyně, ale amfiteátr a ostatní vykopávky zas tak supr nejsou a navíc jedna část byla celá zavřená. 

Pak jsem se šla podívat do města, dala si nejlepší zmrzlinu, která chutnala jak pistáciová Nutella. Ve městě jsem procourala uličky a pak se vydala zpátky na vlak a jela zpět do Catanie. Tam jsem si pak došla na super véču do Scirocco, kde mají boží mořský plody a pak na skleničku. 

V neděli byl plán jet vlakem do Taorminy. Cesta vyjde na 4,5 EUR a zas to jelo úplně v pohodě. Tam jsem vystoupila na zastávce Giardini a na dopoledne šla na pláž. Ta taky nebyla nic moc a byla trochu víc kamenitá, ale jelikož bylo fakt vedro, tak mi to nijak nevadilo :)

Jelikož centrum města je na kopci, tak jsem se rozhodla, že v tom vedru bych ten výšlap fakt nezvládla a chtěla jet autobusem. To je opět trochu oříšek, porotože mi google nic nenašel. Ovšem u nádraží je hned zastávka i s jízdním řádem. Číslo busu jsem zapomněla, ale jezdí každých cca 15-30 minut (ten muj teda stejně přijel mimo jízdní řád). U řidiče jsem zaplatila 2 EUR a za cca 10 minut byla pohodlně ve městě. 

Tam jsem došla k Teatro Antico di Taormina, kde se platí 10 EUR vstup. Tady se mi ovšem moc líbilo, protože je tam krásný výhled a taky je amfiteátr přístupný, takže si tam člověk může hezky lozit nebo posedět :D

Po prohlídce divadla jsem prochodila uličky města, kde se mi strašně líbilo. Vždycky jsem došla do nějaké krásné uličky nebo na “skryté” náměstí. Taky je tam moc hezký park. K vlaku jsem pak došla pěšky, protože z kopce byla cesta v pohodě.

Večer jsem v Catanii opět zašla na večeři a to tentokrát do Ristorante da Antonio, kde jsem si dala výborný těstoviny. Večer jsem pak šla na sklničku do části Piazza umbrella, kde je asi milion podniků, na ulici hrál DJ a pěkně to tam žilo :D

Poslední den jsem si sbalila svůj baťůžek a vydala se konečně taky prozkoumat Catanii. V celém městě jsou nádherný kostely. Jinak je to pěkně špinavý město a auta stojej úplně všude, takže člověk často páchá harakiri na silnici a tak :D 

Pak už jsem si dala jen oběd, zmrzku a vydala se znovu Alibusem na letiště.