Last Seen Blogs
avvail
a hero/villain hub
xenwritings
xen writings
mrkemrktpa
Untitled
nitratekisses
as written
nocturnalcity
The City Never Sleeps
Text
jižní Evropa, podzim 2023
Člověk míní, život (a často i děti) mění. Známe to.
A tak odjíždíme s týdenním zpožděním až v úterý 19. 9. 2023 večer a to na jižní Moravu, kde přespíme v Hustopečích za vesnicí na poli.
Z rána se projdeme okolo místního rybníku, koupíme burčák a přejedeme do Rakouska k Neziderskému jezeru. Jezdit po sezóně má své výhody. Nejen, že je všude daleko méně lidí, ale často už jsou pokladny mimo provoz. Takže neplatíme vstup a užíváme si dne na pláži u jezera, na dětském hřišti a u přístavu lodí. Bohužel dál, než na parkoviště nesmí psi a taky se nemůže zůstat přes noc. Takže se střídáme u venčení Atreye a na hřišti s Matoušem. Hodnoty se nám mění, proto je teď pro nás zásadní najít zázemí, kde se vyřádí pes i dítě, máma si může připravit v klidu kafe a táta vypít pivo. Na noc se přesuneme o 100 km dál na Stellplatz - Hezké místo u rybníka a dětského hřiště s čistým WC a přísunem vody. Jedinou ,,nevýhodou" je blízkost obce a silnice.
Na pozdní oběd si zastavíme u vodní nádrže Soboth Reservoir. Vzhledem k hezkému počasí se rozhodneme zůstat přes noc. V automatu platíme 15 eur za náš ,,van" a kromě úžasného ticha a výhledu máme po ruce čistou toaletu, venkovní sprchu (na solár, takže se Honza stihne sprchovat ve vlažné vodě a já druhý den pod ledovou sprchou). Matouš má na koupání parádní hluboký dřez na nádobí, ale s teplou vodou! Bohužel se na noc přižene silný vítr, který s sebou přinese déšť.
0 notes
Text
My máme namířeno k vodopádu Peričnik. Přesně takhle Rakousko známe. Hory zahalené v mlze a dešti. Vzhledem k tomu, že okruh okolo vodopádu je krátký, rozhodneme se jít i za deště. Potřebujeme alespoň nějaký pohyb. Za parkovné se platí 5 eur / 2 hodiny v místní chatce, kde si můžete dát i kafe. Cesta k vodopádu Peričnik vede lesem a nepromokavé bundy, či spíše rovnou pláštěnky jsou nutností i když neprší. Okruh má zhruba 1 kilometr, takže nic náročného.
Nocujeme ještě ve Slovinsku, na plácku s dětským hřištěm spolu s dalšími asi sedmi auty / karavany. Často hledáme lokaci na spaní přes Park4night. Někdy se nám naskytne perfektní místo samo.
0 notes
Text
Další den už vjíždíme do Chorvatska. To je asi nejnáročnější země na přespání v autě mimo kemp. A tak jsme přímo nadšeni, když objevíme zátoku, kde se běžně za kempování platí .... ALE! I tady je zřejmě po sezóně. Vjezd je volný a nikdo nekasíruje. Zůstáváme tady s dalšími karavany. Po 19. hodině se šíleně zvedne vítr a s autem to háží tak moc, že se absolutně nevyspíme. Během noci se skoro všichni rozhodnou raději odjet a do ráda zůstáváme jen dvě auta. Ráno už je klidné a já jsem ráda, že jsme zůstali.
Do Bosny jedeme lesní cestou plnou spadlých stromů a větví. Nikoho nepotkáváme. Z počasí už jsme zoufalí. Máme za sebou téměř polovinu cesty a stále jen prší a fouká a je zima. Nic moc se dohromady se psem a dítětem nedá dělat a začíná se to odrážet na naší psychice. Neděli strávíme u německé rodiny, která se v Bosně rozhodla koupit dům a žit tady. Teplota klesla pod 10°C, mrholí a naše jediná zábava jsou ovce a krávy místních.
0 notes
Text
Národní park UNA National Park najdete na severozápadě Bosny. Za symbolické vstupné se projdeme okolo krásných vodopádů. O kousek dál si uvaříme oběd u řeky, jsou tu přístřešky se stoly a čisté toalety s teplou vodou. Jsme tady opět sami. Po obědě se ještě zajedeme podívat na Janjski Otoci , což je spíše komerční místo v hlavní sezóně. Kavárničky položené přímo na řece, to má svou atmosféru. Takže plus pro nás je, že tu nikdo není, ale naopak mínus, že jsou všechny podniky zavřeny. Na spaní si vybereme výběžek pozemku místních u Ramsko jezero, kde nás přivítá vřelá starší paní a přinese nám zralá rajčata ze zahrádky. Zvládneme prohodit pár slov a už si užíváme klidu a oblohy plné hvězd. Ráno je po dlouhé době teplé a dokonce se sluníčkem. Vytahuji si jógamatku a jdu se protáhnout. Kluci řádí u jezera. Po cvičení a snídani si naprosto užívám sprchu s otevřeným výhledem na okolí (asi proto, že tu jsme sami a pokud nemá na protějším břehu někdo dalekohled, není co řešit...).
0 notes
Text
Dnes je v plánu podívat se na místo, kde se v roce 1984 udály ZOH - Sarajevo. Dostáváme tip na bezstarostné a bezplatné spaní na parkovišti areálu. Přijíždíme ještě za světla a míjíme karavany a motorkáře, kteří odjíždějí. Než se setmí, schází se zde místní, co si jen tak v trávě povídají a popíjejí. Ze starého, na první pohled neobydleného domu vyjdou dva muži. Jdu se k nim ujistit, že můžeme zůstat přes noc - prý není problém. V momentě, kdy se chystáme do postele, k nám přijde jeden z mužů, zjevně posilněn alkoholem a tvrdí, že tady nemůžeme zůstat pokud nezaplatíme 15 eur. Začíná mezi námi diskuze - peníze mu dát nechci a tvrdím, že hotovost nemám. On zase tvrdí, že ho šéf nutí, abychom zaplatili a přes kamery nás údajně sleduje. Jsem přesvědčena, že lže a chce z nás dostat jen peníze, a tak to nakonec usmlouvám na plechovky Radegastu. Spokojeně odchází a více se s ním už nepotkáme.
S ranní vláhou se vydáme po strmých schodech na skokanské můstky a jen žasneme. Vypadá to, že během zimní sezóny je část kopců stále využívána k lyžování, jinak tady vše chátrá.
0 notes
Text
Chceme si zavzpomínat, jedeme do Dinárských hor, kde jsme před šesti lety zdolali nejvyšší horu Maglic. I tady už se pár věcí zmodernizovalo. Tehdy tady stsála malá stará budka s postelí a kamínkama, kde nám fousatý pán ručně zvedal závoru a opsal si naše doklady. Teď už zde stojí fungl nová elektronická závora s moderní chatkou a také se zvedla cena vjezdu. Děravá cesta ale zůstala stejná. Nahoru jedete téměř 445 minut rychlostí 10 km/h. Užijeme si odpoledne mezi volně se pasoucími krávami a prcháme do Černé hory - opět pohoří Durmitor.
0 notes
Text
28. 9. Dnes nás čeká trek, a tak vstáváme časně z rána. Je tu ticho a potkáme pouze jeden milý pár. Matouš se chvíli nese, pak jde sám, poté svačina a zase dokola. Tohle jsme potřebovali! Při příchodu zpět k autu nás odchytí nějaký muž a ptá se, jestli máme povolení - zaplacený vjezd. No jsme tady už asi počtvrté a nikdy se nic neplatilo. Při vjezdu do pohoří jsme nikde neviděli žádné upozornění. Podaří se mi s ním domluvit a pouští nás bez následků a nutnosti zaplatit pryč. Na noc jedeme na ověřené místo - pláž Petrovac na Moru, kde strávíme dvě noci. Nic neděláme, jen se koupeme v moři.
0 notes
Text
A protože nemáme už žádný plán, bezhlavě se vydáme do Albánie. Vůbec nevíme kam, na P4N úplně náhodou zvolím místo na přespání. Přibližujeme se a vypadá to nehezky. Ale pak, o několik kilometrů dál, nacházíme malý ráj na zemi. Místo, kde se všechno smí, všichni jsou milí a prostředí absolutně bezstarostné. Odchytíme majitele a ptám se, jak to zde funguje. Odpověď zní: ,,Ahoj, za parkování nic neplatíš. Tady je lednice a ber si z ní co chceš, jen si to zapiš do sešitu. Kafe ti připravíme. Jestli tady budeš den nebo měsíc je nám jedno. Za útratu zaplatíte na konci. Užijte si to a jen tak buďte!'' Ráj! Jsme přímo na pláží a probíhá naprosto neskutečný západ slunce. Místní komunita rozdělává oheň. Děti běhají, hrají si v písku. My jsme si nachytali vodnici a pivo. A pokud by tady nebyl extrémní noční nálet komárů a neprobudili bychom se plní štípanců a nevyspaní, asi bychom nikdy neodjeli.
0 notes
Text
Ale čas se chýlí ke konci a my musíme vyrazit zpátky domů. Prudké ochlazení a ze plus 30°C teplota spadne na 10°C. Stavíme se u jezera Biogradska Gora v Černé hoře. A máme smůlu - kromě mlhy a deště je jezero několikanásobně menší. Přidávám tady fotku z internetu - to, co jsme očekávali a fotku reality. Udělali jsme si alespoň procházku okolo celého jezera - cca 4 km a jeli zase dál. Noc strávíme na zahradě ,,babi s dědou''. Babi nás vřele přivítá domácí limonádou, ze které mám pocit, že nám vypadají zuby a nabízí kávu. Tu přijmu až ráno při snídani a na podnose mi v porcelánovém šálku přináší tak silného turka, že ani tři kostky cukru a mléko mě nezachrání před křivící se pusou.
0 notes