#odehráno

[orioniupiter]

léto 2103

29. 8. 2103, Gray Manor, Macclesfield

Ophiocordyceps unilateralis, známý také jako zombie houba, je druh parazitické houby, která napadá mravence rodu Camponotus. Tento vztah je jedním z příkladů manipulace parazita svým hostitelem. K parazitismu dochází nejčastěji v tropických deštných lesích.

Posledních pár dní se mi trochu špatně spí, protože mě pořád probouzí divný sny o tom. I tak ale na tu oficiální, ministerstvem povolenou návštěvu chci jít. Vysvětloval jsem Timovi, že musíme zařídit, aby se to nedozvěděla matka a aby mě nezahlédla. Přemýšlel jsem, že bych si pro ten účel uvařil mnoholičnej lektvar. Tohle fakt odmítám mít na svědomí.

Na druhou stranu mi Tim říkal, že si myslí, že mě má Barnaby rád, podobně jako jeho. Chtěl, aby mi Tim dal kontaktní náramek. Což neudělal, tho.

Půjdu tam.

Hodně jsme řešili, co tím mohl myslet. Zombie houba. Co má v plánu? Proč to má v plánu, hlavně? Pořád to nechápu, nerozumim tomu. Je to dvanáctiletej kluk, proč mě vlastně děsí?

Nevím, jestli se mi chce na hrad. Už to není takový, jako to bývalo. Mám pocit, že bych se většinu věcí, co potřebuju, dokázal naučit sám. Budu mít nové koště, ale nevím, jestli budu mít čas na členství v týmu.

Taky už se domluváme se slečnou Lawry na mentoringu, o kterém otec s matkou nevědí. Otec už řeší, jestli se letos otevře seminář čaropráva. Půjdu na něj a nebudu mít čas vůbec na nic.

Chci dělat něco hůlkou. Chci umět všechno. Právník neumí nic, umí kecat nesmysly podle toho, kdo mu jak zaplatí. To dělat nebudu.

V tom si rozumíme s Timem. Je to taková bezedná studna zbytečných kouzel, která se naučím snad jenom pro ten pocit.

Koupil jsem si v neděli krabičku červených Galoisek za nastrádané mudlovské drobné, které jsem si směnil na začátku prázdnin, abych nebyl svázanej. Připadám si o něco lepší, teď.

Vyspal jsem se s Eveline. Několika maličkatejma pohybama jsem udělal to, že se to stalo, na místě, kde to začalo. Trvalo to chviličku. Ani si nejsem jistej, jestli to takhle má vypadat, ale vlastně vim, že to bylo aspoň zčásti ono, protože přesně o tomhle jsem slyšel a přesně takovej to má bejt pocit. Chvilku jsem si myslel, že jsem přišel o rozum.

K tomu koštěti - nebude to chytačský, jak jsem měl původně v plánu, ale osobní s chytačskou úpravou. Sen bejt lepší než Melody a porazit Madison zůstal, samozřejmě. Ale mít všestranný koště, který mě odnese, kam potřebuju, je sen. Skoro mě to uklidňuje, ho mít.

Bude se jmenovat Caligula podle někdejšího římského císaře, vládnul mezi lety 37 a 41 n.l. Byl to tyran a pološílenec, dosadil do senátu svého koně.

Zní to jako něco, co bych udělal já.

Mam docela rád náhodný fakty z mudlovských starověkých dějin.

#odehráno

[thegayestbi]

všichni mě varovali, ať během VŠ nezvlčím a nezačnu moc pít a ponocovat.

Po jednom semestru můžu říct že: 

a, stal se ze mně naprostý abstinent 

b, chodím spát dříve, než na gymplu 

c, když se bouchnu do hlavy, místo krásně zvučného “do prdele” si hezky zanadávám “jauvajsky” (odehráno před 3 minutami)

#hezky česky #asi dělám něco špatně?

[milujeme-baseball]

EXL: V Arrows Ostrava bude opět hostovat Jakub Voják

Zkušený sedmatřicetiletý baseballista Jakub Voják by měl i v nadcházející sezoně přidat další starty v baseballové Extralize. Opět by měl totiž hostovat v týmu úřadujících mistrů z Ostravy. Pro Vojáka by to měla být již pátá sezona v dresu Arrows a jeho celkově již 17 v Extralize. V české nejvyšší soutěži má zkušený catcher odehráno 417 utkání v základní části, ve kterých zaznamenal pálkařský…

View On WordPress

#Arrows #baseball #Česko #extraliga

[davidkonecny]

Cirkopolis. Odzkoušeno, odehráno, odfoceno. Teď ještě vybrat ze čtyř tisíc fotek pár tuctů reprezentativních snímků a je to.

#IFTTT #Facebook #David Konecny #davidkonecny #David Konecny Photography #www.davidkonecny.cz

[autoring]

Přestože je v první fotbalové lize odehráno zatím jen necelých 25 kol, už padl historický rekord v počtu penalt za celou sezonu. Po sobotním utkání Sparty Praha s Olomoucí vzrostl počet pokutových kopů už na 75, což je o dva více než v ročníku 1994/95.

[loutkovedivadlopraha]

České loutkové divadlo Praha je unikátní, protože přijíždí za Vámi. Ve Vaší školce, pouti, zámku a obdobných zařízeních, venku i uvnitř, odehrajeme pro Vás loutkové představení:

Červená Karkulka - věděli jste, že existovala varianta z 19. století, kde Karkulka měla ještě bratříčka Kašpárka? Naše hra obsahuje tuto starodávnou postavičku, která obohacuje tradiční příběh. Příběh je plný děje a zvratů. Doba trvání 40 min.

Perníková chaloupka - klasický příběh o Jeníčkovi a Mařence, o zlé hamižné babici a zlém, chtivém dědkovi, je nesmrtelná česká klasika. Pohádka je rychlá a svižná. Doba trvání 45 min.

Broučci - jako jediné loutkové divadlo v České republice nabízíme hru od národního českého “Andersona” - Jan Karafiáta. Příběh se hodí spíše pro starší děti, pohádka je pomalejší než Červená Karkulka Perníková chaloupka a menší děti neudrží pozornost. Doba trvání 48 min.

CENA:

Cena představení se sjednává s každým objednavatelem individuálně formou smlouvy. 

PLATBA:

faktura hrazena na místě v hotovosti v den odehrání představení.

Technické podmínky: Divadlo - zásuvka 220W a místo 1,5x1,5m.

kontakt: 608010109 - manažer divadla Jan Vaněk

email: [email protected]

-----------------------------------------------------------------------------------------

Občanské sdružení Českého loutkového divadla

PRAHA 1/ MOST LEGIÍ / MÝTNÍ DOMEK /

Loutkové divadlo na velkých scénách

Z představení Broučci

Představení v Norimberku

Klasické věže v centru Norimberku a naše loutkové divadlo.

Národní dům - Vinohrady - před představením, překrásné lustry jen pro naše divadlo, krásný zážitek!

Národní dům Vinohrady - představení v Praze v honosných sálech 

Loutkové představení pro pana velvyslance  Kanady Otto Jelinka. Příjezd divadla u hotelu FOUR SEASONS - Praha - Staré Město. 

Hotel ***** FOUR SEASONS - Praha - vykládání divadla - na zlatých vozících vykládáme poprvé v životě:-D! Všimněte si romantické dvojice z bronzu.

Hotel FOUR SEASONS - foyaé

Hotel FOUR SEASONS -  příprava

Děti a přátelé pana velvyslance

Kromě divadla byla i malá recepce

OTTO JELINEK - pan velvyslanec Kanady s chotí

Červená Karkulka - detail

Loutkové divadlo Praha na mezinárodně proslulých Norimberských vánočních veletrzích - odehráno 78 představení za 2 měsíce

[bikepolocz]

Nováčkem v Jurském Grazu

Sedíme ve Vršovicích na vyslouženém fancy cideru (s brčkem!), je čtvrtek po polu a po stěhování Kyncla z Pardubic. Jirka, Alča a Kyncl domlouvají zítřejší cestu na Jurassic Open do rakouského Grazu a ptají se Jonáše, jestli nechce jet taky. Já nevím, co s čarodkovým víkendem a dumám, kam se sebou. “Klukům z Halle chybí v týmu holka nebo rookie, nechceš jet taky? Jonáš je takovej polo-polo-rookie a ty jsi právě začala hrát. Domluvím s orgama, abyste se mohli střídat v jednom týmu, to bude fér ne?”, přichází Jirka s dle mého soudu bláznivým návrhem. Nicméně nenechám se dlouho přemlouvat a zoufalá touha po výletu vítězí. 

A tak o pár hodin později nacpaná Modrá velryba v jižních Čechách projíždí skrz dobu ledovou - sype jak o ideálních Vánocích. Chvíli uvažujeme nad stavbou sněhuláka (teď a nebo až za víc než půl roku?), nakonec jen selfíčkujeme. 

Hudba v autě tvrdne a tvrdne. Jirka za volantem nadšeně zpívá spolu s Krucipüsk cosi o hloupých policajtech, co strkají svoje pozadí do úst lvů. Do Grazu přijíždíme před půlnocí. Jonáš výhodně mění lahev Braníka za Guinesse s kolemjdoucím (”Is it good?” “Ehm.. yeah?”). Bydlíme ve velikým bytě u Christiana. Všude na zdech jsou kola. Jeden pokoj je pro nás. Jirka s Kynclem vyráží do hospody, Alča, Jonáš a já zůstáváme a že půjdeme spát (haha). Děsí mě raní vstávání - s Jonášem hrajeme v první skupině už od 8:00, ostatní mají pohodu, hrají až od 11. 

Nepříliš vyspalí dáváme malou snídani a jedem. Volksgarten, kde se turnaj odehrává, nacházíme v pohodě. Je celkem kosa, ale svítí sluníčko. Všichni se na sebe usmívají, radují se, že se vidí, atmosféra mě fascinuje. Hledáme náš tým, víme jen, že se jmenujeme Tyranosaurus Ex. Čeká nás dneska pět zápasů. Seznamujeme se s Bertem a Nielsem, našimi spoluhráči. Jsou mírně vyděšení, když zjistí, že jsem poprvé hrála bike polo před necelým měsícem. Nicméně první zápas s nimi hraju já. Staví mě do branky netuše, že stát na kole je pro mě zatím dost tvrdý oříšek. Během zápasu jsem víc na zemi než v bráně. Další zápas hraje Jonáš. 

Bert mě učí, jak stát na kole. Trénuji to. Další zápas stojím v bráně o něco více (nemusím se jet tolikrát tapnout). Další dva zápasy hraje Jonáš. S perfektním gólem sklidí zatím největší ovace toho dne. Moje zápasy prohrané, Jonášovy vyhrané - jsme ve skupině druzí. 

Pomalu přichází i ostatní pražští spáči. Fandíme Jirkovi, který hraje s vídeňáky v týmu Controlled extinction a Alče s Kynclem, kteří hrají s Andym jako Big feet tiny hands.  Strašně dobře se na to kouká.

Bolí mě tváře od toho, jak se na sebe všichni usmíváme (”Oh, you are the newbie-newbie, welcome and keep playing!”). Panuje tu neuvěřitelná pohoda, navzdory šitům hrajícím na festivalu Österreichische (pseudo)volkmusik konaného jen o pár metrů dál.  Když mají všichni odehráno, vyrážíme na výlet po Grazu.

Na Schlossberg je to pořádný krpál! Myslím, že se mi plíce rozervou, Alča se tváří podobně. Za ten chill nahoře to ale stojí :) Jirka se pokouší bombardovat Alčiným ciderem podhradí, po neúspěchu jde vysbírat střepy. 

Spanilá jízda v čele s náměstkem Jonášem následovaným účetní Alčou, šoférem Jirkou  a mnou coby sekretářkou pokračuje. Po mírném bloudění a porušení několika předpisů (kdo má čekat, že se koná něco jako Signal festival a cesty jsou pro cyklisty zavřené?) se nám dokonce podaří najít Music-haus,  kde na nás čeká výborné pikantní chilli con carne (bez carne) a také všichni ostatní polisti. Bert s Nielsem se mě ptají, zda by mi nevadilo, kdybych v neděli nehrála vůbec. Chvíli váhám.  Přijela jsem si to užít a ne mít špatný pocit z toho, že jim to kazím, a tak se celkem nepochopena ostatními vzdávám nedělního hraní. 

V neděli je atmoška na hřišti snad ještě lepší, čemuž možná dopomáhá i to, že umlkl blízký šitymjůzik festival. Všichni z Prahy se dostávají do osmifinále, Big feet tiny hands a Controlled extinction se nakonec utk��vají v boji o třetí místo. 

Večer sedíme a kecáme u táboráku - jsou přeci čarodky, oheň nesmí chybět! Neskutečná pohoda, kolují pizzy a piva a vůbec. Je nás něco kolem třiceti, jsme z různých zemí. Připadá mi, že sem patřím. (Jo a Jirka je všímavý :D)

V pondělí jsou na programu pickupy. Balíme a vyrážíme si zahrát. Bezohledně hraju všechny, vždyť jsem si na turnaji skoro nezahrála. Je super si jen tak hrát se skvělými hráči z různých koutů Evropy (vlastně i světa). Učí mě a jsou hrozně milí. Užívám si to. Mrzí mě, že na pickupy nebyl časoprostor během víkendu. 

A už je čas naládovat Modrou Velrybu a zamířit domů. Počkat! Uzavírka, vezmeme to venkovem. Špatně, špatně. O hodinu později opět v Grazu a už vážně míříme domů. V Linzi střídá za volantem šoféra Jirku náměstek Jonáš, který okamžitě nabírá stopaře. Jedou jiným směrem? Nevadí, dovezeme je aspoň přibližně směrem, kam chtějí! O hodinu později vyjíždíme z Linzu. S Alčou vínečkujeme. Sníh v jižních Čechách už roztál. Unavenou mě Jirka vyhazuje před domem. Spokojená a grogy usínám s tím, že tohle teda chci dělat dál! 

12. 5. 2017 Anežka

[orioniupiter]

and so he did

V roce 2102, v létě, v tom létě, kdy mu v Příčné ulici vyhrožovali smrtí a pak ho paralyzovali od pasu dolu, v tom samém létě, kdy začal natruc pracovat v Drooms, aby měl své vlastní koště, když mu ho rodiče nechtěli koupit z principu, a v tom samém létě, kdy po neobjasněné smrti Ariana Baldorina nastoupila jeho matka na post vedoucí odboru kouzelnických nehod a katastrof Ministerstva kouzel, dostal Orion svojí první pusu.

Udělal to proto, že chtěl a protože věděl, že by měl.

Paradoxně jí dostal v Příčné ulici někde na lavičce od Eveline Latale, se kterou se celý třeťák honili za zlatonkou, div ne na krev.

Všechno vypadalo dobře a mělo se stát to nejhorší. Vlastně. Všechno se od toho léta mělo změnit.

Rok na to, v létě 2103, po tom roce, kdy se všechno změnilo, protože se staly hrozné věci, dostal Orion od Eveline ještě jednu pusu. Vášnivější.

Měli spolu potom první sex, pro ně pro oba. Na ne úplně pohodlném místě. Ale stalo se to.

A Orion měl pod dlouhé době zase pocit, že udělal něco pro to, aby ze sebe měl lepší pocit.

#odehráno

[orioniupiter]

15

4. 12. 2102

Stalo se toho neskutečně moc. Nepotřebuju si už trénovat psaní, mám preskripci na správnopisný brk, ale o to líp by mohlo fungovat vysvětlit, co se děje. Pro Merlina, proč to píšu, to je neskutečně patetický. Moje matka se dostala k vedení odboru na MK díky Barnabymu, protože Barnaby zabil jejího bývalého šéfa. Max málem umřel kvůli Barnabymu. Já taky. Reyna je u Munga kvůli Barnabymu. Abberfield nemá nohu kvůli Barnabymu. Setkaly se dva morální póly a já si ani nejsem jistý, který z nich se mi víc hnusí. Nesnáším společenskou místnost Nebelvíru víc, než kdykoliv předtím. Myslím, že do Chase, a nejen do něj, oficiálně vstoupil kult hrdinství a už z něj nikdy nevyleze. Je posedlej. A vůbec nepřemýšlí, prostě fňuká a tváří se, že by za každého druhého skočil do ohně a proletěl letaxem až do horoucích pekel. Neudělal by to. Hah. A ani ho netrklo, že mu hrdinství není absolutně k ničemu, aniž by dovedl to, co se dokázal naučit Ferrel. Nebo ho podceňuji a ví to, což z něj vlastně dělá menšího idiota, ale taky výrazně menšího hrdinu. Nejsem si jistý, zda jsem toho za svůj život kdy načetl tolik v tak krátkém čase. Je tolik věcí, které nás ani Bradavice nikdy nenaučí, tolik iluzí, které na nás dokázal ušít jedenáctiletý kluk a naše jediná obrana byla, že jsme drželi pohromadě. Což nestačí. Ale není to jako, že bych někomu něco vyčítal. Jen prostě nemám náladu. Bože tohle musím spálit Dneska mám narozeniny. Je mi patnáct, což je šílenost. Čekal jsem, že v patnácti budu mnohem větší, než jsem.

#odehráno

[orioniupiter]

2101/2102

Ve třetím ročníku Orion vyrostl.

Ještě víc, než doposud, teda.

Minimálně najednou začal vypadat jako vyžle, a to už během prázdnin. Prázdniny nebyly nijak extra. Jen si všimnul, že se s rodiči nějak víc hádá. Začal v sobě nacházet pocity, který nechápal, že nikdy neviděl.

Že je nemá rád.

Utíkal teda často ven. V Děravém kotli jednou potkal nějakýho kluka z Oxfordu, se kterým se po tom létě už snad neviděl, a ten mu půjčil svůj skejt a učebnici kouzelnického využití matematiky.

A tak začal skejtovat a zajímat se o přírodní vědy.

Přestal dobrovolně číst. Prostě řekl, že ho to štve, a ostentativně přestal. Zjistil najednou, že se volný čas dá využít hromadou jiných způsobů.

Třeba dranděním po skejtparku na dřevěné desce se čtyřmi kolečky.

Měl brigádu v Muzeu famfrpálu asi týden, aby si vydělal na svůj vlastní skejt, aby ho mohl očarovat. Potom si řekl, že už nikdy nebude pracovat rukama. 

V Bradavicích bylo taky všechno jiný, protože najednou ti prváci z loňska byli ti druháci a přibyli ještě noví prváci. A všichni byli menší než Orion a jeho spolužáci.

Najednou byli oni ti cool (dokud nepotkali někoho ze třetího stupně, samozřejmě).

Famfrpálový tým Nebelvíru dostal novou kapitánku Melody, která se Orionovi moc zamlouvala. Začal ten rok chytat a zjistil, že mu to jde mnohem lépe. Chodil na každý jeden trénink a dokonce se nechal donutit i do toho, že by mohl občas začít třeba běhat, nebo něco.

V únoru dostal svoji první valentýnku a byla od Winony Dawsonové. Řekl to Tiberiovi po večerce ve Velké věži a od té doby spolu po večerce chodili do Velké věže pořád.

Winonu ale omylem ignoroval, protože nevěděl, co má dělat s tím, když je do něj někdo zamilovaný. Tak nedělal nic.

Usmířil se s Maxem, se kterým se na konci druháku pohádal kvůli nějakému komentáři o mudlorozených kouzelnících a od té doby se nesnášeli. Usmířili se vlastně proto, že je štvali stejný lidi. 

Orion se chvíli kamarádil s hodně spolužáky a hodně hrál famfrpál. Do toho stíhal mít vynikající studijní výsledky. Bylo to fajn.

#odehráno

[orioniupiter]

2100/2101

Druhý ročník byl prapodivný.

Všichni hrozně vytáhli do výšky. Orion se najednou přestal cítit nejmladším na hradě, protože jím najednou nebyl. Nábor do famfrpálového týmu dopadl ještě lépe, než doufal; dostal se jako náhradník na post odrážeče bez sebemenších pochyb. Iupiter i Perseus na něj byli docela pyšní, i když ho významně upozorňovali, aby díky famfrpálu nepřeložil studium na druhou kolej.

Neznali ho dostatečně na to, aby věděli, že něco takového rozhodně neudělá.

V Bradavicích dělal přesně to, co se od něj čekalo. Studoval, hrál famfrpál, nepravidelně jedl, četl mudlovskou klasickou literaturu a dostal se na tempo jedné knihy za měsíc až šest týdnů, což považoval za významnou výhru nad dyslexií, která ho žere snad čím dál víc.

#odehráno

[orioniupiter]

čvc 2100

7. 7. 2100, Děravý kotel

Dnes jsem dostal pár galoenů na večeři v Děravém kotli. Matka s otcem nejsou dnes večer doma tak jsem se sem přemístil letaxem a naštěstí je tu málo kouzeníků a z Bradavic nikdo, takže můžu psát. Kdyžtak bych mohl říct že, si trénuji psaní, což je pravda.

Přesně podle očekávání mě matka nechala hned po necelém týdnu po návratu z Bradavic ostříhat. Což stojí za nic, sice my občas padali vlasy do očí, ale bylo to lepší. Ještě ten den jsem v lese zmokl (málem my zmokl Sofiin svět--který na mě čekal doma na stolku, teta mi jej tam nechala!) a šeredně jsem se nachladil--matka řekla, že jsem pěkně nezodpovědný, i tak ale nařídila naší skřítce, aby mi pravidelně dolévala horký čaj.

------------ Musel jsem přestat psát protože si ke mně přisedl jeden kluk ze Zmijozelu. Potom se oběvili Tiberius s Chipem, ale jen co jsem k nim přišel, spatřily Barebonovou a zase se začali chovat jako malí. Trochu mě to štve, Barebonová celkově je sice divná, ale ty jejich bitky jsou skutečnou ztrátou času. Potom jsem zjistil Tiberiovi informace k obarvovacímu lektvaru od jedné starší zmijozelské, která nosí vlasy růžové (!!!). Přišel jsem domů pozdě ale ještě tam nikdo nebyl. Když jsem si čistil zuby, slišel jsem, jak se rozrazily dveře a otec si pobrukuje Turecký pochod od Mozarta v úplně špatném tempu. Takže byl zase strašně opilej.

#odehráno

[orioniupiter]

červen 2100

14. 6. 2100, Klubovna

Řekl jsem si, že bych mohl trénovat psaní. Není to prokletí když se někdo narodí neschopný rozeznávat pořadí písmen? Obvzlášť, když se doopravdy snaží?

Už je červen a venku je teplo. Když zrovna nehrajeme s Chipem šachy nebo neděláme úkoly nebo nechodíme do hodin, chodívám si k jezeru číst knihy, které mi začala posílat teta Salome. Otec se to prý nesmí dozvědět. Nemá ji moc rád a navíc je ta litaretura čistě mudlovská, s čímž by měl asi otec problém. Ale kouzelnické knihy jsou jiné. Konečně mi poslala Návrat krále. To bys nevěřil, co si ti mudlové nevymyslí!

Nechce se mi vůbec domů. Zvykl jsem si na Nebelvír a úplně jsem zapomněl že je to podle otce podřadná kolej. Upřímně se bojím, že se my bude smát, jako když jsem tehdy nezvládl napsat to souvětí, co po mně chtěl, když ještě doufal, že z toho vyrostu, než nastoupím do školy. Matka nad tím asi mávne rukou a řekne, že je to přeci jedno, ale--ale pro otce NEEXISTUJE nic horšího než typ člověka jako je horkokrevný hrdina, co je hloupí a co patří do Nebelvíru. Ale to já nejsem. Přitroublý hrdina by přece nečetl a neměl samé jedničky. Navíc mi ani Chip nepřijde jako přitroublý hrdina. A to vitáhl meč z toho očarovaného kamene (Bradavice jsou součástí Merlinova poháru)

Ale byl jsem se podívat na trénink famfrpálového družstva a jestli příští rok projdu náborákem, jsem si téměř jistý, že si to vyžehlím. Otec famfrpál miluje a se strýcem Perseem o něm vždy vášnivě hovoří. A občas si jej se mnou, Ankou a Ronem (což jsou Perseovy děti) zahrají. Strýc tvrdí, že bych byl skvělým chytačem. Čímž chtěl vlastně říct, že jsem moc hubený na cokoliv co vyžaduje víc síly, ale udělal my tím radost, protože mi to přijde jako nejmajestátnější post.

#odehráno

[orioniupiter]

deník, listopad 2099

11. 11. 2099, chlapecké ložnice, Nebelvírské společenské prostory

Jestli tenhle zápisník někdo objeví nejen že neodjedu domů na Vánoce, ale už nikdy -- celá moje exitsence by tím byla natolik ohrožená, že bych musel změnit identitu.

Matka mi poslala sovu a s ní i několik galeonů, prý kdyby náhodou. Asi si myslí že tu máme nějaký bufet nebo bar nebo něco. Což není pravda je tu jenom kuchině, kde jsou domácí skřítkové a kdykoliv tam přijdeme, tak nám dají oč požádáme. Taky mi řekla ať jim pošlu nějaký hezký obrázek, aby jej mohla poslat strýcovi a tetičce do Francie. Tak jsem si řekl že nakreslím něco doopravdy hezkého. V pohyblivých kresbách už se zlepšuji!

Začíná být pěkne chladno. Mně to nevadí, ale na chodbách začíná být taky zima a v knihovně taky takže si tam vždy musím brát svetr. Občas tam se mnou chodí Chip, se kterým bydlím. Max se začal hodně přátelit s zmijozelskými a Tibby taky, ale já se spustřeídm na studium. Což je správný, otec by byl se mnou spokojený určitě. Pan profesor Shrewd sice tvrdí že neumím psát a chce mě za to proměnit v lotroskop ale, napsal jsem matce prosbu zda by mi nepořídila Pravopisný slovník a potom mu ukážu. Santi mi zatím pomáhá opravovat chyby. Pan Amaro umí podle mě uvařit méně lektvarů než já. Já teda ještě žádný nezkoušel, protože nemám suroviny. Ty má právě Amaro ale nesmí mi dát ty které bych potřeboval, má je všechny ve spíži. Můžu se tam samozřejmě vloupat ale to bych měl průšvih.

Teta Salome mi poslala několik mudlovských románů, které má u sebe v knihovně. Má jí obrovskou a v létě jsme si o nich právě povídali. Byl jsem docela nahněvanej, když mi je poslala, protože otec s matkou tvrdí, že umění a litaretura bez kouzel je jako koště bez ocasních proutků, ale v knihovně toho moc takového není tak jsem to začal číst a rodičům to nepovím. Jmenuje se to Pán prstenů a je to hustý, tak jsem tětičce poslal děkovný dopis. Taky už konečně vím jak připravit sluneční lektvar a štve mě že v hodinách lektvarů vaříme tak málo často. Ale snad naši profesoři vědí, co dělají. Otec mi vždy vyprávěl historky ze studií v Kruvalu a pochopil jsem že tam byli mnohem přísnější. Naštěstí se ale učím sám, takže snad toho budu umět dostatek.

Už za tři týdny mi bude dvanáct a matka mi zakázala si přát své vlastní koště, že jsem prí příliš mladý. Snažil jsem se útočit na city, ale neprošlo to, i když otec by mi je už nejraději pořídil, abych mohl trénovat i v Macclesfieldu.

Já jsem si začal takhle zapisovat protože jsem v létě našel deník mého dědečka a došlo mi, že psát si deník se může hodit. Třeba když bych objevil nový lektvar nebo nové kouzlo, tak by to tady potom našly. Nebo kdyby vyšetřovali nějakou podivnou událost u který bych bil. Do Bradavic brzy zavítají studenti z cizích škol kvůli Merlinovu poháru, okamžitě jsem tu novinu musel napsat otci protože je velice významné že jsme byli taky nominováni. Třeba budeme za hrdiny. Tedy, asi budou vibírat jen pár a asi starších, ale na tom nezáleží.

Dnes odpoledne jsem si šel udělat pár náčrtků kašny na nádvoří (protože je to moc pěkné dílo!) a potkal jsem Maxe, který měl nějaký mudlovský míč a pozval mě na sportovní kroužek který dělají s Tiberiem. Asi se tam půjdu podívat, prý budou hrát mudlovské i kouzelnické hry, ale otec se to nesmí dozvědět, neboť by si určitě myslel, že do Bradavic mudlovské hry nepatří. Já jsem nad tím přemýšlel, protože Maxwell říkal, že jeho maminka je mudla a tatínek není, ale maminka o nich ví a funguje to, ale jak to že jim to nevadí? Že mají v rodině mudlu?

#odehráno

[orioniupiter]

bradavice, podzim 2099

Cesta do Bradavic byla o nervy.

Všude se to hemžilo méně či více vychovanými kouzelníky smíšeného, mudlovského, nečistokrevného původu a po tom, co Orion strávil tři týdny v honosných francouzských zahradách pod křídly francouzských kouzelnických buržoazů, nedá se říct, že by to zvládal dobře. 

Do Bradavic se mu chtělo, o tom žádná - jen zkrátka nad všemi ohrnoval nos. Všechno na jeho hlavu, která nebyla zvyklá na nějakou významnou rozmanitost, bylo docela sousto.

No a jedinými spolužáky, s nimiž držel krok, byli Santi, Tibby a Max, kteří na něj houkali kdykoliv ho neměli v dohledu a zkrátka si natolik zvykli, že Orion má tendenci se ztrácet v davu a nenápadně mizet, že tomu automaticky předcházeli. Nějak zvlášť hluboké vztahy ale nenavazoval. Kluci se drželi jeden druhého jako klíšťata a řešili nějaký ukradený Kaštan jako správní Rychlí šípy, zatímco Orion nemohl potlačit svojí samovolně stvořenou nepřátelskost. Nechtěl se vázat na žádnou skupinu; vlastně byl jedním z těch, co jeli do Bradavic v první řadě studovat, nikoliv si dělat kamarády. 

Nebyl ale natolik zarytý, aby se bránil. Naféráka se vezl s davem a nějak to asi vypadá, že to funguje.

Vlastně by ani nechtěl, aby naproti němu neseděl vyděšený Tiberius, když se jejich loďka na hladině Černého jezera prudce zhoupla a hladinu rozčeřilo chapadlo olihně. Vlastně ano, vlastně bylo fajn říkat svoje myšlenky nahlas. A vlastně bylo fajn se bát, zařvat, že se to dozví jeho rodiče, jestli se namočí, kam to šlo slyšet, a smát se, když se rozplynula mlha, díky které půl cesty neviděli. Naštěstí Tiberius, Santi i Maxwell jsou kouzelníci, kdyby byli mudlovský, tak to by byla jiná.

Bradavice ho na první dobrou očarovaly. Nikdo mu o nich neříkal, s rodiči se bavil jen o kolejích a vyučovaných předmětech, ale jelikož oni studoval jinde, nevěděl vlastně ani jak vypadá hrad. Věděl jenom, že v Mrzimoru jsou naivní a v Nebelvíru malomyslní a neohrabaní, možná tušil, že Bradavice někdy zavřeli; ale to, co viděl, když poprvé vstoupil do Velké síně, asi nikdy nezapomene.

Z jejich čtveřice šel na stoličku k Moudrému klobouku jako první a myslel si, že se propadne do země. Trvalo to hrozně dlouho. Klobouk nevěděl a Orion taky ne. Neměl cíl, nevěděl, do jaké koleje by chtěl, a neprozradil ani ty, do kterých nechce. Po několika aférkách s myšlenkami na Havraspár, úvahách o Zmijozelu a zavrhnutí Mrzimoru Moudrý klobouk jako by zahlédl něco, co předtím neviděl, a vyřkl verdikt. Nebelvír.

Usmíval se od ucha k uchu, než mu došlo, že to není zrovna kolej, s níž by si doma šplhnul. Oni to nikdy nijak neřešili a Oriona nikdy nenapadlo, že je to až tak podstatné, v jaké je člověk koleji. Ale měl strach; měl strach z výsměchu. Měl strach, že je malomyslný a neohrabaný.

A to ho trápilo ještě hodnou dobu. Dokonce natolik, že se nenápadně vypařil ze společenské místnosti během uvítací akce, aby snad prozkoumal nejbližší schodiště a zákoutí, a potkal Tiberia, který si vyšel na vycházku, aby zjistil, jestli se vrátí zpátky.

Ještě jedna prvačka byla z Nebelvíru rozvrkočená, Mya Loganová, která následovala jeho kroky. A tak tam ve třech stáli na schodech a Orion vlastně zjistil, že Tiberius je kamarád, a že Mya hovoří francouzsky a vlastně byli podobně rozhození ze své kolejní příslušnosti. A to, že po tom, co jej Tiberius uklidnil a řekl mu, ať si z toho nic nedělá, bylo dost pozdě a první den byl tedy dost unavený, stálo za to.

Ale jo, on se tam zabydlel. Byl ubytován do ložnice s Chipem - nějakým klukem, co se zná s Tibbym - , Othnielem, který fotí a z nějakého důvodu se jeho fotky nehýbaly (doteď neví, že je mudlorozený), nějakým Elliotem a nějakým Levim, který má strašně dlouhé jméno. Jak ale známe Oriona, za kámoše přijal maximálně Chipa, který za ním utíká kdykoliv ho kdekoliv vidí a provádí ho na všech kolejních sešlostech a akcích, aniž by si jeho společnost Orion žádal. Ale nestěžuje si, protože Chip hraje taky šachy a je docela chytrej, když se zrovna nemaže škvorejším sádlem, aby ho nenapadla ježibaba. Pro Merlina, to je tydýt.

#odehráno

[orioniupiter]

léto 2099

Po té, co Orionovi přišel dopis z Bradavic, což pro jeho rodinu ani pro něj nebylo pražádným překvapením, se mu v podstatě rozšířily obzory. 

Ani si neuvědomil, jak málo doposud znal Londýn, který se najednou stal místem, k němuž počal tíhnout. Zpočátku vlastně nechtěně. Matka ani otec ho s sebou do Příčné ulice, do banky či do obchodů, nikdy nebrali. Nechávali ho v Grayovic sídle v Macclesfieldu, kde byl spokojený, a mnohdy si ani nevšiml, že odešli. Mnohdy si téměř nepovšiml, že nejsou doma celý večer, protože třeba seděli se známými či kolegy v Děravém kotli nad ohnivou whisky. Počátkem léta '99 se to ale stalo rutinou a po několikáté návštěvě Příčné ulice se tam dokonce rád vracel.

 Zkrátka; jakmile měl svou vlastní hůlku, kterou zde koupil pří své první návštěvě, vlastně se začal zařazovat do společenského dění. Jeho vrstevníci v něm vyvolávali krapet smíšené pocity. Všichni mu přišli hrozně malomyslní a nezpůsobní. Byl zvyklý na propnutou páteř, uhlazenou mluvu a decentní vystupování svých rodičů a bratranců a sestřenic, kteří sice byli dětmi stejně jako on a dováděli, kdykoliv se starší nekoukali, ale věděli, jak se chovat. Tohle pro něj bylo nové a přivádělo ho to do rozpaků. 

Taky nebyl zvyklý na vysokou koncentraci mudlovských oděvů. Netrvalo dlouho a začalo mu spínat, že se nachází v o dost vznešenější vrstvě, než většina jeho druhů. A upřímně nevěděl, jak se s tím vypořádat. Nechtěl se ani povyšovat nad příslušníky přátelské většiny, ani se nechtěl odtrhnout od tradic své vlastní rodiny.

Plynuly mu z toho ale problémy i tak. Jednou se třeba zatoulal a i s nákupem šel do Děravého kotle, kde chtěl počkat na otce a zapovídal se s nějakým Leonem a nějakou Bertou, kteří tam seděli. Byl už večer, když usoudil, že jeho otec už je asi doma, a odcestoval letaxem. Byl to jeden z nejtvrdších výprasků, které kdy dostal. Další z nich přišel, když přišel domů z nákupu s hábitem politým ohnivou whiskou. Grayovi moc násilní nikdy nebyli, ale když na to přišlo, Orionova matka dokázala očarovat vařečku velice hbitě.

Vlastně jediným klukem, který se mu začal zamlouvat, se stal Santi Saltarelli, který na něj udělal dojem, když ho porazil v šachu. Pak mu jednou Santi poslal sovu a stali se z nich kamarádi, dokonce Oriona jednou vytáhl ven z Děravého kotle, dal mu kebab, který mu koupil a ukázal mu podzemku, kterou viděl poprvé v životě.

Orion kamarády nevyhledává, oni v podstatě našli jeho. Santi se na něj nalepil jako žvýkačka na botu kdykoliv to šlo a na Santiho se lepili další, a tak se začala nenápadně formovat čtveřice kluků ve složení Gray, Saltarelli, Ferguson - Tiberius, s nímž se potkal už někdy v červnu v den, kdy se seznámil s Medeyou, která mu taky sedla na první dobrou, jakmile se začali bavit o knihovně, co mají doma - , Shelby, s nímž se v tu dobu Orion ještě nijak moc neznal.

Na zbytek prázdnin odjel na francouzský venkov k prarodičům z matčiny strany, přesněji na tři týdny. Kouzelnický Londýn se mu tak trochu odcizil. Hned po návratu ale bylo předem jasné, že ve vlaku do Prasinek mu nebude dělat společnost nikdo jiný, než Santi s jeho sestrou.

#odehráno