pendrej

[pendrej]

Trapas v tapas

Posledný večer sme strávili v Los Abrigos - krásne malé mestečko s pekným nábrežím. Zašli sme si do tapasárne (tapas baru, pozn. redakcie). Peťa mi vraví, že si dá Sangriu. Najmenej však mali pol litra (čo je to pre moraváka, veď to je jak limonáda, vraví mi). Ja som si chcel dať víno.

Prichádza čašník a pýta sa, čo si dáme na pitie.

„Poprosím vás pol litra Sangrie, a ..." „V poriadku", odpovedal a už už sa poberal k baru. Musel som teda rýchlo dodať: „Počkajte, ešte aj ja si chcem objednať!".

Ja som sa zasmial, čašník sa zasmial a Peťa bola červená jak tá Sangria.

„JENOM MOJE SANGRIE“

[pendrej]

Teide national park

Naše šťastie nás opustilo posledný deň. Chceli sme sa nechať vyviesť na najvyššiu horu Španielska - Pico del Teide. Bohužiaľ kvôli fučáku (65 km/h) bola zastavená lanovka (a nám sa teda šlapať 5 hodín do kopca po dvoch dňoch turistiky moc nechcelo). Avšak aj okolie tejto sopky je dosť zaujímavé - dokonca aj taký geologický neznaboh ako ja bol nadšený. Krajina vypadá ako z úplne inej planéty a človek vidí rôzne geologické javy - prúdy a tri druhy ztuhnutej lávy, zlomy, vápencové výplne, prepadliny, atď (túto časť ma prinútila napísať Peťa).

Dokonca aj samotná cesta autom k sopke je zaujímavá - v lesoch pod ňou sme sa dostali na teplotu 2 stupne (rozdiel od 20tich, ktoré sme mali pri výjazde od mora).

[pendrej]

Povinná zastávka pre návštevníkov Tenerife musí byť horská dedinka Masca. Vedie tam strastiplná, kľukatá a úzka cesta, kde nechcete stretnúť auto(bus) v protismere. Nie je to však vôbec také zlé, ako ľudia píšu online (ak viete šoférovať). Odmenou sú dychberúce výhľady.

Z Mascy vedie (vraj) krásny turistický chodníček, ktorý vedie až k moru. My sme ho nemali naplánovaný a mali sme šťastie. Neskôr sme sa dozvedeli, že táto trasa je už rok a pol uzavrená...

[pendrej]

Zmrzlina osudu

Milujem zmrzlinu. Na každej dovolenke (pri mori) si ju musím dopriať.

Hneď prvý večer sme si jednu dali. Druhý deň sa nám to nepodarilo. A tak sme si to tretí deň chceli vynahradiť. Boli sme však ubytovaní v dosť zvláštnom meste (Puerto de Santiago), ktoré bolo plné len apartmánov a dôchodcov. Nemalo žiadnu promenádu, ani nič. Jediná zmrzlináreň, ktorá vypadala ako tak k svetu, bola už o siedmej zavretá (wtf). Druhá sa nám moc nepozdávala, tak sme si povedali, že cestou na ubytko nájdeme inú. Iná však už neexistovala. Museli sme si znížiť požiadavky a povedali sme si, že dáme aspoň nanuk z malého supermarketu. Ich nanuky však stáli za starú belú. Tak sme si povedali, že znížime požiadavky ešte viac a kúpime si niečo v LIDLi, ktorý bol hneď vedľa nášho ubytka. LIDL bol asi 5 minút pred záverečnou, utekali sme teda (po krátkom pohúpaní sa na ihrisku) k chladiacim boxom. Na naše prekvapenie tam však predávali iba zamrazené morské potvory. Žiadnu zmrzlinu, ani nanuky (OMGWTF)!!! „Peti, tá zmrzlina nám dnes asi nie je súdená", povedal som. Nato mi odvetila: „Já tomu osudu ukážu!", a hneď našla posledné megabalenie plné 6tich sendvičových straciatella nanukov. 

Cestou domov sme každý zožrali dva, na druhý deň ráno som natlačil do hlavy ďalší a posledný zostal v chladničke pre ďalších nešťastníkov, ktorý sa ubytujú v tomto meste bez zmrzliny.

[pendrej]

Barranco del Diablo

Po nekonečnom, 5 a pol hodinovom lete na Tenerife, požičaní auta, ubytovaní sa, atď, sme sa rozhodli, že pôjdeme niekam na túru.

Musím tu podotknúť, že sme ju nemali klasicky, pendrejovsky, dopredu naplánovanú. Peťa iba jeden večer pred odletom prichystala zoznam zaujímavých miest na Tenerife. Keď sme teda na mape hladali tú lokalitu, Peťa si iba pamätala, že v názve je niečo a diablom, alebo čertom. A tak sme sa vybrali do Barranco del Infierno.

Pri vstupe do parku nás na slnku, ktoré malo tak gazilón stupňov, prinútili dať si prilby, aby sme vypadali jak žaľude. A ja som si ešte prezieravo zobral celočierny outfit (čierna vraj zoštíhľuje).

Pre mňa to bola pekná prechádzka v novom prostredí, pre Peťu to bol geologický orgazmus. Už na začiatku zbadala "sediment ve vyvřelině", "křemenné žíly", zlomy, zosuvy (proste meh).

Na konci púte bol vodopád, na ktorom môžete zostať vraj maximálne 30 sekúnd, inak vám na hlavu spadne magmatická hornina. Po pár minútach sme sa teda otočili a išli naspäť (living on the edge).

A keďže sme na túre spálili až príliš kalórií, zežrali sme potom celú kuru.

[pendrej]

Obchod na hlavnej stanici v Brne je dobre zásobovaný pre českých a slovenských turistov (pre tých českých majú ešte vedľa aj biele ponožky do sandálov badumtssss).

[pendrej]

"Aha zlato, tady mají Chicken things, takže jenom kuřecí věci" P.Z. 2020

[pendrej]

Zoloti vorota - Zlatá brána

Jedna z 10 nejkrásnějších stanic metra na světě.

[pendrej]

Káva

Kávu musím zmínit, protože tolik stánků s kávou jsem v jednom městě neviděla nikde - ani v Itálii!..

Samozřejmě není káva jako káva, ale Kyjev v tomto ohledu velmi překvapil. Na každém kroku, okně, stánku nebo podchodu v metru ji najdete. Samozřejmě všude mají perfektní, překvapivě velmi drahé pákové kávovary - špatnou kávu jsem tady ještě nepila (nejdražší cca 25 Kč).

Stánky s kávou vyrostly jako houby po dešti zase po roce 1990. Před tímto rokem byla káva nedostatkové zboží, za komunistů se sem prostě nedaly importovat kávová zrna (zdroj: pán z walking tour :D ).

Ve městě potkáte opravdu málo lidí, bez papírového hrnku s kávou nebo čajem.

[pendrej]

Street art + podniky

Ulice v Kyjevě jsou velmi ošuntělé, smutné, ponuré. Jakoby se tu zastavil čas.. (Je to taky možná tím, že máme každý den mlhu a 11 stupňů). Po roce 1990 se snažili umělci z celého světa oživit a rozveselit místní ulice.

Velmi sympatické jsou tu soboty a neděle. V sobotu se uzavře jedna hlavní ulice v městské části Podíl. Různé muzikanty, jídlo, třešňový likér z Lvovu a vodku na ní nemůžete minout :)

V neděli se uzavře 8mi proudová ulice na hlavním náměstí Nezávislosti.

Mezi smutné ulice je zasazeno poměrně hodně hipsterských kaváren, palačinkáren, čajoven a barů.

( Blinstore, London, East Indian company...)

[pendrej]

Ukrajina - Kyjev, říjen 2019

Když jsme někomu z našeho okolí řekli, že naše další cesta směřuje do Kyjeva, jeho obličej se zakřivil ve zvláštní grimasu a zeptal se "Proč proboha do Kyjeva?!".

V různých článcích jsem četla nadpis "Pokud jsme dobrodruzi, vyrazte do Kyjeva". Dobře, to jsme = jedeme :D .

První věc, se kterou se budete potýkat v Kyjevě je cyrilice...

Druhý kulturní šok nastane při pohledu na MHD. Sice na zastávce číslo autobusů není, naštěstí Google o nich ví. Soukromé společnosti vám tu zastaví a bezpečně vás dopraví na místo určení. Tyto autobusy se nazývají Marshrutky.

Zaplatit se dá přímo u řidiče nebo se klidně posadit do zadní části a peníze poslat přes všechny cestující až dopředu. Řidič vám za jízdy vrátí a částku pošle zase přes všechny cestující až k vám :)).

[pendrej]

Cala Gonone

Naša ďalšia zastávka bola zátoka Orosei. Krásna, kryštálová voda a útesy. Na vychutnanie tejto krásy sme si na jeden deň požičali kajak. To sme však ešte netušili, čo nás čaká.

Slečna v požičovni nám tvrdila, že sa s kajakom môžeme dostať na jednu z najkrajších pláží - Cala Luna - za 40 minút, ked budeme odvážni. Kajak však nemal žiadnu podporu chrbta, takže sme mali dobrý workout na core... Cesta nám zabrala 2 HODINY a prišli sme tam zbití jak psi.

Cala Luna je ten žltý fľak v strede fotky vzadu... Vzdialenosť je 6.5km

Na pláži sme si dali pivo a Aperol a zaspali. Hneď po krátkom šlofíku sme sa museli vydať na spiatočnú plavbu, aby sme stihli vrátiť "fucking kayak" (ako to nazvala Peťa). Takže sme si pláž moc neužili... Cetou sme ale videli jaskyne a priezračnú vodu.

Fotka po šlofíku...

Cestou naspäť som makal už poväčšinou iba ja a Peťa mi spievala "Načo pôjdem domov", "Holubí dům" a iné pecky na povzbudenie.

Pri vracaní kajaku sa ma v požičovni pýtali, že aké to bolo a koľko nám to trvalo. Nezabudol som pripomenúť, že všetky kajaky, ktoré sme stretli mali sedátko alebo operadlo na oporu chrbátu. Klaudio z požičovne mi na to odvetil, že to, čo sme dostali je iba "basic" kajak...

My však veríme v karmu a tá mu prinesie aspoň nejakú "basic" chorobu :-D.

P.S.: Pri odovzdávaní kajaku si Peťka všimla, že jedna cesta loďou na Cale Luna stojí 8 Euro. Náš "basic", alebo podľa Peti "fucking" kajak stál 50. Peťa zostala jak ovalená. Zvyšok dňa jej nebolo moc do spevu a ešte dnes nemôže zdvihnúť ruky :-D.

[pendrej]

Všimli sme si, že úplne na celej Sardinii predávajú nejaké Saldi...

[pendrej]

Arbatax

Do tohoto mestečka sme sa vybrali iba z jediného dôvodu - našli sme si cez AirBnB ubytko na vcelku luxusnej lodi! Už od začiatku však niečo nehralo, toto je moja konverzácia s majiteľom lode (Talian):

Na moje otázky samozrejme neodpovedal...

Po príchode do prístavu sme sa mu snažili dovolať. Medzitým prešla hodina od doby, kedy nás mal ubytovať (19:00). Na tretí krát nám dvihol telefón s ospravedlnením, že má pokazené auto. A to nevedel po anglicky. "Moto, machina KAPUTT!"

Medzitým nám volala nejaká indicko znejúca pani z Dublinu, z AirBnB. Vraj Michele nás nemôže ubytovať a pomôže nám vyriešiť situáciu.

Výsledok - 20:00, nemali sme kde zložiť hlavu a od AirBnB sme dostali kupón v hodnote neuveriteľných 10 dolárov (pri kúpe ubytka nad 100 euro).

Našťastie sme hneď v meste nasli veľmi fajn ubytko u jednej nemecky hovoriacej pani v pivnici. Chuť sme si spravili skvelou večerou v reštaurácii a litrovým džbánom vína. Nutno dodať, že po celom dni na slnku vcelku zašlapalo...

V meste Arbatax je jediná zaujímavá vec - červená skala. V jej okolí bola vidieť geologická aktivita - zlomy, vrásnenie, kremenné žily, sedimenty a vyvreliny. Takže Peťka bola nadšená...

Nasledovala kúpačka, skákanie zo skaly, gelato a val ho do Cale Gonone...

[pendrej]

Jih

Cestování jsme začali v Cagliari. Jako obvykle jsme si rezervovali pouze první 3 noci. Takže jsme druhý den museli plánovat, kde přespíme dál.

Měli jsem super bytného Antonia. Byl velmi pohostinný a ochotný nám se vším poradit. Proto se ho Andy ptal jakou část ostrova by nám doporučil na pokračování našeho výletu.

Andy se ho nejdřív zeptal na jihozápadní část ostrova. Antonio: "Je to tam krásné, strýc tam vlastní přístav. Je to chudší oblast, ale jsou tam nádherné pláže."

Andy se ho potom ptal, jestli má smysl jet až do Orestana. Antonio: "Ano, tam je to velmi pěkné!!".

Dál se zeptal co východní část, protože to byl náš původní plán cesty. Antonio: "Východní část je krásná. Je tam možnost půjčit si loď, potápět se a pláže jsou skvělé!".

Zmatený se zkusil zeptat, jestli má smysl se třepat autem až na severní část ostrova (La Madalena). Antonio: "Určitě! To je nejkrásnejší část ostrova. Je to tam strašně drahé, flaška šampaňského stojí 1000 eur, ale vyplatí se to vidět!".

Poděkovali jsme mu za všechny informace a nám vlastně nezbylo nic jiného než být v klidu, protože celý ostrov je prostě boží a nezáleží, kam pojedeme :D :D.

Staroveké ruiny Nora

[pendrej]

Nervy smerom na Sardíniu

Tetno výlet se málem nekonal. Kolik se toho může pokazit na jedné cestě na letiště je až neuvěřitelný.

Překážka č.1 -Dálnice D1

Autobus na letiště do Vídně měl zpoždění, 30, 45 minut a nakonec 1 hodinu ;). Naše dvouhodinová časová rezerva se začíná zužovat.

Překážka č.2 - Wien Hauptbahnhof

Nějaký UMĚLEC vzal z autobusu cizí kufr. Naše ,,duchapřítomná" stevardka se rozhodla řešit situaci tak, že zastaví autobus na dobu neurčitou a počká až se dotyčný vrátí zpět s kufrem. Doba před odletem letadla je nyní 50 minut. Nervy level 2000. Peťa začíná plakat. Andy jde za řidičem a stevardkou zeptat se co se děje a kdy hodlají vyrazit na letiště.

,,Nóó jakooo já Vám neumím ještě přesně říct, jak dlouhooo tady budeme čekáát..".

,,Hmm, ale máte tu několik lidí, kterým kvůli tomu uletí letadlo..."

Naštěstí řidič autobusu byl doopravdy duchapřítomný. Rozhodl se nechat stevardku na nádraží ať vyřeší situaci a zavést nás na letiště.

Tik tak ....

Stíháme to, pokud už nebude žádný problém a musíme i přesto sprintovat na terminál 1.

Překážka č.3

Při vjezdu na letiště vidíme policejní majáky.

Policajti uzavřeli jeden z terminálů a nechtějí nás nechat zaparkovat.

Řidič naštěstí opět správně reaguje a otvírá nám dveře a prostor s kufry...

Sprintujeme přes letiště ke gatu. Stihli jsme to. Čas před oficiálním uzavřením gatu: 1 minuta ...

Peťa už nepláče.

Papáme rezníky (=řízečky).

[pendrej]

Záverom

Niektorí ľudia, ktorí nás sledujú alebo nás poznajú osobne sa divia, ako si môžeme dovoliť cestovať na druhý koniec sveta a cestovať vcelku často. Veľa z nich má predstavu, že to stojí hrozne moc peňazí a je to veľmi komplikované.

Opak je však pravdou. Jediné komplikácie môžu byť spojené s vyhradením času - predsa len pol mesiaca až mesiac voľna si nemôže vybaviť hocikto hocikedy.

Dôležité je nebáť sa ísť na vlastnú päsť a nemať vysoké nároky (napr. na služby, ubytovanie, prepravu apod). Samozrejme treba trochu vedieť používať internet.

Dokonca sme sa stetli s reakciou, že týždeň v Maroku nás nemohol vyjsť lacnejšie ako 90 000 Kč (reálne nás to na osobu vyšlo tak 10k na osobu).

Ázia je aj pre nás (Slováci, Česi) neskutočne lacná - slušné ubytovanie - samostatná izba s dvojposteľou a kúpeľňou sa dá nájsť aj za 15 - 20€ za noc. A to sa dá ísť ešte nižšie - prespanie v hosteli na poschodovej posteli 5-10 €. Netreba počítať s nadmerným komfortom, ale na prespatie a osprchovanie je to úplne dostačujúce.

Jediné čo treba je vybaviť si hneď mobilný internet a hľadať ubytovanie, taxíky a cesty online. Bez internetu by to bolo veľmi komplikované. Našťastie infraštruktúra tu je na skvelej úrovni (dokonca aj najchudobnejšie vyzerajúci ľudia tu majú smartphone).

Obom sa nám podarilo zbaliť sa do 11 kg. Stačí pár vecí - oblečenie na pár dní (vždy sa dá niekde oprať za smiešne peniaze). Naozaj potrebuješ lodičky, fén, trojo šiat, plutvy, aku vŕtačku alebo hák na veleryby?

50l batoh a chuť cestovať stačí.

Snažíme sa minimalizovať náklady, aby sme si mohli dovoliť ísť na viacero výletov v jednom roku. A môžem povedať, že sme sa nijak neobmedzovali (čo sa týka jedla sme to trošku aj preháňali, lebo sme žraloci). Ešte k tomu sme schopní si celý výlet zaplatiť každý sám (pre zlé jazyky).