#letenky | Explore Tumblr Posts and Blogs

bliju · 1 month

Text

Saturday, 16.3. 2024

MALAJSIE - PEKING únor/březen 2024

Letenky jsme kupovaly v polovině prosince s Air Chinaza 12 700,-. Let opět z Mnichova a dlouhý přestupy v Pekingu, z nichž jsme se jeden rozhodly využít k návštěvě města.

Air China nabízí zdarma ubytování v tranzitním hotelu. Ty se nacházejí u letiště a není možné si vybrat, kde člověk bude. Hotel se musí zamluvit předem a pro mě to byl největší hell na světě. Strávila jsem s tím asi 2,5 hodiny a vlastně ani nevím, jak se mi to povedlo. Neustále jsem bojovala s různými registracemi a přihlášeními, až asi stránky vzdaly mi to odmítat, jelikož jsem jen stále refreshovala stránku :D Tohle byla fakt zkouška mojí trpělivosti.

Když konečně nastal den D, tak jsme opět nasedly ve 23:30 na Florenci do busu a jely rovnou na letiště. Tam jsme byly kolem 5:00 ráno, daly si na lavičkách šlofíka a pak si šly odbavit zavazadla. Ještě doma se mi povedlo udělat check-in na první let do Pekingu, ale za nic na světě mi nešly stáhnout boarding pasy :D Každopádně paní na přepážce nám je úplně v pohodě dala i s letenkou na druhý let. Bagáž šla rovnou do KL, takže s ní jsme se nemusely zabývat.

Po kafíčku a snídani jsme šly už ke gate a let byl na čas. Servis v letadle byl za mě ok - na cca 10 hodinovém letu byly 2 teplá jídla, kdy byl vždy výběr ze 2 variant. Během letu bylo neomezeně nealko pití a k obědu bylo i pivko nebo vínečko. Jediný, na co by se dalo trochu nadávat byl výběr filmů, kterých bylo fakt málo a ještě jen s čínskými titulky. Navíc zvuk byl hrozně nekvalitní, takže bylo prd slyšet.

Po příletu do Pekingu nastala řádná bojovka. Jelikož jsme měly hotel, tak jsme potřebovaly vyjít z letiště, což je možn�� na základě Temporary visa. Takže jsme se jaly sledovat šipky, které nás tam měly dovést. Ovšem dovedly nás do zdi, kde nic nebylo :D Nezbylo tedy, než se zeptat zaměstnanců, což je skoro stejný, jako když by člověk mluvil do tý zdi. Takže jsme byly odeslány na Internationa transfer, kde jsme vystály frontu na kontrolu, nechaly si zabavit desinfekce (protože FIRE) a pak zjistily, že jsme úplně blbě, protože tudy se z letiště nedostaneme a byly jsme odeslány nenápadnými zadními vrátky zpět úplně na začátek.

Tam už nám teda někdo kompetentnější vysvětlil, že temporary visa jsou přepážka, která je skrytá za provizorní zdí vlevo od international transit. Takže jsme vyplnily formulář a šly čekat do fronty na víza. Ty jsme tedy dostaly, takže jsme mohly jít vyplnit další formulář a s ním se odebrat na imigrační kontrolu. Naštěstí jsme byly vpuštěny do země a tak nám už jen zbývalo najít Air china transit service, který se nachází v budově C terminálu 3. Tohle byla taky docela výzva, protože jsme nebyly schopný zjistit, kde se vlastně nacházíme a každý nás posílal opět jen na Interantional transfer :D

No každopádně jsme popojely jednu stanici letištním vlakem a pak našly konečně někoho kompetentního, kdo nám řekl, že musíme vyjít ven z tranzitního prostoru a tam přímo naproti je ten stánek. Tam už to bylo v pohodě - daly jsme pas a boardig pas a asi za 10 minut nás vyzvedl řidič, který nás odvezl na hotel. Tam jsme si daly divnou čínskou snídani, sprchu a šly na pár hodin spát. Od příletu do hotelu nám to trvalo krásných 5 hodin :D

Na hotelu nás pak v jimi zadaný čas auto zas vyzvedlo a odvezlo na letiště k odletům, kde už to probíhalo v pohodě.

Další let byl taky v klidu a trval asi 7 hodin. Zas bylo jídlo, jen tentokrát nebyly sedačky s televizema, ale stejně všichni spali.

No a kolem 23:00 jsme konečně dorazily do KL. Tam jsme měly přes booking domluvené taxi, které nás dovezlo přími k hotelu (Ceylonz Suites). Týpek s náma komunikoval přes Whatsapp a úplně v pohodě jsme se našli. Na letišti je free wifi a navíc sledoval náš let, takže věděl, že už tam jsme. Jen jsem mu napsala, když už jsme byly po imigračním a měly vyzvedlý zavazadla. Cesta z letiště trvala cca 45 minut a platily jsme asi 450,-. Na hotelu jsme si jen daly sprchu a šly hned spát.

První den ráno jsme se nejdřív rozhodly, že si musíme jít vybrat peníze a zařídit SIM kartu. Oboje bylo v pohodě. Velkou banku jsme měly kousek od hotelu (vybírala jsem u Maybank s Revolut a nejsou za to žádné poplatky ani procenta z vybrané sumy) a SIM nakonec koupily v 7/11. Neomezená data vyšla asi na 35 MYR a paní nám to i celé aktivovala.

Pak už jsme si mohly objednat Grab a jet na Batu Caves. Grab je tam fakt levný a tím, že jsme byly 3, tak nás cesty běžně vycházely kolem 50,-/osoba. Navíc všechny chrámy jsou zde zadarmo a člověk dává jen dobrovolný příspěvek do kasiček. Po návštěvě tohodle krásnýho komplexu byl čas oběda, takže jsme jely zpět do centra a to do Petaling Street Market, kde jsme kupovaly asijský šmuky a daly si oběd v čínský restauraci. Moc doporučuju Lime chicken. Pak už jsme jely na hotel, kde jsme měly střešní bazén s výhledem na město.

Po řádném odpočinku jsme se ještě rozhodly jet do chrámu Thean Hou Temple, kde jsme byly úplně uchvácené a strašně se nám tam líbilo. Od chrámu jsme pak jely do centra k Petronas towers a od nich pak pěšky procházkou do hotelu.

Druhý den jsme se vydaly pěšky na Merdeka Square, kde nás to fakt překvapilo, jak to bylo v celém jeho okolí pěkné. Taky jsme zašly do Central Market, kde jsme zas strávily několik hodin na nákupech a na jídle (dala jsem si vynikající satay s arašídovou omáčkou) :D S plnými bříšky jsme se opět pěšky vydaly na Jln Alor, kde to teda žije asi jen večer, takže přes den tam skoro nic nebylo a na ikonický Bukit Bintang. Pak už zas jen pěšky do hotelu, kde jsme si vyzvedly zavazadla a objednaly Grab na Terminal Bersepadu Selatan (TBS), od kud jsme měly koupený autobus do Lumutu.

Tady jsme také zjistily, že jízdenky kupovaní online přes easybook je potřeba si nechat vytisknout, protože elektronické tu nikdo nebere :D Někdy je vytištění zdarma, někdy chtěli 2 MYR za vytištění. Jinak byla cesta busem v pohodě, jen zas hodně klimatizace. Busy tu nemají WC, takže řidiči dělají během cesty zastávky a taky se dá jít na záchod na klasických stanicích.

Do Lumutu jsme dorazily kolem 22:00 a šly se hned ubytovat. Nebyl zde zas tak velký výběr a my chtěly něco, co je hned u autobusu a taky u přístavu, takže jsme spaly v hotelu DJ, který byl teda celý pěkně zvlhlý a nechtěla bych tam trávit víc času než jednu noc, ale posloužil.

Ráno jsme chtěly jet lodí v 9:30 na Pangkor, ale tady nás easybook trochu potrolil, jelikož na něm bylo, že je volných přes 100 míst, ale na místě nám řekli, že je vyprodáno a musíme jet až za hodinu.

Lumut je totální díra, kde nic neni, takže jsme hodinu čekaly na lavičkách na náměstí.

Po příjedu na Pangkor jsme si hned šly zaboovat cestu zpět, aby nám ji zas nevyprodali a pak na jídlo. Následně jsme si chytly jedno z růžových místních taxi a za 20 MYR se nechaly odvést do hotelu (Joe Fisherman Inn). Tam jsme si jen hodily věci a šly se vyvalit na pláž Coral beach. Pláž byla nádherná a bylo na ní jen pár lidí. Super taky bylo, že tam byla spousta stromů, takže si člověk mohl lehnout do stínu. Na pláži jsme si taky hned za 5 MYR daly čerstvý kokosy a užívaly pohodu. Večer jsme se šly ubytovat a na véču do jedné z místních restaurací.

Další den jsme měly v plánu jen válení na pláži a pohodu. Cestou z pláže na hotel jsme se ještě stavily v Lin Je Kong Temple, což bylo moc hezké, protože leží hned u moře. No a pak klasicky véča a na kutě.

Ráno jsme vstávaly brzo, abychom stihly loď v 8:15, což bylo v pohodě. Na hotelu nám zavolali taxi a my byly za 15 minut v přístavu. V Lumutu jsme bohužel musely zas cca 2 hodiny čekat, protože náš bus a loď na sebe vůbec nenavazovaly.

Ovšem po cca 2 hodinách v buse už jsme dorazily do Ipohu, kde jsme si našly hotel kousíček od autobusáku (Iconic Suites & Pods Hotel), který byl teda moc pěkný, ale když jsme přijely, tak na recepci nikdo nebyl. Zvonily jsme, volaly na číslo na dveřích a nic. Čekaly jsme asi 40 minut, než z hotelu konečně někdo vyšel a my se dostaly dovnitř. Pak jsme tam jen chodily až jsme našly uklízečku, která nás ubytovala :D

Po tomto úspěchu jsme šly do blízkého obchoďáku na jídlo a pak jely do chrámu Perak Cave Temple, což bylo fakt něco nádhernýho. Chrám má uvnitř krásné malby, ale také se dá jít po (hodně) schodech úplně nahoru na vyhlídku. Ač mají otvíračku do 17:00, tak vyhlídka je jen do 16:00. My stihly oboje a bylo to fakt super.

Cestou na hotel nám pan taxikář poradil, že vždycky v úterý je u Lotus's Ipoh Garden noční trh s jídlem a cetkama. Takže jsme tam vyrazily ochutnávat místní dobroty a bylo to fakt super.

Další den dopoledne jsme se opět přesouvaly a to do Tanah Rata na čajové plantáže. Tady jsme prvně musely čekat na bus, který měl hodinu zpoždění. Ale i tak jsme v Tanah Rata stihly vše. Prvně jsme se ubytovaly (Hillview Inn) a pak si chtěly vzít Grab do Bharat Tea Plantations. Ovšem nikdo nás nechtěl přijmout, takže jsme se rozhodly jít na autobusák, kde byla hromada taxikářů. Tam se nás ujal náš děda, který nás tam i zpět vzal za 20 MYR/osoba a 1,5 hodiny na nás počkal, abysme si celé plantáže prošly.

A rozhodně to stálo za to. Platí se zde vstup 4 MYR a pak se tam můžete courat a dojít až k nápisu. Také je tam kavárna s výhledem a obchod s čaji (ty za prakticky stejnou cenu koupíte i ve městě). Tohle rozhodně doporučujeme!

Večer jsme pak přemýšlely, co budeme dělat další den. Poslední bus na Penang totiž jede už ve 14:30. Na hotelu (a celkově i všude ve městě) nabízejí různé výlety na plantáže, do Mossy Forest (kde se platí vstup a přístupných je asi 300 m) a další. Platí se vždy jen doprava vstupy v ceně nejsou. Nepřišlo nám to nijak drahé, ale vlastně vždycky tam bylo něco, co nás nezajímalo. Teoreticky bychom se asi i stihly vrátit na poslední bus, ale nakonec jsme se domluvily s naším taxi dědou, že nás za 30 MYR/osoba vezme do továrny BOH, kde na nás cca 2 hodiny počká.

V BOH se dá zadarmo navštívit továrna. Prohlídka je každých 30 minut, ale neni to nic extra. Zabere to tak 5 minut a jen si přes sklo prohlídnete jak to tam vypadá. Pak je tam terasa s krásným výhledem a suvenýry. Po plantážích se tam chodit nedá. Takže za nás bylo ideální jít na jednu, kde se člověk může toulat mezi keříky a pak do druhé, kde je továrna a krásný výhled.

Po návratu do města jsme už vyrazily na bus a tím se přesunuly do naší finální destinace - na Penang. Jelikož to byla dost dlouhá cesta a navíc doprava na Penangu je fakt šílená (je tam vlastně jen jedna silnice a milion aut), tak jsme dorazily celkem pozdě. Objednaly jsme Grab do hotelu (Lost Paradise Resort), kde nás ještě potrolila mapa, jelikož adresa hotelu zadaná do Grabu (a následně i do google maps) nás dovedla úplně jinam :D Naštěstí nás tam za drobný úplatek nakonec dovezl :D

Jelikož Zuzka má na Penangu kamarádku, tak jsme první den vyrazily do místních chrámů, které nám doporučila (Goddess Of Mercy Temple, Sri Mahamariamman Temple, Leong San Tong Khoo Kongsi). Celé město je horzně krásné, takže jsme se tam několik hodin couraly, nakupovaly a kochaly se. Nakonec jsme ještě došly do Chew Jetty. Odpo jsme pak jely na hotel, kde jsme si daly zasloužený relax u bazénu.

Náš poslední celý den jsme strávily se Zuzky kamarádkou, která nás vzala na výlet do Taman Negara Pulau Pinang. Tam jsme jako turisti platili vstup 50 MYR. Pak jsme šly asi hodinku džunglí na pláž Pantai Keracut (kde se ale nedá kvůli medůzám koupat). Ovšem byly jsme se podívat v želví stanici, kde jsme pozorovaly malinké želvičky, které byly fakt rozkošné. Každopádně celý ten "hike" v místním vedru nás úplně zabil, takže jsme byly rády, že zpět jsme jely lodí (tu je třeba domluvit předem při vstupu od parku) :D

Pak jsme si zašly na jídlo a do chrámů Wat Chayamangkalaram a Dhammikarama Burmese Temple. Zas úplně vyřízené jsme si pak šly dát opět chill k bazénu :D

Na večeři nás kamarádka vzala do ohromné haly plné street foodu na banana leaf rice - což byla rýže a k ní další věci, které si mohl člověk volně brát a to vše servírované na banánovém listě.

Jako poděkování jsme ji pak ještě pozvaly na drink, takže jsme objevily ještě party část města, kde to neuvěřitelně žilo a mělo to skvělou atmosféru.

No a poslední den nás už jen čekal přesun do KL a na letiště. Jelikož byl náš let až o půlnoci, tak jsem si řekly, že přesun stihneme. Koupily jsme si lístky na bus ve 12:30 z Komtaru. Bus měl jet něco málo přes 5 hodin a chtěly jsme zpět na TBS. Lístek jsme měly se společností Bilion star bus a tímto ji rozhodně nedoporučuju :D Bus přijel úplně prázdný (takže asi z garáže) a to o 30 minu později. Pak nás dovezl jen kus na další autobusák, kde jsme 45 minut stáli a jen přesouvali lidi z jednoho do druhýho busu...no long story short. V KL jsme měly být cca kolem 18:00. Ve 20:30 jsme byly na KL Sentral a řidič nám neochotně sdělil, že na TBS je to ještě 30 minut. V tu chvíli vystoupili nasraně úplně všichni. Já už byla úplně v nervu, takže jsem kývla na prvního taxikáře, který nám řekl, že nás na letiště doveze cca za 45 minut. Taky si za to řekl 150 MYR, ale v tu chvíli bych za to dala klidně milion :D

Na letišti to šlo hladce a my samozřejmě měly ještě dost času i na jídlo, ale to člověk nikdy neví. Navíc security check byl až u gate, což taky ušetří hodně času.

No a my kolem půlnoci nasedly na letadlo a čekalo nás zas cca 7 hodin do Pekingu. Tam jsme už vybavené vyplněnými papíry a s předchozími zkušenostmi vyrazily hned na přepážku Temporary visa (ano, opět nás cpali na Internaitona transfrer) a za cca 30 minut měly víza a imigrační za sebou. Pak už jen na trasfer na hotel, který taky přijel hned. Tam jsme si hezky daly obří snídani a vyrazily do města. V mobilu jsem měla offline Smapy, které fungovaly super (ovšem jen mě) a pdf metra, abychom věděly kam jet. Pánovi v kukani metra jsme ukázaly na mapě kam chceme a on nám za 6 juanů (ty jsme měly v hotovosti směněné z Prahy) prodal lístek.

Cesta do centra trvala okolo hodiny. Chtěly jsme hlavně na Náměstí nebeského klidu, ale když jsme na 200 metrech prošly 57899 policejníma kontroloma (a ani nevěděly proč, jelikož v číně nikdo nemluví a to ani, když se ptáte) tak nám teda konečně někdo odpověděl a prý i na náměstí musíme mít online lístek, což jsme neměly.

Rozhodly jsme se teda jít směrem na nádraží. Cestou jsme také narazily na restauraci, kde jsme dostaly krásné menu celé v čínštině, ale VIP pro turisty s obrázky :D Jídlo nakonec bylo dobrý a přežily jsme ho :D U nádraží jsme doufaly v nějaké suvenýry, ale bez lístku nás tam opět ani nepustili a v okolí taky nic nebylo, tak jsme aspoň koupily v trafice nějaký sladkosti :D No a pak už jen zas hodinu zpět na hotel a zasloužený šlofík. Vstávání totiž bylo o půlnoci a let ve 3 ráno. Ten jsme opět dost prospaly a pak už nás přivítal ranní Mnichov.

Z letiště jsme jely S-bahnem na Hackerbrücke, došly na autobusák, zjistily, že je tam Mekáč, který má 5 míst (z toho 3 obsadily) došly si pro jídlo do Lidlu, vykoupit místní DM a pak už jen cca 5 hodin do Prahy a tím naše dobrodrůžo končí.

Celkové shrnutí - Malajsie rozhodně stojí za to! Ani jednou jsme se necítily nějak nebezpečně nebo, že se nás někdo snaží obrat (jasně taxi asi jo, ale obecně to bylo v pohodě). Nikdo nás nezastavoval na ulici, že nám (za peníze) poradí a ani nás jinak neotravoval. Taky jsme myslely, že nás omrzí chrámy, což se vůbec nestalo, prootže každý byl trochu jiný.

Busy většinou stojí do 100,- a to i když je to třeba 250 km a jedou 4 hodiny. Ubytka jsme měli tak do 400,-/osoba/noc a vždycky (mimo Lumutu) byly fakt super. Ale i tam bylo funkční wifi, teplá voda, ručníky, sprcháče... a nikde jsme nenarazily na žádný brouky nebo hmyz.

Jídlo na ulici se dá pořídit klidně do 50,-, pokud si jde člověk někam sednout, tak je to do 100,- za jídlo i pití (a to je vždycky nějaký super fresh džus nebo jejich vynikající ice tea). Jídlo za mě bylo super, jen jednou jsme měly fakt extra pálivý, který nešlo jíst.

0 notes

haneulgangnamacademy-rpg · 2 months

Text

J.Seph

Jméno postavy: Joseph Kim Pozice: Student Ročník: 3. ročník veterinárního lékařství Národnost: Korea/USA

Backstory: Joseph do svých deseti let vyrůstal v Seattlu a nejspíše by tam žil doteď, kdyby se jeho rodiče nerozvedli. Otec zůstal v Seattlu a Joseph se společně s matkou přestěhoval do Soulu k babičce. Byla to pro něj velká změna. Jiná škola, žádní přátelé a hlavně opouštěl i svého křečka, kterého nadevše miloval. Naštěstí ho rodiče od mala učili jak anglicky, tak korejsky, takže se nenaskytla žádná jazyková bariéra. Na nové prostředí si zvykl poměrně rychle, život s matkou a babičkou nebyl nikterak špatný, zvláště když mu pořídili nového mazlíčka – želvu, o kterou se vzorně staral. Joseph už od mala tíhnul ke zvířatům a hrozně rád chodil do Zoo, kde vydržel i celý den. Každého zraněného ptáčka, opuštěnou kočku nebo jakékoliv jiné zatoulané zvíře ihned tahal domů, kde se o ně staral a poté jim našel pomocí vyvěšování letáků a následného pohovoru dobrý domov. Nebylo tak divu, že při výběru studia neváhal ani vteřinu a přihláška na veterinární fakultu byla jeho prioritou. Po prvním ročníku na vysoké škole se odstěhoval z ženské domácnosti a našel si vlastní bydlení. Nebylo to nic nóbl, přeci jen moc peněz z brigád nepobral, ale stačilo mu to. Otec mu často kupuje letenky zpět do Seattlu, aby ho navštěvoval, čehož Joseph rád využívá a setkává se tak se svými starými známými. Studium na vysoké škole mu dává poměrně zabrat, stejně tak praxe, ale své rozhodnutí by neměnil.

Facebook: Joseph Kim

#jseph #haneulrpg

0 notes

piju-skotskou · 7 months

Text

Tož synku, dělá to cca 760 £ + platby kartou cca 100 £, nepočítaje letenky, car and bydlení 😁, ale stálo to za to, jsem velmi spokojen, doufám, že to pro tebe nebyla jen útrpná služba stárnoucímu otci ?

1 note · View note

vipnoviny · 8 months

Text

Kréta: Návštěva města Chania a má výprava do hor

Často se snažím cestovat ekonomicky, abych moc neutrácel a mohl tak cestovat vícekrát do roka. V březnu 2023 už jsem to nemohl vydržet a musel zase někam vycestovat. Volba padla na Krétu. Obecně řečeno já nerozhoduji o tom kam se podívám. O tom rozhodují slevy. Proto jsem se podívala na slevový portál akcni letenky, kde se dají najít letenky i za pár stovek tam a zpátky. Koupil jsem si akční letenku do Chanie (Kréta) tam a zpátky za 46 EUR. Nicméně k ceně si připočtěte 20 EUR za udělaní check-inu tam a zpátky, abyste to nemuseli dělat 24 hodin před odletem. Určitě si nechcete kazit dovolenou tím, že jako baťůřkář budete na cestě půl dne hledat internet s tiskárnou, abyste si udělali check-in a vytiskly letenky. Navíc s tím mám špatné zkušenosti, protože když jsem udělal check-in v rámci těch 24 hodin, kdy to mělo být zdarma, tak mi to i tak strhlo 10 EUR. Jinými slovy, jakmile si koupíte letenku, udělejte si rovnou check-in tam a zpátky a máte klid. Odlet na Krétu 27. března 2023 jsem odletěl z Vídně do Chanie. Po příletu jsem vyděl velkou frontu u stánku s lístky na autobus, který měl spoj Letiště Chania – Centrum Chania. Nechtělo se mi čekat ve frontě, a tak jsem se rozhodl jít pěšky do města. Šel jsem půl dne, takže se to rozhodně nevyplatilo a zbytečně jsem se vysílil. Na zpáteční cestě jsem stejnou chybu neudělal a koupil jsem si jízdenku z centra na letiště za cca 3. 60 EUR. Ubytování v hostelu Poté jsem se vysílen rozhodl jít rovnou do Krétských hor. Opět chyba. Na cestách se snažím dát si čas a prostor a zbytečně se nevysilovat. Zde jsem to celkem opomenul. Vrátil jsem se večer zpátky do Chanie absolutně vyčerpán. Marně jsem hledal svůj Hippie Hostel, kde jsem se měl ubytovat až za pět dnů. Nakonec jsem jej po dvou hodinách v Chanii našel. Na recepci seděl člověk, který moc neuměl anglicky a mentálně na mě působil, jako ten mentální invalida z filmu Zvíře s Jean-Paul Belmondem a trochu tak i vypadal: https://youtu.be/pUTMRdVdhDg?t=1483 Možná trochu přeháním, ale opravdu ten člověk na mě působil. Nechápu jak někdo může někoho takového zaměstnat na recepci. Nicméně někdo z hostelu mu pomohl a nakonc jsem se ubytoval. Ubytoval jsem se na dva dny a mezitím jsem se snažil relaxovat na pláži a nabrat nové síly na výlet do hor. Poznal jsem Rusku Natalii, ženu ve středním věku, která říkala, že si teď dává pauzu. Natalie je grafická návrhářka a já jsem ji dal pár tipů na online servery, kde by mohla svou práci nabízet lidem. Společně jsem zašli na pláž a navštívili jsme řecký pravoslavný kostel Holy Temple of Saints Peter & Paul. Natalia říkala, že má ráda historii. Skamarádili jsme se. Druhý pokus – výprava do hor Po dvou dnech odpočinku už jsem se cítil mnohem lépe a vyrazil jsem do hor. Tentokrát po zmapování terénu jsem se rozhodl začít svou tůru od pobřeží, kde ústila řeka do moře. Řeky totiž často jsou lemovány turistickými cestami a vedou údolími hor, takže váš pohyb je rychlejší a méně náročnější. Nicméně Kréta není vybavená turistickými cestami tak jako u nás, kde přímo od nádraží, nebo centra města vede turistická cesta až na vrchol hory. Stejně tak do Krétských hor nejezdí žádný dopravní spoj a vy se tak musíte spolehnout na vlastní dopravní prostředek (auto, kolo), nebo jít pěšky. Musel jsem proto kličkovat městkými čtvrťmi a udržoval jsem směr na jih směrem k horám. Nakonec jsem se prokličkovatl a šel jsem po asfaltové cestě kde jezdila auta a v té době se navíc dělala oprava silnice. Až v druhé části dne, kdy už jsem se dostal do vyšší nadmořské výšky začínala být příroda krásnější a vyděl jsem i horské kozy. Nakonec jsem došel do horské osady kde byla spousta restaurací, ale všechna byla zavřená. To je opravdu dobrý nápad: Zřídit turistickou oblast, kterou nikdo nenavštěvuje, protože tam nejsou zavedeny dopravní spoje. Navštívil jsem pravoslavný kostel Xokklesi, kde jsem rozjímal a rozhodl jsem se tam přečkat noc. Výstup na vrchol hory Melindaou (2133 m.n.m) Další den jsem pokračoval ve výstupu na vrchol hory Melindaou. Cestou jsem potkával ovce a občas kolem mě projel džíp s klecemi a pasteveckými psy. Místní pastevci používají moderní vybavení a již to není jako kdysi, kdy chodili do hor pěšky starat se o ovce. Putoval jsem do hor svým klidným tempem, dával jsem si přestávky na svačinu, čtení knížky a kochání se krajinou. Pro mě je cesta cíl. Vystoupal jsem poměrně vysoko a navštívil jsem horskou kapličku. Zde jsem relaxoval a vyhříval se na Slunci. Pokračoval jsem dál a narazil jsem podél horské cesty na palety umístěné vedle ní. Doteď moc nechápu účel těchto palet. Možná je sem dali pro to, kdyby si někdo chtěl na ně sednout a odpočinout. Napište do komentáře, pokud víte jakému účelu palety slouží.

Asi po hodině chůze od kaple jsem narazil na to, že cesta dál do hor nepokračuje. Mohl jsem dál pokračovat jedině tím, že bych se protloukal přes ostré kameny jako žiletka. Vzhledem k tom, že jsem měl půl dne za sebou mi představa toho, jak po setmění slézám po těchto kamenech dolů, přišla jako dost hardcore. Rozhodl jsem se proto, že si na chvíli sednu na paletu, abych si odpočinul a vrátím se zpátky ke kostelu. Do uší mi přitom hrála hudba od zpěvačky Enya. Kouzelný okamžik. Večer jsem opět vrátil do stejného kostela, kde jsem přečkal noc. Tyto kostely ani nemají zámek a jsou nonstop otevřeny pro návštěvníky a vandráky, kteří nemají kde přespat : ) Ráno jsem brzo vstal a vracel jsem se zpátky do města Chania. Šel jsem na pohodu a užíval si cestu. Dorazil jsem do kavárny na předměstí, kde jsem si dal 2 x zelený čaj s medem a četl jsem si knihu o byznysu. I když cestuji, tak pořád pracuji alespoň tím, že se vzdělávám. Spojení příjemného s užitečným. Následně jsem se vrátil do Hippie hostelu, kde na mě čekal můj oblíbený recepční. Zeptal se mě, jak se mám a já jsem mu řekl, že jsem byl v horách a že příroda je nádherná. Než mě ubytoval, tak si ještě pět minut něco vyřizoval na mobilu. To víte Kréta. Na prvním místě osobní věci, pak až zákazníci. Nicméně pravda je, že nebylo kam spěchat. Zbylé tři dny jsem relaxoval na pláži, četl knihy a odpočíval. Mám to často ve zvyku po náročné tuře, abych se pak domů vrátil odpočatý, ale zároveň ošlehaný horami. S Natalii jsem si pak udělali takový rozlučkový večer a sledovali západ slunce

Rady a ponaučení 1) Když cestujete, tak nespěchejte. Na vše si dejte čas a prostor. Pokud se chystáte výstup na nějakou vysokou horu, tak si po příletu do vzdálenější země dejte dva dny na odpočinek a nabrání sil, než abyste rovnou vyrazili do hor jako neohrožený Rambo. 2) Pokud chcete navštívit Krétské hory, tak doporučuji si půjčit auto. Mnoho půjčoven aut je hned vedle letiště Chania. Pokud chcete půjčit levně auto, tak mimo letiště. Tipy vám dají v informačním centru Chanie. 3) Nejlepší je když ostrov objedete autem (ne napříč horami) a dostanete se na jižní část ostrova. Odtud vede mnoho hlavních a turistických cest, které vás dovedou až na vrcholky hor. Jít do hor ze severní strany ostrova znamená, že se pravděpodobně dostanete do slepé uličky.

Pravděpodobně jsem šel po červené stezce ze severní strany ostrova, která dál nevedla. Naopak jak můžete vidět, tak z jihu ostrova vede mnoho turistických cest do hor a je to mnohem kratší. Navíc jižní část vypadá zelenější a tudíž bude i mnohem krásnější. 4) Nepodceňte plánovaní. Napadá vás něco, co nebylo zmíněno ve článku, na co si dát pozor při cestování Krétou, nebo se jen chcete na něco zeptat? Napište do komentáře. Read the full article

#chania #kréta #Melindaou #vysokohorskáturistika #Xokklesi

0 notes

peniaze24sk · 10 months

Text

Ako cestovať lacno a efektívne

Link: https://peniaze24.sk/ako-cestovat-lacno-a-efektivne/

Článok je o tom, ako cestovať lacno a efektívne. Autor článku dáva päť tipov, ktoré vám pomôžu ušetriť na cestovaní a zároveň si užiť zážitky. Tieto tipy sú:

Využívajte lacné letenky: Hľadajte akcie, zľavy a chybové ceny na letenky a buďte flexibilní pri dátumoch a destináciách.

Hľadajte lacné ubytovanie: Využívajte zľavy a cashback na rezervačných portáloch, skúste couchsurfing alebo workaway, alebo hľadajte hostely alebo kempy.

Jedzte lacno a lokálne: Vyhnite sa turistickým reštauráciám a fast foodom, využívajte happy hour alebo denné menu, varite si sami alebo nakupujte v supermarketoch.

Cestujte verejnou dopravou alebo pešo: Pred cestou si zistite, aké sú možnosti verejnej dopravy v danej krajine, využívajte zľavy alebo karty pre turistov, alebo chodite pešo a objavujte miesta.

Využívajte bezplatné atrakcie a aktivity: Hľadajte informácie o bezplatných atrakciách a aktivitách v danej destinácii, ako sú múzeá, parky, festivaly alebo prehliadky.

Článok je určený pre ľudí, ktorí chcú cestovať za málo peňazí a efektívne.

Ako cestovať lacno a efektívne - ak chcete zistiť viac, prečítajte si odkaz.

Podeľte sa so mnou o ten váš, napíšte komentár.🎉Viac info nájdeš ak klikneš na Link 👇

#financeflashnews #peniaze24sk #finance #business #investment news #investment #investicia

0 notes

porcelainester · 11 months

Text

30 days writing challenge 4/ 30

DAY 4: places you want to visit (místa, která chcete navštívit)

Sedíc na zapomenutém místě, kdesi na zápraží, kde se konec odpoledne v plné síle odráží o kamennou zídku, přemýšlím proč vlastně chceme některá místa navštívit. A proč nám někdy stačí vyrazit na lavičku do městského parku a jindy kupujeme letenky přes půl planety. Je snad tak důležité změnit úhel pohledu? Nebo nám stačí na několik dnů jiný vzduch do plic? Jak se zrodí plod, který s chutí nakousneme a pak nemluvíme o ničem jiném, než o touze a poznání. O poznání nových míst, kultur, dění, zvyků. Někdy jako bychom se neustále stažili být dokonalí, jen proto, abychom jednou za čas měli prostředky na to změnit místo, být na čas někým jiným. Neznámí v neznámém. Nebo pouze ukájíme svoji zvědavost?

Vzpomínám jak jsem si věšela vystříhané obrázky s motivem Paříže na stěny svého pokoje. Kdykoliv jsem zahlédla v některém z módních časopisů (jenž jsem v pubertě s vášní pravidelně odebírala) motiv Eiffelovy věže, Louveru a nebo jakékoliv pařížské galerie, lapala jsem po nůžkách a měla den zkrátka o kus lepší. Čím si můj obdiv právě ona mademoiselle Pari získala, jsem v té době absolutně netušila, stačil mi fakt, že existuje na Světě místo, které se mi zdá zkrátka dokonalé.

Ovšem, že francouzská metropole není bez chyb, tento fakt, jsem ale zjistila, až po návštěvě. Vzpomínám na ni s lákou, ale už ne slepou. V mém případě bych tedy řekla, že šlo o jakousi naději. V době, kdy jsem téměř každé ráno při líčení zabrousila pohledem do pravého dolního rohu zrcadla a upla veškerý svůj niterný svět na výjev, pro mě dokonalé ženy v dlouhém trenchcoatu, jak pózuje u drobného kulatého stolku s kávou, jsem neměla příliš šťasné bytí. Toužila jsem být jednou jako ona, alespoň na drobný okamžik, který bych si pak schovala kamsi do truhlice ve svém vnitřním paláci.

Zrcadlo pomalu zapadávalo prachem a obrázek vyšicovalo slunce ze střešního okna. V pokoji jsem bývala již málo, ostatní členové rodiny si z něj s radostí udělali odkladiště. Není divu, ona to vlastně byla spíš taková větší šatna. Až za několik měsíců po tom co usměvavá francouzska z obrázku skončila ve spalovně, mi kdosi zašeptal do ucha: “Mám pro Tebe překvapení!”

A opravdu, jakmile jsme se blížili k vysněnému místu, cítila jsem záplavu volnosti a byla oslněna naprosto vším. Od prvních croissantů - snězených ještě před Paříží na benzínce, po samolepky na pomočeném sloupu lampy veřejného osvětlení.Už samotný začátek celé výpravy se nesl v radostném duchu. Madam průvodkyně nás schraňovala jako slepice kuřata a nechyběli ani aktivní členové výpravy, jenž zaplnili místnost autobusu opileckými hláškami a vůní řízků. Pro mě to byl naprosto a čistě romantický výlet, neviděla jsem nic jiného než útulné kavárny, galerie, muzea, květinové parky a ráj mě na několik dní zaslíbený.

Hned co ráno zájezdový autobus zastavil jsme se vydali na první kávu. Následovalo bloumání po Orangerii a slunečná koupel v blízkém parku. Hodiny utíkali a já byla plná vůní, chutí, nadšení. Se západem slunce jsme popíjeli víno v jednom miniaturním podniku v oblasti Montmartre. A přes všechnu tu nádheru, jediným místem, které jsem si na závěr celého představení přála navštívit, zůstávala naše po mátě vonící kuchyně.

#30dayswritingchallenge #slovazporcelanu

0 notes

digitaltoolspartnership · 1 year

Text

Tips by Lada Matyasova

Our project is entering its last phase. In April and May, our focus will be on sharing our experiences and lessons learned. For starters, we have here a few tips from Lada Matyasova in Czech.

...

Digital Tools

Kromě toho, že jsem skautka jsem také pracovnice s mládeží zaměřená na mezinárodní projekty. Často mě tedy naleznete sedět u počítače, když se skupinou mladých lidí přes Gather town domlouvám, jakou výměnu mládeže udělat příště, nebo jim přes Kiwi hledám nejlepší letecké spojení. Občas také potřebuji vytvořit vizuálně přitažlivou pozvánku na některý z mých workshopů, k čemuž mi již dlouho slouží online nástroj Canva. Ale protože je dnes na internet možné dát téměř cokoliv, snažím se také mladé lidi, se kterými pracuji poučit o bezpečném chování na internetu a jak se si najít důvěryhodná data a zdroje. A když se z nějaké mobility mladí lidé vrátí, chci o tom dát vědět celému světu, což jde v dnešní době médií nejlépe pomocí fotografií a videa, které mohu sdílet třeba na našich sociálních sítích.

Gather Town - videokonferenční nástroj, ve kterém si každý účastník může zvolit vlastní postavičku a potkáme se například na středověkém hradě, takže je to o hodně zábavnější než například Skype nebo ZOOM.

Kiwi - Vyhledávač letenek, který dokáže hledat z více míst najednou, takže v případě České republiky mohu zároveň hledat spojení z Prahy, Brna, Ostravy, Vídně, Bratislavy, Krakowa, Katowic nebo Berlína. Podle toho, odkud budou letenky do mé cílové destinace levnější. Koupi však realizuji vždy přes internetové stránky letecké společnosti, abych to mohla v případě problémů řešit vždy přímo s nimi.

Canva - Online nástroj na tvorbu grafiky. Ať už potřebujete plakát, chytlavý post na facebook nebo pozvánku na oslavu narozenin, to vše je zde možné vytvořit. A pokud tápete v barvách a stylech, není nic jednoduššího než používat jen jednoduché vizualizace.

Bezpečnost a soukromí na internetu - Široké vody internetu jsou dnes plné virů a jiných škodlivých souborů, před kterými je potřeba se chránit. Nejen vhodným antivirovým programem, ale také třeba aktivním označováním spamových e-mailů nebo komerčních či obtěžujících profilů na sociálních sítích. Zabezpečení vlastních dat také pomůžete díky dvoufázovému přihlašování do svých účtů, díky kterému nebude mít hacker tak snadnou možnost vám ukrást přístupové údaje. Základem je také nemít všude uložené své údaje, například o bankovní kartě nebo citlivých údajích. A k tomu ještě selský rozum, protože je sice příjemné, že vám chce perský princ poslat své dědictví, ale na co by k tomu potřeboval číslo vašeho bankovního účtu a jeho zabezpečení.

Data a zdroje - Občas se nám zdá, že data a výzkum je potřeba jenom v akademické sféře, ale v dnešní době dezinformační je dobré mít přehled, kde všude se nacházejí vědecky podložené údaje, a jak se k nim můžeme jednoduše a zdarma dostat.

Fotografie a video - Editorů na zpracování fotografií a videí je dnes velké množství, ale ne všechny jsou spolehlivé, mají potřebné funkce, najdeme je v online variantě a jsou intuitivní, natož abychom věděli, jak je použít při tvorbě příspěvku na sociální média. Nejen, že je potřeba mít kvalitní foto a video obsah, ale také vědět, co na případné diváky platí, jak podnítit jejich zvědavost nebo je zaujmout netradičním vizuálem, to jsou klíče k úspěšné online propagaci.

#erasmusplus #digitaltools #tips #canva #kiwi #gathertown

0 notes

terezafabi · 1 year

Text

6.2.2023 Den 10.

Večer jsme koupili zpáteční letenky - vracíme se 4. března. Taky blížící se sobotní datum našeho konce pobytu tady v La Garita nás donutilo řešit další ubytování. Našli jsme apartmán v Maspalomas a bude tam bazén. Těším se moc. Obojí to k nám zajímavě vlilo novou energii (kterou jsem teda cítila ráno. Teď cítím jenom únavu a to, že mám písek ve vlasech.) Po snídani řešíme co s dnešním dnem, musíme nakoupit a taky už chceme zase něco zažít. Honza nachází jeskyně jen pár kilometrů odsud. Odbíhá pro auto, které jsme včera nechali ve vedlejší vesnici a nás s dětmi čekají přípravy na výlet. Výlet je většinou namotivuje a tak se bez řečí oblíknou, sbalí si baťůžky a pak už jen otravují, “mami a kdy už budeme moct jíííít”, “já už nevim, co mám dělaaat”. Odjezd ještě prodlužuje Honza, který přiběhne, sprchuje se, snídá a pak se už jen za pět minut oblíkne, jasně, počkejte na mě venku. Takže čekáme, až to dopadá tak, že Jindra samozřejmě blbne u moře a celé nohy mu spláchne vlna. Takže převlíknout a přezout, už mi dochází trpělivost. Ale zase mi adrenalin vliv krev do žil, kterou potřebuju, páč jsem se uvolila, že budu řídit. Na manuál jsem přesedlala celkem v pohodě, alespoň po cestě tam. V autě opět diskuze o výběru písniček, naše snaha o spravedlnost vypadá takto - ano, hedy můžeš si vamos a la playa pustit jako první, a jindro ty si pak pustíš hongobáka dvakrát za sebou. Jo? Jo. Uf.

Přijíždíme k jeskyním, ještě vlastně jméno, ať to teda aspoň vypadá jako cestovatelský deník. Cuatro puertas. Čtyři výklenky ve skále v kopci, to mě až tak famózní nepřijde,ale když oběhneme kopec z druhé strany, tak jsem tedy ohromená. Ve skalách je spousta jeskyněk, výklenků a průchodů, ze kterých jsou výhledy do otevřeného kraje. Já jsem nejvíc nadšená z gekona, co zahlídnu v průrvě, je velký, žádná malá ještěrka. Nadšení ale musím skrývat, protože děti ho neviděly a to by bylo. V létě tu musí být fakt děsný vedro, teď je 19 stupňů a na sluníčku nejde sedět. Děláme si piknik v jednom výklenku, Jindra vedle vyplivává rozžvýkané jablko, aby nalákal gekony a pozorujeme výhledy. Obě naše děti rády horolezí, no už je nám jasné, že do města je brát, nemá smysl. Cestou k autu si Jindra odře koleno (ale už nám to jen lakonicky hlásí, to je prostě taková krása mít velké dítě!), a Heda chce “vzíť”. Naprosto záměrně a účelově šišlá, prý aby byla jako miminko. Trvá to od doby vlastně co začala mluvit, takže víceméně umí dvě řečit, normální a šišlací. Je naprosto neskutečně šikovná v tom, jak využít veškeré zdroje, které má ve svých dvou a půl letech k dispozici, aby dosáhla toho čeho chce (Po uspání se Honza ptá, po kom Heda je. A já naprosto upřímně mlčím.). Naše cesta pokračuje do Mercadony - místího supermarketu, kam jsem onehdá omylem zašla, když jsem hledala, kde Honza parkuje, a ohromila mě jeho prostornost - několikametrové chodby mezi regály, vše velmi vyrovnané, no líbilo se mi tam a prostě jsem tam chtěla nakupovat! Tak nakupujeme a je to krása, až Honzu s dětmi posílám napřed, ať zaplatí a já jdu ještě najít pár věcí. Za několik minut slyším povědomý řev a co se nestalo. Moje děti, které byly obě v košíku (to už jsme diskutovali na cestě výtahem, jestli můžou být oba v košíku, prohrála jsem na rodinné hlasy), ten košík prostě u pokladny převrhly. Takže se válejí v tom vysypaném jídle, v převrženém košíku, slyším věčně nonšalantního Honzu jak se omlouvá prodavačkám, “sorry guys”, vteřinu se rozhoduji, jestli se k nim mám rozběhnout a pak se na patě otočím, nechávám je v tom a jdu vybrat víno. Cestou domů už jen zádrhel v připojovacím pruhu, kam se mi nepodařilo připojit, a pak už asi nic moc zapsáníhodného, jen klasické odpoledne mámy s dětma. Honza jde pracovat, já vybaluju nákup, připravuju svačinu, balím děti ven, pláž, hřiště, no jsme celkem vyřízený po dni všichni tři. V posteli před usnutím ještě poctivě zodpovídám otázky Co je to nutriční hodnota mami, a co je to inflace (tímto děkuji kapele Bombarďák, která se stará o to, abych na mateřské rozhodně nezakrněla), pak se dostáváme k tomu, proč na souši už není moře, když tu dřív bylo, proč se kontinenty hýbou, jak se pozná malé a velké zemětřesení a jaké to je umřít. Jdu si otevřít pivo.

0 notes