#Kartuše | Explore Tumblr Posts and Blogs

kartusestuff-blog · 4 years

Text

Purchasing Generic Ink Cartridges

These days, printers are getting progressively less expensive to purchase. It was possibly back a couple of years prior when the least complex printer, by the present standard would cost a huge number of dollars. How circumstances are different. Today printers are a lot less expensive and it isn't phenomenal to locate a decent quality printer for ~$50. As a rule these printers are more than fit for giving all the highlights a home client would ever request. So for what reason are producers doing this? There is more cash in ink!

You may now think yourself "How might they get more cash-flow from a $15 ink cartridge than a $300 printer?" Let's gander at a model. You purchase your printer ($300) and the maker puts 5% edge ($15) in his pocket. Presently you do a tad of printing at home, so suppose you print 60 pages for each week. Presently your cartridge has an existence of 2000 pages meaning like clockwork or a little more than 7 months you will require new ink cartridges. So you go down to your neighborhood shop and get 5 ink cartridges, in light of the fact that your printer takes 5 cartridges one after another, which costs you $75. A similar maker makes a 40% markup on his ink cartridges. So he makes $30 like clockwork from you. Presently over the life of the printer 3.5 years he can hope to make about $150 from you.

The point of this article is to give you, the customer, a decent critique on the two sides of the story and the realities about conventional ink cartridges. So we should begin with what we think about conventional ink cartridges. Nonexclusive ink cartridges went ahead the scene a little more than five years back. These early adopters would take a fundamental ink cartridge spout and structure an ink tank that would fit the printer by making a basic plastic form from the first ink cartridge. The print quality was normal, best case scenario yet it opened purchasers eyes to how much a cartridge could be worked for, with limits of 80% of the first sum. Read more kartuše

Today, nonexclusive cartridges have progressed significantly. Albeit numerous providers despite everything stock very dodgy Indian and Chinese fabricated ink cartridges many case comparative printing results from their nonexclusive ink cartridge. Obviously, you do need to look around to discover to best conventional ink cartridge provider for you printer.

Another strategy for diminishing the expense of ink cartridges is to top off them. There are two different ways of topping off your ink cartridges. The clench hand is to change your printer and fit bigger ink tanks. You at that point associate these bigger tanks outside of your printer with the littler ones inside. These bigger ink cartridges can be filled at home with a conventional ink. The other strategy is to get your ink cartridges topped off at a shop. It appears these shops are springing up on the side of each business region. You acquire your ink cartridge and after a short hold up your cartridge has been topped off. Albeit most will just top off your cartridge twice yet more on that later.

So which one is better? I figured you would ask that so how about we analyze a few upsides and downsides of each.

Topping off Ink Cartridges

Topping off is, as I would see it, the most exceedingly awful approach to get a good deal on ink cartridges. The most significant thing to recall is that organizations that offer top off ink utilize a similar ink for each cartridge. So it doesn't make a difference if your ink cartridge is from Canon or from HP they will utilize a similar ink to fill both. What's up with that? All things considered, every maker utilizes an alternate spout size for showering ink. These spouts are profoundly delicate and require the right consistency of ink or they produce blockages, blotches and a wide range of different nasties. Another issue is most refillers won't top off conventional cartridges. This is on the grounds that they don't have the foggiest idea about the nature of the cartridge and would prefer not to know whether the cartridges quit working. This implies despite the fact that you get you cartridge topped off you will in any case need to purchase a unique ink cartridge after two tops off.

Nonexclusive Ink Cartridges.

Nonexclusive ink cartridges are a superior choice than tops off on the grounds that the genuine ink quality is commonly better coordinated to the printer and they can tailor an ink to the model of the printer. Be that as it may, in my experience these ink cartridges can be hit and miss and you must be set up for additional blockages and issues than you would involvement in the first makers ink cartridges. Albeit a few people depend on conventional ink cartridges, I would just suggest them for high contrast printing where quality isn't as significant. I wouldn't suggest them for significant archives, for example, your resume.

Authentic ink cartridges

Authentic ink cartridges made by the printer producer as still the best way to go when quality is significant, for example, computerized photographs and so forth. In any case, maybe the most significant issue is with warrantee claims. On the off chance that your printer is under warrantee you ought not utilize anything aside from authentic ink cartridges. All printer makers will tear up your warrantee in your face on the off chance that they can demonstrate you have been utilizing non real ink cartridges. Numerous producers are currently including "chips" in the rear of ink cartridges so the printer will just work with unique ink cartridges, while others have programming that can distinguish non authentic parts. As I would see it that is against serious yet that is for the courts to choose.

1 note · View note

somerejoice · 6 years

Text

~ SCOTLAND VOL#2: REAL FACE ~

11. - 20.9. 2018

...nastal čas zopakovat Skotsko; trochu zopakovat a o dost víc ho prozkoumat. Naše crew má potenciál - máme slabost pro hory i pobřeží, pro poetické sychravo, pro místa s mysteriózním nádechem a taky pro živou vodu, tedy pro whisky. Hombre s Dádou a Hany s Káčou, to je naše crew. Už chápete? Tak jedem...

Den 0: Pondělí 10.9. Nezačíná to nikde jinde, než v Praze. U Hombreho a Dády. Vyrážíme na večeři a potom už jenom přerozdělujeme společné věci a jdeme spát. Jo, ještě teda Gin-Tonic.

Den 1: Úterý 11.9. Ráno krása, snídaně, všechno stíháme. I let. A tak před polednem už zase stojíme pevně nohama na zemi. Půjčujeme auto (parádička veliká, SKORO to jezdí samo) a vydáváme se ještě vstříc povinnostem - dokoupit výbavu a jídlo na pár dní dopředu. Potom už vyrážíme objevovat. První zastávkou je Falkirk Wheel. Takové to slavné zdymadlo. No, hezké to je... Potom stavíme u památníku Davida Stirlinga, který založil SAS.

-- Falkirk Wheel

Krajina je krásná, honí se mraky a poprchává. Projíždíme údolími podél jezer a řek a výhledy se nám naskytují dechberoucí. Všude se pase spousta šťastných ovcí - a to i ve výškách, které úplně nechápeme.

-- ...a takhle nás Skotsko vábilo

Je to taková krása, až nám auto zahlásí ztrátu tlaku v pneumatice. Celé to vypadá nějak takhle: všude okolo nás majestátné kopce přes které se valí mlha, lehce poprchává, začíná se stmívat. Vlastně nemáme pití, jenom nějakou oranžovou tekutinu, co chutná jako dětská zubní pasta. A láhev whisky. Jde na nás hlad a venku je 7 stupňů a fouká jako dost. Jo a teda levá zadní pneumatika zběsile syčí. Mě se teda ještě chce čůrat, ale v tomhle zadek nevystrčim, to fakt ne. Kluci mění kolo a jedeme dál. Už je 8pm, tak jsme zvědaví, jestli na nás v kempu budou ještě zvědaví. Krásnej punk. Embrace Scotland! Ypee-yay! Nebo spíš Bear Scotland! - to jsme viděli na značce a nechápali, možná už za chvíli začneme. Ale tak jo, v kempu jsme v 9pm, je tma, prší a zima jak v Brdech tehdy :D. No nic, jdeme spát. Ve čtyřech do stanu pro tři. Těšíme se na teplo.

Den 2: Středa 12.9. Během noci a ráno útočí přeháňky v 15 minutových intervalech. Ve stanu je sucho a teplo. Rozjezd máme pozvolnej. V 9:30 teprve děláme snídani a chystáme se na Ben Nevis. Začíná pršet. Rozhodli jsme se ale, že se nenecháme Skotskem ohnout a vyrážíme. Jsme odměněni, protože svítí slunko a nádhera je to všude veliká...

-- údolí pod Ben Nevis

Takhle to je až do poloviny cesty vzhůru, jen jedna preháňka a potom zase slunce. V druhé půlce už se tyto intervaly zkracují a pod vrcholem už jenom prší. Celou cestu nahoru si říkám, že s čůráním to bude zajímavé - všude jen travnato-skalnaté planiny. No nic, držím to žejo. No a právě třeba ve třetině cesty vzhůru chytám situaci za pačesy. Zima nezima, vítr nevítr, prostě je mlha a zrovna nikdo nejde nahoru ani dolů, stahuju gatě a pouštím to. Nahoře sněží. A je mlha, takže je houbelec vidět. Necítím ruce, navzdory rukavicím. Story of my life.

-- vrchol Ben Nevis: zima, sníh a hlad

Jedna z Hombreho charakteristik je to, že s sebou vždycky vláčí nějaký kus oděvu, který vypadá, jako by ho serval z nějakého bezďáka na Fügnerce, ale ten obleček se vždycky děsně hodí. Tady je to taková spacáková bunda. Dáda v ní jde dolů, no je to děsně trendy ;). Cestou dolů každopádně postupně roztáváme všichni. Jeden že má kolena jak devadesátiletej, další jsou nacucaní a já si ani neudělám culík, jak mám ještě ruce zamrzlý. Přicházíme do kempu a začíná pršet. Postupně se střídáme u vaření a ve sprchách. Ty sprchy to je mor - teče tam teplá voda, spousta teplé vody. Labůžo. Zvládám půl hodiny. I když kdo ví, čas jako by se tam zastavil. Když se z téhle krasojízdy vrátím, leží zbytek bandy ve stanu a pijou! Čaj a whisky. No, nevím co tohle znamená, ale čteme si knihu o Jizerských horách. Asi jsme úchylové všichni... Je půl desáté a nad Ben Nevis se vznáší vrtulník - nejspíš pátrací, protože je vidět záře reflektorů. Nedokážeme si ani představit tu agonii toho, být tam teď. Ve tmě, mlze, dešti/ sněhu, šlehajícímu větru a zimě. Ani odpoledne se tam nedalo vydržet moc dlouho, natož teď.

Den 3: Čtvrtek 13.9. Je okolo šesté ráno a mám pocit, že ten vrtulník zase slyším... Přes noc neprší. Leje. Nám je ale blaze. Snídaně, zabalit a odjezd. Cestou ještě nakupujeme a dofukujeme pneumatiky, haha. Je nám zima. Teda aspoň mě s Dádou. V autě to vytáčíme na 23 stupňů, mizérie :D. Jedeme na Commando Memorial. Prší. Dneska to ale vychází celkem hezky - kdykoli vylézáme z auta, pršet přestává a dokonce i slunce vykukuje. Další zastávkou je Neptune's Staircase, taková soustava zdymadel. Tam zalézáme do kavárny. Užíváme teplo, záchod a ano, wi-fi. Je možnost, že vypadáme dost zoufale. Už nás čeká jen Glenfinnan - přírodní rezervace, kde je to fakt pěkné.

-- rezervace Glenfinnan

Dál jedeme do městečka Malaig na trajekt na ostrov Skye. Jenže smůla. Začíná pršet. To samozřejmě taky, ale trajekty jsou zablokované až do zítra. Neva. Zajíždíme do prvního kempu a volba to je skvělá - táboříme u moře. Prší. Stavíme stan a jdeme omrknout pláž. Kluci se koupou, my děláme věšáky.

-- tohle jsme měli za barákem (tedy za stanem)

Večerní scénář je obdobný tomu včerejšímu: večeře, sprcha, tea/ whisky party ve stanu při čtení knihy o Jizerských horách.

Den 4: Pátek 14.9. Přes noc toho vypršelo tolik, že se vůbec nedivím, že v ČR už na déšť prostě nezbývá voda. Ráno už je ale sucho; snídáme a užíváme si kávu s výhledem na moře. No, kdo to má? Potom jdeme obhlédnout okolí, projít zdejší pláže a obdivovat scenérie. Je to krása. Myslím, že je to jedna z možných metod psychohygieny: vystavovat se kráse.

-- ranní vycházka

Svítí nám slunko a je to hodobóžový. Což má ale i vedlejší efekt v podobě malých otravných mušek - jsou to snad ony nechvalně proslulé midgies? Kdo ví. Balíme stan, užíváme posledních paprsků wi-fi a odjíždíme zpět do městečka Mallaig. Procházíme se, stíháme i příjezd parního vlaku a potom dáváme obligátní Fish&Chips. Tadá, (žádné) překvápko, není to žádnej blast. Pak už jedeme trajektem na ostrov Skye. Tady dostává slunce záchvat a obnažuje se o sto šest. Krajina se nádherně vrásní a celé je to takové nezkrocené. Krása! Vyrážíme do palírny Talisker. Cestou vymetáme nějakej strašlivej výmol - všem nám zatrne a s hrůzou čekáme, zda auto začne něco hlásit. Naštěstí nic. Uuuff! Poslední prohlídka palírny už je vyprodaná, a tak se jdeme projít podél pobřeží. Člověk by se furt opakoval a mlel, jaká je to krása, ale nějak to nejde jinak popsat.

-- The Cuillin, ostrov Skye

Tentokrát je kemp spíš sjezdovka, ale má krásnej výhled. Vaříme skvělej kuskus se zeleninou (a děcka si na to dávaj mrtvý prase). Jdeme spát brzo. Samozřejmě tomu předchází večerní stanový obřad ;)

Den 5: Sobota 15.9. Ráno vstáváme v 6. Je tma a zima, auto později ukazuje 5,5 stupňů. Vyrážíme na The Old Man of Storr. Vyrážíme takhle brzo, aby tam bylo co nejméně lidi. A nelitujeme. Za prvé je volné parkoviště, kde dáváme snídani. A za druhé, lidí je naprosté minimum a navíc vylézá slunko a celé to má naprosto poetickou atmosféru!

-- The Old Man of Storr

Jdeme až nahoru na horu Storr. Cestou už začíná pršet a nahoře je mlha. Bear Scotland. Cesta dolů se mění v lehké dobrodrůžo. Nejprv jdeme off-road a leje. Hmm, no a co? Důležité je nesmeknout se po mokré trávě a neupadnout do ovčího hovna. Potom se cesta mění ve vodopád - jo, kousek slézáme vodopádem. No a potom už to jsou konstantně se prolínající bažiny, potoky, cesta, mokřady - a tímhle my si to štrádujeme. Naštěstí jenom fouká a to je super, protože nám aspoň oschne oblečení. Ta kvazi-cestička nás zavádí akorát k díře v plotu. Takže Hombre omotává ostnatý drát šátkem, Hany nabízí koleno a hupsáme přes plot jeden po druhém.

-- vrchol hory The Storr

Po tomhle výletě se vydáváme ještě k vodopádu u Loch Meald, kde je zima třeskutá a nějakej bláznivej pán tu hraje v kiltu na dudy. Asi Skot. Chceme se podívat ještě na Fairy Glen, ale to už je nám trošku na blití. Ti lidé jsou jak pomatení, až z toho parkují tam, kde nemají. Tohle je hnus, když cestování ztrácí kultůru a nabývá na bestialitě.

-- když vítr rozfouká mlhu...

V městečku Portree kupujeme plynové kartuše a radujeme se z vyhlídky teplého jídla a čaje, která byla ohrožena právě dochazejícími bombami. V kempu radostně ohříváme polévku, bereme sprchy útokem a rozhodujeme se, že se vypravíme zpět do města. Projít se, dát si kávu a popovídat si jinde, než ve stanu nebo autě. Když už jsme dostatečně projití, sedáme do podniku označeného jako "Coffee Shop". Naše návštěva nemá dlouhého trvání, že prý takhle na večer už jenom jídlo. Tak se zvedáme a zkoušíme to jinde. Servírka nás usadí, hezky se na nás směje a když si obědnáme kávu a dort, tak nás vypoklonkuje s tím, že pokud nebudeme večeřet, tak je jí líto. No, asi ani moc ne. Pak to zkoušíme ještě v jednom podniku, ale tam je tak narváno, že jako vůbec. Tak se vracíme procházkou k autu a jedeme zpátky domů, do kempu, do stanu. Vaříme kuskus jako včera (tentokrát si tam děcka dávaj dvojnásobek mrtvýho prasete a ještě znásilněnou krávu). Venku prší, a tak se řídíme tím, že co není zakázané je povolené a vaříme v prádelně/ umývárně nádobí. Po chvíli přichází pár mladých Němců, tak s nimi chvíli povídáme. Večer ve stanu popíjíme čaj, onu vytouženou kávu, whisky taky samozřejmě, povídáme, bookujeme prohlídku v palírně a blaženě usínáme. Jenže ne na dlouho. Před půlnoci se spustí takový mordor, že to stanem cloumá na všechny strany. A vydatně. Chvíli to jde ignorovat ale jak to nabývá na síle, stoupá i tenze vevnitř stanu. Jeden si myslí, že to stan nevydrží, druhý myslí že jo. Hany kouká na předpověď a má to trvat asi do pěti do rána. Tak to už nejspíš úplně nejde ignorovat. Hany vylézá do toho mordoru a začíná okolo stanu kouzlit. Vypadá to, že to zafungovalo. I ta tenze v osazenstvu opadává. Všichni jdou čůrat. Je to totiž asi 7 minutové okno, kdy neleje.

Den 6: Neděle 16.9. Ráno pořád duje vydatný vichr. Prší jen občas a je docela teplo. Hany je jak vyvržená ryba - z noci vlhký, zatuchlý a studený. Zbytek je nevyspalý. Já jsem to měla celou noc na salámu a je mi fajn. Dáváme prát prádlo a sušička už se na nás taky tetelí. Beru si kraťasy. Bear Scotland. Mezitím snídáme, čistíme zuby a postupně balíme. Potom se už jenom mazlíme s teplým prádlem vytaženým ze sušičky, balíme stan a vyrážíme. Pryč že Skye.

-- výhled z mostu z ostrova Skye

Stavíme ve Fort Augustus, kde se nachází opět soustava zdymadel, ale také přeslavné Loch Ness. Občas vykukuje slunko, takže to na lochnessku nevypadá, ta má ráda sychravo.

-- za tímhle mostem bydlí Lochnesska

Turistů zas tři zadky, tak tomu celému dáváme půl hodiny a valíme směr Inverness. Tam bereme útokem Tesco a nakupujeme zásoby. Rádi bychom se taky někde najedli, ale nevypadá to moc příznivě. Taky se nám chce na záchod, tak zkoušíme místní nákupní centrum. Funguje to. Trochu nás překvapuje, že se tu běžné zavírá v 5 odpoledne. Neuvěřitelné, jak už jsme zhýčkaní. No, nakonec to řeší Subway. Procházkou jdeme k autu a jedeme do kempu. Zpět do "bažin". Jenže když do toho kempu přijíždíme, líbí se nám to. Nemusím zmiňovat, že chlapům stačí, že tu stojí zaparkovaný Defender. Každopádně, je to takový borovicový háj, rovná zem, neprší. Pofukuje mírný větřík, a tak luftujeme stan, spacáky, karimatky, boty... no ledacos. I sociální zařízení vypadá dost dobře. Vaříme těstoviny, nějak moc, tak je to fuška spořádat. Ani nějak nezbývá energie na večerní stanový obřad. Teda - whisky došla, takže tak.

Den 7: Pondělí 17.9. Když jsme si v Praze na letišti chystali batohy, tak jsme z našich Osprey batohů sundávali bederní pásy. Já jsem si u toho sedřela kůži na obou prostřednících a na kloubech u ruky. Krev netekla, tak jsem si říkala, že se to hbitě zatáhne. Jenže ne. Ve zdejším vlhku to spíš zahnívá :D. Včerejší, nejteplejší a nejméně deštivý den - že by to bylo tím, že jsme jeho většinu strávili v autě? - ale hojení napomohl a už to začíná vypadat lidský a ne mrtvolně. Právě konám svoji ranní toaletu, tak mám čas sledovat tyhle blbosti. Děcka teprv rozlepujou oči ve stanu. Děláme snídani. Ovesnou kaši. No, končí to samozřejmě příškvarem na dně. Teď dopoledne se chystáme do destilerky Macallan. A že už dlouho nepršelo? To je pravda! Ale klid, právě začíná. Všecko je v allrightu ;). V téhle palírně je všecko děsně nóbl. Od budovy jako takové, přes interiér až po záchody. Fancy. Kluci mají vánoce, my s Dádou taky - je tu wi-fi, tak vyřizujeme poštu a tak. Ve zdejší kavárně si dáváme kávu. Tentokrát už to jako káva i chutná.

-- destilérka Macallan je stylová

Obědváme chleba. Na houmlesa u silnice. Odpoledne jedeme autobusem do destilerky Glenfiddich. Busem jedeme, abychom zakusili více zdejší kultůry a taky aby mohl Hany ochutnávat. No, prostě to jede no. Tak. V Glenfiddich máme objednanou prohlídku. I s ochutnávkou. Je to hezké, průvodkyně je echt skotka se správným přízvukem, tak je to autentické. Ve vzduchu je cítit alkohol. Mě je z toho teda celkem šoufl. Potom zalézáme opět do zdejší kavárny, tentokrát na čaj a koláč. Kluci zkouší ještě nějakou experimentální whisky. V krbu hoří oheň a mají tu nejvíc fancy dámské záchody, jaké jsem kdy viděla. Protože máme ještě drobátko času, jdeme omrknout Balvenie Castle - prostě ruina no. Doma v kempu vaříme večeři. Když do dusící se směsí rajčat, cibule a česneku přidávám špenát, vypadne z něj kryoprezervovaná housenka!! Neuvěřitelný! Zákeřnosti čekají úplně všude!! Housenku se slovy "navrať se k životu!" odhazujeme od stolu a pokračujeme ve vaření. Z přilehlých pastvin divoce bučí krávy. Až je to podivné. Po večerní sprše zalézáme do stanu. Dáda píše pohledy, Hombre ji radí, Hany smrdí od dýmky a krávy pořád bučí, jak kdyby já nevím co. Trošku prší a fouká vítr. Už nám to bylo divné, že by nic pořádného nepřišlo. Vypadá to, že Dáda pro jistotu spí ve skafandru, kdyby se opakoval scénář že Skye. Pravda, trochu víc fouká. Venku je ale teplo (a ve stanu tedy ještě větší) a krávy furt bučej jak potrefený. Čteme knihu o Jizerských horách a postupně odpadáváme.

Den 8: Úterý 18.9. Kam se hrabe jakej mordor že Skye! Dneska v noci to byl teprv nářez! Buď to chrápalo nalevo ode mě, potom zas napravo. A když už konečně nikdo nechrápal, tak řvaly ty krávy. Děsný :D. Je sychravo, ale teplo. Snídáme ve velkém, balíme a vydáváme se do Perth - tam chceme kouknout do muzea Black Watch. Dneska je teda fakt vedro, skoro 16 stupňů - až jsou z toho zvířata na pastvách celá hotová. Jen tak polehávají a vypadají děsně zmoženě, ne-li mrtvě. Prošli jsme si muzeum i kousek města. Perth vypadá celkem punkově, to se mi líbí :). Dáváme jídlo a vyrážíme do St. Andrews. Tam se setkáváme s Dave a Autumn, kteří pro nás připravují večeři. Je to vlastně perfektní večer: těstoviny, víno a káva.

-- St. Andrews u Davida s Autmn

Po chvíli se přesouváme přes ulici do St. Andrew's Brewing Company. Dáváme pár piv a Gin-Tonic (kterej je teda fakt top!) a celkem to stačí. Happy Birthday to Dáda&Me. Spát jdeme celkem pozdě, ale za to do peřin! Neuvěřitelný ;)

Den 9: Středa 19.9. Ráno je krásné - deštivé a líné. Je trošku tlak na koupelnu, ale zvládáme. Hany jede řešit prdlé kolo do servisu a my zbytek se poflakujeme, pijeme kávu a povídáme. Jdeme se projít. Leje a duje vichr. Přede dveřmi se k nám přidává Hany. Kolo je v procesu. Procházkou jdeme k ruině katedrály, po molu k moři a potom procházíme pláž. Sleduju vlny, je to tak uklidňující. A přitom je to živel to moře, ta voda. Je to takové tajemství.

-- slavná ruina v St. Andrews

Po procházce jdeme dát do kupy auto, kupujeme věci na sváču a dostáváme k tomu lehce nemilou zprávu, že kolo opravit nepůjde. Budeme ho muset zaplatit nejspíš. Dobalujeme batohy, svačíme, loučíme se a znova nasedáme do našeho plechového oře. Ujíždíme do Edinburgh. Parkujeme u domu, kde máme do zítra bydlet. Kluci hledají recepci, my s Dádou čekáme v autě. Máme výhled na moře, které se v silných poryvech větru mohutně vzdouvá. Vítr cloumá i autem - jsme zvědaví, jak to bude vypadat, až vyndáme zátěž. V plánu máme procházku městem, ale venku je takový mordor, že to bude asi dost tóčo. No prostě Bear Scotland do posledního dechu tady. To bydlení je byt! Velkej, krásnej. Hodobóžovej! I venku se to uklidnilo, tak valíme převálcovat Edinburgh svojí přítomností. Procházíme Royal Mile, jdeme na Calton Hill a tehdy dokonce svítí slunko.

-- opalovačka na Calton Hill

Jinak mordor každých 15 minut, vítr fouká jak zběsilej pořád. EDI se mi líbí, ten já můžu. Je to sympaťák. Kupujeme ovčí deku a knihu o whisky. Všichni jsou spokojení. Blažení jsme v momentě, kdy si sedáme v The Pakora Bar. Indické jídlo můžeme, obsluha je milá a skvělá. Jídlo taky. Paráda. Happy Birthday to Dáda&Me once again. Potom frčíme domů, pijeme víno, jíme olivy a sušená rajčata a děláme si takový debriefing. Já žeru, jak maj ti lidi ten déšť úplně u zadku, co jim taky zbejvá žejo?! A tohle si chci odvézt domů – déšť je součást života, tak o nic nejde.

-- Edinburgh je sympaťák

Den 10: Čtvrtek 20.9. Vstáváme a děláme snídani. Vajca, slanina, fazole ale hlavně pořádná káva. Tu v Británii fakt moc nezvládají. Vychází slunko, vypadá to na hezký den - protože odjíždíme. Tohle Skotsko dělá vždycky: na poslední den vystřihne krásu nesmírnou. Balíme batohy, skládáme je do auta a já ještě chvíli koukám na vlny. Znovu a znovu mě to fascinuje. Jedeme na letiště, bereme benzin a vracíme auto. Všechno klape, až z toho máme 3 hodiny do odletu a nic moc na práci. Házíme batohy do Check-In, je to self check-in, tak je to aspoň zábava a rovnou jdeme do duty-free zóny. Pijeme kávu a čekáme. Já jsem spokojená :). No a potom už jen vyčůrat a letíme. Naše crew je rozstrkaná po celém letadle, ale aspoň všichni sedíme u okénka. Venku je zataženo, Skotsko nevydrželo předstírat. My jsme ho ale prokoukli už dávno.

-- finiš :)

A to je vlastně konec tripu. Díky, že jsme mohli poznat tvoji pravou tvář, Scotland-e!

#GoOut #scotland

0 notes