bicz87

[bicz87]

burgerking

[bicz87]

Po Milford tracku jsme ve zredukovane skupince pokracovali na Routeburn track. Uz nam nevyslo tak dobre pocasi a docela prselo. Nastesti bylo porad pred sezonou a tak jsme mohli par dni na chatach pockat na lepsi pocasi. Jeden den jsme dosli az k Harrisovu sedlu, ale nebylo nic videt, prselo a misty padal i snih. Posledni den se pocasi umoudrilo a bylo aspon neco videt :)

[bicz87]

Jeste pred zacatkem turisticke sezony jsme se s kolegama z Cardrony vydali na vyhlaseny Milford track. V sezone se musi rezervovat a je desne drahy, ale nyni jsme platili vlastne jen za dopravu tam. Na jeho zacatek se musi lodi a nebo pres prusmyk, ktery jeste nebyl pruchozi. Je to lehka cesta ledovcovym udolim pres jeden prusmyk, za kterym za odmenu ceka nejvyssi vodopad na Zelandu. Ten ma pres 500 metru. Vylet jsme zakoncili plavbou na kajacich a pri navratu zpatky nas pripluli pozdravit i delfini :) Protoze foukalo, zkratili nam plavbu na kajacich a presunuli na vyletni lod... parada.

[bicz87]

Zimni sezona skoncila a tak nastal cas konecne prozkoumat vzdalenejsi okoli Wanaky a vyuzit nejake slevy, ktere nam Cardrona nabizela. Cestovani jsem zahajil plavbou spojenou s veceri parnikem Ernslaw z Queenstownu a pak pokracoval za Petou a Ludou na Routeburn. Protoze tam nebyl signal, tak trosku nevysla komunikace a oni ten track dali ten samy den, kdy jsem za nima prijel, ale i tak zbylo v okoli dost kras, ktere staly za navstevu.  

[bicz87]

Levne cestovani

Chtel jsem o vikendu navstivit par znamych v Christchurch a udelat si prodlouzeny vikend. Drivejsi zacatek prace mi to pokazil, ale do ChCh jsem nakonec stejne musel.  Queenstown -> Christchurch Transfercar: Teoreticky zdarma, v realu $130 (Pojisteni, benzin na cestu do QT, kafe, jidlo), cas na ceste: 10 hodin Christchurch -> Queenstown Stopovani: Teoreticky zdarma, v realu $10 (kafe pro me a ridicku) cas na ceste: 7 hodin (6 aut, nejdelsi cekaci doba 10 minut v ChCh, pak uz vzdy do 5 minut. Diky kratkym cekacim dobam jsem ani nestihl jist :D)

[bicz87]

Domaci mi pujcil kolo, tak jsem vyrazil do Luggate, mestecko kousek od Wanaky. Bylo krasne teplo. Ostatne, ze se otepluje je patrne i na poctu lidi u slavneho Wanackeho stromu.

Taky jsou delsi dny a tak je vic casu na vylety. Treba Queenstown hill. Staci vyjit kousek z mesta a po civilizaci ani stopy. 

A i kdyz je v udoli uz jaro a vse kvete, zima se jeste nevzdava. Dokonce poprve nasnezilo i ve Wanace a do prace jsme se doslova museli prokopat.

[bicz87]

Zima ve Wanace. Na horach pribylo hodne noveho snehu a vyhledy do okoli jsou pestrejsi. Ostatne lepsi misto na obedovou prestavku si tezko dovedu predstavit. 

Stavil se za mnou Jindra, kamarad ze Severniho ostrova a konecne taky vyslo dobre pocasi na dny volna tak jsme vyrazili na Timaru River Track. Kratky vylet, ale s necekane hodne brodenim.

Hned nad mestem je Mt. Iron. Takovy dobry bod, kdyz neni moc casu nikam jet, ale udela se hezky. A vyhledy do okoli jsou i tak neskutecne. 

[bicz87]

Taky tu po meste jeste jezdi Skoda Favorit :) 

[bicz87]

Podzim ve Wanace. Na delsi dobu jsem se presunul do Wanaky. Budu delat pomocnou silu v kuchyni v jedne z kavaren v lyzarskem stredisku Cardrona. Wanaka je prijemne mestecko na brehu stejnojmeneho jezera, obklopene horami ze vsech stran. 

Zpestrenim me nove prace jsou vychody slunce na horach. Kazdy den jsou kopce vybarvene uplne jinak a priroda neprestava prekvapovat. 

[bicz87]

Tri dny jsem stravil u Landaka v Lyttletonu, kousek od Christchurch. Lyttleton je nadherne mestecko a Ondra tu uz nejakou dobu zije tak bylo paradni se tu s nim potkat. Podnikli jsme vylet do blizkeho okoli, zahrali si floorbal, kteremu tu dominuji Cesi a nez jsem se nadal, tak jsem bohuzel zas musel pokracovat smer Wanaka. Zajimavosti je katedrala postavena z kartonu, ktera nahradila zemetresenim poskozenou kamennou katedralu. 

[bicz87]

Koncem kvetna nadesel cas presunout se za dalsi praci. Zkusil jsem si sehnat praci na horach a povedlo se mi to v Cardrone u Wanaky, takze jsem tam potreboval byt 1. 6. abych vyridil papirovani. Puvodne jsem mel v planu mnohem vic casu na cestu, ale osud mi nechal jen par dni :) Vyuzil jsem je aspon k navsteve Landaka v Christ Church. Pred cestou jsme jeste aspon stihli rozluckovy taborak v kempu a pak uz me jen cekala cesta dlouha pres 1 000 km. Bylo fascinujici jak se krajina kazdou chvili meni a rozdil mezi obema ostrovy byl obrovsky. I kdyz to podle fotek moc nevypada, tak mi praco celkem dobre pocasi a mohl jsem si uzit krasny podzim. 

[bicz87]

Vyjimecne se nam sesel prodlouzeny vikend a krasne pocasi. Vyuzili jsme toho a yyrazil jsem s Ludou a Petou na Coromandel. Byl nadherny podzim a ani lidi moc nebylo. V planu jsme meli jedno vinarstvi, Cathedral Cove, horke prameny na plazi a trek na Pinacles. Vinarstvi bylo zavrene, cesta na Pinacles taky a horke prameny jsme nestihli :D Nakonec se vikend ale vydaril. Na Cathedral cove jsme dorazili akorat na vychod slunce. Vychod slunce jsme stihli i na Pinacles i kdyz to bylo oficialne zavrene, ale my se nedame. Poprve jsem taky mel na cundru k veceri stejk z vlastnich zasob.

[bicz87]

Cesko-Maorska party :) Nejakym zahadnym zpusobem jsme se dostali na party k Frankovi, Cecho-Maorovi, ktery rad hosti zname ceske osobnosti na Zelandu a jiz brzy bude na tour po CR zas prezentovat maorskou kulturu :) 

[bicz87]

Cekani na dozrani kiwi se zdalo nekonecne, ale preci jen jsem se dockal. Dalsi komentare jsou u fotek :) 

[bicz87]

Ze skupinky cechu se pomalu stava skupina. Pri dalsi prilezitosti jsme se vydali na nejvyssi horu severniho ostrova Ruapehu. Tentokrat nas slo, aspon ze zacatku, deset. Cesta je popsana jako narocna cesta bez oznaceni, ale nebylo to nic hrozneho. Vysli jsme nahoru, uzili si vyhled a cestou zpatky se stavili v nejvysse polozene kavarne na jizni polokouli. Cesta zpatky navic vedla pres snehova pole, ktera na hore zustala a docela dobre to po nich jelo, tak bylo o zabavu postarano. Nekdo je sjizdel po nohach, nekdo po zadku, kazdopadne to byla mnohem rychlejsi cesta :) 

Vecer jsme stihli jeste kratkou prochazku kolem Silica rapids a pak se nase skupina rozdelila. Vetsina lidi se vratila a zustali jsme jen tri. Nas plan byl vyrazit na Horu Osudu na vychod slunce. Vstavali jsme v pul treti rano, abychom dosli do pulky hory a pak to otocili protoze desne foukalo a hlavne byla mlha, takze bychom videli prd. Nastesti jsme ho videli aspon ze sedla pod horou. Po navratu jsme se presunuli k horkym pramenum u Wai-o-tapu se zastavkou u nejake pevnosti. 

Po vikendu v horach byla horka voda uplne uzasna a klidne bychom zustali nalozeni i dele, ale museli jsme opet pokracovat. Opet jsme se rozdelili a jiz jen ve dvou pokracovali do Mclarens falls parku na svitici cerviky :) 

P.S. Ty ostre fotky jsou od Petry Pohlidalove

[bicz87]

19. brezna jsem vyrazil s partou Cechu na mensi roadtrip kolem blizkeho pohori Kaimai forest. Naplanovali jsme si toho vic, nez jsme nakonec stihli, ale i tak to bylo paradni. Nejdriv jsme se stavili na na obligatnich Maclaren falls, nasledne jsme se presunuli o udoli vedle na “uzavrene” Omanawa fall - mnoha lidmi oznacovany jako nejkrasnejsi vodopad na Zelandu. Je to nadhera, ale voda je neskutecne studena. K vodopadum by se dalo dostat servisnim tunelem, ale prosakuje do nej ve velkem voda a je nahore zavreny. 

Dal jsme pokracovali k obrovskym Kauri stromum, u kterych jsme si chteli dat obed. To jsme netusili, ze budem muset asi sestkrat brodit. 

Pri zapadu slunce jsme dorazili k Wairere falls. Se svymi 153 m jsou nejvyssimi vodopady na severnim ostrove. Utaborili jsme se na parkovisti, pripravili si kafe v plechovce od piva a potrapili posuma, ktery hlidal zachody. Rano nas bohuzel prekvapila nizka oblacnost a tak jsme od vodopadu nic nevideli, ale aspon vypadaly, ze padaji rovnou z nebe. Kdyz nebylo co fotit, tak jsme aspon udelali selfie v selfie selfie...

Meli jsme v planu jeste zlatokopecke udoli, ale na to nezbyl cas, tak jsme se zastavili jen ve Waihi omrknout obri povrchovy zlaty dul.  Mam pocit, ze v Kaimai forest range by se dalo klidne bloudit pres tyden a porad by to byla parada. 

[bicz87]

Po vikendu na East Cape se ode me Franziska (ta Nemka) odpojila. Jeste predtim jsme se byli podivat na Huka Falls (Jo no, zas vodopady). Jsou vyhlasene tim, ze se jedna o nejvysi komercne sjizdeny vodopad. Moc vysoke to nevypadalo, ale hukot to urcite byl. Pak jsme jeste zajeli k lake Rotokawau. Jezero je to pekny, ale i na Zelandu aby clovek tahal pytel na bordel.