poemaaas-blog

[poemaaas-blog]

Zámořská plavba

Tam venku za oknem

čeká mě širý svět

čeká mě celá zem.

stačí se rozletět.

.

Anebo rozeplout.

Loď je mi milejší,

moře mě zbaví pout

a rytmu trojverší.

.

Můžu teď volně psát

ve větru, v hlubinách,

klidně už napořád

(z věčnosti nemám strach).

.

Světem tak plavat vstříc

zámořským objevům,

narážet do pramic,

co nerozumí snům,

.

dýchat a nebrečet,

nemyslet na návrat.

Mám ráda celý svět

a i on mě má rád.

[poemaaas-blog]

Monolog v jambu

Jsem sama. Sama. A jsem ráda,

jen občas na mě cosi padá

a v týle mě to trochu zebe,

v ty chvíle bývám mimo sebe.

.

Pak těžký je se k sobě vracet.

Zvlášť když mi chybí inspirace

a nemám hmotu, kterou slepit

ty všude rozházený střepy,

.

co zbyly ze mě. Ale jinak

jsem v klidu. Žádná divočina.

Už nebudu vás rušit. Zatím,

zas půjdu, zas se někde ztratím

.

do řeky, prachu, mlhoviny.

Jsme zodpovědní za své činy

a tak to chodí mezi náma.

Jsem ráda. Ráda, že jsem sama.

[poemaaas-blog]

Námořní nehoda

Jednou bylo milo

a pak už nebylo

a teď už nebude

samota je všude

.

Tak to prostě chodí

jedem stejnou lodí

pak se vlna láme

a hned ztroskotáme

.

Zbude plno ticha

jenom voda šplíchá

tam, kde byli jsme my

je jen díra v zemi

.

nebo díra v lodi

občas prostě škodí

odevzdat se plně

příbojové vlně

[poemaaas-blog]

Trolejbus

Jako by mi někdo rval

všechny kosti z těla,

takovej je ve mně žal.

Dřív jsem byla smělá,

.

teď jsem už jen uzlíček

masa, nehtů, vlasů.

Kdo by tohle do mě řek?

Nemám už moc času.

.

Zbude ze mě jenom kus

toho, co jsem byla.

Přejede mě trolejbus.

Uvnitř už jsem shnilá.

[poemaaas-blog]

Idoly

Stojím sama na poli

pozoruji idoly

tržiště a divadla

.

Děs se zmítá ve stínu

možná že se rozplynu

samota mne dopadla

.

Ptám se tiše jsi-li tu

občas ještě ve skrytu

duše zaslechnu tvůj smích

.

Odezírám z idolů

kéž bychom teď pospolu

mohli létat v povětřích

.

Květnatými frázemi

udržels mne na zemi

když jsem chtěla odletět

.

Už se nikdy nezeptám

proč jsem tady a ty tam

tohle bylo naposled

…

Utíkáme po mezích

strach a láska vítězí

nechám si tě na příště

.

Utíkáme do polí

vůbec mě to nebolí

být tvůj idol tržiště

[poemaaas-blog]

Strach

Musím chodit po špičkách

Strach má mě a já mám strach

Máme se už stovky let

Jsem svůj vlastní tichý vrah

do mých dlaní padne svět

.

Známe se už od věků

Podoben jsi člověku

Přitom jsi jen lidský stín

Vždycky je mi do breku

když mi padáš do peřin

[poemaaas-blog]

Papír

Koukáš na mě trochu plaše.

Oči jako z papírmaše,

slepené jen kapkou smůly,

vlhké - ještě nezaschnuly

.

V lehkých oblacích se ztrácíš

jako papíroví ptáci

neuměle poskládaní

- den tě ničí, noc ti straní

.

Koukáš na mě trochu temně,

jsi má zaslíbená země,

jenže to ty nechceš slyšet.

Bojím se tě - říkáš tiše

[poemaaas-blog]

Malíř

Za noci temné nesmělé

ty stála jsi mi modelem

a v měkkém světle měsíce

jsi zářila jak světice.

.

Tu další noc se měsíc skryl

a možná trochu ublížil

snu jasnému jak kometa.

Tma sprovodí nás ze světa.

.

Já čekal, než se rozední

a tys mi stála modelem -

- ten večer byl tvůj poslední.

.

Snad tvářil jsem se nesměle

a další den po poledni

mé plátno lehlo popelem.

[poemaaas-blog]

Báseň

Jsem báseň.

Jsem hnusná a

vůbec se nerýmuji.

Jsem krátká, ale

dost dlouhá na to,

abych vás otrávila.

Jsem jako

molekula methanu

.

a jsem jako

tento den.

[poemaaas-blog]

Prach

Tančí stíny v povlečení

večer. V domě nikdo není

.

kromě slov, co ztratila se

daleko a dávno v čase,

.

kromě vět, co vystoupily

na svět v tuhle prázdnou chvíli,

.

jenom tak. Jen aby zřely

pokoj bez lidí a celý.

.

Jenom postel, prach a stíny.

Vesmír slov - a nikdo jiný.

[poemaaas-blog]

Názorný sonet

Pořád rovně letí ptáci.

Vše se na výsosti kácí.

Na rozrytých, tmavých březích

píšu rozněžnělou tezi.

.

Snížilo se náhle nebe

kolem mne a blízko tebe.

Nezbývá než beze slova

svojí tezi odporovat.

.

Jsme spolu a bez nikoho,

v nehostinné chladné pláni

krčíme se pod oblohou.

.

Ursa Maior se nám klaní,

synteze nám nepomohou,

chce-li, abychom šli za ní.

[poemaaas-blog]

Noc

Obloha ztemněla

(Dokud jsem dospělá,

nechoď mi na oči)

.

Hvězdy se spustily

(Alespoň na chvíli

nech mě se otočit)

.

Jdu trávou bez rosy

(Musím tě odprosit,

abys mě pustil dál?)

.

Měsíc máš ve tváři

(Však příliš nezáří,

jako by ještě spal)

.

Mateš mě hvězdami

(Nebe se nad námi

zbarvilo doběla)

.

Obloha prosvítá

(Dokud jsem zakrytá,

nebudu dospělá)

[poemaaas-blog]

Naposled

Poslední vstávání.

Zas tě mám na dlani,

nejkratší noční rým.

Dál však už nevidím.

.

Naposled napořád

můžu si slepě přát,

abys tu se mnou stál.

Živý a hmotný žal

.

setřesu brzy již.

Dřív, než se probudíš,

dřív, než se dotknu stěn.

Poslední pohled ven.

[poemaaas-blog]

Mlha

Odrazy odchází.

Vůbec mne nemrazí

v zádech.

Zdvihám se k obloze

neschopně, uboze.

Nádech.

.

Odlétám potichu

od země, od hříchu

celá.

Vidím tě z nadhledu.

Přistát už nesvedu.

Střela.

.

Snáším se jako prach

v nešťastných vzpomínkách

tiše.

Průhledná, žárlivá

láska, co nebývá

slyšet.

.

Chytáš mě do sklenic

jako déšť, jako nic.

Zase.

Takový těžký cit

musí se utišit.

(Dá se?)

[poemaaas-blog]

V aleji

Stromy v lysé aleji

jen se trochu zachvějí,

když mě vidí přicházet.

.

Holé větve bez listí

taky nikdo nejistí,

opustil je celý svět.

.

Osudy jsou spečené

v chladné peci z kamene

bez citu a bez něhy.

.

Dnes se nikdo nesměje,

když uprostřed aleje

vykládám své příběhy.

.

Tenkrát jsi mě nespasil.

Jenom na pár krátkých chvil

byls mi lesem bez hranic.

.

Teď už vidím, co je svět,

poprvé a naposled;

Holá alej. Pak už nic.

[poemaaas-blog]

Veduta

Město je veduta

tichá a netknutá

procházím ulice

za svitu měsíce

.

Špína a doteky

zůstaly u řeky

pomalu dozněla

ozvěna z kostela

.

Tichou a netknutou

vedu tě vedutou

než přijde svítání

padneš mi do dlaní?

[poemaaas-blog]

Světlo

Osamělá přítomnost.

Světla není nikdy dost.

.

Tmě se zvolna vyhýbám.

Jsme tu dva a ty jsi sám.

.

Mezi stromy prosvítá

noc že už je upitá.

.

Hrajeme si se stíny

příliš křehké neviny.

.

Letmý pohled do dálky

mění oči v korálky.

.

Budeme se spolu smát?

Nikdy. Nebo napořád.

.

Chci být sklíčko na zemi,

netrápit se frázemi.