Tumgik
takovanormalnielie · 24 hours
Text
26.4.2024
N. s dětmi odjela na víkend k rodičům a já radši zůstala doma. Má to svý důvody. Moc si s nima nerozumím a neschvalujou mojí tranzici. Když už tam jsem, tak se cítím jako vetřelec. Nevím, co dělat, co říkat, jak se chovat. Je to pro mě docela stresující a mám pocit, že mě nemají rádi. Před tranzicí jsem se je pořád snažila přesvědčovat, jak jsem šikovnej chlap, že dokážu to a tohle, protože je o kvalitách člověka přesvědčí akorát manuální zručnost, nebo já vlastně ani nevim co. Teď jsem tu snahu vzdala, protože moje mentální zdraví je přednější, ale vzniklo mezi námi větší prázdno a já nevím, čím ho zaplnit. Chtěla bych, aby mě měli rádi, ale nevím, jak ze sebe smazat ten cejch chyby, to přesvědčení, že si jejich dcera vybrala špatně. Možná si to myslí jen oni, možná si to myslíme všichni a možná si to myslím jen já. Jednou, až se vody uklidní a všichni budem s novou situací srovnaný, si o tom s nima možná zkusím do hloubky promouvit a třeba tenhle kousek upřímnosti je to, co nám chybí. Závidím N. její vztah s mými rodiči. Chci být taky svá, bezprostřední a uvolněná. Místo toho jsem akorát v neustálým režimu obrany. Chci si tykat, smát se a cejtit se bezpečně... patřit do rodiny.
10 notes · View notes
takovanormalnielie · 3 days
Text
25.4.2024
Nasadila jsem Bakopu drobnolistou a Korálovec ježatý a obdržela jsem v práci pochvalu. Dostala jsem celkem komplikovanej úkol (na totálního zelenáče) a musela jsem si s ním poradit. Udělala jsem si z dat tabulky, použila pár výpočetních vzorců pro usnadnění práce, navrhla přepracování plánu a po odsouhlasení vše zanesla do ERP. Nevím jestli za to můžou ty adaptogeny, ale byla jsem soustředěnější. Dařilo se mi líp odfiltrovat ruchy a udržet pozornost. Bude to v pohodě. Já to asi fakt zvládnu. Jedinej problém teď už vidím jen v lidech, co se mnou nechtěj nic mít. Však já je dostanu. Jsem pracovitá, přátelská, pozitivní a obětavá. Na tom se dá stavět.
15 notes · View notes
takovanormalnielie · 3 days
Text
24.4.2024
Zvykám si. Jsem stále klidnější a vypadá to, že si zvykaj i transfobíci. Jejich vrchní náměstek pro styk s veřejností s jedničkovou ovcí v trubodieselu celou polepenou lebkama a krvavým švabachem v kapitálkách (ano, je to ORTEL) mi dnes konečně odpověděl na pozdrav. Po práci jsem jela rychle pro děti. N. měla dnes hodně náročnej den a tak bylo všechno na mě. Celou domácnost, zahradu a děti jsem obstarala a ještě jsem si pro ní sjela na vlak a udělala jí véču. Byla plná rozhořčení a frustrace z práce. Všechno mi vypověděla a já měla radost, že jsem udělala maximum, aby měla klidnej alespoň večer. Takhle si představuju lásku.
11 notes · View notes
takovanormalnielie · 4 days
Text
23.4.2024
Spala jsem 9 hodin! To je úžasný, naprostá nádhera. Tenhle řežim mi fakt sedí. Asi se konečně zbavim prášků. V práci mi to dnes šlo a měla jsem schůzku s HR a vedoucí. Dostala jsem čtyřměsíční zkušební lhůtu a ubezpečili mě, že udělají vše, abych se v práci cítila dobře. Vědí, že tam některým lidem nejsem po chuti, ale prosili mě, ať jim dám čas a zkusím si je získat. Vzhledem k tomu, že směrem k transfobům se projevuju v rámci hesla kill them with kindness, tak to snad nebude problém. Prý mám na své straně valnou většinu lidí z kanceláří a věří, že zbytek přesvědčím časem zkrátka jen tím, jaká jsem. Nakonec mi má vedoucí řekla, že každý den s někým mluví a vysvětluje, že jsem úplně normální člověk a když odchází domů, přemýšlí, čím by mi mohla pomoci dál. Mám opravdu štěstí, že mám za vedoucí zrovna ji.
17 notes · View notes
takovanormalnielie · 6 days
Text
22.4.2024
Do práce jsem jela s žaludkem až v krku. Byla jsem v kanceláři ještě dřív než vedoucí a tak jsem nečekala a vrhla se do práce. Zjistila jsem, že jsem dostala systémová práva na úpravy a začla jsem zaplánovávat změny z pátku. Na dispečinku mě kolega z vedlejší kanceláře záměrně deadnameoval a tak jsem alespoň zjistila na čem jsem a že se na mě odmítá dívat, když se mnou mluví, protože se mu hnusím. Doteď jsem si myslela, že je prostě jen zaneprázdněn. Celý dopoledne jsem se učila a zapisovala a pak přišel úkol v Excelu, kde stále ještě plavu. Na obědě mi bylo naprosto zle, ale po něm jsem se oklepala a odpoledne jsem válela. Byla jsem spokojená se svojí prací, věděla jsem, co dělám a byla jsem si tím jistá. Cítím se konečně o trochu líp. Pořád ve stresu, ale už né na pokraji paniky.
20 notes · View notes
takovanormalnielie · 6 days
Text
21.4.2024
Od rána mi je zle od žaludku. Nesnědla jsem nic špatnýho. Nejim teď skoro vůbec. Je to stresem. Hezky to navazuje, takže se začínám i stresovat, že mi ze stresu vypadaj vlasy. Objednala jsem si dvě různý adaptogení houby - na stres a na soustředění. Doufám, že to něco udělá, i kdyby to bylo jen placebo. N. se vrátila s dětma od rodičů a ta malá skřetice mi ztratila další náušnici. Konec hlášení.
4 notes · View notes
takovanormalnielie · 7 days
Text
20.4.2021
Dopoledne jsem věnovala přípravě k práci. Snad jsem se i něco naučila. Odpoledne jsem vysála a dostavěla lego. Jsem pořád nervózní. Děsí mě, že se takhle budu teď cítít po dlouhou dobu. Zatím se nehroutím, ale držím to pohromadě dost těžko. Nedovedu si představit, jak s tím ještě zamává HRT. Nevím, jestli nebude lepší, to o chvíli odložit. Nerada bych se pak zhroutila před všema v práci. N. mě včera uklidnila, že si kdyžtak najdu něco klidnějšího za míň peněz blíž domova a mě došlo, že ať se děje cokoliv, budem pořád všichni spolu a to je jediný, na čem opravdu záleží.
9 notes · View notes
takovanormalnielie · 9 days
Text
19.4.2024
Včera se mi celkem dařilo splnit úkoly v práci a tak jsem odcházela aspoň trochu v klidu a dobře jsem se vyspala. Dnes to bylo horší. Topila jsem se v tom a zmatkovala. Musela jsem si nechat několikrát pomoct a měla jsem pocit, že jsem akorát na přítěž. Nakonec jsem zadanou práci nějak splnila, ale narážím na to, že jsem těžce nekvalifikovaná na svojí novou pozici. Ó. MŮJ. BOŽE! Co je to napadlo mi tu práci dát? Přemejšleli vůbec? Jak jsem je mohla přesvědčit? Vzala jsem si počítač domů a budu trénovat práci v Excelu na konkrétních příkladech. Taky si projdu všechny poznámky a pokusím se celej proces líp pochopit. Na obědě jsem se málem pozvracela. Další kolega se mnou teď nemluví. Jediná věc, která mě v práci dnes podržela, byla změna chování, jedný paní z kantýny. Jsou tam dvě. Hodnej a zlej policajt. Ta protivná paní, co se na mě vždycky mračila a říkala mi pan ****, mi teď říká Elie a usmívá se na mě.
11 notes · View notes
takovanormalnielie · 10 days
Text
18.4.2024
V noci mě zas chytala panika. Bylo mi vedro, na zvracení a srdce mi bušilo o závod. Takhle mi je celou noc až do příchodu na pracovišťe. Po cestě ze šatny se ze všech sil seberu a začnu fungovat. Cestou domu ze mě část spadne a stres probíhá jen jako úloha v pozadí. Překvapuje mě, který lidi na mě teď kašlou a který jsou v pohodě. Často je to přesně naopak, než jsem si myslela, že to bude. V práci cítím pořád enormní tlak, ale po malých částech začínám zvolna rozumět. Pořád si nejsem jistá, jestli to opravdu zvládnu, ale udělám pro to všechno. Nemůžu to vzdát. Dostala jsem se do situace, kdy musím bojovat ze všech sil.
12 notes · View notes
takovanormalnielie · 11 days
Text
17.4.2024
Ráno byla porada s ředitelkou úseku. Přivítala mě a přiložila mi na záda další nálož stresu v podobě vysokých očekávání. Moje úzkost vzrůstá. Celej proces je děsně stresující. V tom, jak se ke mě teď lidi chovaj, se do široka rozevřely nůžky. Někteří mě přestali zdravit, nebo se na mě dívají se zcela zřetelným znechucením. Druzí jsou milí a snaží se, abych se cítila dobře.
17 notes · View notes
takovanormalnielie · 12 days
Text
16.4.2024
Spolupracovnictvo mě uklidňuje, že zaučit se k plný samostatnosti trvá klidně i rok. Docela to pomohlo. Standardní operační procesy a směrnice začínají pozvolna dávat smysl. Začínám přemýšlet nad tím, co všechno si potřebuju dohledat a dovzdělat se. Zapisuju, zapisuju, zapisuju. Vedoucí na mě dál nesouvisle nabaluje věci a já zas nevím, co se děje. Zažívám dvojitej syndrom podvodníka a ucpaly se mi dutiny. Hlava mi treští a N. po mě chce pro svoje žactvo souvětí se spojkou protože. Vstávam od rozestavěného sídla rodiny McCallisterů a odpovídám: „Odcházím spát, protože už mi to nepřináší žádnou radost.“
16 notes · View notes
takovanormalnielie · 13 days
Text
15.4.2024
Jsem úplně tupá. Vůbec nevím, co tam dělám. Všechno si čtu třikrát a i běžný slova mi nedávaj smysl. Do toho je tam spousta zkratek a pojmů a já si škrábu nesouvislý zápisky jak vzteklá. Byla jsem extrémně nervózní. Nepamatuju si jediný jméno. Celej den jsem nějak přečkala v režimu přežití. Teď navýším příjem cukru a jdu skládat lego.
10 notes · View notes
takovanormalnielie · 13 days
Text
14.4.2024
„Pobijůů.“ To říká naše nejmenší, když nechce jíst, houpat, umýt se, oblíkat se, obouvat boty a tak dál. Teď to říkám já. Mám kocovinu, k večeři jsem snědla obrovskej kus dortu a zítra začínám na nový pozici. Jsem mrtvá strachy. Zvedá se mi žaludek a svírá hrdlo. Mám takovej ten "můj bože co to dělám" moment. Zítra vstanu brzy a pečlivě se připravím. Nic nenechám náhodě. Coming out v práci a první den je vražedný kombo. Možná jsem si to přece jen měla nadávkovat. Teď už je pozdě. Bože, mám pocit, že vždycky jen něco plácnu do větru a najednou se to začne valit. Věci se daj sami do pohybu a já se najednou vezu. Kloužu jak namydlená a přestávám mít kontrolu. Celý se to děje nějak samo. Je to jak domino. Přísahám, že už do žadnejch dalších kostičkek necvrnkám. Možná jen pár posledních.
14 notes · View notes
takovanormalnielie · 14 days
Text
13.4.2024
Přijela skupina nejbližších přátel, zastavili se i naši a pořádně jsme to oslavili. Byla jsem nadšená. Celou oslavu jsem byla v jednom kole. Se spoustou lidí jsem se viděla po delší době, takže jsme si toho měli spoustu co říct. Přijela i chaser vibes kámoška a to byl docela úlet. Přijela už nametená a bylo to totálně cringe. Vykládala mi detaily, který nemusím vědět, zvala mě na nějakou fetish/kink párty, pořád mě deadnamovala a chtěla objímat. Asi už nikdy víc. Je mi líto, ale tohle musím utnout. Naštěstí odjela brzy a zbytek párty už byl uvolněnější. Zahráli jsme si pár společenskejch her a šli jsme spát až nad ránem.
7 notes · View notes
takovanormalnielie · 15 days
Text
12.4.2024
Ta noční, kterou jsem dostala k narozkám, byla nakonec ten úplně nejlepší dárek. Byla totiž poslední. Dnes mi volala moje nová vedoucí, že můj přesun můžeme začít už v pondělí a do výroby už se nevrátím. Prý z důvodu mýho vlastního pohodlí, protože jim informace o mojí tranzici utekla a momentálně se valí celou fabrikou. Asi bych zvládla dva týdny snášet divný pohledy a šuškání, ale využila jsem toho stejně. Jakejkoliv čas navíc na zaučení je pro mě nesmírně cennej. Takže je to tady. Žádnej pozvolnej přechod. *Deadname* umřel dnes v šest hodin ráno. Ať žije Elie. Konečně jsem volná všude. Oči se mi zalejvaj slzama štěstí. Nejlepší dárek, co jsem mohla dostat.
44 notes · View notes
takovanormalnielie · 16 days
Text
11.4.2024
Dnes mám narozeniny. Jako dárek jsem dostala noční směnu, vrátili mi daně a vyšla první řada Falloutu. Pro spestření směny si čtu příspěvky kultu smrti a zápisy z porad obchodního úseku.
17 notes · View notes
takovanormalnielie · 17 days
Text
10.4.2024
Kluk se mi tu úplně sesypal. Už jsem pochopila, proč to na tři týdny zazdil. Měl strach. Zavřel před tím oči a zůstal tam, kde se cítí bezpečně. Teď ho dohnala realita. Zjistil, že už má na to málo času, že udělal blbost a složil se z toho. Nedokázal mi ani vysvětlit, co přesně je problém, ale pochopila jsem, že je to o sebevědomí. Nechala jsem ho chvíli uklidnit o samotě, protože začal hyperventilovat. Když se dostal do relativního klidu, tak jsem na to šla z druhý strany a vyprávěla jsem mu o tom, že celej život bojuju se svým sebevědomím. Často jsem se cítila naprosto k ničemu, bezcenná a že si nic v životě nezasloužím, ale nikdy to nebyla pravda. Byl to jen projev strachu. Strachu z nový výzvy, která nás čeká. Ten pocit nevyhnutelnosti je svírající, ale na konci je vždycky odměna a to minimálně v tom, že na sebe můžem bejt hrdý i kdybchom to jen zkusili. Najednou jsem nevěděla, jestli mluvím k němu, nebo sama k sobě.
18 notes · View notes