#BOD ARCHITEKTI | Explore Tumblr Posts and Blogs

michalgavlas · 1 year

Text

ÚVAHA ČTYŘ STÁ OSMDESÁTÁ – VÝLETY

Jak samo slovo říká, výlety znamenají na chvíli vyletět z rodného hnízda a nastřádat energii pro své tělo a stravu pro svoji duši. Výlet je něco jiného než dovolená. Dovolená je dlouhodobá a nemůže být tak často jako výlet. Na dovolené člověk může dělat mnoho různých věcí, ale výlet se soustředí na některé místo nebo místa. Výlety mohou být různě tematicky zaměřené. Někdo jezdí do přírody nebo po památkách a někdo zase za známými nebo příbuznými.

Já se svojí ženou již desítky let jezdíme po „kostelících“. Tedy spíše víc já a moje žena mně dělá navigaci „Dagmar“. Nejedná se pouze o „kostelíky“, ale celou českou a moravskou krajinu, která bývala, a ještě kupodivu částečně je jedním velkým, po staletí kultivovaným přírodním parkem. Člověk neví, do jaké míry část krajiny byla záměrně komponovaná jako v baroku nebo se jedná pouze o náhodu a přizpůsobení se dané morfologii. Rozmístění kopců a údolí s potoky, řekami a rybníky. Oproti nudné, nebezpečné a nepříjemné jízdě po dálnici, je jízda po vedlejších silnicích rozmanitou krajinou přímo balzámem na duši. Za každou zatáčkou, za každým návrším se otvírá nový pohled, který udivuje svojí malebností a lidskostí. Česká a moravská krajina má to správné lidské měřítko, se kterým člověk souzní a cítí se zde jako doma. Je pravým opakem dramatických a extrémních krajin pouští a velehor. Krajin, ve kterých je patrná přítomnost starozákonného Boha, přísného a trestajícího. Naše krajina je místem pro Boha novo zákonného, milujícího a odpouštějícího.

V této krajině jsou rozesety vesnice a městečka, na kopcích, v údolích nebo rovinách. Většinou jsou spojeny s nějakým potokem, řekou nebo rybníkem. Pokud nebyly zničeny neúměrně vysokou panelovou výstavbou druhé poloviny dvacátého století, tak ještě pořád jim vévodí kostelní nebo i radniční věž. Důležitý orientační bod a znamení toho, kde je ústřední prostor obce, náves nebo náměstí. Není to však pravidlo, protože často výrazné kostelní věže patří klášterům nebo poutním kostelům mimo centrum.

Dá se říct, že většina kostelíků a kostelů v Čechách a na Moravě jsou variace na jeden stavební archetyp křesťanského, převážně katolického kostela. Volně stojící kostely mimo obec byly často stavěny na místech pohanských svatyň nebo obřadních kamenů. V místech, kde působily jak pozemské, tak i vesmírné síly. Vnímavý člověk tyto síly, možná v menší míře, vnímá dodnes. Patrně i umístění jednotlivých domů v obcích respektovalo působení geomagnetických sil a vyhýbalo se patogenním zónám. Nejednalo se tedy o umístění obytných objektů pouze z hlediska bezpečnosti a negativních klimatických jevů, ale i vzhledem k těmto přírodním silám.

Nejstarší kostely na našem území jsou románského původu. Mnoho z nich nezůstalo v původní podobě, ale jejich části jsou občas zakomponované do pozdějších přestaveb. V případě gotického období zůstalo více původních kostelů, ale i ty byly z velké části barokně nebo v historizujícím stylu doplněny nebo přestavěny. Některé tyto barokní a historizující přestavby nebo novostavby byly navrženy známými staviteli a architekty, ale kvalita většiny staveb závisela na schopnostech méně vzdělaných a talentovaných místních kameníků, zedníků, tesařů a stavitelů. To neznamená, že tyto stavby nejsou pozoruhodné, především svým jednoduchým a lidovým provedením.

Po mnoha letech, kdy člověk opakovaně navštěvuje kostely a kostelíky v nejodlehlejších obcích Čech a Moravy, je vždy mile překvapen jejich citlivým umístěním jak v obci, tak i krajině. Radostné je i objevování mnohých detailů, ale i celých částí exteriéru a interiéru z románského nebo gotického obdobní. Člověk by mohl odborně popisovat jednotlivé prvky, jejich vztah a celou kompozici, ale na to většinou při rychlé návštěvě není čas. Navíc většina kostelů, která by měla neustále sloužit povznesení duše je zavřená, z důvodu zlodějské povahy našeho národa. Kostely jsou po staletí srostlé se svým okolím součástí, kterého jsou staleté stromy, volně stojící sochy, ohradní zdi včetně brány a často přilehlý hřbitov.

Lidé se mně často ptají, co z těchto „kostelíkových poutí“ mám. Za prvé je to dobrý způsob, jak podrobně poznat i ty nejodlehlejší kouty české a moravské krajiny, ve které jsou rozmístěny. Za druhé člověk současně poznává i malé vesnice a městečka s pozoruhodnými názvy, do kterých se většina lidí v životě nedostane. Třetí důvod je duchovní a částečně i mystický. Člověk si představuje, že navštěvováním těchto posvátných míst, kde se po staletí obraceli naši předkové o pomoc k Bohu, část této spirituality se do něho obtiskne a bude kultivovat jeho duši. Cílem těchto cest není pouhé architektonické a urbanistické poznání, které se může podvědomě promítnout do jeho prací, ale duševní růst ve kterém si člověk uvědomuje, co je podstatné a nepodstatné, krásné a ošklivé, ale především co je ďábelské a co Boží. To vše s přihlédnutím k historickému, jak přírodnímu, tak i stavebnímu dědictví naší země.

Tyto výlety po „kostelících“ mají jednu zásadní nevýhodu. Člověk si opakovaně uvědomuje a utvrzuje se v tom, že naše současná společnost je nevyléčitelně nemocná i přes všechen ten hmotný “blahobyt“, který umožňuje čím dál tím většímu počtu lidí.

Jednoznačně se to projevuje na současné architektuře a urbanismu. Dochází zde ke ztrátě uměřenosti, proporcionalitě, jednoduchosti, prostotě, smysluplnosti, ale především lidskosti. Na místo toho, aby místní architekti a urbanisté, čerpaly z bohaté tradice naší krajiny, vesnic a měst, tak se nechávají inspirovat bezduchou, globální architekturou skla, oceli, betonu a megalomanského měřítka. Čím jsou jejich návrhy syrovější a odcizenější, tím více se, z jejich subjektivního hlediska jedná o tu správnou, moderní architekturu.

S protichůdným názorem citlivosti a lidskosti v tomto oboru se tak člověk ocitá na osamělé lodi, která klidně a tiše pluje věčností, oproti množství rychlých a hlučných, motorových člunů řítících se za okamžitým, dobovým úspěchem a slávou.

0 notes

michalgavlas · 2 years

Text

ÚVAHA ČTYŘ STÁ PADESÁTÁ OSMÁ - V CELKU JE BŮH, V DETAILU ĎÁBEL

Říká se, že v detailu je Bůh. Není to však pravda, protože Bůh je především v celku. Na počátku všeho byl On a dal podnět k tomu, aby vznikl vesmír a vše co v něm následně vzniklo. Bůh vytvořil podmínky, nastavil pravidla v podobě asi dvaceti konstant a pak se vše vyvíjelo samo. Bůh vytvořil koncepci, na jejímž základě vznikl život ve vesmíru a následně na naší zemi. Když jsou dobře nastaveny výchozí parametry, detaily se řeší jednodušeji a skoro samy.

Tento poznatek platí i v architektonické tvorbě. Když je dobře vymyšlen základní dispoziční a konstrukční koncept, nevznikají složité a často neřešitelné detaily. Sebelepší detail nemůže nahradit špatnou celkovou koncepci. Platí to jak o dílčím řešení dispozice, tak i o jednotlivých konstrukčních detailech.

Při navrhování nového domu musí architekt zvážit jeho vazby jak na stávající urbanistickou strukturu, tak i na okolní krajinu, pokud zasahuje do návrhu. Důležité je, pokud to situace umožňuje, zvážit správné umístění objektu ke světovým stranám. Přesto, že dnes dovedeme vytvořit umělé prostředí od osvětlení až po větrání, jsme bytosti závislé na přítomnosti slunce a jeho pohybu jak během dne, tak i v jednotlivých ročních obdobích.

Pokud se architektovi podaří správně umístit nový objekt na pozemek, jak vzhledem ke světovým stranám, tak i po stránce optimálního napojení na přilehlou komunikaci, zbývá mu rozhodnout ještě čtyři zásadní věci pro to, aby další řešení objektu se odvíjelo dobrým a přirozeným směrem. Jedná se o klíčový bod, a to je hlavní vstup do objektu s návazností na garáž, schodiště a hygienické vybavení. Správné vyřešení tohoto hlavního uzlu je potřebné jak pro dobré dispoziční řešení rodinného domu, tak i například administrativy.

To, že tyto základní předpoklady jsou správně vyřešeny zjistíme v momentu, kdy začneme řešit jednotlivé části dispozice. Jakmile se nám v dispozici objeví mnoho chodeb, hluchých koutů a nutných ústupků z čistého, konstrukčního řešení, je jasné, že jsme špatně umístili objekt na pozemek a nevyřešili správně výše uvedené vstupní požadavky. Současně začneme řešit mnoho zbytečných konstrukčních detailů, kterým jsme se mohli vyhnout při správné, jednoduché a čisté koncepci.

S tímto problémem se setkávají nejen architekti, ale častěji stavební inženýři, kteří nepřikládají celkové koncepci takový význam a vidí návrh objektu jako řešení jednotlivých dílčích detailů od zakládání, až po řešení střechy. Není pro ně v dnešní přetechnizované době náročné vyřešit sebesložitější detail, přestože k jeho vzniku nemuselo dojít, pokud by byla správná základní koncepce návrhu. Někdy se dá říci, že se přímo vyžívají v řešení těch nejsložitějších, často zbytečných detailů. Tyto detaily prodražují a prodlužují délku výstavby. Současně kladou veliké nároky na dodavatele stavby, které v reálných podmínkách není často ani možné splnit.

Je pochopitelné, že je dobré, když je stavba vyřešena až po dílčí detaily, ale ty detaily musí být úměrné rozsahu zadání stavby. Někdy se nepodaří, třeba z finančních důvodů, dotáhnout stavbu až do detailu, ale pokud je základní celek v pořádku tak to nevadí a stavba neztrácí na své hodnotě. Detaily povrchových úprav a interiéru se dají vždy doplnit. Stavbu v konečné podobě hodnotíme, jak dobře slouží svému účelu a jak na nás prostorově působí, ale ne na základě složitých architektonických a stavebních detailů. Bezduchý a koncepčně nedořešený objekt nás těžko nadchne rafinovanými detaily. Je mnoho objektů, jak lidových, tak i stylových z jednotlivých historických období, které nejsou dobře provedeny v dílčích detailech, ale svým celkovým pojetím jsou pozoruhodné. V moderní době je to známé, například u staveb Le Corbusiera, kde koncepce je nová a objevná, ale detaily nejsou dobře vyřešeny. Dá se to, u mnohých objektů vysvětlit tím, že koncepcí předstihly svou dobu a stavebnictví se svými možnostmi na ní nebylo ještě připraveno.

Podobně jako Bůh nastavil podmínky pro vznik vesmíru a nestaral se o detaily, které sami na základě fyzikálních zákonů a v případě života na základě evoluce začaly vznikat, tak i architekt, pokud vytvoří správnou koncepci, ve které vyřeší zmíněné, klíčové body, tak detaily jsou jednodušší a často je není třeba ani řešit. To jej však nevylučuje s konečného procesu stavby, který musí kontrolovat a usměrňovat, podobně jako Bůh který bdí nad svým vesmírným dílem.

Na závěr se dá říci, že Bůh je v celku a často, ve zbytečném detailu je ďábel.

0 notes