#Štěňata

[czgif]

Rudolf Jelínek in Cubs (Štěňata) 1958, dir. Ivo Novák IMDB

#czech #czech cinema #czech film #Cubs #Štěňata #Rudolf Jelínek #Ivo Novák #Miloš Forman #drama #romance #black and white #1950s #classicfilmedit #film #film edit #central Europe #european cinema #european film #actor #Czech Republic #Czechia #čumblr #gif #czech pop culture #czech movie #movie edit #movie

[kocourmokroocko]

Zvěř v bytě!

Máte žhavá doporučení na hračky pro štěňata do bytu? A mohla bych je vidět?? Pískací kousátka a kousací hadrátka jsou super, ale třeba mi ještě nějaký možnosti unikaj. :) Díky! ♥♥♥

#kot #česky #mazlíčci #pesodlak

[bettyathajsko]

2 denní výlet do hor za kmenem Kareen

Den 19 a 20

Ráno v osm nás nabral taxík a jelo se na výlet. Celkem nás bylo 8. Dva francouzské páry, dvě francouzky single a my s Viktorií z mého hostelu. Nejdříve se jelo na trh, kde naši průvodci nakoupili věci na večeři. Na trhu jsem si raději koupila sušenky na svačinu a dle instrukcí od průvodce i toaletní papír, který v našem večerním apartmá bude třeba. První poznávací zastávku jsme měli u vodopádu, který bych opravdu velmi vysoký a taky byl pěkně studený. Nesvítilo úplně příliš slunko, takže jsem po chvíli drkotala zubama.

Nezůstali jsme tam ale dlouho a pokračovali směr národní park (kterých je mimochodem kolem Chiang Mai plno). Další zastávka byla na oběd, který byl, řekněme, skromější. Taková nijaká smažená rýže, omeleta a zelenina. Hele tohle jsem moje poslední dny v Thajsku a chci si je užít do gastromaxima. Pak už jsem popojeli finální kus a začali s výšlapem. První den se mělo jít cca 3 hodiny. No, úplná procházka to nebyla. Nejdřív stoupání, pak zase klesání a to vše samozřejmě ve 30 stupních. Jedna z francouzek byla trochu méně zdatná, takže jsme na ni naštěstí dost čekali a já mohla popadnout dech a vynadat si za takhle mizernou fyzičku. Procházka byla trochu o ničem, vypadala to jak u nás v lese a výhledy žádné. Nakonec ale přecijen na nějaké vyhlídková místa došlo, průvodce nám ukazoval jak se tradičně vyrábí brikety (kouřící kopost, kde se nějak vyčoudí to dřevo, aby pak na grilu už tolik nečadilo, ale pořád hřálo), pak jsme taky ochutnali plno bobulí a listů, co náš průvodce utrhnul a rozdal k ochutnání. Většina z toho byla bez chuti, až na jednu bobuli, která byla hořká jako prase a všichni jsme ji vyplivli:D.

V půlce jsme navštívili jednu z vesnic, kde jsme si mohli trochu odpočinout a já tam objevila vděčný kotě. Nešlo odolat. Já podle fotek tolik neodolatelná nebyla, ale zdá se, že mu mejch 6 brad nevadilo😅.

Výlet se mi zdál už celkem dlouhý, když jsme došli k řece, kterou jsme museli přebrodit, protože most před nedávném strhnul sesuv půdy.

A hned za řekou na nás čekal vodní buvol, ale on šel jen na pastvu, pohoda. Nechali jsme ho projít a vešli do naší cílové vesnice.

Vesnici tvořily domky na muřích nožkách, cca 2m nad zemí. V přízemí vždy byla uvázána kravka a opodál ze dřeva stlučený chlívek pro prase. V našem ubytování kravka chyběla, nicméně dolů se chodilo na záchod a do sprchy (trubka trčící ze zdi hned vedle wc). Bylo to velmi skromně. V patře potom bylo posezení, ložnice a terasa s ohništěm. A kuchně vlastně ještě. Ano, zní to celkem jako hodobóžo místečko. Vkládám proto fotky. Ono to ale hezký bylo, ne něco, v čem bych potřebovala žít, ale takhle na přespání úplně v pohodě.

Úplně jsem nepochopila ohniště na bambusové terase, ale nebudu hnidopich. Večeři nám uvařili naši průvodci na ohništích v kuchyni, zatímco my si šli projít vesnicí dokud bylo světlo. Vesnice je jinak bez elektřiny. Vesnice se sestávala z několika domů, jako byl ten náš a většina měla již zmíněnou kravku a prase. Psi byli samozřejmost a k tomu plno štěňat. Francouzi se pídili, jetsli je teda jedí, nebo ne. Labužníci. Já se po tom nepídila. Těch psů v té vesnici nebylo zas tolik. A štěňat bylo minimálně 10. Jak často má pes štěňata? Nebudu to dál rozvíjet, ale myslím, že máme všichni jasno.

Když jsme se vrátili z obhlídky, odhodlala jsem se k rychlé sprše. Nemusím doufám zmiňovat, že byla studená. V koupelně teda byl asi nějaký beton myslím, ale hned před koupelnou už byla zase hlína.

Následovala opravdová hostina, všichni jsme byli už hodně hladoví a vrhli jsme se na jídlo jak zvířata. Bylo smažené kuře, fazolky s kuřetem, smažené jarní závitky a žluté kari s kuřetem nebo tofu. A rýže, samozřejmě. Všechno bylo moc dobré. Jako dezert byl plný talíř ovoce. K pití jsme si mohli koupit pivečko, z boxu s vodou (není elektřina, není lednice). V autě jsme ještě v nákupu viděli rybu, která s sebou odpoledne jednou dost nečekaně mrskla. Tu jsme naštěstí nedostali. Pak jsme se od stolu přesunuli do kuchyně k našim průvodcům a povídali. Já byla ale dost unavená, takže jsem po chvíli šla ještě k ohni kouknout na hvězdy a pak spát. V naší ložnici bylo pěkně načadíno asi z kuchyně, nebo terasy, ale vytáhla jsem spací vak, stáhla moskytiéru a chrněla.

Ráno jsem se dověděla, že jsem na celou naší společnou ložnici něco vykřikovala ze spaní. No co no, někdo jinej zase chrápal. Ráno jsme posnídali vejce a smažené závitky s banánem a vyrazili na kratší prochajdu džunglí. Tentokrát se mi to líbilo o poznání více. Více zeleně, víc palem, víc výhledů. Ale teda po předchozím dni mě bolely nohy jak pes. Po hodince jsme naštěstí došli k řece, kde už na nás čekaly bambusové rafty. Celé přírodní. Bambusy svázané bambusovými lany a k tomu bambusová tyč na odstrkování. Naše ženská část měla jeden vor a druhý dostaly párečky francouzů. K našemu voru patřili dva průvodci, jako kormidelníci a jedno odstrkovadlo bylo volný pro nás na zkoušku. Vorem protéká voda, takže se nejdřív batohy a boty pověsily na takovou trojnožku co k tomu byla připravena, a pak jsme mohli naskočit my.

Plavili jsme se asi dvě hodiny a nebylo nouze o zážitky. Řeka byla celkem klidná ale semtam byly peřeje a kameny, kterým se naši kormidelníci museli vyhnout. Voru před námi se to na jednom úseku trochu vymklo z ruky a jejich průvodce skončil ve vodě a oni tam bezradně stáli zaseknutý na kameni. A my projížděli vesele okolo a smáli se jim, načež jsme vzápětí narazili na kámen taky. Aby jsme část zaseklou na kmeni odlehčili, posunuli jsme se na druhý kraj voru a náš kormidelník se nás snažil z kamenů sestrčit, ale byl tam celkem proud, takže nás to na kámen stejně vždycky stočilo zpátky. Nakonec se to však povedlo akorát jsme se dost rychle nepřesunuly zpátky dopředu, takže se vor začal na jedná straně potápět:D. Strkala jsem do holek a křičela, ať se posunou:D. Naštěstí se to povedlo a mohlo se pokračovat v krasojízdě. Potom taky první vor ztratil odpichovátko, takže jsme jim ho zachraňovali. No sranda. Během jedné pauzy pak jeden průvodce pokácel bambus a každému nám vyrobil bambusový kalíšek. Milé. Ještěže odjíždím ale, úplně bych se s tím nechtěla tahat všude na cestách. Během zastávky jsme si i mohli skočit z kamene do řeky. Juhůůů! Moje oblíbená disciplína!

Nakonec jsme zakončili jízdu na obědě a vydali se na slony. Které jsem já ideálně chtěla vynechat, ale řekla jsem si, že nebudu skeptická a že tohle by tedy měl být opravdu etický útulek, kde se o slony starají. Když jsme přijeli, sloni už čekali u ohrady. No. Tak já nevím. Místní zaměstnanci nosili košíky s bambusem a banánovým dřevem, kterým jsme slony mohli krmit. Stála jsem opodál a měla z toho smíšené pocity. Prostě nevím. Jestli jsou tak volný, jak říkal, pro na nás zrovna teď čekali u ohrady, hm? A pak nám šli ukázat, jak se sloni koupou, takže je hnali z ohrady po silnici k vodě. Na to už jsem neměla a šla zpátky k autu. Ostatní z toho byli úplně nadšení. Já jsem asi trochu rozmazlená tím, že jsem slony viděla na Sri Lance na safari a to mi asi stačilo. A tohle tajtrlíkování mi nesedlo.

Tím výlet měl končit, a jelo se domů. Francouzka nám ale dala ještě dodatečný zážitek, když se za jízdy v autě začala dusit vodou, co při pití blbě vdechla. Bylo to dost nepříjemný. V jedné chvíli jsme bušili na řidiče ať zastaví, ona se potácela ven, já jí bušila na záda a druhá francouzka jí dělala takovej ten chvat, jak se chytí zezadu pod hrudním košem a zmáčkne se. No pár horkejch vteřin to bylo. Naštěstí se podařilo ji odzaskočit, ale byli jsme z toho všichni dost vyplesklý.

Můj poslední večer se nesl v duchu divokých nákupů na nočním trhu, kde jsem potřebovala všechno:D. A pak drink s francouzema v baru, ale strašně se rozpršelo a mně bylo chladno a necítila jsem se úplně fit, také jsem nakonec šla celkem rozumně domů.

[czech-pop-culture]

Jana Brejchová in

Štěňata (Cubs)

1958, dir. Ivo Novák IMDB

#czech #czech movie #Cubs #Štěňata #Ivo Novák #Jana Brejchová #one perfect shot #still frame #picture #1950s #czech cinema #czech film #european cinema #european film #central Europe #čumblr

[anneluciaf]

Gratuluji, vážená celebrito, máte psa z množky!

Tak si, to, milé děti, shrneme. Následuje rant, kdo chce verzi bez emocí, tak obsah příspěvku shrnuje něco z toho, co si můžete přečíst na webu http://nemnozdoma.cz/. Celý rant je odsazený s tou čárou vlevo, následuje TLDR.

Další česká osobnost si pořídila zaručeně čistokrevného pejska bez PP. A pro jistotu rovnou staffbulla. A mě to fakt hodně naštvalo. Proč? Protože nic jako zaručeně čistokrevný pes bez PP neexistuje a u stafforda to může být obzvlášť průšvih.

A proč že neexistuje zaručeně čistokrevné plemeno bez PP? Protože PP (průkaz původu, neplést s pet pasem) zastřešené organizací FCI (mezinárodní) a ČMKU (česká) obsahuje rodokmen psa. Chov s PP má určitá pravidla, která dobrá chovatelská stanice dodrží, např.:

Oba rodiče vrhu se povinně testují na dědičné genetické choroby a dělá se RTG kloubů, aby se co nejvíce snížila pravděpodobnost onemocnění štěňat. Domácí množky (všechny ty hodné rodinky nebo chovky bez PP) toto dělat nemusí a nedělají. Třeba u Jack Russell teriérů je dědičná ataxie, což je fakt ošklivá a prakticky neléčitelná nemoc, většinou končí uspáním nemocného psa v raném věku.

Součástí plemene není jen jeho vzhled, ale i povaha. FCI uvádí povahu jako součást standardu (např. stafford má být inteligentní a přátelský k dětem, u irského vlkodava uvádí FCI standard pro povahu jen citát „lambs at home, lions in the chase“ a pudl se hodí na společníka, protože je věrný a učenlivý). Psi, kteří povahově nevyhovují, jsou z chovu vyřazení. U koček sice chování není součást standardu (nebo jsem ho tam aspoň nenašla), ale i tak asi všichni víme, že třeba burmilla je skoro jako pes, siamky jsou inteligentní a společenské atd.

Součástí je často doživotní chovatelský servis, zodpovědný chovatel vždy rád poradí a je-li potřeba, vezme si svůj odchov zpátky k sobě. Pokud váš mazlík s PP onemocněl na nějakou dědičnou chorobu nebo má potíže s klouby, ChS to pravděpodobně bude chtít vědět a nějak to v budoucnu zohlední.

U psa s PP můžete dohledat rodokmen několik generací zpátky a zjistit, jací byli jeho předci, a to vzhledem i povahou. I u člověka můžete předky dohledat, stačí matrika a rodný list. Ale pokud si pořizujete zvířátko bez PP, nemáte vůbec žádnou jistotu, že ti dva psi, co jste viděli, byli opravdu rodiče, že zvíře nemá v rodokmenu blízce příbuzné jedince apod. Vůbec žádnou, protože množky v tomhle ohledu nikdo nehlídá.

Na registrované chovky se vztahují ustanovení vyhlášky o chovu psů a koček (21/2013 Sb.), takže např. štěně nesmí jít od feny před 50. dnem věku (cca 2 měsíce, většinou se uvádí dokonce 8 týdnů), kotě nesmí být od matky odděleno před 84. dnem věku (12 týdnů). Tato vyhláška omezuje např. i počet vrhů (3 za období 24 měsíců u psů i koček). Na množky se nevztahuje.

Chovný pes i fena musí být uchovněni: Záleží na plemeni, u některých stačí výstava, pracovní plemena musí splnit i nějaké zkoušky ověřující vlastnosti, pro které je šlechtěno. Např. belgický ovčák musí projít procesem bonitace, součástí je povahový test – nejsem odborník na tohle plemeno, ale pokud čtu dobře bonitační řád, zkoumá se např. reakce psa na střelbu nebo pohyb ve skupině lidí, přivolání... Je toho docela dost.

Spolky mají i předpisy týkající se chovu problémových barev, např. merle u kolií nebo bílá u koček, protože genetika je fakt svině a recesivní alely jsou ještě větší svině.

Pokud si kupujete „zaručeně čistokrevné zvíře bez PP“, poskytujete peníze množce, která nemá žádné investice spojené s chovem (výstavy, uchovnění, zdravotní testy – chov s PP moc ziskový není) a jelikož se nejedná o registrovanou aktivitu, pravděpodobně to ani nezdaní, ale pojede na moc fajn dovolenou. Pokud si kupujete opravdu čistokrevného mazlíčka, platíte nejen za to zvíře, ale i za kvalitu spojenou s chovem.

Pro kočky platí většina z toho taky, jen mezinárodní organizace není FCI, ale FIFe, a česká není ČMKU, ale SCHK. A asi u žádnýho plemene nebudou povinně povahové testy.

Proč tě ten staffbull bez PP tak naštval? Protože si ho pořídila známá osobnost, která by určitě peníze na PP psa měla. Veřejně vykládá, jak má koučku a zná spoustu pejskařů a ti jí to posvětili. A jak její pejsek vůbec není z množírny, ale z Bazoše, a vzala si ho od moc milé rodinky. To v překladu znamená, že není z množky klecové, ale z množky domácí. Ta osobnost říká, jak všemu rozumí a obavy chápe, ale na dotazy na zdravotní testy rodičů štěněte neodpoví, očividně nechápe vůbec nic, jen je uražená, že si na to někdo dovoluje upozornit. A u staffordů a bullíků navíc stačí jeden nezodpovědně odchovanej vrh, a hned můžete mít něco okolo pěti labilních jedinců, kteří rozhodně nejsou přátelští k lidem, pokousají dítě a bulvár má žně. (Zcela upřímně by mě zajímalo, kolik těch agresivních „bojových psů“ mělo PP. Nevíte někdo?)

Ale pes/kočka bez PP je zdravější! Fakt? Určitě? Máš RTG kyčlí, testy na dědičná onemocnění? Fakt víš, že je zdravější, nebo byl ten vořech u veterináře naposled, když zavedli povinný čipy, a před tím jen na očkování?

Ale Annie, my máme pejska bez PP, protože byl poslední z vrhu. A kamarádka má psa bez PP, protože měl nějakou vadu vzhledu. Gratuluji, obě jste naletěly. V registrovaném vrhu bude mít PP každé zvíře, i kdyby bylo fialové a mělo dvě hlavy. PP vypovídá o původu a rase zvířete, ne o tom, zda je samo vhodné pro chov. Pokud se vám chovatel množka snaží nakecat, že PP můžete pak dodělat, nebo že s PP bude váš nový mazlíček dražší, kecá. Pes/kočka PP prostě buď má, nebo ne.

Hrozně chci modrýho buldočka, ale nějak jsem žádného s PP nenašla, co teď? Nekupuj si modrýho buldočka. Ta barva je nestandard a to z dobrého důvodu, je spojená s mnoha genetickými vadami. Podobně jako double merle u kolií (což je, pokud vím, u PP chovů navíc zakázané). Pokud chcete nějaké plemeno v nestandardní barvě, která se v chovu běžně nevyskytuje (třeba merle jorkšír), pravděpodobně byla do chovu vnesena křížením s rasou, u které je ta barva běžná, a automaticky to není čistokrevný pes. Gratuluji, máš vořecha.

Chci připustit psa, protože v okolí háraj feny a pes z toho šílí. Vykastruj ho. Pokud ho necháš fenu nakrýt, může být spíš hůř. A pokud tak toužíš připustit, pejsek má RTG kloubů a testy, takže víš, že nebudou nemocná štěňátka, že jo? Ne? Aha...

Chci dát nakrýt fenu, protože každá by měla mít aspoň jednou za život štěňata nebo protože trpí na falešnou březost. Ne. Prostě ne. Vrh štěňat nic neřeší, fena fakt netouží být matkou jako nějaká běžná lidská snažilka (a u koček doporučuju si zjistit, jak vypadá kocouří úd. Au. Fakt to svojí Micce přeješ?) a falešné březosti tím taky nepomůžete.

Ale štěně/kotě s PP je moc drahý! Pokud nemáš na zvíře s PP, pravděpodobně si nebudeš moct dovolit veterináře, až ti to štěně bez PP onemocní... Radši našetři, vytvoř si rezervu a počkej, až budeš mazlíkovi opravdu moci zajistit pořádnou péči.

Teď jsem uražená! Náš pudl/jokršír/vořech je bez PP, ale čistokrevnej! Ne, není. Absolutně nemáš jak to doložit, netušíš, co je v tom rodokmenu 2 generace zpátky. Přečti si post znovu, dík.

Ale množky jsou i s PP! Ano, ani spolky nejsou všemocné a nezodpovědní chovatelé se najdou. Proto je i ChS dobré prověřit. Ale většina ChS množky nejsou a spolky se fakt snaží ty špatné chovky penalizovat, případně vyloučit.

TLDR: Zaručeně čistokrevný zvíře bez PP neexistuje. „Adopt don’t shop“ je blbost, prostě si buď vemte zvíře z útulku, nebo kupujte zvíře s PP po zjištění, zda je pro vás plemeno vhodné a jaké mohou nastat komplikace. A kastrujte. Nebuďte blbci. Poněkud vlídnějším tónem je to všechno napsaný na http://nemnozdoma.cz/. Teď je navíc i Květen – měsíc lásky proti množení 2020. Můžete osvětu taky šířit!

#česky #nemnož doma #nemnozdoma.cz #rant #množírny #množení #chov psů #chov koček

[utrzky]

Pokoj mého života (The Room of My Life) Anne Sexton

Tady, v pokoji mého života se pořád mění předměty. Popelníky, do kterých se pláče, trpící bratr dřevěných stěn, osmačtyřicet kláves psacího stroje, každá jak oko, které se nikdy nezavře, knihy, každá soutěžící v soutěži krásy, černá židle, psí rakev z umělé kůže, zásuvky na stěně čekající jak jeskyně plná včel, zlatý kobereček, rozhovor podpatků a prstů na nohou, krb, nůž, který čeká, až ho někdo zvedne, pohovka vyčerpaná námahou děvky, telefon, dvě kytky kořenící v jeho vidlici, dveře, co se otvírají a zavírají jak mořské mušle, světla, jež do mě šťouchají a osvětlují hlínu a smích. Okna, vyhladovělá okna, jež mi do srdce zarážejí stromy jak hřebíky. Každý den krmím svět tam venku, i když se ptáci rozlétají vpravo i vlevo. Krmím i svět tady, psacímu stolu nabízím sušenky pro štěňata. A přece nic není, jak se zdá. Mé věci sní a oblékají nové kostýmy, a zjevně je k tomu nutí všechna ta slova v mých dlaních a moře, které mi šplouchá v hrdle.                                                                 Překlad vyšel v časopisu PLAVu 2/2019. /~05

#preklad #translation #anne sexton #monochrome #moznosti ostravy #blackandwhite #52 weeks

[krabickacigaret]

chci se obalit do neviditelnýho mráčku z cukrové vaty, který bude nejsladší věcí v celém vesmíru, ale nebude lepit. chci se zahltit květinama, včelama i čmelákama a motýlama. ovocem co nám roste na zahradě. jemnýma meruňkama a jahodama, který jsou červenější než červená na semaforu. chci se kochat pohledem na rozkošná zvířata všeho druhu, od koi kaprů přes štěňata až po hrdličky sedící na drátech. chci se přečichat levandule a rozmarýnu. chci rozdávat nekonečno úsměvů. chci se utopit v laskavosti a kráse, která na tomhle světě ještě je, dokud je. chci kýč, všude roztomilost a květiny a růžovou, už nechci trpět

[hajekpetfood]

Vůně, nebo živiny? – Jak si pes vybírá jídlo

„Nedávej mu to celé, jen mu to navoň.“ Tak jestli jste tohle sami někdy neřekli, určitě jste to aspoň někde slyšeli. Je jasné, že čich hraje v rozhodovacích procesech psa zásadní roli. Je ale velká vůně málo výživného jídla důležitější než vysoký obsah masa a bílkovin jídla méně voňavého? A preferuje tedy pes vždy čichově lákavou alternativu, která očividně voní masem, ale nemusí být chutná a výživná, před superprémiovými granulemi, které tak vonět vždy nemusí, ale jsou vysoce výživově hodnotné a chutné? Pojďme se na téma podívat blíže na základě zajímavých studií. Vítejte na blogu Hájek Pet Food.

I když se psi vyvinuli z masožravých vlků, dokážou bez problémů trávit uhlohydráty (brambory, rýži, obiloviny, …) a rostlinnou stravu. Je za tím historie tisíců generací divokých, potulných psů, kteří se živili zbytky po lidech vybíraných z odpadků. Ty byly na bílkoviny velmi chudé a zároveň obsahovaly velká množství uhlohydrátů. Psi jsou dnes tedy jednoznačně všežravci, nicméně jejich preference jídel založených na mase je očividná. Tato touha po mase však nemusí být čistě instinktivní, jak tvrdí Linda P. Case na svém blogu The Science Dog. A existují pro to i vědecké důkazy.

Psi dokážou trávit uhlohydráty díky svým biologickým rozdílům od vlčích předků. Konkrétně mají psi více kopií genu AMY2B, kódujícího pankreatickou amylázu, enzym, který rozkládá uhlohydráty na jednodušší molekuly cukru. Psi však i tak neustále preferují jídla s vysokým obsahem masa, i když takový pokrm pouze jako maso voní, před granulemi s vysokým obsahem masa a bílkovin. Case prozkoumala několik studií týkajících se divokých psů v Indii (kde jich žije hodně a mají dlouhou historii) a jejich přirozeného výběru stravy. Tito psi se živili pouze vybíráním odpadků a občasným lovem malých zvířat.

Studie

Výzkumy vesměs potvrzují domněnku a zkušenosti, že psi volí jídla, která voní po mase, a upřednostňují je před takovou dobrotou, která je ve skutečnosti hodnotnější a obsahuje bílkovin a masa více. V jedné ze studií publikovaných v časopise Ethology, Ecology and Evolution vědci provedli tři experimenty. Nabídli v nich třiceti potulným psům tyto možnosti výběru:

chleba, chleba namočený ve vodě nebo chleba namočený v kuřecím vývaru

chleba, chleba namočený ve štávě z masa nebo vařené kuře

suché granule s vysokým obsahem masa nebo chleba namočený v různě koncentrovaném kuřecím vývaru

U prvních dvou pokusů studie se asi dá odhadnout, jak si psi vybírali. V tom prvním preferovali chleba nasáklý vývarem a v tom druhém vařené kuře, za kterým následoval chleba namočený ve šťávě z masa. Třetí experiment však přinesl překvapení, říká Case. Ačkoli v něm psi měli na výběr kvalitní granule plné proteinů z masa, vybírali si raději chleba nasáklý různé koncentrovaným vývarem. Očividně tedy v rozhodovacím procesu psa hrála důležitější roli vůně masového vývaru než vysoký obsah živin v méně „navoněných“, ale masem nabitých granulích.

Zajímavé ovšem je, že takováto preference masa (spíše tedy jeho vůně) je pravděpodobně u psů naučená, nikoli vrozená. V další studií publikované v Journal of Ethology bylo totiž ve stravovacím ohledu zkoumáno rozhodování štěňat potulných psů. A u těch se podobná preference masa vůbec neprojevila. Štěňata ve skutečnosti nedělala žádné velké rozdíly a jedla všechny nabízené alternativy stejně. Tento experiment tedy vyvrátil fakt, že by u psů byla touha po mase vrozená. Je pravděpodobné, že ji malí mazlíčci získávají až v důsledku pozorování své matky a jiných dospělých jedinců a také svými vlastními zkušenostmi.

Co si z toho vzít?

U dospělých psů jednoduše a obecně platí pravidlo: „Pokud to voní jako maso, sněz to.“ Nezáleží už tedy na tom, zda to opravdu maso je, nebo jestli je pokrm vůbec výživný. A naopak, pokud jídlo dostatečně nevoní, pes si ho nevybere, ani kdyby obsahovalo kupu masa. To však není až tak nic moc překvapivého, protože v přírodě to tak prostě funguje – silná vůně masa přirozeně naznačuje vysoký obsah bílkovin a masa. A pes, jak se prokázalo, nejvíce důvěřuje svému čichu. Nedokáže už jinak odhadnout, jak výživné jídlo je a kolik masa ve skutečnosti obsahuje. Jen v laboratorních podmínkách, kde mohou i méně voňavé granule obsahovat hromadu bílkovin, se situace může, jak jsme viděli, trochu zamotat.

Štěňata se však tuto preferenci teprve naučí od ostatních a hlavně svou vlastní zkušeností – nemají touhu po mase vrozenou. A co to znamená pro nás? Že to, jak si pes bude vybírat svůj jídelníček v budoucnu, můžeme sami silně ovlivnit v době, kdy je štěnětem a kdy se své preference k jídlu teprve učí. Tím, čím budeme našeho mazlíčka krmit, a pravděpodobně také tím, co uvidí u psů okolo něho, se dají zásadně ovlivnit jeho stravovací návyky a preference v dospělosti.

Pokud se vám náš článek líbil, budeme rádi, když ho budete sdílet na Facebooku. Jestli u nás rádi nakupujete, udělá nám radost, když nám na Facebooku napíšete krátkou recenzi.

V příštím článku se s mazlíčkem budeme chystat na Silvestra! Na viděnou. 

HPF🐺

Kam dál?

Jak psi a kočky reagují na podobnou čerstvou stravu (BARF)

Filozofie bílkovin

Maso, kosti, vývar

Měl by mazlíček jíst bezobilná krmiva?

Studie: Doplňky stravy a jejich vliv na chování psů

8 přírodních zlepšováků jídelníčku

Proč jí můj pes trávu?!

▶️HPF.cz ▶️facebook.com/HajekPetFood ▶️instagram.com/HajekPetFood

▶️TopKrmiva.cz ▶️facebook.com/TopKrmiva ▶️instagram.com/TopKrmiva

Zdroje: https://www.petfoodindustry.com/articles/7122-dogs-can-digest-carbs-but-may-learn-to-prefer-meat (TimWall, Petfood Industry) https://thesciencedog.wordpress.com/2018/03/30/a-taste-for-meat/

Příspěvky na tomto blogu mají pouze informativní charakter a obrázky jsou pouze ilustrační. Jedná se převážně o souhrn veřejně dostupných informací a naše subjektivní názory, pomocí kterých se při nejlepším vědomí a svědomí snažíme zlepšit kvalitu života vašeho mazlíčka a přispět k vašemu šťastnému soužití s ním.

#petlifestyle #bloghpf #dognutrition #protein #doginstincts

[everything-is-bigger-in-texas]

Vot lingvistika!

(Přeloženo pomocí Google) Skvělá procházka pro obyvatele okolí. Štěňata vždy milují chladný rybník, který dokážou nahlédnout do koulí.

(Původní text)

[celavita]

Hippiesáci a štěňata (část druhá)

Jak se říká, máme z prdele kliku a místa jsou stále volná. S lístky v ruce nasedáme znovu do vozu a odjíždíme k přístavu, kde už na nás čekají zaměstnanci lodní společnosti. Speedboat praská ve švech a kýve se ze strany na stranu, takže já, Šárka a Verča neváháme a raději si zobneme pilulky dimenhydrinátu, jehož zásoby mi Líba obstaral (ukradl) na výletě do národního parku Ang Thong v Thajsku. Lehce zdrogovaná usínám na Líbově rameni a budím se až při příjezdu do přístavu M’Pai Bei na severu ostrova Koh Rong Sanloem. Malebná rybářská vesnička se spoustou barevných dřevěných lodí lahodí oku, ale už na první pohled je vidět, že tohle místo bude spíše rájem hipiesáků a lidem holdujícím lehkým drogám. Dlouhovlasý starší Angličan nás láká do svého ubytování, ale naše cestovatelské nároky nemůže muž uspokojit, jelikož narozdíl od většiny turistů my hledáme soukromé pokoje s vlastní koupelnou a ne společné noclehárny pro desítky lidí. Pokračujeme po hlavní ostrovní ulici, kde to vypadá jak po boji a vzduchem se line nelibá vůně. Zdá se, že stavitelské práce tu jsou v plném proudu. Pracuje se na nové kanalizaci a také tu vyrůstá řada nových domů. Klasicky po Kambodžsku je ale všude hromada nepořádku a pytle s cementem se ledabyle válí u cesty. Ou Dom Bungalows, které jsme našli odpoledne na Agodě, nevypadají špatně a cena je také vcelku přijatelná, a tak bereme první ubytování a zabydlujeme se do našeho dřevěného bungalovu. Ubytování nijak zvlášť ohromující není, ale dojem z místa zlepšuje roztomilý pejsek poskakující kolem nás a vyžadující naší pozornost. Po krátkém laškování se šťěnětem vyrážíme na průzkum pobřeží a místních podniků. Místo působí vcelku opuštěným dojmem a hospody nejsou nijak zvlášť zaplněné. Procházíme přes můstek dál podél pobřeží až k baru Yellow Moon, kde vládne příjemná atmosféra, z repráků se ozývají pohodové melodie a na roštu se pečou pěkné fláky kuřecího masa. Navíc se tu prohání malé huňaté štěně se zlatým řetízkem na krku, které nemá chvíli klidu a kvůli jeho rozkošnosti se u něj každou vteřinku někdo objeví. Barbeque se salátem coleslaw spláchnutá pivem Klang po celém dni bodne, jen ze sezení na dřevěných prknech bolí zadek, a tak se přesouváme na naší terasu na již tradiční karbanický večer. U Uno karet se zase neskutečně zasmějeme a děláme si legraci jak z vítězů tak z poražených. Ještě před jedenáctou zalézáme do teplých domovů a zapínáme větráky, abychom v horku vůbec usnuli. Únava je silnější než nevlídná teplota vzduchu a alespoň já s Líbou usínáme zas jak mimina. Dobrou!

Letenka ze Siem Reap do Sihanoukville s Lanmei Airlines: 41 $ (osoba včetně bagáže)

Zabalení kufru: 5 $

Oběd na letišti: 8 $

Taxi z letiště do přístavu: 20 $

Loď Buva ze Sihanoukville do M’Pai Bei na Koh Rong Sanloem: 25 $ (osoba, zpáteční otevřená jízdenk

Zeleninové/kuřecí barbeque: 2,5/3,5 $

Pivo Klang: 1 $

Ubytování: Ou Dom Bungalows

[gamesmagcz]

Paw Patrol: Mighty Pups Save Adventure Bay je v prodeji Jan "White Rabbid" Kőrmendy Na městečko Adventure Bay spadl meteorit, díky kterému dostali Paw Patrol velkolepé super schopnosti. Městečko je ale po pádu meteoritu plné nepořádku a štěňata musí využít svých ... https://tinyurl.com/y5ktbwf8 #kids #mightypups #pawpatrol #saveadventurebay

[czech-pop-culture]

Jaroslava Panýrková and Rudolf Jelínek in

Štěňata (Cubs)

1958, dir. Ivo Novák IMDB

#czech #czech movie #Cubs #Štěňata #Ivo Novák #Jaroslava Panýrková #Rudolf Jelínek #one perfect shot #picture #still frame #1950s #czech film #czech cinema #european film #european cinema #central Europe #čumblr

[djaneandy]

Moje štěňata https://www.instagram.com/p/B7mdcaLBUBn/?igshid=188nccyepf6cv

[vylety-s-ajou-blog]

Říjnový výlet k Ríšově studánce

O nejnovějším narušiteli ženského kolektivu Výletů s Ájou jste se dozvěděli už v minulém (srpnovém) zápisku. Protože je potřeba využít času, kdy se tiše a bez protestů (většinou) nosí a nerozumí našim holčičím radostem a strastem (nedej bože aby do nich kecal), vyvenčili jsme s Ájou naše lásky i v říjnu 2017.

Při výletech myslíme i na atrakce pro naše nejmladší.

Čekala jsem zodpovědné mateřské rozhodnutí, ale místo toho mi Ája poslala na mapách odkaz na desetikilometrovou trasu u Prýglu (s dlouhým tvrdým). Několikrát jsem se ještě ujistila, že se neplete, a solidárně jsem své nosící matce nabízela kratší cesty něžnějšího kalibru. Porod asi člověka vážně zocelí, klobouk dolů. Pepina trochu protahovala čumák, ale naštěstí to u ní není moc poznat. Nedalo se svítit, Ája zabalila dětské piškoty, já ty psí, a šlo se.

Pepina překračuje vlastní stín.

Na Rakovecké jsme svorně všichni čtyři vyskočili z tramvaje (pozor, Ája i já jezdíme tramvají i po Brně, žádná šalina, to se máme) a protože  jsme se vykopaly na výlet celkem brzo (další Ájina zásluha), v ranním slunci jsme vykročily vstříc dobrodružství.

Tak co je, jdeme, ne?

A víte, kam jsme šly? (Šly s tvrdym, protože Ríša se nesl!) Na místo, kam máte všichni svatou povinnost zajít, ale já s Ájou nejvíc – k Ríšově studánce přece! No fakt, sice je Rišardo na světě jen pár měsíců, tak už stihl na jeho počest ze země vyvěrat pramen nebývalé krásy.

U Ríšovy studánky. Pepina ji ihned znesvětila monstrózním očvachtáním se.

Nekecám!

Protože SuperÁja nesla kromě dítěte i pekelně těžkej foťák, chvílemi jsem jí o její poklad obírala a Richarda jsem poponášela... kecám, to jste se lekli! Kradla jsem jí Nikokona a fotila jsem romantické fotky v ptačinci.

Reklama na mateřství.

Ríša byl nadšen, i když tak nevypadá.

Říjen je nejpodzimovatější měsíc z podzima. Už to není sentimentální září s pachutí mrtvých letních prázdnin, ani depresivní mokrý listopad s rozblemtanýma listama na podrážce. Je to měsíc, ve kterém když svítí v lese slunko, tak si ještě na pohodu můžete sundat bundu a fotit krásný vobrázky na blog. Třeba jak dělám blbosti na dítě.

Budliky pudliky.

Jaký pudliky, paničko? Snad buldíky buldíky!

Přestaňte se hádat a sundejte mi to z obličeje!

Ája říkala, že už neví, co má fotit, že je to pořád to stejné. Já to mám taky tak – o čem pořád psát, když na výletech mluvíme tajnou holčičí řečí a poslat to do světa nemůžem? A pak jsem našla v ptačinci polomrtvýho motýla a ten byl křehkej úplně jako... jako podzimní motýli.

Doma jsem při prolézání knihovny zjistila, že těch básniček na říjen mám vlastně ještě víc. Tak aby to nebylo z výletů pořád to stejné:

Drsná láska v ptačinci.

Na závěr krátké zamyšlení o psech, lidech, kolech a autech

Náš celkem idylický výlet narušila krátká kolize s blbcem. Naštěstí jsme se nekolidovali my (Ríšo, já si na to krátký měkký „i“ snad kvůli tobě nikdy nezvyknu!), ale protijdoucí pár, který vedl na vodítku psa. Za nimi nečekaně vyjel cyklista, který celkem ostře a rychle psa bez okolků objel. Pár za ním vykřikl,aby dal příště vědět, že jede, že si psa dají na kratší šňůru. Cyklista se na ně otočil a v tu chvíli se spustila žumpa na zpětný chod. Počastoval pár i jejich raťafáčka takovou sérií nevybíravých slov, ze kterých jsem byla paf i já, a to jsem židenickýma hospodama zocelená koc. Týpek na dvou gumách měl zjevně v hlavě vygumováno.

Hele, já to dobře znám, a to z obou pozic. Když vedu psa na vodítku kolem řeky, nedej bože když ho na chvíli pustím, připadám si jako pták krutihlav. Cyklisti mají tu schopnost se rychle zpoza horizontu objevi a bez řečí profrčet kolem, aniž si třeba uvědomí, že se může pes leknout a pod ta kola jim skočit.Nebo se do nich zakousnout, o což se Pepina občas snaží.

A naopak. Občas se řítím lesem na kole hlava nehlava, ale jak vidím v dálce psa, předjelo by mě obézní dítě na tříkolce se zadřenýma brzdama, tak moc zpomaluju. Pro klid své cyklo-duše i té pejskařské.

A malý díky v obou případech taky neuškodí.

Obojí je vzácnost, a přitom je to prachobyčejná slušnost. Vy mi nezajedete psa, já vám ho příště taky nezajedu. Deal? Deal!

Konec přednášky. N��sleduje oblíbená disciplína “najdi 10 rozdílů”:

Idylický pohled na město, ke kterému se blížíme, byl najednou narušen...

...šílenou holkou, která měla zrovna psa na volno, a ten se rozhodl nechat se zabít v dálce pasoucími se koňmi.

Tak nebuďte blbci, lidi. Čtěte básničky, choďte na výlety, pěstujte koťata, štěňata, mimina a jiné adrenalinové sporty, ale udržujte svou žumpu jednosměrnou.

Příští čtyři roky to bude potřeba fakt hlídat.

#fadf

[kitikara]

Jo a co se psů týká. Máme knírače s PP od chovatelky. A krom faktu, že je přerostlej, tak se fakt na chov nechodí povahově a wow, žádný štěňata se od něj dělat nebudou, akorá teda páneček nechce kastraci. Já si teda myslím, že tomu našemu blnounovi by to spíš život usnadnilo, kdy se tím netrápil.

[hajekpetfood]

Vokalizace u psů: co se vám mazlíček snaží říct?

Povídáte si někdy se svým psem? Rozumíte tomu, co se vám snaží říct? A posloucháte ho vůbec, nebo myslíte, že se ze série náhodných zvuků nedá nic vyčíst? Jasně že si asi úplně s mazlem nepovyprávíte, jak jste strávili den, ale měli byste být schopni rozumět alespoň základním zprávám, které se vám snaží sdělit. Všichni asi víme, že psi štěkají, vyjí, kňučí, vrčí a vydávají řadu dalších zvuků. Obecně se tomu říká vokalizace a jejich zvuková komunikace s okolím a hlavně s vámi probíhá opravdu často. Dnes si řekneme, co mají základní akustické projevy psa za význam, abyste svému mazlíčkovi dokázali zase o trochu lépe porozumět. Vítejte na blogu Hájek Pet Food.

Řada psích zvukových projevů jde samozřejmě ještě rozšířit. Když půjdeme do detailu, dají se identifikovat následující:

štěkání

mručení

vrčení

kňučení

vytí

naříkání

kňourání/cvakání

skučení

funění

vyštěkávání

bafání

určitě byste doplnili další

Každá z těchto „promluv” má své přesné příčiny a smysl. My se zaměříme na ty základní a nejdůležitější a vysvětlíme si, jak jim porozumět.

Štěkání

V závislosti na tom, jak je štěknutí dlouhé a jakou má výšku tónu, může se jednat o ostražitost, nouzový signál nebo třeba přátelský pozdrav.

„Kdo to tam je?“ - Ostražité štěkání je každodenním chlebem pošťáků. Když uslyšíte psa štěkat rychle, je to znamení, že někdo vstupuje do vašeho teritoria.

„Kde jsi?“ - Neustávající štěkání může být signálem úzkosti z odloučení. Když vám soused volá do práce, že váš pes bez přestání štěká, váš mazlíček se pravděpodobně cítí osaměle.

„Nazdar, rád tě vidím!“ - Když vás pes přivítá několika štěknutími, prostě vás zdraví. Nebo vás rovnou vyzývá, abyste si s ním hráli. Mazla totiž nenapadne, že občas musíte po příchodu domů ještě něco zařídit!

„Nech toho!“ - Jedno krátké štěknutí je způsob, kterým se pes snaží někomu říct, ať okamžitě nechá toho, co dělá. Někdy takový projev můžete slyšet, když si psi hrají, jeden druhého přemůže a ten toho už má dost.

Vytí

Tenhle ponurý projev nám připomíná, že psi jsou potomci vlků. A může mít opravdu hodně významů. Vytí se používá hlavně na dálkovou komunikaci a může mít jeden z následujících cílů:

„Pojď, navedu tě!“ - Pokud jste celý den v práci a ne a ne skončit, váš pes může dostat pocit, že jste prostě netrefili domů. A tak na vás vyje, aby vás navedl zpět do vašeho společného teritoria, stejně jako to dřív dělali vlci pro svou smečku.

„Drž se dál.“ - Vytí může být také signál pro ostatní„vlky”,že tohle teritorium je prostě zabrané a že by se neměli přibližovat. Někdy si tedy váš pes může ze zahrady dálkově své území takto značit.

„Je mi smutno!“ - Sklíčený nebo smutný pes dává vytím najevo, že zůstal osamocen. Možná opět volá zpět svou smečku v podobě své rodiny, aby si ho zase našla. Tak ho v tom nenechte dlouho.

„Co to je za zvuk?“ - Možná jste si všimli, že pes často vytím reaguje na neznámé zvukové podněty typu siréna nebo střílení z výfuku auta. Může to být zase odstrašování neznámého.

Zakňučení

Tohle bohužel známe moc dobře, když třeba nechtěně šlápneme psovi na packu. Je to hlasitý, ostrý a překvapivý zvuk. Nemusí se ale jednat jenom o fyzickou bolest.

„Auu!“ - Ano, náhlá bolest je však asi nejčastější příčinou zakňučení. Vašeho mazlíčka píchla včela, někdo ho kopl nebo se mu někde zasekl ocas.

„To jsem se lekl!” - Zakňučení může být také projevem překvapení a leknutí. Pokud váš pes něco převrátí nebo rozbije nebo se třeba vystraší při spaní, jeho reakce může být zakňučení. Jedná se tedy i o jakousi„mentální“bolest. Může vám tak dát najevo i leknutí z možného ublížení, tzn. hrozí, že na něj šlápnete, on se lekne a zakňučením vás upozorní:„Hejjsem tady, tak dávej pozor!”

Vrčení

Vrčením psi jednoznačně vyjadřují nepohodlí a podráždění. Mohou nicméně vrčet i při hraní. Abyste to rozeznali, pečlivě sledujte jejich řeč těla.

Jak rozpoznat signály řeči těla jsme psali tady:

Řeč psího těla: 1. díl

Řeč psího těla: 2. díl

„Nech toho, prosím.“ - Zavrčení je především varování. Když se pes cítí nejistě a nesvůj, dá vám to vědět zavrčením.

„To mě baví!“ - Když si dva psi hrají, můžou na sebe vrčet jako součást hry. Jak už jsme říkali, vyplatí se sledovat řeč těla, abyste poznali, kdyby se náhodou o hru nejednalo! Pokud se psi uvolněně vrtí, vrčení je součást hry. Když už jim vstanou chlupy, jsou strnulí a zírají na sebe, znamená to„couvninebo bude zle“. Pak je nejvyšší čas je rozdělit.

TIP! Nikdy netrestejte psa za vrčení! Místo toho se snažte vyřešit situaci, ze které se cítí nejistý. Nezapomeňte, že vrčení je varování. Kdybyste psa potrestali a on by si odvykl vydávat tento varovný signál, mohl by příště přejít o krok dál a rovnou např. kousnout, aniž byste to vůbec čekali.

O tom, jak zpacifikovat psa, jsme psali třeba v těchto článcích:

Jak zrelaxovat psa?

Co když štěně kouše všechno, co vidí?

Blízká setkání s volně pobíhajícím psem

Kňučení/naříkání

To používají hlavně štěňata a že si nás tím dokážou získat! Je to vlastně stejná strategie, kterou používají malé děti, které také ještě neumí komunikovat jinak. Většinou prostě chtějí pozornost. Ale tady je pár dalších překladů:

„Něco potřebuju” - Ať už je to procházka, vaše pozornost nebo jídlo či pamlsek, váš pes se vám snaží kňučením říct, že mu něco chybí a vy to můžete napravit. Jen musíte přijít na to, co to je.

„Jsem nesvůj“- Váš chlupatý přítel kňučí, protože se vám snaží říct, že ho něco bolí, je ve stresu nebo je nesvůj či nervózní. Ujistěte se nejdřív, že váš pes nemá nějaké zranění, než začnete situaci řešit jinak.

„To je naprostá paráda!“- Kňučí váš mazlíček radostí, když se vrátíte domů? Intenzivní tělesné projevy v takovýchto vzrušujících situacích mohou být doprovázeny radostným„naříkáním“.

Mluvení?

Někteří psi jsou schopní napodobovat a opakovat slova nebo dokonce věty lidské řeči. S největší pravděpodobností nemají tušení, co„říkají“,nicméně když přihlédneme k různým výzkumům psího vnímání z poslední doby, úplnou jistotu zatím nemáme. Nejčastější věty, které páníčci své mazly učí nejsou překvapivé. Většinou se jedná o nějaké to„Ilove you“ apod. Naučili jste vašeho psa něco napodobovat vy? Pošlete nám ukázku do komentářů na Facebooku!

Na konec pro vás máme video s ukázkami my:

Uvědomujeme si, že náš výčet vokalizací a jejich významů zdaleka není vyčerpávající, ale chtěli jsme vám aspoň osvěžit základy a prostě vám připomenout, že je velmi důležité svému mazlíčkovi naslouchat. Když budete sledovat řeč jeho těla a zároveň poslouchat, co vám říká, budete mnohem lépe vědět, kdy se cítí dobře nebo je nesvůj, a vaše soužití tak bude ještě radostnější!

A na úplný závěr… zajímá vás, která rasa je prý „nejukecanější“? Napříč internetem narážíme na stále stejné firmy… Většinou vítězí bígl a zbylé pozice do první desítky na střídačku obsazují čivava, sibiřský husky, jorkšírský teriér, trpasličí pinč, pomeranian, aljašský malamut, knírač malý nebo baset. Až na pár výjimek to vypadá, že platí: Čím menší, tím hlasitější!

Budeme rádi, když náš článek budete sdílet na Facebooku.

Ještě radši ale budeme, když nám do komentářů napíšete vaše zkušenosti nebo rovnou videa vašich úžasných mazlů!

Jestli u nás rádi nakupujete, udělá nám radost, když nám na Facebooku napíšete krátkou recenzi.

Mějte se fajn!

HPF🐺

Kam dál?

Řeč psího těla: 1. díl

Řeč psího těla: 2. díl

Jak zrelaxovat psa?

Co když štěně kouše všechno, co vidí?

Blízká setkání s volně pobíhajícím psem

▶️HPF.cz ▶️facebook.com/HajekPetFood ▶️instagram.com/HajekPetFood

▶️TopKrmiva.cz ▶️facebook.com/TopKrmiva ▶️instagram.com/TopKrmiva

Zdroje: https://www.petmd.com/dog/conditions/neurological/c_dg_excessive_vocalization https://www.rover.com/blog/how-to-understand-dog-noises-sounds-in/ https://positively.com/dog-training/understanding-dogs/canine-vocal-language/ https://www.whole-dog-journal.com/issues/14_8/features/Understanding-Vocal-Communications_20324-1.html https://cit.vfu.cz/oz/IVA/etopes.htm https://www.dogster.com/lifestyle/dog-breeds-10-most-talkative http://www.vetstreet.com/our-pet-experts/the-12-most-talkative-dog-breeds

Příspěvky na tomto blogu mají pouze informativní charakter a obrázky jsou pouze ilustrační. Jedná se převážně o souhrn veřejně dostupných informací a naše subjektivní názory, pomocí kterých se při nejlepším vědomí a svědomí snažíme zlepšit kvalitu života vašeho mazlíčka a přispět k vašemu šťastnému soužití s ním.

#bloghpf #hajekpetfood #hpf #dogvocalizations #barking #growling #whining #howling #yelping #stekani #vrceni #knuceni #vyti #domacimazlicek #dogs